Konec Blog.cz
16. července 2020 v 16:31
|
Koš
Zdravím,
není to tak dlouho (přesněji 2. května 2020), co jsem se právě zde rozčilovala nad tím, jak blog.cz nefunguje a že přemýšlím o tom, že se přesunu jinam. To jsem ovšem netušila, že blog.cz sám uzná, že takto to dál nejde a jednoduše nás všechny hodí přes palubu. Přesně tak, blog.cz zavírá krám, ale to ještě nemusí nutně znamenat, konec i tohoto blogu.
Chci dál pokračovat, a tak teď přesouvám tuto stránku na adresu: https://jajafilm2.blogspot.com/
Zatím tam sice nefunguje vše tak, jako tady, ale doufám, že se mi časem podaří obnovit odkazy a vymyslet vhodné logické uspořádání. Bohužel, nepovedlo se mi převést vaše komentáře.
Články, obrázky a jiné věci, které vás zajímaly, budou však stále k dispozici.
Mějte se a na novém webu ahoj
jajafilm
Daň za hrdinství 03 - (Ne)normálnost
7. července 2020 v 22:56
|
Moje povídky
(Ne)normálnost
Peter znovu hypnoticky přejel nabídku ve školní kantýně, duchem však byl ve svém pokoji a vymýšlel, jak se proplíží kolem Alexe na Spideyho obhlídku města. Už celý měsíc měl nového spolubydlícího a za celou tu dobu nebyl schopen vyrazit na superhrdinskou výpravu. Pleasur vstával brzy a večer potřeboval dělat věci do školy. Času bylo o dost méně, než když studoval střední. Možná by si prostě mohl zítra vzít svůj oblek na přednášky a po nich nezamířit hned na pokoj, ale provětrat své sítě. Prostě místo toho, aby plnil své hrdinské povinnosti večer, začne je dělat odpoledne.
"Hmmm, myslím, že si tentokrát dám tu hrachovku," prohlásil Alex, který zrovna stál vedle něj a také se díval na nabídku jídel.
"Co!? Ty si chceš dát ty zelené sinice?" zašklebil se na něj Peter.
"No jo, ne každý může jíst dennodenně na dva palce tlustý steak s hranolkami," pokrčil blonďák rameny se stejně širokým úšklebkem a jemným šťouchnutím do Peterových žeber.
"Auuu," zaúpěl Parker, i když díky jeho schopnostem to nebylo tak nepříjemné, jako by bylo pro kohokoliv jiného. "Už ti někdo řekl, že jsi příliš všímavý pro své vlastní dobro?" Přesně tak, protože i díky jeho schopnostem potřeboval vydatnější stravu a zdálo se, že na rozdíl od jiných, Alex měl tendence si takových to maličkostí všímat. Další fakt, proč bylo téměř nemožné se kolem něho proplížit jako Spider-Man.
"Jistě. Je to můj speciální talent," zasmál se Alex. A ne jediný, pomyslel si Peter. Teď již věděl, proč měl jeho spolubydlící tak atletickou postavu - to díky karate. Také spolu neabsolvovali odbornou španělštinu, protože jí Pleasur mluvil plynule, stejně jako dalšími čtyřmi jazyky.
Objednali si jídlo, zaplatili ho a pak zamířili k volnému stolu vedle okna. Než se usadili, blondýn mimoděk pohlédl ven a zkontroloval jak dění mimo budovy, tak uvnitř jídelny. Vždy vybíral úniková místa, jako by čekal každou chvíli nějaký útok. Peter si jeho zvyku všiml, nijak ho ovšem nekomentoval. Přišlo mu, že nemůže svého přítele soudit kvůli několika zvláštním návykům. Jako by snad on sám byl vzor normálnosti, když považuje za běžné lézt po zdech.
Loki's world 02 - Positive negativism
3. července 2020 v 22:43
|
Překlady/Translations
Positive negativism
I call it positive negativism. Imagine the worst that can happen, live in full color, and then begin to assume that this variant is the most likely. If possible, do everything you can to avert it... and if it doesn't help and your idea becomes a reality, at least you can say you knew you it. This will make you an absolutely terrible and annoying companion, an old owl that can only enjoy life with a certain level of alcohol in its blood, but this approach will save you a lot of bitter disappointment. Add to that healthy skepticism and paranoia and you will become elusive. That is exactly what is needed in my profession.
