Nejtěžším zločinem je promrhaní svého života a trestem za to je smutek a prázdnota v srdci.

Mnohem hlubší pouto

15. února 2017 v 9:58 |  Překlady/Translations
Autor: awesomesauce101
Povídku v originále můžete nalézt zde: https://www.fanfiction.net/s/9870191/1/A-More-Profound-Bond
Fandom: Supernatural (Lovci duchů)
Na pár: Castiel/Dean Winchester
Mohlo by vadit: pre-slash, objímání
*****************************************************************************

Mnohem hlubší pouto


Sam s Deanem v bunkru hráli kulečník a zrovna, když Dean chtěl trefit tágem bílou kouli, se za Samem z ničeho nic objevil Castiel.

"Sakra," zamumlal Dean, když sledoval, jak bílý míček spadl do jedné z děr. Podrážděně se na Castiela podíval. "Co?!"

Anděl se tvářil téměř omluvně a Dean věděl, že to co se mu chystá říct, nebude nic dobrého.

"Potřebuji vaši pomoc," řekl Castiel a přitom vypadal, jako kdyby nenáviděl celý svět za to, že se musí zeptat.

"Co se děje, Cas?" zeptal se Sam.

Castiel si rozčíleně povzdechl, což v měřítkách andělů znamenalo, že pravděpodobně naprosto vyšiluje a je na pokraji paniky.

"Dnes jsem se setkal s mým bratrem Ithurielem. Řekl mi, že se musím spojit s někým před zimním slunovratem v letošním roce, nebo budu vyhozen z posádky," pravil sklíčeně.

"To je zítra," řekl Sam se strachem a empatií.

"Počkej, říkáš, že pokud se s nikým nechceš spojit, tak tě vyhodí z andělského klubu?" snažil si to dát dohromady Dean.


Castiel obrátil oči v sloup nad formulací, ale přikývl.

"To nic. Jsou tam opravdu přísní co," řekl Sam.

"Věř mi, Sam. Nemáš ponětí," kývl Castiel a povzdechl si, než opět pokračoval. "Neměl jsem společníka po staletí a teď jsou přesvědčeni, že nerozumím závazkům."

"Odpovědnost? Ty?" zasmál se Dean. "Znají tě vůbec? Můžeš srazit démony a monstra se svým andělským mojo ve dvou sekundách."

"Andělé drží své bojovníky u vysokých standartu, výších než je tomu u lidí, Deane," Pravil Castiel, jako by to bylo jasné.

"Společníci pomáhají, aby byli silnější fyzicky, ale je to kombinace našich milostí, co pomáhá činit Boží dílo."

"Vydrž chvilku. Pokud potřebuješ pouto, nebo cokoli andělského, proč jsi přišel sem?" zeptal se Sam a Castiel na něj zvědavě pohlédl.

"Není vždy nutné, aby vazba byla mezi dvěma anděly. Už předtím tu byly některé vazby mezi anděly a lidmi. Pokud by se jednalo o silnou lidskou duši, tak by pouto bylo podobné," vysvětlil anděl.

"Hm," Sam přikývl, že rozumí.

"Nechci být nezdvořilý, či cokoli jiného, Cas, ale neznáš nějakého dalšího anděla, který by vám mohl pomoct a stát se společníkem?" zeptal se Dean.

"Ano, ale nechováme k sobě nějak moc velké sympatie."

"Takže tohle je vlastně tvůj způsob jak požádat jednoho z nás."

"Pokud byste chtěli, mohl bych použít na to frázi," řekl Castiel rozpačitě. To byla část, které se děsil. Přijít sem a požádat o pomoc bylo dost bolestivé, ale dva bratři nevěděli, proč byl tady a on nevěděl jak to udělat aniž by způsobil poplach. Poslední věc, kterou potřeboval, bylo, aby ho odstrčili pryč. Bohužel neměl moc času. Den zimního slunovratu, jak řekl Sam, byl zítra a Winchesterovic měli zálibu otálet do doby, než bylo pozdě. Nepotřeboval vědět, že půlnoc je zatraceně krátká."

"Já vím, že je to hodně narychlo, ale potřebuji, aby jeden z vás mi pomohl. Chtěl jsem se zeptat, jestli neznáte i jiné možnosti. Prosím," přidal kouzelné slovíčko, protože se zdálo, že skutečně má svoji magii, zejména na lidi jako jsou Dean a Sam.

"Jak to funguje?" řekl nakonec Dean po krátké pauze.

"Je na to rituál, ale není moc složitý a nebolí to. Budu přímo s tebou spojený. Byli bychom schopni komunikovat, aniž bychom museli použít telefon, byl bych schopný tě najít kdekoliv navzdory tomu, co jsem ti vytesal do žeber," vysvětlil Castiel.

"To vlastně zní… ne tak špatně," domníval se Dean.

"Ještě něco co bychom měli vědět? Jakékoliv další účinky? A tím, že byste se stali s Deanem společníky, nemuseli byste… víte…" Sam nemohl dokončit větu. Dean se zuřivě začervenal a šokovaně zůstal zírat na Sama.

