Nejtěžším zločinem je promrhaní svého života a trestem za to je smutek a prázdnota v srdci.

Bystrozor

Dnes v 0:44 |  Moje videa

Bystrozor


Rozhodla jsem se, že k mé FF ze světa Harryho Pottera s názvem Bystrozor vytvořím i video upoutávku. Výsledek mého snažení můžete zhlédnout níže. Snad se mi to celkem povedlo.

Pro ty z vás, kteří dosud moji tuto fanfiction neznali a zaujalo je mé video, přidávám anotaci k povídce a odkaz na ni, kde si ji můžete přečíst....

Anotace:
Harry Potter je bystrozor. Ač je asi nejslavnějším čarodějem své doby, stojí jeho život za vy-víte-co. Zachránil celý svět před strašlivým černokněžníkem Lordem Voldemortem, ale svoji rodinu ochránit nedokázal.
Když dostane za úkol prověřit zmizení jednoho rozhodčího famfrpálu, který se měl původně účastnit mistrovství Evropy, moc se mu do toho nechce, a to ještě netuší, co ho čeká...






 

Prokletý - Avaritia

16. března 2019 v 23:11 |  Moje povídky


Svaté peklo


Krev, kosti, fotka a další přísady. Místnost se projasnila zelenkavým světlem z kouzelného ohně, který dodal nástěnným malbám a točitému schodišti starého domu postaveného na keltském pohřebišti ještě přízračnější atmosféru. Miska s ohněm ležela na zemi uprostřed nakresleného prastarého symbolu a v magickém kouři se nad onou nádobou zjevil démon.

Měl nakrátko ostřihané černé vlasy a bradku, oděv čistý a padnoucí, bez děr, ovšem stylem odpovídající dobám minulým, přesněji 16. století. Zjev tak trochu tuláka a tak trochu váženého bohatého muže, obojí zároveň, nechávaje tak si ostatní vybrat.

Křižovatkový démon upřel své rudé oči na muže před ním. Ten člověk měl krátké hnědé vlasy, vysoké čelo a již za pár let bude mít jistě "chlapskou pleš", ale to mu neubere nijak na eleganci či kráse. Jen vzhled bude více ladit s tím, co se zračilo v jeho hnědých, laskavých, ale starých očích. Tomu muži možná bylo mezi dvaceti a třiceti, ale už toho hodně zažil. Zlé časy, nezapomenutelné věci, takové, které člověka poznamenají, po kterých si nese v srdci hořkost a smutek. Jasný zápach, který démon cítí na sto honů.

"Ach drahý příteli, dlouho jsme se neviděli. Už jsem se bál, že se ti něco stalo," pravil démon s úsměvem a předstíranou starostí.

"Nejsme přátelé," odsekl na to druhý muž bez jediného pozdravu.

"Jasně že jsme. Pomáháme si navzájem," pravil sluha Pekla stále s úsměvem.

"Tohle jsi říkal i Mladotovi, nebo Georgu Faustovi?!" nadzvedl druhý muž jedno ze svých obočí.

"Ach, teď jsi ranil moje city," položil si démon ruku na hruď v komediálním gestu.

"To je mi zcela upřímně jedno. Svoji část dohody jsem splnil, teď je řada na tobě," pokrčil člověk rameny a pekelník si povzdechl.

"Dobře, dobře, dobře…" kýval hlavou. "Novinky ze zákulisí Pekla! V Americe, tvé zemi studií, to řve, ale nic za co bys ty nesl zodpovědnost. Na paškál se tam dostalo daleko svatější a starší písmo. Apokalypsa v židovsko-křesťanském pojetí byla na spadnutí, ale dvěma lovcům, jednomu padlému andělovi a démonovi jménem Crowley se jí povedlo zastavit. Michael s Luciferem spadli společně do klece a onen Crowley se stal novým vládcem tam dole. Nebe ovšem takové štěstí nemělo. Nastala tam občanská válka, a kdo ví, jestli z popela vyjde nový řád. Nebo bych spíš měl říct, z peří těch, co budou pozabíjeni ve jménu řádu a vyššího dobra?" zašklebil se démon.

"A co ještě?" naléhal muž.

"Mladý pán je netrpělivý," rozchechtal se démon.

"Zatraceně, neušetřil jsem Mamon z nějakého tvého rozmaru!" zavrčel člověk.

"Ale ano, ušetřil jsi ji z mého rozmaru. Můj rozmar je, aby byla teď na tomto světě, protože…" démon se na chvíli dramaticky odmlčel. "No, protože mám v sobě kousku sentimentu. Ale to je fuk, za svůj rozmar jsem ochoten spojit se s tebou a zaplatit informacemi."

"Tak mluv a přestaň tajtrdlíkovat!"

"No, dál toho není nic moc co dodat. Ti dva lovci a jejich anděl se snaží ukončit ty neustálé boje, nastolit mír, ale moc se jim to nedaří. Na druhou stranu mám i dobré zprávy. Hledal jsem a za velkou louží a i když je to tam hodně drsné… víš, andělé, spousta lovců, apokalypsa a tak. Není tam žádná zmínka o deníku, natož pak, že by se jeden ze svazku tam dostal, co by byl pro nás problém," informoval pekelník svého lidského parťáka.

"Jo to by byl," pokýval souhlasně hlavou muž.

"Budu hlídat hranice, aby se žádný ze svazků nedostal z Evropy, a zjistím více o tom našem novém králi. Zatím to vypadá na sympaťáka, bývalého křižovatkového démona a našeho Evropského krajana. Někoho kdo by mohl aspoň trochu přemýšlet na rozdíl od Lilith, Abaddon a jiných pekelných štětek. Zatím to vypadá na kontrolované a dobře organizované zlo, ale stejně bych si dal pozor. O co méně chaotické, propagující méně zlo pro zlo, ale dobro za účelem zla, o to více může být záludnější," varoval démon s příslibem pomoci.

"Chceš se mnou dále spolupracovat, co si za to budeš účtovat tentokrát?" zeptal se obezřetně člověk.

"Nic. Řekněme, že momentálně máme stejné zájmy. Deník je nebezpečný, stejně jako každé jiné svaté písmo, a bude mnohem lepší, když shoří na popel," usmál se tajemně démon a pak jeho oči sklouzli k nakreslené démonské pasti. "Přátelé?"

Muž neodpověděl, místo toho z opasku vyndal zálesácký nůž a proškrábl znamení na podlaze.

"Správná volba Svatej, bylo mi ctí," řekl démon na rozloučenou.

"Doufám, že toho nebudu litovat, Mefistofelesi," dodal lovec drobnou výhružku, než mu démon stihl zmizet.

Na to se Mefistofeles opět rozesmál, tentokrát to ovšem nebyl nijak uštěpačný sarkastický smích, ale velmi upřímný. "Neboj, svaté peklo je vždy správná věc, protože to… to je zem, kterou tak milujeme," pravil ještě předtím, než zmizel v černém kouři. Na to se Svatý Joe také rozesmál. Pravit těsně předtím, než si zmizí, nějakou velkou závažnou pravdu jako nějaký všemocný záporák ze špatného filmu, nepatřilo dříve k Mefistofelovým zvykům. Vypadalo to, že jeho druhá špatná polovička Mamon má přeci na něj nějaký vliv.













Bystrozor 10 - Věrný obraz svého učitele

7. března 2019 v 10:09 |  Moje povídky

Věrný obraz svého učitele



Po dlouhém, ale příjemném rozhovoru s Rossem, Harry ucítil tlak v podbřišku. Ač se to možná zdálo neuvěřitelné, tak i hrdina kouzelnického světa je jen člověk, který má normální lidské potřeby a čas od času si musí odskočit. Záchodky byly celkem udržované, což černovlasý kouzelník uvítal. Vykonal potřebu, a když už si poté u umyvadla čistil ruce, napadlo ho, že si sundá brýle a ošplouchne si i obličej. Připadal si totiž trochu otupělý a doufal, že mu trocha té studené vody pomůže se probrat.

Jako obvykle měl z pekla štěstí. Sotva se nahnul, proletěl nad ním zelený záblesk, který roztříštil zrcadlo posazené nad umyvadlem. Bystrozor se instinktivně otočil, chopil se hůlky a poslal někam před sebe neverbální "Expelliarmus." Útočník však nad ním měl výhodu. Na rozdíl od Harryho dobře viděl a tím pádem se kouzlu mohl jednoduše vyhnout.

"Petrificus totalus," uvalil na hrdinu další kouzlo.

"Protego," vyčaroval si bystrozor štít. Hned na to vyslal do místa, kdy slyšel předtím svého soupeře další dvě neverbální kletby "Levicorpus" a "Mdloby na tebe". Nepochyboval o tom, že ani to nebude pro jeho protivníka žádná obtíž, ale bylo to pro získání více času. Okamžitě se znovu otočil a sebral brýle ležící vedle mýdla. Nasadit si je ovšem nestihl.