I knew from the first moment that I know, there was something wrong with this guy. Jonathan Pine - far too perfect for our plans, a man with many names who happens to cross our path several times. But shit, not even in a dream! There are no coincidences. My personal tip was that he was an agent of someone: MI6, CIA, Mossad, SVR ... there were always a lot of possibilities. The second possibility was that he was acting for himself, but I would still be afraid that his interests were far from our interests, and when I noticed where Jed had gone for a night walk, I was one hundred percent sure that it's one big time bomb. He saved the life of Roper's son, making him an untouchable man. I had to submit conclusive evidence.
I already thought I had him when I caught him that fateful night, but I made an unforgivable mistake. My super ability - positive negativism - betrayed me. The possibility that the overly attractive guy was a spy wasn't far from the worst.
"Then bunking off again I'll chat you can go to detention for that you know," I greeted him as he tried to walk through the hole in the fence. I took another cigarette to strengthen.
"It's your word against mine" he said calmly over my next threat.
"That's risk I have to take," I retorted and pulled a gun on him. I just had enough. It was time to get rid of the treacherous snake. I resolutely looked him in the face, and the moonlight revealed me more than the noon sun. I recognized him! He was not wearing a golden helmet with horns or that weird black-green-gold outfit, his hair was shorter and blond, where the long greasy curls was, who knows, but it was HIM.
"You want to kill me, Corky?!" he laughed just as confidently and insanely as when he had attacked New York.
As if all the blood in my veins had suddenly froze. I couldn't move. "Loki," it came out of my mouth. Something like a surprise flashed across his face for a moment.
"Wow, you're probably the first Midgardian to recognized me since my expulsion," he confirmed his identity, and even as I aimed a loaded weapon at him, I took two steps back.
I tried to calm my wildly pounding heart and lowered my gun. Who would want to pit God against himself? "That, that ... that's actually OK," my voice was still an octave higher. "You're not a spy ... you do, you do it because you want those weapons? You don't have to... you can take it... we can give you more. Whatever you want," I nodded and felt the tension and fear slowly fall from me. "We will supply enough for a reasonable amount so that you can easily try to attack Earth again."
But Loki laughed badly again: "Stupid Midgardian, I don't need to get something that has been mine for a long time. I just have to learn to take much better care of my things." That was the last thing I heard. Then I just felt a sharp pain. My legs broke and I fall into the gravel below me.
Daň za hrdinství 02 - Podezíravost
26. června 2020 v 0:18
|
Moje povídky
Podezíravost
Ačkoliv krátké setkání s Harrym Petera nakonec nijak zvlášť nepotěšilo a ani ho nenaladilo na "nový úspěšný začátek na vysoké škole", v něčem měl Osborn junior pravdu. Být na pokoji sám mělo rozhodně několik výhod. Zaprvé se nemusel před nikým plížit v kostýmu, nikdo ho nerušil při učení a ráno mu nikdo nezacláněl v koupelně. Na to si to užít měl ovšem jen bezmála týden.
Pracoval zrovna na svém úkolu z předmětu Cvičení z organické chemie, když mu náhle jeho pavoučí instinkt začal bít na poplach. Následovalo zavrzání dveří a poté jeho nový spolubydlící vstoupil a za sebou táhl kufr, podobně jako on sám před pár dny.
"Ahoj. Promiň, že jsem sem tak vrazil, ale na mém minulém pokoji nešlo topení, a tak mě přidělili sem, prý že tu máš volné místo," vysvětlil a podal Peterovi ruku. "Alex Pleasur," představil se. Peter ruku stiskl, ale neubránil se zamračení. Jeho instinkt se stále neuklidnil a přitom evidentně žádné nebezpečí nehrozilo. Že by to bylo Alexem? Ten se ovšem zdál jako zcela normální student. Dokonce jeho vzhled byl méně výrazný jak Harryho.