"Sam, proč ses u všeho svatého zeptal?!" zaúpěl a pohlédl na Castiela.

"No, ty se chystáš to udělat! Není, tohle to první na co bychom se předtím měli zeptat?!" argumentoval Sam, přesto jeho tvář zčervenala stejně jako jeho bratra, z toho o jaké informace musel žádat.

"Jestli máte na mysli smilnit s Deanem, pak ne," odpověděl Castiel.

"Musel jsi to říct takhle?" zamračil se Dean.

"Jak jsem to měl říct?" zeptal se Castiel nevinně a Dean na Castiela pohlédl, jako by se snažil přijít na to, jestli jeho nejlepší přítel je chytrý osel, nebo se skutečně ptá. Ať tak či onak nakonec zavrtěl hlavou a zamumlal si pod vousy: "nevadí".

"Castieli," přerušil je hlas, za který byli bratři rádi, že je přerušil od trapné chvilky. Castiel se obrátil ke svému bratrovi, který byl oblečen celý v bílém. Deanovi se vybavil Sam z budoucnosti posednutý Luciferem a zachvěl se při té vzpomínce.

"Ithuriel," okamžitě Castiel reagoval.

"Už jste si vybral svého kamaráda, bratře?" zeptal se ho druhý anděl. "Čas se krátí a víš, že ti nebude dovoleno být v Arielově posádce pokud nezaložíš pouto."

"Jsem si toho vědom," odpověděl Castiel. "A už jsem si vybral," řekl a otočil se od Ithuriela k Deanovi na něhož udělal jeden z těch pohledů: "Opravdu nechci být vyhozen z posádky a opravdu doufám, že řekneš ano."

Dean mu opětoval pohled s "Oh fajn," napsáno ve tváři. On skutečně moc dobře netušil, jak to celé funguje a tak jen tam seděl a čekal, co se tane.

"Člověk?!" otázal se Ithuriel se zvednutým obočím.

"Ano, máš s tím problém?" řekl Dean zaskočeně a Castiel ho šťouchl loktem do žeber. "Ach, myslím, ano," snažil se skrýt bolest za úšklebek.

Ithuriel se zasmál. "Je… jiný. Ale má silnou duši. Jestli je on váš vyvolený, nemám námitek. Ne, že by bylo jedno, kdo to je, ale rád tě vidím šťastného, bratře."

"Takže, ehmmm, co pak? Už jsme v poho?" zeptal se Dean druhého anděla v náznaku, že už může odejít.

"Rituál ještě musí být dokončen, ale pak ano, budeme hotovi," odpověděl Castiel.

"Tak jak to uděláme?"

Castiel odpověděl až po chvilce váhání, vzal Deanovu ruku do vlastních a Ithuriel začal zpívat něco v Enochianštině.
Dean se předklonil a zašeptal úzkostlivě: "Počkej, to je svatba? Právě se ženíme, nebo tak něco?" To by rozhodně nebylo v plánu.

"Ne, Deane, a teď buď ticho."

Pronikavé světlo vyplnilo celou místnost a Sam s Deanem museli zavřít oči. Dean vzdychl, když ucítil něco podivného, ale ne nepříjemného, jak se hrne do celé jeho bytosti. Najednou se cítil lehký, jako by létal, i když normálně létání nesnáší. Světlo postupně sláblo a Ithuriel pokynul Deanovi, že může již otevřít oči. Nic se nezměnilo. Anděl před ním mu náhle nepřipadal velmi atraktivní, nebo neměl potřebu mu vyznat svoji nehynoucí lásku. Nicméně najednou viděl jeho velká černá křídla vyčnívající jeho zad a lehce zářící svatozář v prostoru těsně nad jeho hlavou. Předpokládal, že to je součást jejich vazby, ale pořád to bylo, pro co vám nestačí dech.

"Je hotovo, pokud nepotřebujete nic jiného, pak můžu jít," řekl Ithuriel.

"Brzy se zase uvidíme, Ithurieli. Neshledanou," odpověděl Castiel.

"A já tebe, můj bratře. Sbohem," řekl druhý anděl a pak byl pryč.

"To nebylo tak špatné, myslím," řekl Dean, když konečně mohl zase mluvit.

"Ujistil jsem tě, že to nebude bolestivé. Ale můžeš mě pustit," řekl Castiel, pobavení na jeho tváři bylo evidentní. Dean si uvědomil, že Castiela stále drží za ruku a tak ho pustil jako by se o něho spálil.

"Jo, promiň. Hezká křídla mimochodem," dodal náhle. Castiel se začervenal.

"Děkuji vám," pravil anděl tiše.

Dean pozoroval, jak Castiel rozvinul svá křídla a prohrábl si peří. Lovec si náhle připadal tak nějak osaměle.

"Co to všechno bylo?" zeptal se Sam a Dean skoro zapomněl, že po celou tu dobu tam jeho bratr byl.

"Nic," pokrčil Dean rameny. "Myslím, že teď mohu vidět Castielova křídla."

"Opravdu? To je… wow. Takže jak vypadají?" zeptal se.

