Nejtěžším zločinem je promrhaní svého života a trestem za to je smutek a prázdnota v srdci.

Poezie Pauly Nancy Millstone - Dítě v srdci

Pátek v 20:13 |  Moje povídky

Dítě v srdci



Ach ano, bylo mi vytčeno,
že mé umění je pouhou hrou.
Kde je ovšem napsáno,
že tohle je cestou nesprávnou?


Óóó, kdo jsou ti dospělí?
Vždyť i ti se rádi pobaví!
Proč jste to dostatečně neocenili?
Vzpomeňte na své dětství!


Každý z nás je velkým dítětem,
které je vystaveno starostem,
a tak čas od času laboruje s útěkem.








 

Kotletky na smetaně

10. listopadu 2017 v 10:59 |  Recepty

Kotletky na smetaně



Steak with blue cheese by jajafilm


Seznam ingrediencí:

  1. vepřová kotleta
  2. smetana ke šlehání
  3. sůl
  4. pepř
  5. brambory, nebo krokety
  6. + přísady dle libosti (buďto za A) jen s nastrouhanou nivou, nebo za B) místo nivy: rajče, cibule, paprika, šunka, jiný sír a jiné koření)

Postup přípravy receptu:


Varianta A)
Kotletu naklepeme, osolíme a opepříme. Nastrouháme nivu. Vložíme kotletu do pekaře, posypeme onou nivou. Zalijeme smetanou. Dáme do trouby zapéct 200 °C na 20 minut.
Jako přílohu můžeme uvařit brambory, nebo krokety.

Varianta B)
Kotletu naklepeme, osolíme, opepříme, a když tak i okořeníme třeba sladkou papriku a kari. Omyjeme a nakrájíme cibuli a rajče. Vložíme kotletu do pekaře, posypeme cibulí a přidáme plátky rajčete (můžeme k tomu dát i sír, nebo šunku). Zalijeme smetanou. Dáme do trouby zapéct 200 °C na 20 minut.
Jako přílohu můžeme uvařit brambory, nebo krokety.

Chycen do pavoučí sítě (FF Spider-Man animovaný seriál 1994)

1. listopadu 2017 v 20:15 |  Moje povídky


Chycen do pavoučí sítě

(FF Spider-Man animovaný seriál 1994)



J. Jonah Jameson lítal ve své kanceláři ode dveří ke svému pracovnímu stolu, od stolu krátký úsek na židli, od židle na lustr a pak zase zpátky. Ničemu nerozuměl a byl vyděšený k smrti. Netušil, jak se mu to mohlo stát, jaký šílenec ho proměnil v mouchu a proč, jen si zoufale přál, ať tento Kafkovský žert skončí. Chtěl být zpátky člověkem, zaníceným šéfredaktorem těch nejpopulárnějších novin ve státě.

Zavrzání dveří, někdo vešel do jeho kanclu. Byl to vytáhlý hnědovlasý muž, jemuž mohlo být něco málo přes dvacet. Na sobě měl džíny, černé tričko, košili a v ruce držel jakési fotografie. Peter Parker nerozvážný a možná trochu nezodpovědný, přesto ovšem jinak celkem fajn klučina, o kterého se Jameson otcovsky staral od chvíle, kdy tento hoch poprvé překročil práh této pracovny.

Jameson se k Peterovi nadšeně rozletěl jako ke své záchraně, ke svému slunku naděje. Mladík ho ovšem nepoznal. Jednou rukou se pokusil mouchu odehnat, a tak se mu povedlo nebohého šéfa nabrat a odmrštit ho až do protějšího rohu místnosti, kde ho zastavilo až cosi pružného a lepkavého.

Hoch se rozhlédl po místnosti, přešel ke stolu a položil na něj ony fotografie. Poté zamířil zpět ke dveřím. Jameson se za ním chtěl vydat a zkusil se k němu opět rozlítnout, ale ta divná lepkavá věc ho držela. Co to jen bylo zač? Redaktor Daily Bugle se konečně pořádně rozhlédl.