Jednalo se o blondýna pravděpodobně stejného věku, jako byl on sám. Měl tmavé vážné kaštanové oči a postavu sportovce. Oblečen byl však do obyčejných otrhaných džínsů, vytahaného trička a tenisek, které tvořily ledabylý dojem. Vypadal jako každý druhý do počtu, a i když Peter dobře věděl, že první dojem může být častokrát úplně klamný, nezdálo se pravděpodobné, že by jeho nový spolubydlící byl nebezpečný.
"Peter Parker," řekl a zavřel oči, aby se trochu uklidnil.
"Jo, takže bydlím se Spider-Manem," konstatoval Alex a přátelsky se na něj uculil.
"Ne, nejsem on. To byla jen ošklivá fáma," zareagoval okamžitě Peter. Tak dlouho mu trvalo očistit své jméno od odhalení Mystériem a teď se toho jen tak nehodlal vzdát.
Alex si ho změřil pohledem, který se mu ani za mák nelíbil, ale poté prostě jednoduše pokrčil rameny a prohlásil: "No, když to říkáš…" a jal si vybalovat věci.
Loki's world 01 - Loki's world
15. června 2020 v 17:21
|
Překlady/Translations
Loki's world
He was driven out, punished for his pride. He didn't like that the inhabitants of the planet, which was entrusted to him, were killing themselves and their hearts were ruled by uncertainty. He wanted to rule them. He thought a firmer hand would help them. Tragically, however, he was wrong. He should have understood it much earlier. Midgardans love freedom and cannot be bound. They are by nature much closer to him than to any Asgardian. Now, under the guise of a new identity, knocked down to one of them, he finally saw true. Evil on Earth can only be fought in one way - from within.
"Oh, you're too bloody perfect, Jonathan Pine," said Agent Burr, and Loki resisted the sudden impulse to grin. He's not perfect, he's a god! He still is, though he lost most of his power. "That's your trouble. I don't want you perfect. Go on, have a biscuit. Eat it," she said, handing him a wholemeal something that was more of a biscuit parody, but even though Midgard's culinary art didn't seem too attractive, Loki didn't refuse. It didn't seem decent to refuse, and he wondered what this mortal plans for him. He liked her. She appeared determined and uncompromising.
"You will play the greatest performance in your life." Really? So now he was really curious! "There is half a psychopath lurking in there, Jonathan." Only half, his family would certainly disagree and all the famous Avengers too. "I want you to find him and stick to him." So this is probably the first Midgard woman who wants this! "Once you get down to Devon, you are the second worst man, first place, already taken. There is no right or wrong for you down there. Down there it's all me, me, me. Don't give anyone an inch. Anyone pisses you off, you smack em. Anyone who crosses you, God help them. I want you to scare the shit out of everyone, and that includes me." It has already happened, again it probably wouldn't be a problem. But his father and brother wouldn't be very excited about it.
"Richard Roper must know that you're in the same league as him. Laws don't apply to him and they don't apply to you, either. He sees that, we get him, he comes to the table, we get him over a barrel and we skewer him! Are you comfortable with that?" If it suits?! At Nine, this mortal wants him to do what he knows best: to lie, deceive, and sow the chaos around him to help them win.
Well, Midgard is his. It was always, but in a different way than he thought. What other world would allow him to be who he is and at the same time to be on the right side? No matter how much Thor loves this Earth and humans, this planet has always belonged to him. "Yes."
Daň za hrdinství 01 - Očekávání
6. června 2020 v 12:55
|
Moje povídky
Očekávání
Peter byl nadšený a nervózní zároveň: nová škola, začátek, spolužáci, výzvy, studium a možnosti. V těle jako by mu poskakovaly neposedné plamínky, když procházel areálem Empire State University a za sebou táhl kufr s věcmi. Budova kolejí byla až na samotném konci. Jednalo se o cihlový věžák s černými dveřmi, nad kterými se skvěl v bílém mramoru nápis "Lipton Hall".
První, co uviděl po vstupu, byla veliká uvítací hala s turnikety. Naštěstí si vyřídil všechny formuláře a platby předem, takže teď již měl svůj studentský průkaz v kapse, dokonce věděl i číslo kolejního pokoje a jméno svého spolubydlícího: Harry Osborn, syn slavného podnikatele. Jaký asi bude? Snad si padnou do oka a budou přátelé.