"No, oni…," začal, ale najednou dostal ten podivný pocit, že vlastně to Samovi nechce říct. Ne ovšem pro nedostatek důvěry, nebo proto, že se bojí, že informace by byla nějak zneužita, ale měl pocit, že by to mělo být něco, co by mělo zůstat mezi ním a andělem. "Jsou úžasně, myslím…" dokončil nepřesvědčivě.

Sam se na něj tázavě podíval, ale netlačil ho dál v tom. Otevřel ústa pro další otázku, ale nakonec skončil jen u zívání.
"Jdu do postele," oznámil, vstal a zamířil do svého pokoje. Dean ještě zkoušel najít nějakou noční show v televizi, ale potom, co byl neúspěšný, se také odebral na kutě. Ze začátku v posteli jen zíral do stropu a nemohl usnout. Castiel řekl, že můžou komunikovat na dálku, aniž by museli vzít telefon a vytočit číslo. Rozhodl se to vyzkoušet. Bylo to jako se modlit k jeho andělovi a on odpověděl?

Cas? Jsi tam?

Ano, Dean. Je tu něco, co potřebuješ?

Dean se odmlčel, cítil se trochu hloupě, že ho volal, když nebyl v nějaké naléhavé situaci. Zdálo se, že Castiel to nějak poznal a rozhodl se ho ujistit, že je to v pořádku.

Prostě ses rozhodl vyzkoušet komunikační aspekt našeho pouta? zeptal se Castiel v jeho hlavě.

Jo. Omlouvám se, jestli jsem tě vyrušil. Doufám, že si nedělal nic důležitého.

To je v pořádku, Deane. Pouto umožňuje nám komunikovat, i když nepotřebujeme nějak pomoct.

Co teď děláš? Zeptal se Dean. Cítil nudu vyzařující z Castielové mysli.

Nic, opravdu. Nyní je Nebe opět v pořádku, tak není moc věcí, co je třeba udělat.

V tom okamžiku náhle byl Castiel u postele Deana, složil křídla a jeho svatozář jemně ozářila místnost.

"Cas? Co tady děláš?" zeptal se Dean.

"Nudil jsem se, jak jsem řekl. Zdálo se, že chceš se mnou mluvit," odpověděl.

Dean se rozesmál, mírně polichocen, že Cas opustil jeho stanoviště, jen aby si s ním promluvil. Poklepal na místo na postel vedle něj.

"No, nebudeš tam jen tak stát, ne. Tato postel je super pohodlná. Paměťová pěna je nejlepší věc na světě," řekl. Castiel otočil hlavou na stranu v zmatení, přesto se však strnule posadil na místo.

"Ty vole klid, relax," řekl mu Dean.

"Jsem naprosto v pohodě," reagoval na to Castiel.

"Jo a to je důvod, proč nervózně sedíš jako tyčka," pravil Dean a natáhl se k místu mezi lopatky, kdy Castielova křídla začínala. Anděl vyjeknul a vyskočil z postele, přitom neklidně zatřepotal křídly.

"Co se děje?" zeptal se Dean znepokojeně. Opravdu doufal, že tak Casovi nijak neublížil.

"Pr-promiň," zakoktal Castiel. "Je to prostě… lidé se mě takhle nedotýkají. Ten pocit mě překvapil.

"Bolelo to?

"Ne, to je v pohodě."

Dean si povzdechu v úlevě. "Dobře, dobře. Myslel jsem, že jsem ti ublížil, nebo tak něco."

"Ne, jsem v pohodě. Je to vlastně docela pěkný pocit," přiznal.

"Vidíš, říkal jsem, že se potřebuješ uvolnit a odpočinout. Pojď zpátky. Posaď se," řekla a pokynul mu. Po chvíli váhání nakonec Cas přišel a posadil se na postel. Dean masíroval Castielovi ramena a pochvíli skutečně se Cas uvolnil. Jeho dýchání se zpomalilo a Dean se vlastně začal bát, že ten chlap i usne, a tak se přesunul na jedno z jeho křídel, v nadějí, že ho trochu probere. Castielovo křídlo sebou náhle škublo a anděl se zhluboka nadechl. Dean si pomyslel, že to neměl dělat, ale pak se křídlo vrátilo zpět na stejné místo a opřelo se o Deanovu ruku, a tak Dean pokračoval hladit peří a žasl, jak bylo měkké. Cas si šťastně povzdechl.

"Je to příjemné, Cas?" zeptal se Dean, neschopen se přestat usmívat.

"Hmmm," Castiel odpověděl se spokojeným mručením.

Dean pokračoval v hlazení Castielových křídel, dokavaď nebyl moc unavený. Ve skutečnosti se mu chtělo už dost spát a nevěděl, jak dlouho ještě bude schopný být vzhůru.

Zdálo se, že Castiel tuto myšlenku od něj také převzal, protože si lehl na postel vedle něho.

"Myslel jsem, že andělé nespí," řekl Dean, oči otevřené.