Další prokletí ho zasáhlo a on se svalil v křeči na zem. S bolestí od nepromíjitelné kletby Cruciatus byl již dobře seznámen, ale na něco takového se nedá nikdy zvyknout, či se s tím smířit. Celým tělem mu prostupoval střídavý pocit varu a chladu. Srdce se mu rozbušilo tak, že měl pocit, že mu vyskočí z hrudi. Hlava mu třeštila a z hrdla se mu vydral přidušený sten. Vnímal však, že jeho trýznitel k němu pomalu došel a klekl si, zřejmě aby mohl lépe pozorovat jeho utrpení. Sadistickej bastard!

"No, čekal jsem od slavného Harryho Pottera víc," pravil a bystrozor se pokusil zoufale zaostřit na tvář onoho útočníka. Ten hlas mu přišel povědomý, ale nedokázal si vzpomenout, kde a kdy ho již slyšel. "Od přemožitele Temného pána, který zničil všechny naše naděje na lepší zítřky o rovnoprávnosti nás dětí noci, by člověk čekal velkolepá kouzla. Ty si však jen ubohý druhořadý bystrozor."

"Moc mluvíš," podařilo se Harrymu dostat přes zuby, překonat na chvíli bolest a uvalil na svého protivníka kletbu "Klihando." To jeho soupeř neočekával a ztratil koncentraci, zatímco v duchu šílel nad tím, že mu jazyk přirostl k patru. Díky tomu nepromíjitelná přestala účinkovat a bystrozor okamžitě ve stejném směru vyslal další útočné kouzlo "Everte statim", což jeho soupeře odhodilo. Následoval zvuk lámání dřevotřísky a bolestivé zakňučení.

Hrdina kouzelnického světa si konečně mohl nasadit brýle a vyškrábal se zpět na nohy. Teď když viděl ostře, naskytl se mu pohled na to, jak moc společně toaletu zdecimovali. Střepy ze zrcadla se válely na zemi a vytvářely podivuhodnou lesklou mozaiku. Kohoutek u umyvadla byl urván a voda z něj cákala na všechny strany. Dvě z dřevěných kabinek byly rozbité a v jejich troskách ležel šedovlasý muž. Harry si uvědomil, že ho zná. Byl to Henry Godwin. Co tady však, u Merlina, dělá a proč ho napadl?

Než si však bystrozor stačil dát dvě a dvě dohromady, Zmijozel se probral a začal měnit svoji podobu. Celý zčernal, nehty na rukou a nohou se prodloužily, zuby zešpičatěly a narostl mu ocas. Během momentu před ním neležel muž, ale stál proti němu černý a nebezpečný panter. Jediná věc, která mírně zkazila auru strachu, jíž zvěromág vyzařoval, bylo to, že se pokusil ve své podobě hrozivě zavrčet, ale to se mu přirozeně nepovedlo. Princovo kouzlo stále působilo a tak šelma jen mohla vydat chrčivý zvuk. To však té divoké kočce nezabránilo, aby se na druhého kouzelníka nerozběhla a nepokusila se ho zardousit.

Harrymu se povedlo uskočit, ale zvěromág se po něm přitom ohnal tlapou. Schytal to do nohy. Dosud zatím jen mokrou podlahu teď potřísnila bystrozorova krev. Pokusil se šelmu kouzlem spoutat, ale panter se mu zakousl do ruky, ve které držel hůlku. Tu však nepustil. Zvíře ho povalilo na zem a stále ho přitom drželo za předloktí. Díky tomu si hůlku mohl rychle přendat do druhé ruky a rychlým energickým švihem Godwinovi do hrudi vpálit kletbu "Sectumsempra".

Bylo to odporné, bylo to krvavé, byla to černá magie a bylo to přesně to, co potřeboval. Zvěromág okamžitě ztratil moc vzdorovat a dokonce i udržet si svoji panteří formu. Stal se z něho opět muž, bez hůlky a sotva při vědomí.

Hrdina kouzelnického světa zrušil kouzlo zamezující Henrymu mluvit a stále s hůlkou namířenou na něj klekl vedle a pobídl ho: "Chtěl jsi mluvit, teď máš příležitost."

Godwin mu však místo toho plivl do obličeje.

"Dobře," pokýval hlavou Harry a jeho tvář, která většinou odrážela řadu různých emocí, podivně ztvrdila do nezaujatého pohledu. "Buďto začneš zpívat a já ti možná zastavím krvácení," pravil a pohlédl k míse, "nebo zkusím některé mudlovské metody," pohrozil mu.

Místo však odporu a strachu se od Henryho dočkal šíleného smíchu. Zvěromág se zle rozchechtal na celé kolo. "Beru zpátky podřadného bystrozora. Ty jsi skutečně věrný žák svého učitele. Tady ho máme, hrdinu všech láskomágů… co by tomu teď řekli?" zachrčel těsně před tím, než ztratil vědomí, zanechávaje tak druhého čaroděje s tíživým pocitem na jeho bedrech.

Harry pevně sevřel hůlku a její špičku přiložil k Henryho hrudníku. Pokusil se ve správné intonaci a zněním vyslovit čarovnou formuli pro zastavení krvácení "Worne assamentum". Pak se zvedl a jako ve snu se odbelhal do přijímací haly. Tam čarohostezku informoval, že na toaletách v přízemí je kouzelník, který zcela určitě bude potřebovat dokrvovací lektvar. Když jí to oznámil, byla zcela zděšená a neustále mu opakovala, ať se raději posadí. Až po chvíli mu došlo, že její reakce víc než na to, co jí říkal, byla na to, jak vypadal. Oblečení měl celé promočené a od krve, roztrhané, kulhal na jednu nohu a na pravé ruce bylo zřejmé, že ho cosi pokousalo.

"To je jen škrábnutí, o mě se nestarejte. Ten muž musí přežít, potřebuji, aby vypovídal," rozkázal a vykouzlil si z hůlky několik obvazů, které se mu obmotaly kolem zraněné ruky a nohy. Poté si "Tergeem" vyčistil i oblečení od krve.

"Och, pane Pottere, mně je jasné, že s vašimi schopnostmi a výcvikem se jistě dokážete o sebe postarat, ale nebylo by jistější to nechat na zkušených, profesionálních léčitelích, když už jste zde?" snažila se ho přesvědčit buclatá čarodějka, ale bez úspěchu.







 


Uvidět bez očí // Snarry

1. března 2019 v 9:00 |  Moje videa

Uvidět bez očí // Snarry


Opět jsem byla požádána o vytvoření traileru na fanfiction tentokrát z fandomu Harry Potter. Jedná se o povídku s názvem "Uvidět bez očí" od autorky Womisky. Zde odkaz: https://www.wattpad.com/story/163479283-uvid%C4%9Bt-bez-o%C4%8D%C3%AD-snarry-czech. Je to příběh s párováním Snarry, čili hlavními aktéry jsou Harry a Severus Snape.

Anotace k povídce:
Zrak je smysl, na který se lidé spoléhají nejvíce. Vnímají s ním svět kolem sebe a pokud o něj přijdou, ztráta je velmi citelná. Najednou nevidí barvy kolem sebe, nepohlédnou do očí dalšího člověka, nespatří překážky nastražené při chůzi. Jsou osamoceni ve tmě.
S podporou nejbližších se dokáží po nějaké době odrazit, zvyknout si, přizpůsobit se hendikepu. Pakliže jsou však na všechno sami, snadno upadnou do zahořklosti, která se nezřídka překlene v odevzdanost a touhu po smrti.
Přiznat si porážku je těžké. Ale někdy je mnohem těžší odložit hrdost, otevřít svou mysl a přijmout pomocnou ruku.


Snad se mi daná upoutávka povedla...



Bystrozor 09 - Z Prasinek do Londýna

24. února 2019 v 20:07 |  Moje povídky

Z Prasinek do Londýna



Druhého dne se hrdina kouzelnického světa rozhodl, že nejprve vyslechne Marcuse Flinta. Věděl moc dobře, kde bydlí. Bylo to jen pár bloků od místa, kde stál jeho a Ginnyin společný dům. Jeden z horších domků v Prasinkách. Omítka z něj opadávala, zahrada byla již dost zarostlá a na několika plaňkách, které zbyly z plotu, věčně lidé umisťovali kouzlo křičících hlav. Takže když člověk kolem procházel, plaňky ožily, narostly jim hlavy a křičely na kolemjdoucí "rozumné" rady typu: "sem nechoď, zde žije hnusný Zmijozel", nebo "jestli jdeš pro autogram, vyber si lepšího hráče." Na ty, kteří chtěli Flinta navštívit, což byl Harryho případ, vřeštěly nadávky.

Bystrozor to lehce ignoroval a bez zájmu přešel zahradu až k domu, kde zabouchal zrezlým klepadlem. Majitel domu se s ním však moc vybavovat nechtěl. Jakmile Marcus otevřel a spatřil za nimi zachránce kouzelnického světa, chtěl dveře zase zavřít, Harry mu to ovšem nedovolil a strčil mu nohu mezi ně.

"Vypadni, Pottere!" zasyčel na oplátku přes své veliké zuby.

"Jsem tu z odboru pro uplatňování kouzelnických zákonů, abych vyšetřil tvůj doping a smrt Braidena Sharpa. Jestli odmítneš vypovídat, zatknu tě za maření vyšetřování," pohrozil mu bystrozor. Hráč famfrpálu si však z toho nic nedělal.