Ocitl se uprostřed pavučiny. Byl lapen! Prudce se mu rozbušilo srdce. Zoufale se pokusil vyškubnout, ale čím více sebou vrtěl, tím byla větší šance, že na sebe upozorní majitele sítě. A taky že ano! Na pravém konci toho lepivého slizu se již objevil pavouk. Ne, stál tam Spider-Man, ve svém červenomodrém trikotu a s rukama v bok. Bůh, tak tohle byl Jamesonův konec! Zatraceně, kde jste kdo, pomozte té ubohé mouše!





 


Děsivé hlubiny internetu – Několik kratších témat II.

22. října 2017 v 19:08 |  Odborné práce

Děsivé hlubiny internetu - Několik kratších témat II.

(Druhy vypravěčů, počet slov v kapitole, stará díla se mají mazat či archivovat)



V této článkové sérii "Děsivé hlubiny internetu" zde již jedna kapitola, přinášející hned několik kratších témat, byla a měla v názvu římskou jedničku. Je tedy logické, a dalo se předpokládat, že má maličkost zplodí přinejmenším ještě jednu takovou kapitolu, ne-li jich více. Často opakujících se otázek na různou látku tvůrčího psaní jsou totiž mraky, a pokud mě to nepřestane bavit a budu mít na to čas, "Děsivé hlubiny internetu" pravděpodobně jen tak neskončí.


Druhy vypravěčů

O problematice vypravěčů jsem již také několikrát psala, nejdříve v článku "Než tě nakopne múza… aneb tvorba fikčních světů" a pak i ve již zmiňované předchozí kapitole. Není zrovna ideální, že je tato problematika tak roztříštěná do několika různých příspěvků, ale holt ne vždy mě hned napadne úplně všechno o daném tématu.

K tomuto komentáři mě inspirovala jedna slečna na FB, která psala povídku v er-formě a přemýšlela o změně úhlu vyprávění. Na mysli přitom měla změnu vypravěče z objektivní autorské perspektivy na limitovaného vševědoucího vypravěče. Samozřejmě, že pod jejím dotazem se objevila halda lidí, kteří se jí dobrácky snažili pomoci, ale zároveň buďto moc dobře nepochopili oč je řeč, nebo sami neznali několik dle mého základních věcí, protože na ni reagovali značně zmateně se slovy "změnit vypravěče z er-formy na er-formu, to přeci nic neměníš", "vždyť er-forma je právě od toho, že člověk může vyjádřit vnitřní svět každé postavy - nač potřebuješ změnu", nebo dokonce "měnit vypravěče se nemá." To mě tak trucu nenechalo klidnou a nezbylo mi tedy než odcitovat Dočekalku a k tomu přidat ještě pár zajímavých faktů.

Komentář:


Ráda bych upozornila na to, že máme 5 základních druhů vypravěčů:

1) Objektivní autorská perspektiva - Er-forma, vypravěč stojí mimo příběh, je jakým si "reportérem", objektivní pozorovatel dění, stojí mimo postavu, neví nic o subjektivním vnitřním světě postavy, neví, co postava cítí, plánuje, myslí

2) Objektivní modifikovaná autorská perspektiva - Er-forma, stejně jako v minulém případě stojí mimo příběh, podává objektivní svědectví o tom, co vidí, ale obohacuje to o své vlastní myšlenky a předpoklady, tipuje, co postava by si mohla myslet, co plánuje... ale netvrdí, že to ví, nezná vnitřní svět postavy, je to jen jakási iluze vnitřního světa

3) Subjektivní vyprávění v 1. osobě jednotného čísla - Ich-forma, perspektiva jedné postavy z příběhu

4) Vševědoucí vypravěč - Er-forma, vypravěč ví a zná, co se odehrává v myslích všech postav. Situace, kdy vypravěč stojí nad příběhem a dívá se na to shora, má nadhled, sice stojí mimo události a postavy, ale staví se do pozice "stvořitele".

5) Limitovaný vševědoucí vypravěč - Er-forma, vypravěč je jako v minulém případě... ale jen u některých postav, nevidí do hlavy všem postavám, díky omezenému počtu postav, do kterých se vypravěč může vcítit si čtenář může k těm postavám vytvořit hlubší vztah.