"Nespí, ale nemám nic lepšího na práci. Myslel jsem, že bych tě mohl hlídat?" řekl s intonací, jako by se ptal, ale Dean nic nenamítl, vždy se mu tohle chovaní zdálo trochu divné, ale byl moc unavený to řešit. Přikývl a převlékl se do pyžama, než se vrátil a zahrabal pod přikrývku. Začalo být dole v bunkru chladněji. Věděl, že andělé nechápou zimu, ale stále držel deku tak, aby si Castiel mohl odpočinout s ním. V duchu si říkal, že to není proto, že chce přitulit k andělovi a jeho opravdu, ale opravdu měkkému peří, jen že je ohleduplný. Takže se rozhodně "neusmíval", když anděl automaticky ho přikryl jedním z jeho křídel a rozhodně se "neotočil" a "neobjal" jeho teplé tělo.
 

Poezie Pauly Nancy Millstone - Bezohlednost má jméno Únava

8. února 2017 v 11:01 |  Moje povídky

Bezohlednost má jméno Únava


Jsem bezohledná
protivná
a nasraná.

Z ničeho nic
na tebe začnu ječet
a ty budeš jen hledět.

Chudým nedám ani korunu,
a to jen z důvodu,
že již sama nemohu.

Udělej tohle,
udělej tamto,
pro bezcenné zlato.

Můžou mi všichni
políbit šos,
když toho je dost.

Práce zapadá prachem,
tak bych se neměla stresovat
a na to pamatovat.








Děsivé hlubiny internetu - Mary Sue

1. února 2017 v 13:19 |  Koš

Děsivé hlubiny internetu - Mary Sue




Mary Sue označení postavy, která má až příliš idealizovaný a nesympatický charakter. Většinou se jedná o postavu ženského pohlaví, ale může to být i mužská, v takovém ovšem případě se také dá označit též Gary Stu, Murray Stue, nebo Marty Stu. Jedná se o nerealistický a nedůvěryhodný charakter, který má bezchybnou morálku, oplývá vysokou inteligencí a schopnostmi převyšuje své vrstevníky. Je středobodem celého příběhu, který by bez této postavy nebyl ničím. Nejčastěji ji můžeme nalézt u internetových pisálků a to především v FF, ale může se objevit i v "originální tvorbě". Detailnější popis tohoto jevu můžete nalézt třeba zde: https://cs.wikipedia.org/wiki/Mary_Sue, nebo http://www.potterpovidky.cz/web/viewstory.php?sid=15

Pokud někde padne slovo na tento fenomen, většinou se s lidmi nemusím hádat, že takto vytvořená postava je špatně. Problém ovšem někdy nastává, že stále spousta autorů/autorek o tomto jevu nic netuší a když už ano, jsou tu spory, kde je hranice MS a kdy je to ještě pořád jen "zajímavá postava". Upřímně tato hranice je dosti křehká, citlivá a i já po všech těch letech občas prostě váhám. Vypozorovala jsem na sobě, že začínám mít tak trochu na tento jev alergii a vidím MS úplně ve všem, což také není zrovna značka ideál.

Zde je můj komentář, ve kterém jsem se snažila, tak trochu více zamyslet nad tímto tématem a podat dokonce pár rad, jak se lze MS vyhnout:



Komentář:


Mary Sue, další téma, o kterém bychom se mohli bavit hodiny a hodiny. S tímto termínem jsem se poprvé setkala na jednom anime-festu zhruba před pěti, šesti roky, kdy jsem ještě byla nevinná a netušila jsem, co to znamená. Jelikož jsem však literární šíluš a prezentace mě zaujala, hned jsem si o tomto jevu začala hledat více.

Říkat, že Mary Sue je chybou, protože je to nereálná postava, je podle mě dost zavádějící. Vede to k jistému pohledu na literaturu: "to co je reálné je dobré, to co není je nízké a zbytečné", což v extrémní formě může znamenat, že správně jsou jen historické publikace, životopisy a podobně, a fantazy a sci-fi je nesmysl, v méně extrémním případě se setkáme s kritikou za naše schválné přehánění u charakterů postav, nebo situací, kritika, jenž tak ignoruje to, co nám dala avantgarda a celé 20. a 21. století. Chci říct, že dílo se nemusí řídit úplně realitou, ani běžným uvažováním o světě, aby bylo kvalitní. Samozřejmě, že i sci-fi, fantazie i absurdní dramata jistým způsobem popisuje náš svět, protože prostě vždycky nějak těžíme z toho, co je v nás a z okolí, ale je na nás, jestli nakreslíme tím pádem abstrakci, nebo přímo reálně, co vidíme.

Jak napsal sám Aristoteles v své Poetice: "Epika i básnictví tragédie, rovněž i komedie a dithyrambická tvorba a většinou i hra na píšťalu a na kitharu, to vše je vcelku napodobování…" Podle Aristotela to však neznamená, že nejlepší umělec je ten, který perfektně umí napodobit realitu, ale podle něj básník stejně jako malíř může zobrazit danou věc realisticky, nebo idealizovat, popřípadě karikovat. "Umělci zobrazují činné lidi, a ti jsou nutně buď dobří, anebo špatní. Vždyť povaha je takřka vždy dána tím, tj. co do povahy se všichni od sebe liší špatností a cností. Proto je zobrazují buď lepší, než je známe, nebo horší, anebo právě takové." V Aristotelově pojetí tedy umělec vázán na skutečnost jen do určité míry, avšak s důrazem na logiku děje.