"Jo, to by se ti tak hodilo. Jsi jako všichni ostatní, kdybych nebyl obžalován z dopingu a tedy hrál zápas, vykradli by mě a pak by mi to tady zapálili. Ale víš co, já nemám povinnost ti nic vysvětlovat," vyprskl na něj Flint a opět zalomcoval dveřmi, noha ne-noha.

"Je mi skutečně líto v jakém opovržení teď Zmijozelé jsou…" snažil se Marcuse Harry usmířit a uklidnit, ale bylo to zcela zbytečné.

Druhý muž se jen sarkasticky ušklíbl a šedá očka se mu přitom zlostně zaleskla. "Takže patříš mezi ty láskomágy, kteří pindají o lepší budoucnosti a že pravda a láska je nejmocnější magie. Co na mě ještě zkusíš z té vaší Bradavické žvanírny? Rád si poslechnu, co nám přeje veliký zachránce, který by zrovna jako jeden z mála s tím mohl něco udělat."

"Já?! Já, jsem byl vždy jen pěšák. Mám jen jméno, ale moc žádnou. Jsem jen bystrozor, vrah a ochlasta. Prostě mi řekni, co o tom víš," řekl Harry a protřel si unaveně oči.

"Výmluvy," odplivl si Flint, ale nakonec učinil, o co byl požádán. "Braiden Sharp byl přísný a nepodplatitelný rozhodčí, takže jsme se přirozeně neměli příliš v lásce. Počítám, že ta jeho poctivost ho stála krk, ale kdo ví. Nemám ponětí, kdy a s čím jsem ten lektvar snědl, či vypil, ale jak jsem řekl. Jsem za to rád, protože díky tomu mám ještě střechu nad hlavou. Sice mi teď hrozí, že mě vylejí z týmu jako Zmijozela, který se zašel příliš daleko. Budou na mě chtít hodit vinu, protože ode mě se očekává podvody, fauly a rvačky. Nicméně tak koneckonců dobrý tým funguje, ale co už."

"Jak to myslíš?" zamračil se nechápavě druhý čaroděj.

Marcus se ostře zachechtal. "To je to, Pottere, proč jsi byl vždy skvělý chytač, ale mizerný kapitán. Každý dobrý tým potřebuje chytrou strategii od Havraspára, tvrdou a poctivou práci od Mrzimora, nadšení ze hry a odvahu se pustit i do souboje s lepším týmem od Nebelvíra a trochu té lstivosti a ochoty dělat ostatním fauly, které ochrání zbytek týmu před takovým jednáním soupeře tak, aby byly síly vyrovnány."

"A ty jsi tam od té lstivosti a ochoty dělat ostatním fauly," dovtípil se Harry.

"Jistě, a jako takový jsem též první na seznamu podezřelých, když se něco takového jako nepovolený doping vyskytne. Nebo snad nejsem první, za kým si šel?"

"Ne nejsi. Nejdříve jsem mluvil s Rogerem Daviesem, jako kapitánem," zavrtěl hlavou bystrozor.

"Ach tak, jistě. Vyslýchal jsi ho u nich doma? Kam zavřel tu mudlu, která netuší, že si vzala kouzelníka? Nebo ji očaroval?" zajímal se náhle Zmijozel. To byla celkem překvapivá informace, vysvětlující poměrně dost z jeho návštěvy u toho Havraspára, ale náš hrdina se pokusil nedat na sobě nic znát, a tak klidně pravil:

"Nebyla doma."

"Aaaa," hlesl a na chvíli se odmlčel, než se zeptal: "To je vše?"

"Ano, asi ano," řekl muž zákona a pošoupl svoji nohu pomalu zpět tak, aby Flint mohl dveře zavřít, čehož hráč famfrpálu také okamžitě využil a bez jediného dalšího slova zabouchl.

Ačkoliv Marcus nebyl nijak příjemný a náš hrdina nestačil ani vyndat Pravdomluv, měl dojem, že k němu byl Zmijozel upřímný, možná až moc.

Další Harryho kroky vedly za Rossem MacFarlanem. Ten žil na Příčné, ale doma nebyl. Když se po něm ptal příbuzných, zjistil, že "zase" leží U sv. Munga prý se zraněním z famfrpálu. To bylo zvláštní, jak mohl mít pracovní úraz, když měl momentálně zákaz hrát?

V kouzelnické nemocnici bylo poměrně narváno. Dle jedné lékouzelnice, kterou odchytl v přijímací hale, se strhla veliká rvačka U Prasečí hlavy zrovna chvíli před jeho příchodem. Když hrdina kouzelnického světa pozoroval, jak léčitelé poskakují kolem raněných, na chvíli měl pocit, že se téměř vrátil v čase do doby války. Krev, těla, pláč, křik, bolest a smutek - bylo to vždy stejné. Harry se zamračil, když hleděl na jednoho toho nešťastníka. Měl rozsápaný hrudník a dvě bodné rány na krku v přesném rozestupu tesáků. To nevypadalo na obyčejnou hospodskou rvačku. Tohle byla zranění od vlkodlaka a upíra. Bystrozor potřásl hlavou. Ronald bude mít spoustu práce, ale i když ten zrzek byl poslední dobou citlivý jak třaskavý skvorejš, ve své práci byl dobrý, pomyslel si. Ještě chvíli zíral na kouzelníky v citrónově zelených hábitech, jak donášejí, či přemisťují raněné na příslušná oddělení, než zamířil ke stolku s nápisem informace.

Buclatá čarodějka za pultíkem na něj ani nevzhlédla a jen zavrčela: "Jméno, důvod návštěvy?!" S pozdravem se neobtěžovala a tak to vynechal i on.

"Harry Potter, hledám Rosse MacFarlana, abych jej vyslechl v případu zmizení famfrpálového rozhodčího Braidena Sharpa," odpověděl ji věcně.

Čarohosteska sebou poplašeně cukla, až za sebou z nástěnky shodila několik pergamenů se zdravotní osvětou a konečně na něj upřela své kaštanové oči.

"Och, moc se omlouvám, pane Pottere. To víte, máme tu teď hrozný shon," vypískla.

"Ano, ano, to vidím," pokýval netrpělivě hlavou bystrozor. "Takže?"

Buclatá čarodějka se zuřivě začervenala studem a rychle zalistovala v evidenční knize pacientů.

"Rosse, Rosse… MacFarlan, ááá tady!" brebentila si sama pro sebe a její prst ulpěl na posledním jméně na stránce sem set osmdesát devět. "Přízemí, sekce Havárie košťat a jiné letecké úrazy. Pokoj číslo dvanáct, vpravo," instruovala ho.

"Děkuji," řekl Harry a už si to zamířil k dvoukřídlým dveřím.

"Nemáte zač, bylo mi potěšením," ještě spěšně za ním vykřikla, ale to už byl ten tam.

Prošel dveřmi a zamířil úzkou chodbou lemovanou portréty slavných léčitelů. Nad hlavou se mu vznášely svítící koule vypadající jako veliké mýdlové bubliny. Došel až ke schodišti, ale nezamířil nahoru, nýbrž doprava od něj, kde byla sekce leteckých úrazů. Zastavil se až u dveří označujících příslušný pokoj a zaklepal. Z místnosti se ozvalo tlumené: "Dále," a tak vešel dovnitř.

Pokoj byl poměrně malý a omšelý s dřevěným obložením kolem stěn, prťavoučkým oknem a obrazem Elizabety Princové, předstírající ve svém rámu spánek. Nelišil se nijak od ostatních v nemocnici. Jediná jeho výsada spočívala v tom, že se jednalo o jednolůžkovou místnost. Docela skromné na profesionálního hráče famfrpálu.

Ross ležel na posteli a zrovna na něho vzhlédl zpoza stránek Jinotaje.

"Dobrý den," pozdravil bystrozor, načež šlachovitý pacient odložil časopis.

"Dobrej. No, čekal bych spoustu lidí: ošetřujícího lékouzelníka, dotěrného fanouška, nebo i někoho z rodiny, ale vás bych netipoval," prohodil MacFarlan a přívětivě se na Harryho usmál.

Hrdina kouzelnického světa se pokusil ten zářivý úsměv oplatit, ale povedlo se mu jen nervózně cuknout koutky. "Jsem rád, že vám svojí přítomností zdejší pobyt trochu zpestřím. Nicméně asi má návštěva nebude tak příjemná, jak bychom oba chtěli. Jsem tu proto, abych vás vyslechl ohledně toho famfrpálového dopingu, a také vyšetřuji smrt pana Braidena Sharpa."

"Braiden je mrtvý!" vyhrkl okamžitě Ross a přitom se k Harrymu naklonil, co nejvíce to šlo, takže málem spadl z postele.

"Ano, je mi líto," potvrdil černovlasý kouzelník.

Z MacFarlanova obličeje se vytratila veškerá radost. Zbledl a zadíval se kamsi ke stropu, než svůj pohled opět věnoval slavnému muži před sebou. "Jak?"

"Doma, pravděpodobně ve spánku… zadušen a pak pozřen Smrtipláštěm," odpověděl bystrozor.