Protlačil se přes přepážku a minul recepci, u které se hádal nějaký blonďák, jenž měl těžko identifikovatelný přízvuk. Peter se zastavil. Těsně vedle byla tabule s výpisem všech pokojů. Jeho se dle ní nalézal v posledním patře. Usmál se, to se pro Spideyho bude hodit. Teď však nemohl jako pavouk vylézt nahoru po stěně, a tak se došoural k výtahu.
Když konečně stanul u dveří svého budoucího pokoje a zaklepal, z místnosti se ozvalo roztržité: "No, co?!" Harry tam tedy již byl. Peter vstoupil a dotáhl kufr někam k posteli. Pak se napřímil s úmyslem se svému spolubydlícímu představit.
"Ahoj, já jsem Peter Par -" začal, ale své příjmení ani nedořekl, když si všiml, že mladík před ním má otevřený kufr, ale místo vybalování dělá pravý opak.
"Co, cože?" zastavil se a pohlédl na nově příchozího. V jeho tváři nejdříve byl znát zmatek, pak se jeho tvář projasnila. "Ohu, ty musíš bejt ten novej. Zdravím," řekl a přátelsky poplácal Petera po rameni.
"Ty si balíš?"
"Jo, taťka mi sehnal nakonec byt pár bloků odsud, takže nemusím být v téhle smradlavé díře," přikývl Harry a prohrábl si své kaštanové vlasy.
Peter se rozhlédl. Nezdálo se mu, že by pokoj byl tak hrozný. Nábytek v něm vypadal docela nově, nijak nezničený, ložnici byla sice společná se dvěma postelemi a pracovními stoly, ale měli svoji vlastní koupelnu a záchod, nikde se nezdálo, že by zatékalo, nebo byl jiný vážný deficit. To nebylo na školní kolej zlé, vážně ne. Mladému Osbornovi, chlapci se značkovým oblečením a zlatými hodinkami, to ovšem tak jako tak nevyhovovalo.
Harry zaklapl kufr a sarkasticky se zašklebil. "Sorry, chlape, ale možná se uvidíme na nějaké přednášce. Neboj, oni ti nějakého jiného spolubydlícího přidělej, nebo líp, zůstaneš na pokoji sám," zasmál se a se slovem: "Čaouves," zmizel.
Peter se svalil na jednu z postelí. No, to mu to tedy hezky začíná.
Deset let s JAJAFILM
4. června 2020 v 13:38
|
Koš
Deset let s JAJAFILM
Již vás bavím deset let.
Kdo by to byl řek!
Ano, slavím dnes takové skromné výročí. Abyste mi správně rozuměli. Dnes to není deset let, kdy vznikl můj nick "jajafilm", nebo deset let od toho, kdy jsem začala psát, či snad deset let tohoto blogu. Ne. Dnes je deset let od toho, kdy jsem poprvé publikovala nějakou svoji povídku na internetu.
Jednalo se o fanfiction na Naruta "Byla jsi mi sestrou, prosím, postarej se o mé dva bratry.", kterou dnes tuším můžete zde také nalézt, ale prvně jsem ji zveřejnila na webu anime-manga.cz. Co si budeme povídat, prvotiny často stojí za zlámanou grešli a tato má FF byla povídka jednoduše o Mařce jak hrom. Nicméně člověk někde holt začít musí a já ráda upozorňuji na to, že tvůrčí psaní je sice umění, ale také z veliké části řemeslo.
Od této mé povídky jsem se snad výrazně posunula nejen ve své tvorbě, ale i v životě. Tímto bych chtěla poděkovat všem mým čtenářům, betařům, korektorům a lidem, kteří se mnou během těch několika let byli a podporovali mě.

Poezie Pauly Nancy Millstone - Co je to s námi
25. května 2020 v 21:21
|
Moje povídky
Co je to s námi
Co je to s námi
mezi generacemi?
Jedna zápasila na krev,
jak ten hrdý lev,
ta další však;
zahynul v ní boje drak.