Jestli tedy přirovnávám literaturu k malbě, pak jev Mary Sue bych popsala jako kýč. Je to idealizovaná realita, která se hodlá zalíbit, ale ve své podstatě není zajímavá a nemá vyšší cíle. Autoři většinou sní o tom, jací by chtěli být a vést život, nebo jací by měli být jejich partneři, mnohdy tak i taková jejich kompenzace. Někdy se také může stát, že k tomuto kýči autor sklouzne, když se hodně zaměří na hlavního hrdinu, nebo zaujme postoj: "k velkému příběhu, velký hrdina." Někdy se nám i kýč může zamlouvat, přiznejme si, že i někteří oblíbení literární hrdinové mají k té Mary Sue docela blízko například Vinnetou a Old Shatterhand, nebo Alex Rider… Problém však není pouze idealizovaná postava, ale i její ovlivnění příběhu. Pro paní a pana dokonalého je těžké vymyslet pak pěknou zápletku. Mary Sue je dokonalá, proto pro ni žádný problém, není skutečným problémem, žádnou komplikací… a tak ve své podstatě brání příběhu jako takovému. Což považuju já osobně, za její hlavní zápor.

Jak se tedy můžeme Mary Sue jako autoři vyhnout?

1. Z třech nohou, které tvoří epické dílo fikčního světa, postav a příběhu, je lepší pro nezkušenějšího autora, nebo pro autora, který ví, že má k něčemu takovému sklony, se zaměřit spíše na příběh, či fikční svět. (Když totiž člověk má dobrý příběh, a myšlenku čtenář ledasco je ochoten i prominout. Navíc se vám může stát, že v samotném konceptu budete mít pak zabudovány nějaké ty zápory v charakteru hrdiny, už jen z podstaty věci…)

2. Pokud autor píše FF, základem je psát, který bezpečně zná a držet se zuby nehty charakterů postav, které jsou v předloze. Když už vymýšlet nové postavy, ať jsou to spíše noví záporáci, nebo vedlejší postavy, pokud ne, řiďte se jako by to byla postava z vašeho "originálního" příběhu.

3. Udělejte si ze své postavy srandu. Aspoň jednou se zmiňte o nějaké její trapné chvilce, nechte ji se alespoň jednou se mýlit, ať má nějaký zlozvyk, rozmarnost, nebo jí sem tam zkritizujte ostatními postavami.

4. Pamatujte, tvoříte postavu ne Boha. To, co nás tvoří silnými, často nejsou jen naše schopnosti, ale i překážky, co musíme překonat, a chyby, které musíme napravit.

5. Když už si píšete koncept postavy, vypište si její silné a slabé stránky. Objektivně zhodnoťte.

6. Mějte nějakého "prvního čtenáře", který vám celé dílko zhodnotí, než půjde do světa.

7. No, pak jsou tu ještě různé testy: http://useless-fire.blog.cz/.../test-je-tvoje-postava..., http://naruto-room-lide.blog.cz/0906/je-vase-oc-mary-sue, (Ty testy však nevím, nevím, jsou asi spíš pro zasmání, připadají mi značně absurdní, nedokážu si představit, že bych měla víc jak 5 bodů a to že si myslím, že sem tam k Mary Sue sklouznu.)

To jsou mé osobní tipy, ale jestli to komukoli dalšímu pomůže… kdo ví.







 


Poezie Pauly Nancy Millstone - Dny v týdnu

28. ledna 2017 v 12:18 |  Moje povídky

Dny v týdnu


1, 2, 3, 4 a 5 dní v týdnu pracuji,
o svůj status studenta se strachuji.
Hlavu mám starostí naprosto plnou,
za to však nedostanu medaili zlatou.

Jóóó, pracovní dny bych proklela.

Za jarního teplého slunka,
opekl slaninu příliš zprudka.
Zatím, co jsem se koupala,
ta vůně se ke mně donesla.

Jóóó, sobotní rána mám tak ráda.

Neděle ten den sedmý,
ten den, co má být svatý,
je však týden od týdne různý.

Jóóó, od neděle již nevíte, co čekat.







Děsivé hlubiny internetu - Crossover

21. ledna 2017 v 12:45 |  Koš

Děsivé hlubiny internetu - Crossover




Druhým tématem, které jsem vybrala pro tuto sérii článků "Děsivé hlubiny internetu", jsou crossovery. Toto téma mi naštěstí nezpůsobuje takovou bolest hlavy jako například FanFiction, protože není až tak rozebírané, ale nějak mi přišlo logické ho do těchto článků začadit.