"Ale Smrtiplášti zde přeci nežijí. To jsou stvoření, která se vyskytují v tropech, ne?" namítl Ross, na to mu však Harry ani nemusel nic odpovědět. "Aha, chápu. Proto se domníváte, že to byla vražda. Ten Živoucí rubáš mu tam někdo nastrčil."

"Ano a není to poprvé, kdy se setkávám s tím, že někdo využije nebezpečného zvířete k vraždění," kývl hrdina kouzelnického světa. Vytáhl z kapsy pergamen s pouzdrem, ve kterém měl Pravdomluv, a vysvobodil kouzelný brk z futrálu. "Takže, byli jste si se Sharpem blízcí?"

"Kolejní spolužáci, i když Braiden byl o tři roky starší než já. Jednalo se o čestného a pracovitého kouzelníka. Přesný příklad ukázkového Mrzimora. To on byl jediný člověk, který mě podpořil, když jsem mu řekl, že mám v úmyslu odejít z profesionálního famfrpálu," pravil zkroušeně MacFarlan a prohrábl si své slámové vlasy, až narazil prsty k bílému obvazu.

"Chtěl jste odejít? Proč?"

Ross se sarkasticky ušklíbl. "Povězte, pane Pottere, když jste V Bradavicích hrál nebelvírského chytače, byl jste při tom někdy zraněn?"

"Ano, mnohokrát," řekl Harry a musel se mírně zamračit, protože si hned vzpomněl na Lockharta, jak mu špatným kouzlem vykostil ruku.

"Vsadím se však, že ne víc jak já," řekl starší čaroděj. "Pět set šedesát osm, tolik jsem schytal profesionálních úrazů. Famfrpál mě pomalu ale jistě ničí. Ještě, že mi zjistili ten doping. Sice nevím, kdy a jak jsem pozřel ten lektvar, ale to je fuk. Zachránilo mi to zatraceně život. Roger Davies má špatný zvyk vždy trénovat před zápasem. Jeden z potlouků mě praštil a já spadl z koštěte. Zdálo se, že mi nic moc není. Což jsme se pletli, způsobil jsem si otřes mozku a vnitřní krvácení. Kdybych večer hrál, pravděpodobně bych to nepřežil. Měl jsem štěstí, že jsem nenastoupil," ušklíbl se. "Štěstí. To jsem skutečně měl a to doslova, Tekuté štěstí?! Navíc teď mám skutečně výmluvu, proč mohu poklidně odejít."

"Poklidně odejít, předtím jste nemohl?" nechápal bystrozor.

"Nikdy jsem nechtěl hrát. Famfrpál mě tolik nepřitahuje. Vždy jsem doufal, že se vrátím do školy a budu učit Věštění z čísel, ale rodině se můj plán nikdy moc nelíbil, protože já mám přeci v krvi létání. Od toho incidentu s Felix felicis za mnou nikdo z nich nebyl, takže jsem teď asi u nich klesl ještě níže a myslí si, že jsem chtěl podvádět. Díky tomu mě chvíli nechají být a já budu mít čas si odchod připravit bez jejich nátlaku," vysvětlil Ross. "Nějak se mi to však zajídá, když uvážím, že vlastně za to mohu poděkovat Braidenovým vrahům, protože tak to je, že? Když jsem mu přiznal, že chci odejít, prozradil mi, že je nejvyšší čas. Upozornil mě na články vycházející v Jinotaji a řekl mi, že je to pravda. Že se skutečně někdo snaží zmanipulovat mistrovství a chtěli ho podplatit, ale on to odmítl."

"Nemusíte za to cítit provinile. Nepřál jste si Sharpovu smrt, ani jste si nevzal dobrovolně ten lektvar," upozornil ho chlácholivě hrdina kouzelnického světa, když viděl, jak se ten muž hroutí.

"To ne, mít prospěch správné není. Navíc, Braiden…" MacFarlan se musel na chvíli odmlčet.

Bystrozor pohlédl na zápis Pravdomluvu. Vše co bylo řečeno, bylo detailně zaznamenáno, nechybělo jediné slovo. Ross nelhal. "Ne, to není, ale také to není vaše vina."

Oba si ještě nějakou dobu povídali, ale již nic dalšího podstatného, nebo nic, co by již nevěděl od Rogera Daviese či Marcuse Flinta, se Harry nedozvěděl, a tak se nakonec rozloučili a bystrozor odešel.











Prokletý - Avaritia

12. února 2019 v 14:51

Avaritia


Lakomství, též lakota, se vyznačuje touhou samoúčelně navyšovat majetek.


Na Smíchovském nádraží v horním patře hlavní budovy, tam kam noha spořádaného člověka nevkročí, byla hospoda. Co hospoda! Pajzl a ne tak ledajaký. Nealkoholické pití kromě vody se tam nepodávalo a ceny za tvrdý alkohol od tří po osm korun za panáka. Smrad zvratků, štiplavý zápach kouře z cigaret smíšený s pivem a hnilobou tam byl cítit na každém kroku. Špína, zažloutlé zuby, kusy hlíny pod nehty, nečesané vlasy, pohublé strhané tváře, vzhled bídy a chudoby, takovou krásou oplývalo zdejší osazenstvo.

Mezi všemi těmi ubohými lidmi v rohu seděl muž. Neodhadovali byste ho zrovna na místního štamgasta, sice jeho sportovní oděv pamatoval už lepší léta, ale nebyl špinavý ani roztrhaný. Jeho tvář zahalovala podivuhodná temnota a smutek, ale nevypadalo to, že by se trápil zajištěním své obživy. Na rozdíl od ostatních vypadal dost zdravě. Skutečně velké překvapení, že tento muž byl zde pravidelným hostem, i když tu popíjel jen vodu a jedl makové buchty, jediný zákusek, který byl k dispozici a který dělávala barmanova žena přímo pro něj

Jednooký barman jménem Kuba Hrom si z něho vždy utahoval a říkal: "Sakra, Joe, ty mi tu vypiješ všechnu vodu z kohoutku!" s nadějí, že si ten muž konečně objedná něco normálního, a vědomím, že onen host abstinent se Joe nejmenuje, protože zde v Česku, kdo by se tu jmenoval Joe?! Byla to jen přezdívka, Svatý Joe. Ve skutečnosti nikdo z přítomných netušil, jak se ten muž jmenuje, nebo co ho vede k tomu, aby tady v tomhle pajzlu pro bezdomovce trávil svůj čas.

Jisté však bylo, že Svatý Joe má s těmito lidmi na samém dně mnohem víc společného, než by se na první pohled zdálo. Kdyby ne, tak by tu neseděl, tak by se takovému to místu vyhnul velikou oklikou, nebo by ze sebe dělal mesiáše, postavil by se do kuchyně a zadarmo by pro ně uvařil polévku, ale on ne. On tu seděl s nimi a možná nepil alkohol, ale před časem se jich zastal s pochopením jich vlastním.

Tehdy sem přišel jiný muž, který sem nepatřil. Na sobě měl kvádro, motýlka a široký úsměv. Sliboval hory doly, spousta z nich na ty řeči skočila a sami pak přišli i o to, co nevěděli, že mají, a to v lepším případě. V horším případě skončili roztrhaní pekelnými psy. Před dvěma týdny se ten muž objevil znovu, tentokrát v doprovodu dlouhovlasé kudrnaté zrzky s očima jak ta nejčernější noc. Culila se na všechny strany a líbala toho chlapa v kvádru na tvář. Ten se také usmíval, tak jako posledně a také opět sliboval nemožné. Vyptával se na jakýsi deník, ale tentokrát s tím již nikdo nechtěl nic mít. On však naléhal a naléhal, až se najednou Svatý Joe zvedl a přišel až k němu.

"Jsi hrabivý a hamižný. Jako majitel charity jsi slíbil státu ochraňovat a pečovat o tyto lidi, ale to neděláš. Přijdeš sem a slibuješ, co však slíbíš, to nesplníš. Okrádáš stát, okrádáš tyto lidi, co již nic nemají, ale to ti nestačí. Nechal jsi Mamon zaslepit tě. Provinil ses lakotou. Miluješ majetek, peníze, nechť tedy je máš, ale ať pochopíš, že to člověka bohatým nečiní. Nechť ať je máš, ale ve větší bídě se ocitneš," pravil k němu Joe kletbu a ten nastrojený panák se tomu od srdce zasmál, ale od té doby se v onom pajzlu již neukázal. Nikdo nevěděl s určitostí, co se s ním stalo, ale kolovaly zvěsti, že to byl podvodník v oblasti charit. Provedl podvod století, ale jeho žena na to přišla, opustila ho, stejně tak děti a on zůstal sám, a tak spáchal nakonec sebevraždu. To bylo nepotvrzené, ale nikdo jiný nevěřil tak moc drbům a žádná jiná lidská skupina nebyla v tiché poště tak dobrá jako společnost, které se scházela v tomto pajzlu.