Autor může měnit vypravěče z er-fomy na ich-formu... Také existuje něco, čemu se říká nevládní přímá, polopřímá, nebo smíšená řeč. Nevládní přímá řeč je například: Zítra nemůžu přijít, nemám čas. Je to vlastně přímá řeč bez uvozovek, kdy to pouze vypravěč začlení do svého partu. Polopřímá řeč je pak, když vypravěč nejen, že to začlení do svého partu, ale i se oddělí kategorie. Pak by naše věta zněla: Ne, nemůže zítra přijít. Smíšená řeč pak je, když vypravěč je v er-formě, ale používá myšlení a jazyk postavy.

Pakliže máme 2, nebo i více postav, které jsou ve fikčním světě odděleny na jiném místě, což může vytvářet několik dějů... které se pak třeba střetnou, to také může být a nazývá se to paralelní kompozice. Stejně tak můžeme skákat v čase - lineární /nelineární vyprávění.


Počet slov v kapitole

Je to zvláštní, ale velmi častou otázkou je: kolik má mít kapitola slov? To je to, čím si jsou nezkušení autoři snad nejméně jistí. Vážně netuším, proč zrovna na toto se tak často ptají, proč to lidi tak sáhodlouze řeší a dokonce, proč někteří z nich se domnívají, že když mají delší kapitoly, dělá to z nich automaticky "lepší autory".

Příklad komentáře jedné "chlubivější" autorky:


Jak tak čtu tady má každý průměr slov v příběhu 2 000,zatímco Ja mám 6 500 slov a to jsem v půlce,a jak jsem počítala slova z reálných výtisků z knihoven,tak byl průměr 30 000 slov :D (nechci ponižovat vaše práce to né :D) přeju všem ať se vám daří a ať se jednou stanete slavnými spisovateli :-)

Komentář:


Není třeba psát rozsáhlé "nekonečné romány", které sice budou mít mnoho slov, ale s nulovým obsahem. Je lepší být výstižný a škrtat vše nepodstatné a zbytečné, a to i za cenu, že dílko bude kratší, než je rozsah zamyšleného literárního útvaru. Máme několik literárních útvarů, které mají různé parametry jak na strukturu, na obsah, tak i na jejich rozsah. Wattpad bohužel moc neumí rozlišovat mezi románem, novelou, povídkou, či miniaturou... My bychom však měli alespoň trochu chápat, že je v tom rozdíl, a že psát například mikropovídku je stejně regulérní disciplína jako psát román.

Jistě, většinou, když si člověk vezme do ruky tištěný román, kapitoly v něm často bývají o mnoho delší, nežli ty, které autoři dělají na Wattpadu, či na jiných webech pro amatérské pisálky. Některým čtenářům se hůře čte dlouhá kapitola na počítačovém monitoru, nežli kdyby byla tištěně (občas z toho bolí oči, hůře se na tom počítači orientuje). Nevidím tedy důvod, proč bychom čtenáři nemohli vyjít vstříc, pakliže to pomůže v přehlednosti a nebude to zase extrém typu: jedna věta na kapitolu (to už je také otravné klikání a čtenářsky nepohodlné).

Na počet slov v kapitole není žádné pravidlo (pokud nepíšeš soubor drabblů). Kapitoly jsou vnitřní dělení knihy, které závisí na autorovi. Je dle mého názoru lepší dělit příběh dle konceptu s ohledem na vnitřní strukturu/stavbu díla (podle posunu děje, peripetií - což ještě neznamená, že máš končit kapitolu tam, kde je to nejnapínavější, ale spíše, že kapitola by neměla být "prázdná"), nežli určena přesným počtem slov. Též kapitoly nemusí být bezpodmínečně stejně dlouhé. Již jsem viděla v tištěných publikacích, že jedna kapitola byla velmi obsáhlá, kdežto druhá měla sotva třeba dvě stránky.