Zde tedy vybraný komentář, který jsem na toto téma napsala:



Komentář:


Crossovery, kapitola sama o sobě, o niž bychom se mohli bavit celé hodiny a hodiny.

osobně crossovery mám docela ráda a píši je, myslím, v hojném množství, i když ne vždy tomu tak bylo. Dříve jsem je pokládala za jedno z těch nejnižších témat ve ff pro snadnost vymyšlení zápletky a tak. Skutečně ještě dosud mám pocit, že je to asi to nejjednodušší, co se tak dá vymyslet, ale našla jsem v tom jisté zalíbení a přiznejme si, že jsou nižší věci jako například mary sue, nebo povídkové porno.

Problém s tak říkanou "originalitou děl" není vlastně problém jenom crossoverů, ale fanfiction obecně. Jde o onen podle mě dětinský pohled na ff: "Fanfiction je vykrádání postav a světů jiného autora." "Fanfiction píší lidé, kteří neumějí si vymyslet svůj svět a postavy." Pohled, jenž často opomíjí faktor, že autoři ff musí operovat s cizím materiálem, znát velmi dobře něco, co nepřišlo od nich, což ne vždy může být to nejjednodušší. Jde o to, že když už jsme se dopustili onoho "hříchu" vypůjčení si něco od jednoho autora, proč toho nenapáchat ještě víc? (Když už, tak už…)

Podobně jako u celé problematiky ff, kdy jsou autoři oproštěni od nutnosti vymýšlení celého fikčního světa postav a tak, ale zato musí velmi dobře znát to, co si vypůjčil od někoho jiného, tak u crossoverů je něco podobného. Každý fanfom má svoji charakteristickou chuť, barvu, melodii, nebo jak tomu chcete říkat a může být těžké dva fandomy sloučit a přitom ponechat u obou jejich charakter. Další věc, která mluví v prospěch crossoverů jsou autoři, kteří sami dělají crossovery různých svých děl, velké společnosti, které drží autorská práva na více než jedno populární dílo, jako je třeba Marvel, míchá je sem tam dohromady a tvoří věci, jako jsou ku příkladu Avengers.

"Existují fandomy, které k sobě vyloženě nejdou, nebo naopak - takové, které k sobě vážně jdou, doplňují se a podobně?" To je podle mě docela těžká otázka. Já osobně jsem zatím nenarazila na nějaké dva fandomy, které jsem chtěla smíchat dohromady, a nešlo by mi to. Také podle toho kolik toho je na www.fanfiction.net a jaké věci lidé tam jsou schopni dát k sobě, bych skutečně řekla, že lidská fantazie je opravdu nekonečná. Je však fakt, že námět crossoveru na nějaké dva určité fandomy člověka napadne okamžitě, hned a u něčeho by se člověk musel déle zamýšlet. Člověk podle mě může snadno dát k sobě nějaké fandomy, co mají něco společného. Může využít stejného žánru, tématiky, herce, který hraje v obou seriálech… Nebo může autor založit crossover právě na odlišnostech. (Postavy z normální detektivky jsou celé zmatené, když se najednou setkají s nadpřirozenem.)

Mě osobně se třeba líbí v poslední době kombinace Supernatural (Lovci duchů)/Criminal minds (Myšlenky zločince), ale nevím, jestli je to tím, že to k sobě vážně jde, nebo protože to píše má oblíbená ff autorka… protože když je dobrý autor, je opravdu jedno, jestli píše fanfiction, crossovery, nebo "originální tvorbu".







Poezie Pauly Nancy Millstone - Neodcházej

15. ledna 2017 v 12:15 |  Moje povídky

Neodcházej


Toto je sen, pouhý sen,
tak se probuď jen,
tak prosím neplakej
osud může být ledajakej.

Svět je velmi krutý,
ale nikdy chudý.
Otevři své krásné oči,
ať mé srdce poskočí.

Poté spolu po boku,
odoláme bez šoku.
Ne vždy budeme se smát
a po smyslu budeme se ptát.

Budeme si svojí oporou,
tak neříkej mi dobrou,
probuď se a neodcházej,
život jinak by byl prázdnej.







Děsivé hlubiny internetu - FanFiction

8. ledna 2017 v 21:30 |  Koš

Děsivé hlubiny internetu - FanFiction



V děsivých hlubinách internetu, neustále narážím na několik témat, ze kterých se mi dělá doslova boule na mozku. Tyto témata jsou neustále omílaná dokola a dokolečka v různých článcích a diskuzích, a má maličkost se občas neudrží a čas od času, se k těm zhovadilostem, které jsou lidi schopni vyplodit, musím vyjádřit. Dnes jsem se rozhodla, že se s vámi o pár těch mých komentářů a názorů na některé tyto věci podělím v rubrice koš. Nedělám si žádné ambice, že by to pomohlo k nějaké vyšší osvětě. Zaprvé nemám žádný patent na rozum a zadruhé ze zkušenosti vím, že v dnešní době lidé jen tak svůj názor na nějakou věc nezmění… rozhodně ne díky jednomu mému hloupému článku. Avšak daná situace mě již tak dlouho štve, a mám z ní tak děsivý bolehlav, že se jednoduše potřebuji svěřit.

Prvním tedy tématem, které jsem zvolila je FanFiction a neustálé zadupávání této tvorby do země v neději, že… nevím, asi někteří lidi doufají, že to jednou zadupají až do samotného pekla.