Svatý Joe seděl, popíjel vodu a poslouchal píseň Moneytalks od skupiny AC/DC, která právě vyhrávala v rádiu, když do pajzlu vešla ona zrzka. Naježená jako kočka s ohrnutým nosem a založenýma rukama přejela zlým pohledem všechny přítomné a lidé podlehli jejímu kouzlu. Barman se vrhl k pultu a začal okamžitě přepisovat ceny. Hosté sotva co dopili, začali si cpát nádobí do kapes a svých igelitek, někteří se chopili i zaplivaných židlí a stolů. Jeden z nich přiběhl ke kase, jedním naučeným pohybem ji otevřel a začal krást. Kuba se k němu vrhl, začal se s ním prát. Joe nepohnul ani brvou. Zrzka si to nekráčela přímo k němu a vztekle bouchla do stolu.

"Ty jeden zatracenej hajzle!" křikla naštvaně.

"Také tě rád vidím. Co takhle slušně nejdříve pozdravit," pravil Joe se sarkastickým úšklebkem, což zrzku náležitě dopálilo.

"Drž hubu ty svině!" zavrčela, chytla ho pod krkem a s nadlidskou silou ho vytáhla na nohy.

"Ale, taková brutalita, to snad není nutné," vydal ze sebe přiškrceně.

"To mi řekni ty?!"

"Nejdříve mám mlčet, teď mám mluvit. Sakra kotě, jestli se máme nějak smysluplně bavit, asi by sis měla ujasnit, co vlastně chceš," provokoval Joe.

"Co chci? Chtěla jsem duši toho nadutého idiota společně s dalšími, ale to jsi mi zkazil, ale teď na druhou stranu alespoň vím, kdo má deník a jsem blíže svému hlavnímu cíli. Chci věc, která mi pomůže získat vše ostatní, co budu jen chtít. Dej mi ho!" rozkázala.

"Proč bych měl?" zeptal se s chladem Joe.

"Protože když ne, tak tě nechám roztrhat mým pekelným psem," odpověděla prostě a jakoby na povel u jejích nohou se ozvalo zavrčení.

"Jo?! A já spálím tvoje kosti, ty pekelná čubko," zahrozil na oplátku Joe, ale démonka se na tu hrozbu jen zasmála.

"Nepoužívej plané výhružky, o kterých oba víme, že jsou naprosto směšné. Já jsem Mamon, jsem stará jako lidstvo samo. Já nemám nic takového, jako jsou ostatky."

Na to Svatý Joe neodpověděl. Jen vytáhl kus velmi staré lidské holenní kosti a zapalovač. Zapálil ji, Mamon s výkřikem ho pustila a o dva kroky couvla. Kus její pravé nohy se rozzářil a vzplanul. Musela ho rychle uhasit. Sebrala sklenici s vodou za stolu, tu co předtím Joe upíjel, a chrstla vodu na svoji kost i nohu. Vzápětí se za to musela proklínat. Prudká bolest projela celým jejím tělem.

"Svěcená voda!" zaječela.

"Jo přesně, a tohle," Joe zamával onou kostí, "je tvoje."

"Jak jsi… " na démonce teď byl opravdu znát strach. Její sebevědomí bylo ta tam. S vytřeštěnýma očima hleděla na muže před sebou.

"Víš jak. To já jsem právoplatný vlastník deníku a nemám v nejmenším úmyslu ti ho dát. Takže pokud máš trochu rozumu, tak se odsud okamžitě dekuješ i s tím psiskem, nebo si tě hezky opeču do křupava," řekl Joe.

"Víš to určitě? Společně s mou silou a s tvým deníkem bychom dokázali mnohé. Jen si představ. Možná bychom mohli i přivést na svět ji. To je to, po čem touží tvé srdce, ne?!" obrátila hned Mamon zírající přímo do jeho nitra k jeho největším tužbám, se snahou tak Joea vlákat do svých spárů.

"Ano, to bych si moc přál. Být s ní. Ale to mohu udělat také sám za pomoci deníku, nejsem však idiot. Vím, že za takové věci se platí a to většinou cenou, kterou si v ten moment ani neumíme představit. Deník je můj a já se nebudu opakovat. Tvoje poslední šance!"

"Nebudeš se s nikým dělit, to z tebe dělá vcelku lakomce," ušklíbla se démonka, poté s lusknutím zmizela a ostatní lidé, hosté i barman se vrátili do normálu. Zastavili se v tom, co dělali, a jako kdyby se právě probudili ze sna, rozhlíželi se kolem a nemohli uvěřit svým očím.

Svatý Joe se nevesele usmál hledíc na místo, kde ještě před chvílí stála zrzka. "Jistě protože o lakotě toho ty výš nejvíc, že Mamon," ještě pravil jako by ho mohla snad slyšet a poté se vrátil ke své původní činnosti, sezení a popíjení vody.












Prokletý - Tik ťok

5. února 2019 v 15:42 |  Moje povídky

Tik ťok



Pražský orloj, nebo také Staroměstský orloj, jsou středověké astronomické hodiny na věži Staroměstské radnice v Praze, a to již od roku 1402 (1410 pokud počítámevznik od astronomického číselníku). Samozřejmě teď by tady mohlo být sáhodlouhé historické pojednání o těchto hodinách a popis jak starý, záhadný, ale úžasný stroj to vlastně je, včetnědetailního rozboru jeho symboliky. Nicméně věřím, že toto si každý může dohledat na internetu, nebo přečíst v turistickém průvodci. Pro náš příběh, jsou důležité spíše pověsti, které se k těmto hodinám váží, - tedy přesněji jedna.

Je několik verzí toho, co se má stát, pokud se Staroměstský orloj zastaví. Například se tvrdí, že se českému národu povede nejhůře. Kdo ví, co je na tom pravdy, avšak faktem zůstává, že tento orloj se zastavil již několikrát. Téměř vždy to mělo objasnitelnou příčinu, bezdůvodně se tak stalo ovšem jen jednou a to 13. května 2010. Tehdy pod ním stála Lenka Skalková. Ne, že by pod těmito hodinami v tu chvíli nebylo tucet dalších lidí, ale tato skutečnost je zajímavá, protože orloj se stejně jako se záhadně zastavil, tak se také opět po dvou týdnech rozběhl a naše hrdinka, jako jediná se stala svědkem obou těchto událostí. Náhoda, nebo by se dalo říct, že to byla předzvěst její budoucnosti?











Bystrozor 08 - Problém Rogera Daviese

27. ledna 2019 v 14:15 |  Moje povídky

Problém Rogera Daviese



Harry znovu zkontroloval materiály, které si vyzvedl ještě v sedmém patře. Zdálo se logické teď, když stopa po vrahovi skončila ve slepé uličce Goyleovy vymazané paměti, zaměřit se na ověření Dracovy teorie, a kde jinde s tím začít než u těch famfrpálových hráčů, kteří byli obžalováni z dopingu. Jednalo se o družstvo Montroseských strak a čtyři hráče: Katie Bellovou, Rogera Daviese, Marcuse Flinta a kouzelníka, kterého Harry osobně dosud neznal, Rosse MacFarlana. Poslední jmenovaný byl pravděpodobně spjat s legendárním kapitánem Hamishem MacFarlanem, ale jakým způsobem, toť otázka.

Všichni byli obžalováni z použití Felix felicis, což bylo nadmíru podivné, jelikož jak bylo známo, tento lektvar přinášel každému, kdo ho požil, štěstí po celých dvacet čtyři hodin. Jak to, že se na ně vůbec přišlo, neměli by mít hráči Montroseských strak díky lektvaru takové štěstí, že by z jejich prohřešku vyvázli? Díky tomu, že byli obviněni z dopingu, nebyli připuštěni ke hře a tak družstvo, které mělo jasné šance na vítězství, se muselo obejít bez nich s náhradníky, kteří již byli trochu jiná, slabší třída. Nemělo, pokud skutečně požili tento lektvar, jim Tekuté štěstí přinést skutečně… no, štěstí? Kde byly ty výhody? Nebo těmto čtyřem hrozilo něco daleko horšího, kdyby se toho zápasu nakonec zúčastnili?

Navíc bylo zvláštní, kdo z dopingu byl obžalován. Hrdina kouzelnického světa sice Rosse neznal a věděl, že z Flinta nějaká taková podlost kouká, ale do Daviese by to neřekl a u Katie, to už byl úplný nesmysl. Ještě teď si v živých barvách dokázal vybavit, jak ji v šestém ročníku chtěl přijmout do mužstva automaticky bez konkurzu, protože věděl, že je dobrá, a ona to odmítla. Malfoy měl pravdu, skutečně na tom něco smrdělo.

Bystrozor se rozhodl, že všechny obviněné hráče vyslechne s pomocí Pravdomluvu. Nikdo z nich nebyl vzat do vazby. Jednalo se jen o přestupek, ale měli zakázáno hrát, dokavaď se celá situace neprošetří.

Roger žil v jedné z mnoha mudlovských ulic na předměstí Londýna. Zdálo se, že byl poměrně rád, že hrdinu kouzelnického světa vidí. Davies ho přivítal s lehkým úsměvem a jednoduchým pohybem ho pozval dál. Nabídl mu máslový ležák s domácími Griliášovými hrudkami. Harry si při tom vzpomněl na Hagrida, které je měl vždy tvrdé jak kamen, ale upekl je, téměř pokaždé, když ho navštívil v hájence. Tyto sušenky nebyly tak tvrdé, ale i tak nedosahovaly takových kvalit, jako když je dělala paní Weasleyová. Přesto je pochválil. "Hmmf, dobfre. Ty dělala tvá žena?"