Stará díla se mají mazat či archivovat


Někdy, když člověka zdrtí kritika, nebo se podívá na svá starší dílka a vidí v nich spoustu chyb, přepadne autora občas podivná deprese a chuť svá starší dílka smazat. Stydí se za to, co napsali, připadá jim to nízké, nekvalitní a především zbytečné. Mažou své účty a zakládají nové… a to není záležitostí jen amatérských pisálků, ale i zkušených a slavných profesionálních autorů světového formátu. Díky však internetu a sociálních sítí se sem tam někteří autoři s touto depresí ozvou ostatním s dotazem, jestli mají či nemají mazat pod tímto pocitem. (Jistě, někteří chtějí slyšet jen poplácání po rameni a pochvalu, ale někteří to skutečně myslí vážně.)

Mazat či nemazat starou tvorbu, která je tak "špatně", že ji autor nebude opravovat, to je dle mého názoru záležitostí a rozhodnutí autora. Osobně prosazuji spíše archivování než mazání, už jen pro čtenáře, kteří navzdory třeba chybám si povídku oblíbili, nebo se ji teprve chystají přečíst/dočíst… a najednou by jim tak tuto možnost autor vzal. Někteří autoři na to však hledí tak, že na internetu a i tištěně, je již spousta ptákovin a že takto třídí, čistí ten chaos a bahno, nebo si nechtějí kazit portfolio.

Komentář:

Jestli se mi stalo, že jsem po tvrdé kritice (která byla, i v některých případech nebyla, konstruktivní) měla chuť se vším praštit, přestat psát a povídku smazat. Ano, jistě!

Nikdy jsem však nic nesmazala a nesmažu. Mám takovou zásadu. Nemazat, ale archivovat. Vím, že některá díla jsou méně zdařilá než jiná a že někteří čtenáři si v anotaci nepřečtou datum, kdy ona povídka vznikla... ale snad je jasné, že tvorba autora se v rámci let proměňuje a tříbí. Je fajn na sobě vidět pokrok. Také člověk zjistí, že se občas vrací ke stejným tématům, protože ho zajímají a bere je pokaždé z jiného uhlu.

Dále je tu jistá "omylnost kritiky" - někdy ti kritika napíše fajn věc, ze které se člověk může suprově poučit, ale někdy to je zase děsivý blábol. Více o kritice třeba v tomto mém článku: http://jajafilm.blog.cz/1703/desive-hlubiny-internetu-recenze-a-kritika.

Upřímně čím dál více se mi ověřuje, že čas a odstup je tím nejlepším kritikem. Když se člověk po letech podívá na svoji starší tvorbu je to jako by mu najednou spadl závoj, který měl přes oči. Najednou je schopen se na dílo podívat více nezávisle, vidět chyby, které učinil... ale nejen to. Je schopen ocenit i to co se mu povedlo.









Ve znamení tvého jména (FF Doctor who)

17. října 2017 v 23:28 |  Moje povídky

Ve znamení tvého jména (FF Doctor who)




Můj drahý Doktore,


Brahma již dávno zemřel a Šiva se nikdy nenarodil. Vesmír je veliký, černý a stejně tak osamělý jako ty. O to více mě tíží, že i já tě musím znovu opustit, ale prosím netruchli pro mě. Vím, že nenávidíš konce, to bys snad ani nebyl ty, ale kdo říká, že tím vše končí. Tak prosím neplakej a nehněvej se na celičký svět, který tak či tak nemůžeš přes svoji lásku nenávidět. Jsi přeci pánem času a čas vše spraví… a tak léči tento svět a utíkej, co to jen jde, můj chytrý chlapče.


S láskou tvá
Lakšmí








Démon s červeným nosem (FF Supernatural)

7. října 2017 v 12:25 |  Moje povídky

Démon s červeným nosem (FF Supernatural)



Měl to být výjimečný den. Bylo mu pět let, to je přesně tolik, kolik člověk má prstů na jedné ruce, ale taťka nepokládal za nutné tento významný den strávit s ním. Sam byl moc smutný, protože chápal, že táta má moc práce, a že jeho práce je náročná, ale přeci nežádá zas tak moc. Jenže evidentně ano, žádá. Chtěl schválně probrečet celý den, dokonce ho i zajímalo, jestli by to dokázal. Jeho starší bráška ovšem zase zachránil Samův svět.