Zde tedy dva vybrané komentáře, které jsem na toto téma napsala:


Komentář 1.


Kategorie Fanfiction je tady dost často pošlapávána a označována za takříkajíc "méněcennou", přitom žádná kategorie, nebo žánr nejsou sami o sobě špatné a je těžké to napsat, pokud to neumíte. Na FF se spousta lidí dívá skepticky, tvrdí, že je to, takříkajíc krádež, nebo že je to velmi jednoduché, když spisovatel nemusí vymýšlet svůj vlastní fikční svět a postavy, přitom opomíjí fakt, že se musí autor FF vžít do světa a postav někoho jiného. V tomto směru je tedy tato práce spíše podobná nějaké herecké přípravě než tomu, co dělá spisovatel. Je to jiné, ale rozhodně to není lehčí. Také je zvláštní jako se v různých dobách na tuto kategorii nahlíží. Fanfiction bychom mohli říct, že jsou tu již od počátku, a ne vždy na tuto tvorbu bylo nahlíženo, jako na méněcennou nebo podřadnou kategorii, v dnešní době je však kladen často důraz na originalitu (a to možná právě proto, že již bylo tolik vymyšleno, že není jednoduché přijít s něčím skutečně novým). Někdy ovšem originalita a svoboda může přijít s jistým omezením v těsné předem dané kazajce. Pokud zavřeme oči, můžeme se někdy lépe soustředit na hmat, čich, sluch a chuť.


Komentář 2.


Já sama se musím přiznat, že v hojné míře čtu i píši FF, takže pohled na toto téma mám možná malinko osobně zkreslený. Je pravdou, že většina těch, co FF píší, jsou mladí nezkušení autoři. Podle toho to také vypadá. Projektují se do hlavního hrdiny, aby mohli zažívat, to co v běžném životě nemohou. Nezajímají se a netrápí je pravopis. Říkají, že to co je důležité je obsah, ale ve skutečnosti ani jim o ten obsah nejde. Nemají téma, nemají plán, nemají premisy. Svým dílem chtějí jen chvíli snít, co by chtěli dělat, kým by chtěli být. Na tom není nic špatného, ale není to něco kvalitního ke čtení. Můžou se však vypsat. Každý autor má své začátky a každý autor se z toho po nějaké době může dostat. V tom jim internet a komentáře čtenářů můžou pomoci. To však píši jen o začínajících autorech, to jestli píší FF, nebo "originální tvorbu", to nijak neovlivní, jen většina z nich píše FF, protože se jim to zdá lehčí.

Neházejme však pisatele FF do jedné škatulky, mohou být mezi nimi i zkušení autoři, někdy i skuteční spisovatelé. Touha po "rozšiřování pověsti a známého díla" tu je již od pradávna. Proč myslíte, že máme tolik různých verzí téhož mýtu? Pokud si FF definujeme jako dílo vycházející z jiného známého díla od jiného autora obsahující stejné hrdiny, nebo fikční svět, mohli bychom říct, že jistým způsobem knihy o Jamesovi Bondovi, které nenapsal Ian Fleming, či knihy o Sherlocku Holmsovi nepocházející z rukou Sira Arthura Conana Doyla, jsou FF. Nad však takovými díly bychom si možná stěží dovolili ohrnout nos.

FF není jen ubohým okopírováním fikčního světa a postav. Může to být poklonou, holdem úspěšnějšímu a krásnému dílu jiného autora, napsané z chuti po delší době strávené s tímto dobrým dílem. Autor FF nemusí jen přidávat další děj. Jeho vkladem je také forma, ve které se tuto povídku rozhodne napsat, může také přidat téma, myšlenku, nebo ještě více rozvinout téma, či myšlenku které mužem nalézt v předloze. Když bych však opomenula všechno toto, pak je tu ještě jedna otázka: Skutečně si myslíte, že se dá napsat něco "originálního", jako opravdu originálního? Jak moc se naše "originální" charaktery postav, nebo náš hrozně "originální" fikční svět, popřípadě "originální" příběh, blíží jiným známým dílům? Skutečně, musím konstatovat, že pro mě je snad větším utrpením číst něco, co se tváří jako originální povídka, ale už jsem takových podobných četla nejmíň deset, než když čtu příšernou FF, která aspoň svůj zdroj přizná. Inspirujeme se od jiných v představivosti, obraze, v jazyce, formě díla a někdy i v myšlence, ať chceme nebo ne, vědomě i podvědomě. Osobně preferuji to vědomé, kdy to na rovinu přiznám a můžu s tím operovat, pohrávat si s tím i se proti tomu vymezit. Je hodně toho, co již bylo napsáno, je těžké přijít s něčím novým. Někdy mám pocit, že ať napíšu cokoli, vždy bude nějaké dílo, které se tomu bude podobat, avšak zjistila jsem, že ne vždy být originální znamená mít úplně jiný pohled, někdy je to také o tom, umět ukázat v čem je jiný.

Ve zkratce nezáleží tolik, jestli se jedná o FF či nikoli, záleží vždy na autorovi.