"Ne, ty jsem pekl já. Kate nevaří nic z tradiční kouzelnické kuchyně," vysvětlil.

Bystrozor netušil proč, ale to jak nepatrně přivřel Havraspár své temné oči a koutek úst mu trochu škubnul, ho přinutilo se ujistit: "Jak snesla to, že si kouzelník?"

"Jo, dobře," zahučel odtažitě druhý muž a mávl rukou, v dobře známém gestu - nech to plavat. "Takže, co přivádí hrdinu kouzelnického světa do našeho skromného domku?"

"Smrt Braidena Sharpa," odpověděl prostě Harry a z kapsy vyndal futrál s Pravdomluvem a jeden z pergamenů. Zvětšil pouzdro a otevřel je. Očarovaný brk radostně vylétl na svobodu.

Davies zděšeně vytřeštil své tmavé oči a jeho pleť o odstín zesvětlala. "Smrt?! Já slyšel, že je jen nezvěstný, snad si nemyslíš…" zděsil se.

"Ne, nepokládám tě za podezřelého číslo jedna. Sharp byl famfrpálovým rozhodčím a je možné, že ty klepy ohledně zmanipulování mistrovství jsou pravdivé. Tvá kauza by s tím mohla souviset. Jak se to vůbec semlelo? Nenabídl ti někdo, aby sis vzal ten lektvar proto, aby vaše družstvo prohrálo za nějaký úplatek? Jak to, že jste požili Felix felicis a přišlo se na vás? Sice je tento lektvar zakázán při jakýchkoliv soutěžích, ale je velmi těžké na něj přijít, právě kvůli jeho účinkům," zajímal se Bystrozor.

Tmavovlasý Havraspár ztěžka se posadil vedle něj na kožené moderní křeslo a téměř neslyšně si povzdechl. "Nikdo mi nedal úplatek, abych použil ke hře doping. Vypil jsem to a ani netuším, kdy a v čem. Zní to jako hloupá neoriginální výmluva, ale je to tak. Kdyby ten den, co nás obžalovali, nebyl ten nejšťastnější za mnoho měsíců, asi bych se bránil, že jsem něco takového požil, ale takto o tom nebylo sporu. Navíc zcela upřímně, kdybych věděl, jak ten můj den bude probíhat s Tekutým štěstím a bez něho, zcela vědomě a bez výčitek bych si vybral tu variantu s Felix felicis," přiznal.

Harry překvapeně nadzvedl obočí. To bylo zvláštní, nedokázal si představit, co by mohlo být tak skvělého, že by si to profesionální hráč famfrpálu zvolil raději i za cenu toho, že by byl obviněn z dopingu a na dobu neurčitou vyřazen z mistrovství, a tak se prostě musel zeptat: "Vážně až tak? Co bylo tak perfektní, že bys neměnil?"

"S Kate mi to předtím moc nefungovalo. Hádky byly na denním pořádku. Moc se na mě zlobila. Vyčítala mi, že nemám na ni čas. Myslela si, že ji podvádím a lžu o své práci. Nevěří mi, že profesionálně hraji famfrpál. To obvinění bylo pro mě důkazem," objasnil Davies se zasněným výrazem.

Jeho vysvětlení dávalo naprosto smysl, takže Harry byl poměrně překvapen, když koutkem oka pro ujištění mrkl na pergamen, na který jejich rozhovor zaznamenával Pravdomluv. Stálo tam:

Roger Davies: Smrt?! Já slyšel, že je jen nezvěstný, snad si nemyslíš…

Harry Potter: Ne, nepokládám tě za podezřelého číslo jedna. Sharp byl famfrpálovým rozhodčím a je možné, že ty klepy ohledně zmanipulování mistrovství jsou pravdivé. Tvá kauza by s tím mohla souviset. Jak se to vůbec semlelo? Nenabídl ti někdo, aby sis vzal ten lektvar proto, aby vaše družstvo prohrálo za nějaký úplatek? Jak to, že jste požili Felix felicis a přišlo se na vás? Sice je tento lektvar zakázán při jakýchkoliv soutěžích, ale je velmi těžké na něj přijít, právě kvůli jeho účinkům.

Roger Davies: Nikdo mi nedal úplatek, abych použil ke hře doping. Vypil jsem to a ani netuším, kdy a v čem. Zní to jako hloupá neoriginální výmluva, ale je to tak. Kdyby ten den, co nás obžalovali, nebyl ten nejšťastnější za mnoho měsíců, asi bych se bránil, že jsem něco takového požil, ale takto o tom nebylo sporu. Navíc zcela upřímně, kdybych věděl, jak ten můj den bude probíhat s Tekutým štěstím a bez něho, zcela vědomě a bez výčitek bych si vybral tu variantu s Felix felicis.

Harry Potter: Vážně až tak? Co bylo tak perfektní, že bys neměnil?

Roger Davies: S Kate mi to předtím moc nefungovalo. Hádky byly na denním pořádku. Moc se na mě zlobila. Myslela si, že ji podvádím a lžu o své práci. To obvinění bylo pro mě důkazem.


Bystrozor svraštil obočí. Ten Havraspár mu něco tajil, ale bylo to důležité? O užití Tekutého štěstí mluvil pravdu i o svém týmu. Jediné, kde to vázlo, byla jeho žena, možná to byla jen osobní věc, o které druhý čaroděj jen nechtěl mluvit.

"Bylo na tom dni, který odpovídá požití lektvaru, něco výjimečného? Co jsi jedl, co pil, kde jsi byl?" zeptal se nakonec Nebelvír, zdánlivě Zmijozelsky ignorující to, co brk zaznamenal, a co ne.

"Jo, co jsem dělal…" Rogersovi temné oči se na chvilku odpoutaly od muže s jizvou na čele a vzhlédly kamsi ke stropu. "Co jsem dělal, než se na mně projevili učenky té látky…" zopakoval ještě jednou zadumaně. "Víš, že ani nevím... Ale nepoužil na mě někdo kletbu Imperius, že ne?"

"Ne, to ne. Felix felicis by správně neúčinkoval, kdybys byl pod touto kletbou," zavrtěl Harry hlavou a byl teď rád za teoretické testy v přípravce na bystrozorství.

"Počkat, už vím," pravil Davies a plácl se rukou do hlavy. "Vstal jsem jako obvykle a Kate nám udělala výbornou snídani." Harry při těch slovech pohlédl na kuchyňský kout. Byl slušně zařízen, ovšem v mudlovském stylu. Od sporáku s troubou k myčce nádobí až po mikrovlnku. Druhý kouzelník ovšem pokračoval dál. "No, a pak jsem šel s týmem trénovat."

Bystrozor opět pohlédl na to, co zaznamenal brk:

Harry Potter: Bylo na tom dni, který odpovídá požití lektvaru, něco výjimečného? Co jsi jedl, co pil, kde jsi byl?

Roger Davies: Jo, co jsem dělal… Co jsem dělal, než se na mně projevili učenky té látky… Víš, že ani nevím... Ale nepoužil na mě někdo kletbu Imperius, že ne?

Harry Potter: Ne, to ne. Felix felicis by správně neúčinkoval, kdybys byl pod touto kletbou.

Roger Davies: Počkat už vím. Vstal jsem jako obvykle a Kate nám udělala snídani. No, a pak jsem šel s týmem trénovat.


"Ta snídaně ti nechutnala?" zeptal se hrdina kouzelnického světa, což u hráče famfrpálu vyvolalo žalostný povzdech.

"Ale jo, tedy ne," začal Havraspár a nechápavě zatřásl hlavou. "U Merlinových vousů, ty tedy máš detektivní čuch. Já… Nikdy jsem to nesnědl. Určitě to bylo báječné, ale toho rána jsme se pohádali. Odešel jsem na lačno a raději jsem si koupil koblihu v pekařství dva bloky odtud."

"Aha," hlesl Harry a pokynul, ať jeho bývalý spolužák pokračuje.

"Dobře, trénovali jsme na hřišti nedaleko Swindonu. Sešli jsme všichni. Marcus byl trochu násilnější než obvykle a Katie tím byla rozladěná. Trochu se rafli, Rosse se je pokusil uklidnit, ale nešlo mu to, a pak někdo přišel s tím nápadem, že bychom si mohli udělat takovou party. Jít po tréningu společně na oběd. Prodiskutovat strategii dalšího zápasu s Applebyskýmy šípy, který byl ještě ten večer. Vím, co si myslíš, trénovat před zápasem nedělá dobrotu, jen vysílí mužstvo, ale zjistil jsem, že mé spoluhráče to spíše uklidní a rozehřeje," vysvětlil Roger své kapitánské metody, aniž by se po tom bývalý nebelvírský chytač nějak pídil.

Jako bystrozora ho zajímala jiná věc: "Kam jste na to jídlo šli?"