"Já vím, že jsi doufal, že dnes tady na tvé narozky bude. Moc mě to mrzí, ale podívej! Tohle jsem včera vyhrál v kartách," řekl starší z chlapců a zamával lístky do cirkusu druhému klučinovi před obličejem. "Půjdeme tam spolu. Není to daleko, jen pár bloků od školy, do které teď chodím. Bude to určitě hrozná legrace… šašci, artisti… a cukrová vata. Našetřil jsem pár dolarů, můžeme si dát cukrovou vatu!"

Sam se pousmál a utřel si uslzené oči. "Tak jo," kývl vděčně. Kdyby ovšem tušil, co ho čeká, rozhodl by se raději zůstat v hotelu.

U vchodu do areálu cirkusu se tlačila spousta lidí. Cukrová vata, kterou Dean koupil, bylo vlastně něco růžového a nadýchaného. Hmota, ze které člověk byl ulepený snad úplně všude. Kluci ani neměli dobrá místa k sezení, takže více jak polovinu představení neviděli, ale Sama by takové maličkosti nerozhodily. Přeci měl narozeniny. To co skutečně pokazilo den, mělo veliké boty, čapku s rolničkami a červený nos. Byl to klaun!

Když již kluci byli na odchodu, přišel jeden z komediálního dua k mladšímu Winchestrovi a s úsměvem mu do ucha řekl: "Vy dva chlapci jste tak rozkošní, oba bych vás s radostí slupnul jak malinu."

Není jasné, jestli byl klaun skutečně nestvůrou, nebo jestli to byl jen hloupý žert. Nepochybně však to Sama poznamenalo na celý život.







První krůčky v programu Blender 05

28. září 2017 v 12:59 |  Obrázky


První krůčky v programu Blender 05

Pokračuji v samostudiu s programem na 3D modelaci Blender.





Rock by jajafilm



Rock 2 by jajafilm



Rock 3 by jajafilm



Rock and ground by jajafilm




Rocks and ocean by jajafilm




Seas and rocks by jajafilm




Seagull by jajafilm




Seagull 2 by jajafilm




Ship by jajafilm



Ship 2 by jajafilm



Gulf by jajafilm



Gulf 02 by jajafilm




Gulf 03 by jajafilm


Gulf





Fireplace in forest







Mozkožrout (FF iZombie)

22. září 2017 v 17:19 |  Moje povídky

Mozkožrout (FF iZombie)



Rozmixován s čili omáčkou a ovocem… Protože tak chutná parťák nejlépe.

Rozkrájet na kousíčky, s omáčkou promícháme a vložíme rozkrojené cukety, omyté s vydlabanými jadérky na plech s pečícím papírem, dáme do trouby na 170°C, pečeme 20 minut… Protože tak připravený kamarád a šéf chutná nejlépe.

Posolit, vložit špagety do hrnce s bublající již slanou vodou, osmahnout na pánvi a přidat pálivou omáčku, plus nějakou tu zeleninu… Protože tak připravená kamarádka chutná nejlépe.

Nakrájet na plátky a obalit ve strouhance, oškrábat brambory a nechat je 20 minut vařit, osmažit na pánvi a podávat jako řízek… Protože tak chutná ex-přítel nejlépe.







Chalupa a Třeboň

17. září 2017 v 13:10 |  Obrázky

Chalupa a Třeboň


Zde několik fotografií z Třeboně, kde jsem byla se projet na víkend na kole, a z naší chalupy. Co k tomu víc dodat? Nevím...



Mushrooms by jajafilm




Trap by jajafilm



Salt chips by jajafilm


Flower and wasp by jajafilm



Yellow flower by jajafilm




Deer by jajafilm




Deer 2 by jajafilm



Bell by jajafilm







Něco pro zasmání

12. září 2017 v 12:06 |  Obrázky

Něco pro zasmání


V nedávné době jsem vytvořila dva vlastní meme. Jeden odráží pocity průměrného amatérského pisálka a druhý je takový crossover na Hru o trůny a knižní sérii Staré království od autora Gartha Nixe.


Komentáře na Wattpadu


Hra o trůny X Staré království


Kam dál