Pokud vás tento článek zaujal, doporučím vám si přečíst ještě i tyto dva články: "Kreativita, nikoli krádež" ( http://www.advojka.cz/archiv/2015/23/kreativita-nikoli-kradez ) a "Small Council: Is George R.R. Martin justified in being against fanfiction?" ( http://winteriscoming.net/2015/12/11/small-council-is-george-r-r-martin-justified-in-being-against-fanfiction/ )






I am Hit-Girl!

3. ledna 2017 v 13:24 |  Překlady/Translations

I am Hit-Girl!



So what, she hasn't sexual intercourse with anybody, no one kissed her, she didn't care about clothes, makeup, and who knows what else, she didn't care about what normally girl of her age to be interested. But she could be a great fight, he knew how to shoot a gun. She could discern evil a wide berth, knowing what is pain and how cruel the world can be. Being an adult doesn't mean someone fuck, drink alcohol and not have to obey their parents, it means have worry and responsibility, not only about myself, but often times even over others, it means to take things that you do not want, and making tough decisions with all the weight that belongs with it. Being adult means every moment to fight for a better life and be as strong as you can, because it is not for the weak. She already knew how bad the world is, but the world did not yet know that she had already become an adult.

Marcus wanted to have from her his obedient little girl…

Your father was like a brother to me. He was a great cop and a hero. But Big Daddy - that was not your father. Okay? That was someone who robbed you of your childhood. And this... Hit-Girl. That's not who you are. You are Mindy Macready, and you're just starting high school. I understand that you don't know who that person is yet, but you will. You just gotta try.

Brook her pet…

That - that is who you are, Mindy. You may not dress like us or talk like us, but when it comes to boys we're all the same. Twilight, Channing Tatum, Union J... it's biology, bitch. Don't fight it. I want to give you a chance most of the girls in school would kill for. Don't you want to walk out the door knowing everyone worships you?

Dave only knew who she was and he wanted her as partner to fight crime.

"Why? You're smart, beautiful, funny you can do anything but most importantly you're Hit Girl… whether it's make up or a mask, it's who you really are.

My “crazy” family

24. prosince 2016 v 15:22 |  Obrázky

My "crazy" family



K Vánocům jsem se rozhodla, že vytvořím legrační portrét každého člena naší rodiny. Doufám, že až to uvidí, tak ještě budete mít svoji "neznámou umělkyni"...

















The unexpected guest

24. prosince 2016 v 14:53 |  Překlady/Translations

The unexpected guest



It had been a week since John Winchester is back from the dead and he was so very surprised and he was a little scared, when he heard what his sons had to go through, and he haven't heard the half of it, given that Sam and Dean quite afraid of what would occur, when he found some things, to which the brothers weren't proud. They failed to say about Sam and his dependencies on demon blood, that Dean was in hell and purgatory, they didn't mention apocalypse, problem with leviathans, or that they have friend from the sky, because they believed that their father didn't understand it. Fatal error!

This day, like every day, John got up early in the morning, as it had been since the war. Guys still were sleeping after yesterday's hunt; he went through bunker to the kitchen to do something for breakfast. But when he came to the main hall, he found, that he wasn't awake himself, so as he initially thought. There on one chair at the table a man sat, John estimated, that he was a few years older than his sons. He had tousled hair, pale skin, wearing a suit with a blue tie, casually tied around his neck and old threadbare trans coat. On the one hand he didn't look like a hunter, on the other the stranger did not deny the soldier in him, that John was able to identify at a glance.

John frowned. None of the boys mentioned that they were waiting for someone, on the contrary they claimed him, that no one knows about this fortress, not even any of supernatural creatures, but this guy obviously not only knew, but he didn't need ask his boys for permission to enter, he had the keys, and acted here at home. He was lying there in his chair and looked in one of the Dean's porn magazines with a certain fascination, as if it were a work of art, which he are struggling to understand. He looked quite yet ... John didn't know how to call it, inhumanly?

"Why do people actually wearing clothes, and when they wear it, they consider it far more appropriate than when they haven't it? Nonetheless Father created them naked, it would be natural..." the man said, and that was the last straw. No sooner he couldn't say the whole idea to John, before John grabbed his tie and slammed with him against the nearest shelf with books.

"You're not a human!" It wasn't a question but a statement.

"Yes," he said, or rather the creature replied calmly.

"Who you are? What are you doing here? How did you get here?!" John shouted furiously.

"My name is Castiel and I am good friend of your two sons," Castiel said, and that, he is an angel, would rather missed. After all he had seen, what his brothers are able to, and for what he himself was responsible, he was ashamed of his race. However, John still wasn't satisfied with his answer.

"A friend of my sons, friend of my sons, friend of my sons!" he repeated over and over, spat out each word. "No, it isn't possible!My sons would never... never would have teamed with someone like you! They wouldn't betray me in such a way! I trained them very well, they are too good ... better than me!" John shook his head.

Castiel sadly lowered his radiant blue eyes down to his patent leather shoes. "Yes, I am not as good as them, but I love them just like you ... and so as you I would do anything for them."

Kam dál