"Nešli jsme nikam. Objednali jsme si donášku z jedné mudlovské restaurace nedaleko hřiště Super Pizza. Pizzu a těstoviny tam dělají vážně fantastické," řekl Davies a nevědomky si při tom olízl dolní ret. Senza, takže pokud někdo na té party přimíchal do jídla Tekuté štěstí, nebyl to pravděpodobně nikdo z té hospody, ale někdo z týmu. Dost těžko si představit, že nějaký čaroděj se vplíží, či pracuje v nekouzelnické restauraci jen, aby mohl nadopovat famfrpálové hráče. Navíc stěží by mohl kdokoliv vědět dopředu, z jaké restaurace si objednají jídlo. Musel to být hráč, který šel proti svému týmu, pomyslel si náš hrdina. Kapitán Montroseských strak však pokračoval dál: "Po tomto společném obědě jsme se všichni začali chystat na ten večerní zápas. Party se nám totiž trochu protáhla, a tak byl akorát čas. Vše šlo tak jako obvykle, tedy až do té chvíle, než těsně před zápasem do naší šatny napochodoval rozhodčí William Emerson, zástupce ředitele oddělení Britské a Irské famfrpálové ligy s hlavním lektvaristou týmu pro odhalování dopingu. Lektvarista provedl tesy a… no, výsledek znáš."

"Ale není zrovna obvyklé, aby se takto testovalo před každým zápasem," podotkl Harry.

"Ne, někdo jim musel dát tip," přikývl Havraspár.

"Nemáš tušení kdo?" ptal se dál druhý kouzelník.

"Ani to nejmenší."

"A co rozhodčí Braiden Sharp. Jak jste spolu vycházeli?" Harry již cítil, že toto je konec jeho výslechu. Od Rogera Daviese se již asi nic moc dalšího nedozví.

"Jo, dobrý chlap. Výborný a spravedlivý rozhodčí," odpověděl jeho hostitel.

Bystrozor ještě jednou stočil zrak na to, co Pravdomluv z jejich rozhovoru zapsal. Kapitán Montroseských strak však již mluvil jen a jen pravdu. Takže se nezdálo, že tajnůstkářství muže sedícího na modrém křesle má co dočinění s případem. Vlastně všechny lži, které ten kouzelník vypustil z úst, se týkaly jen jednoho, nebo spíš jedné. Rozhlédl se ještě po bytě, ve kterém se nacházel, mudlovské vynálezy a ani jedna jediná kouzelná pohyblivá fotografie či obraz. Snad to může pominout. Teď bylo jen důležité, že Tekuté štěstí někdo přimíchal hráčům do toho jídla na obědě a pak tým práskl, a byl to jeden z těch zbylých tří obžalovaných. Ten někdo musel jet společně v celém tom zmanipulování mistrovství. Zatraceně s Malfoyem, měl pravdu. Teď už jen zjistit, jestli to mistrovství má skutečně s vraždou Braidena Sharpa něco společného. Jaká je ovšem možnost, že by tomu tak nebylo?










Harrylu a ohňostroje

24. ledna 2019 v 16:57 |  Obrázky

Harrylu a ohňostroje


Jak již název napovídá, zde vám předkládám pár fotografií ohňostrojů, které jsem nafotila na Silvestra a obrázek Harrylu. Sice pár Harry/Lucius neshipuji, ale byla jsem o tento fanart požádána mojí korektorkou Womiskou, která na ně píše úžasné povídky. Její profil můžete nalézt zde: https://www.wattpad.com/user/womiska



Harrylu by jajafilm

Fireworks 01 by jajafilm



Fireworks 02 by jajafilm

Prokletý - Gula

21. ledna 2019 v 13:51 |  Moje povídky

Gula



Nestřídmost, též obžerství, se vztahuje k přílišnému požívání nápojů i potravin.



Mám hlad

Jedno rajče, dva plátky okurky, žádný sýr, nebo jogurt k tomu, protože to by bylo až moc nebezpečné, a také žádný chleba, pečivo není nic moc dobrého, když si člověk chce udržet linii. Koláčky či cokoli sladkého, naprosto vyloučeno. Potřebuji minimálně 87cm přes prsa, maximálně 68cm v pase, přes boky do 92cm a měřit ideálně 178cm, takové jsou míry modelky. Taková musím být, abych si udržela své místo. Stáhla jsem si své zářivé blond vlasy do drdolu a nahá si stoupla na váhu. Po zvážení jsem se chopila metru a přeměřila prsa, pas a boky. Stále o tři kila navíc, stále o cenťák víc v pase a na bokách. Zatracenej tuk! A stejně pořád…

Mám hlad

Jedno rajče, dva plátky okurky. Potřebuji minimálně 87cm přes prsa, maximálně 68cm v pase, přes boky do 92cm a měřit ideálně 178cm, což nemám. Do toho modelu šatů, dizajnu mouchy, se prostě nevejdu. Zhasla jsem světla a zalezla do postele. Pokusila jsem se usnout, což se i po půl hodině podařilo. Ve snu mě pronásledovala velká kobliha, která když mě dohonila, tak se začala nafukovat, až praskla avylétl z ní obrovský roj much. S hrůzou a křikem jsem se probudila celá zpocená. Kčertu! Šla jsem si hodit sprchu, abych smyla ze sebe všechen ten pot a nepříjemnou vzpomínku na sen a hned poté zamířila do kuchyně. Navzdory své neodpovídající váze a svému slibu hubnout jsem spořádala dvě tyčinky Mars, a i když jsem se cítila provinile, bylo to málo. Stále…

Mám hlad

Jedno rajče, dva plátky okurky. Potřebuji maximálně 68cm v pase, přes boky do 92cm, což nemám. Vyhodí mě ještě před tou přehlídkou. Svěřila jsem se o tom mé mladé kolegyni Jitce, která však nad tím jen nechápavě zakroutila hlavou a navrhla, abych tedy jedla, když mám takový hlad, a pak to celé vyzvrátila do záchodu. Fuj, sakra, jak jsem si mohla myslet, že by to o 7 let mladší holka mohla vůbec pochopit! Bulimička jedna blbá! Fajn, ale náš rozhovor slyšel můj manažer a doporučil mi, abych navštívila psychiatra. Bezva, ještě to tak! Navštívit psychiatra, aby se další den v Blesku objevilo, že jsem se zhroutila! No, i když možná to nebyl zas tak špatný nápad. Dávají tam přeci čokoládu a bonbony, možná kdybych se rozplakala a řekla že…

Mám hlad

Potřebuji maximálně 68cm v pase, přes boky do 92cm, což nemám. Vyhodí mě ještě před tou přehlídkou, a koho to vlastně zajímá, když prostě člověk jednoduše hladoví. K psychoušovi jsem zatím nešla, ale Tom od té chvíle se mě několikrát ptal, jestli jsem v pohodě. Začal vážně vyšilovat jako malý, kéž kdyby mi místo předhodil něco k snědku. Třeba by mě mohl pozvat na večeři, ne… To by jednou za čas neuškodilo. Tajně jsem v to doufala, ale ono houby! Místo toho přitáhl sebou ten ochmataný zápisník. Prý že chápe, že nechci o tom nijak zvlášť mluvit a jít za psychiatrem, ale že i tak by mi bodlo se vyzpovídat, byť jen papíru. Možná, že když to udělám, tak se mi uleví, v hlavě se mi to srovná a hlad mě přejde. Jo to sotva! Těžko zaženu nějakým psaním to, že…

Mám hlad

Echmmmf, můj problém je jedno rajče, dva plátky okurky a maximálně 68cm v pase, přes boky do 92cm, což nemám. Musím zhubnout, musím ztratit na váze, jinak mě vyhodí z práce, což však znamená omezit svoje stravování. Měla bych si nakázat další absurdní dietu bez šance na její splnění, protože mám pocit, jako bych hlady měla padnout. Možná právě proto jsem nakonec zápisník otevřela a začala do něj psát své pocity, přání a celkově myšlenky. Za necelý večer jsem se svěřila o tom, co se mi dělo v celém uplynulém týdnu, od chvíle, kdy mi bylo jasně řečeno, že pokud nezhubnu, tak končím. To, že píši o tom, mi však zatím nijak hlad nezahnalo ba naopak. Mám pocit, že se přestávám ovládat. Mám pocit… já…

Mám hlad

Mým problémem je maximálně 68cm v pase, přes boky do 92cm, jedno rajče, dva plátky okurky. Tom mi řekl, že aby se to všechno zlepšilo, měla bych se svěřovat papíru. Tak jsem to teda udělala, a teď si země dělá legraci, že jsem to pochopila špatně. Že je důvod proč jsem to konkrétně měla psát do toho starého ošoupaného zápisníku. Tvrdil mi, že je výjimečný, že je kouzelný, plní přání. Jo jasně! Takhle si ze mě utahovat! Nejsem malá holka. Ale ok, nebudu kazit srandu ne?! Takže byla jednou jedna překrásná dívka, nádherná žena, která byla naprosto fantastická jak na charakteru, tak na vzhledu. Živila se jako modelka a byla velmi úspěšná, ale pak jí začal soužit úděsný hlad a chuť k jídlu. Přibrala, a i když pořád byla moc překrásná, hrozilo jí, že ji z práce vyhodí a ona, protože neuměla nic jiného, tuze se bála. Tak jí její manažer dal tento deník, že prý plní přání. Ona tomu nevěřila, ale stejně do deníku napsala tato slova. Hned jak tak učinila, stal se zázrak. Najednou byla svobodná. Oproštěná od všech starostí. Mohla jíst a pít co hrdlo ráčilo, bez výčitek a omezení, a to také učinila, protože ona… protože já…