Není to však o slabosti
i energie má dosti,
jen vůle zřejmě ubývá,
není tak vášnivá.
Život jednoho boha (crossover HP | Marvel)
12. května 2020 v 12:12
|
Moje videa
Život jednoho boha (crossover HP | Marvel)
Opět jsem byla požádána o vytvoření traileru na fanfiction tentokrát crossover na Marvel a Harryho Pottera. Jedná se o povídku s názvem "Život jednoho boha" od autorky Womisky. Zde odkaz: Zde. Je to příběh s párováním Tony/Loki a Brumbál/Loki, čili hlavními aktéry jsou Loki, Albus Brumbál a Tony Stark.
Oproti minulým videím jsem tentokrát zvuk neskládala metodou koláž z filmů a seriálů, ale poprosila jsem několik dalších autorů z Wattpadu, jestli by se nenamluvili Tonyho, Lokiho a Aberfortha, tak aby repliky mnohem více odpovídaly dané povídce. Myslím, že se toho kluci zhostili moc dobře. K videu tedy přidávám i anotaci k povídce a odkazy na profily jednotlivých dabérů.
Anotace k povídce:
Píše se konec srpna 1899 a Loki je na příkaz Všeotce svým bratrem Thorem vzat do Godrikova dolu. Ani jeden z nich nemá tušení, proč sem měli cestovat, dokud se Loki nesetká s pohledem mladíka s různobarevnýma očima, okolo nějž krouží temnota. V té chvíli už ví, že je to klíč, ale zatím nemá tušení od čeho přesně. Jeho rozhodnutí přijít tomu na kloub odstartuje řetězec událostí, které ho provedou další etapou života.
Říká se, že pokud Ódin něco dělá, vždy je za tím něco víc. Jestli však Loki zjistí, co přesně se má na Midgardu naučit, ukáží až hvězdy.
Dabéři a jejich profily na Wattpadu:
Snad se mi daná upoutávka povedla...
Hranice mé trpělivosti
2. května 2020 v 14:49
|
Koš
Zdravím,
nestává se moc často, že bych psala na téma týdne, nebo o dění na Blogu.cz, teď jsem ovšem vážně rozčílená. Blog.cz se potýká s několika problémy od potíží při vkládání komentářů, k článkům, do kterých systém vkládá nějaký ten html blábol formátu, takže se do někdo pak můj text nevejde a já to musím zkontrolovat a promazat, až po spamové útoky. Dnes si evidentně někdo řekl, že se pokusí vyřešit alespoň jeden z těchto problémů - tedy onen spam. Nedopadlo to ovšem dobře. Na Blog.cz nasadil nějaký filtr, který nerozezná vůbec nic a bere vše, co má v sobě jakýkoliv link sakum prásk. Jinými slovy, když jsem dnes chtěla vydat svůj překlad "Stag and doe" a přidat pod článkem odkaz na minulý díl tohoto překladu, který podotýkám je zde na stejném blogu, onen nový filtr to vyhodnotil jako spam a celý blog mi byl na pár minut zablokován. Jednalo se o chvilku, protože k tomu abych zrušila zablokování stačilo jen článek vydat bez příslušného odkazu. Proč je to ovšem takový problém?
No, když zůstanou zakázány veškeré odkazy, nebudu moci při psaní pokračování povídky odkazovat na předešlé díly, nebudu smět vést přehledný článek o všech povídkách a jejich anotacích, nebudu schopná sem dát odkaz na mé připravované video na Youtubu a psát o tom, jak jsem ho tvořila a nebudu ani moci sem dávat fotografie (protože né všechny mé fotky a obrázky chci cpát do galerie na blogu). Tedy blog se stane méně přehledný a omezí to i publikované články.
Z těch neustálých problémů jsem unavená, na druhou stranu se mi nechce opouštět zde těch devět let, který tento blog vedu. Chtěla jsem správcům Blogu.cz napsat, postěžovat si, jak jim nový filtr nefunguje a dožadovat se toho, co s tím chtějí udělat, ale vlastně ani nevím, kam jim toto můžu adresovat.
Tak vám přemýšlím jak dlouho to vydržím a kde mám tu hranici, za kterou se definitivně naštvu a odejdu.