Mám hlad

Můj problém je, že mě chytl hladomor. Tak jsem tak seděla v šatně převlečená, učesaná, namalovaná, připravena jít na molo a cpala jsem se chlebíčky s krabí a rybičkovou pomazánkou. Nevím, jak se to stalo, ale i když mě hlad nepřešel, naopak teď jsem ho cítila mnohem, mnohem víc, přestalo záležet na tom, kolik jsem toho snědla. Ládovala jsem se jídlem, ale byla jsem štíhlejší a méně jsem vážila. Byl to zázrak. Z ničeho nic! Všechny obavy ze mě spadly, cítila jsem se najednou tak volná a bylo mi jedno, kolik toho sním, co sním a jestli nemám nebo…

Mám hlad

Do spárů mě chytl hladomor s hříšnou chutí a mě je to už vážně jedno. Proč si něco odepírat a vyčítat, když to není nic špatného, když mi za to nic nehrozí. Neztratím svoji krásu, neztratím linii ani práci. Jsem vyléčená, už jsem v pohodě! Včera se mi i povedlo přinutit Toma, aby konečně se mnou šel na večeři. Konečně po letech přestane skrývat, jak to chce se mnou, přestane se řídit tím hloupým pravidlem o nezačínání si něco se svými modelkami. Možná si teď ještě říká, že je to jen večeře. Že k ničemu hned tak nedojde, ale to se plete. O to se postarám! Je celou dobu, i když naivní a dělá si z lidí srandu, tak hodný a laskavý, roztomilý, přímo k sežrání a já si ho dám jako ten nejlepší dezert. Whow, možná jsem si měla k obědu dát těch jahodových knedlíčků s tvarohem víc! Hmmm, ty papíry, tužky, náušnice a šminky, co se tady válejí na stole, vypadají tak chutně. Snad mi když tak prominou, když…

Mám hlad

Jsem unášená, sladkým vábením hladu a chuti. Tom někam zmizel. Hledá ho policie. To je politováníhodné. Byl tak dobrý! Snad se do té veledůležité přehlídky ukáže někdo jiný z agentury, kdo ho zastoupí, a mohl by být stejně sladký jako Tom, protože i tak pořád…

Mám hlad

Jsem unášená, sladkým vábením hladu a chuti. Policie pořád po mém manažerovi pátrá, nebo alespoň po jeho mrtvole. Netuší, že nic nenajdou, ani nemůžou najít. Kdo by plýtval jakýmkoli jeho kouskem. Já tedy rozhodně ne. Nenajdou ani jedinou jeho kůstku. Nejdřív posezení v špičkové velmi drahé restauraci, pak sex a jak by mi to mělo stačit, samozřejmě, že jsem chtěla víc! Ale to už je včerejší zpráva, teď si musím najít někoho dalšího, protože pořád, stále…

Mám hlad

Mám takový hlad

Mám takový strašlivý hlad

Mám takový strašlivý nelidský hlad


Karolína Světlá s úsměvem vešla do své šatny. Přehlídka se obzvláště vydařila a ona si teď plánovala se převléci, jet domů a tam povečeřet. Začala by kuřecí polévkou, pak by si dala tři pěkné stejky se šlehačkou a bramborem, salát a vše by završila výbornou rybízovou bublaninou. Další program na večerneměla, jen ležet u televize, popíjet pivo a mezi něj míchat tvrdý alkohol, dokud by nebyla ve stavu, že by nemohla ani vstát. Zůstala by na pohovce a tam usnula. Klidný večer! Ideální po úspěšném dni mezi lidmi na molu. Zítra by si pak vyšla ven někoho ulovit. To se však nestalo, osud měl jiný plán.

Karolína, sotva co vešla, zkameněla na místě a to hned ze dvou důvodů. Zaprvé celou místností se nesla jakási heavy metalová německá píseň, která byla alespoň podle jejího názoru naprosto děsná, a i kdyby se jí takový druh hudby líbil, bála by si to pustit i doma v soukromí natož pak takto. Zvuk se linul od jejího stolu, kde měla rádio a u kterého také seděla druhá příčina jejího šoku. Na její černé otočné kancelářské židli u stolu se zrcadlem, kde se obvykle připravovala, se rozvaloval muž. Karolína mu odhadovala něco kolem 20 - 30 let. Nebyl příliš velkého vzrůstu, ale postavu neměl špatnou. Nebylo to žádné vychrtlé tintítko, ale ani špekoun, nebo nějaký svalovec. Přesně takový ten optimální střed. Měl krátké hnědé vlasy, které se mu trošku vlnily, ale již jako hodně mužů v tom věku začal plešatět, měl kouty a velmi vysoké čelo. Jeho obličej byl podlouhlý s dominantním velikým nosem, hustým obočím a jeho oči měly teplou kaštanovou barvu, ale působily velmi smutně. Na sobě měl volné bavlněné černé tričko bez potisku, modrou frízovou bundu, která byla určitě značková a velmi drahá, ale už pamatovala lepší časy, a tmavošedé kapsáčové kraťasokalhoty. Nesmrděl, nebyl to bezdomovec, vlastně vypadal docela dobře, ale ne na jejího nového manažera.

Písnička zakončila a reproduktoru se ozvalo: "A tak to byla píseň Mein Teil od skupiny Rammstein, děkujeme, že posloucháte rádio Beat." Muž natáhl ruku přístroji a jedním ze svých štíhlých zlodějských prstů ho vypnul. Nastalo hrobové ticho, takové že na chvilku zalitovala, že ta ohavnost ještě chvíli nevyhrávala. Nasucho polkla a pak přibouchla za sebou dveře.

"Kdo jste a co tu pohledáváte?!" vyštěkla na něho, když si konečně dodala trochu odvahy. Ani nevěděla proč, ale ten muž působil strašidelně.

Vetřelec ji na otázku neodpověděl, jen se na ni dlouze pronikavě zahleděl a pak zvedl cosi ze stolu. Deník, její ošoupaný zápisník, který dostala od Toma, Pane Bože! "Zajímavé čtení," pravil klidně, nespouštěje však z Karolíny pohled. Karolíně jako kdyby ztuhla všechna krev v žilách. Naprázdno zalapala po dechu. Muž však pokračoval: "Skutečně jste snědla ty šminky, papíry a tužky, co se vám válely na stole?"

"Co?! Přečetl jste to a to je to, na co se zeptáte?!" zamrkala nechápavě, když se trochu vzpamatovala.

"Jo. To o vašem manažerovi jsem už věděl.Ne zrovna každý má to privilegium být sežrán krásnou modelkou," zašklebil se na ní.

"Já ho nesnědla! Jo, možná jsem napsala do toho zápisníku něco, co by tak mohlo vyznít, ale…" začala se bránit Karolína, která pomalu začala chápat, o co tady vlastně jde.

"Ale ano, sežrala. Tomáš Podolský je již nějaký ten pátek nezvěstný. Přesněji od té chvíle, co jste byla s ním na večeři. Kromě toho, to co je psáno, to je dáno, nebo se pravdou alespoň stane," pravil muž stále s tím chladným a klidným výrazem, jako by si spolu povídali o počasí a ne o kanibalské vraždě.

"Takže co? Jste policajt, soukromé očko? Přišel jste mě zatknout?"

Na to se muž hrubě zasmál. Nebyly v tom však žádná radost ani pobavení, jen smutek. "Policajt, soukromé očko, ne, to nejsem, ale jste blízko. Jsem něco daleko horšího. Nepřišel jsem vás zatknout."

"Ne, tak co? Zabít!" Karolína ustoupila tři kroky zpět, dál od toho podivného muže.

Ten neodpověděl. Jen sebral ze stolu její ošoupaný deník a zašátral v jedné z kapes u kalhot. Kdyžruku vyndal, držel v ní zapalovač. Škrtl a přiložil zápisník do plamene.

"Co to děláte!?" vykřikla Karolína a vrhla se na něho, bylo však příliš pozdě. Deník vzplanul.

"Zbavuji vás vašeho hříchu," odpověděl muž.

Karolína se zastavila uprostřed místnosti. Chytla ji náhlá bolest. Cítila, jak uvnitř ní něco bublá. Cosi se chvěje a chce ven. Zoufale vykřikla a padla na kolena. Začala se nadouvat, jako nějaká kobliha. Kynula čím dál víc a víc, vyplňovala volný prostor místnosti, až to bylo přespříliš a s křikem praskla. Rozprskla se na všechny strany, jejíkůže, kosti, orgány to všechno se ocitlo na stěnách šatny. Společně s tím vším se z ní osvobodil i roj much.

Muž si povzdechl a utřel si krev z obličeje. Jinak výbuchem ohrožen nebyl. Zvedl se ze židle a odešel.










Kam dál