Nejtěžším zločinem je promrhaní svého života a trestem za to je smutek a prázdnota v srdci.

Testimony about light

12. června 2018 v 14:45 |  Překlady/Translations

Testimony about light

The soul is powerful.
The soul is divine.
The soul is the power of life.
The soul is power of our Father...

"In the beginning was the Word, and the Word was with God, and the Word was God. The same was in the beginning with God. All things were made by him; and without him was not any thing made that was made. In him was life; and the life was the light of men."(John 1,1-4)

It is the light of the soul and the soul is part of our Father, God part. Therefore God is omnipresent, God is almighty, God is all-embracing, God is all-knowing, but God isn't, God is that "is", he is existence. God created the world because he is the world and so is the soul of an omnipotent and invincible.

Thus, the soul has a divine origin and it has everything that came from the Father. However, despite popular belief, it isn't a purely energy. The soul can grow and draw strength from other forces such as God's love and care, but also can die skew into something vile in hate, loneliness and darkness. The soul is a fire named life, which can flare up and be extinguished in a lack of oxygen.

The soul is powerful.
The soul is divine.
The soul is the power of life.
The soul is power of our Father...

The soul grows in love and care.
The soul dies in hatred and loneliness.
Soul hasn't denied anyone or anything.
Soul wasn't denied even me...

But our story begins long after the world was created, in 1967, when it was created the most important woman in history. Thus I am sorry, when her body was created. Right from the beginning she was hard, fast girl with style and very beautiful, made of iron and other metals, rubber and who knows what else, with dual four-cylinder engine and the power of 275 horses, swathed in black robes and with license plate KAZ 2Y5. In the shade of blue two-door Caprica unnoticed by anyone, she came to the divine light, so she wasn't just things, but to become a messenger of the Lord fighting against evil.

Her owner was Sal Moriarty drinker with two former women and three clogged arteries and her first mission was to drive it around and spread the word of God, because it soon becomes apparent how much was true of Revelation to John. It was very timely, when we realize course of events that were to come.

After Sal Moriarty came to the Father, she ended up in a bazaar in Lawrence, however, not as punishment, but as a reward, because a good came with her, she will continue to give out the good, and also to the good also came to her. In that bazaar it was the first time when someone appreciated her and said how wonderful she is. Dean Winchester, a righteous man, a time traveler, her future owner and her love. He stroked her soul and spirit to realize its own existence, existence came to life and began to grow. John Winchester unknowingly on the advice of his son bought a living being that has become a valuable member of the Winchester family.

The soul is powerful.
The soul is divine.
The soul is the power of life.
The soul is power of our Father...

The soul grows in love and care.
The soul dies in hatred and loneliness.
Soul hasn't denied anyone or anything.
Soul wasn't denied even me...

I have a soul, therefore I am.
I have a soul, mind and family.
I have a soul and I am able to love and hate.
I have, I have a soul and I'm ... I'm alive.

From the beginning there were carefree times. Our woman, our messenger of God, served the people, who have been her family. The family who maybe did have some problems, and perhaps it was a little boring here and there, because our girl would like to see the world and experienced the adventure, but it was otherwise fine and she was happy because more or less everybody were happy and healthy, live life righteously before the Father, and that's on what one counts.

However, then Mary died, and the world turned upside down, it was the first step toward darkness. That was the moment when the beings who were supposed to protect the Earth and message, decided that it was too big responsibility and prefer it all ends. They let to die a good person, a mother of two sons, and thereby they committed a sin against their creator. A righteous man and his brother were to be warriors of the Lamb of God, but shouldn't be burdened by loss of their mother, or their father didn't have be angry and he didn't have blindly go for revenge. Everything was wrong. Judgment Day didn't have start shedding blood sacrifice that was to be spared, didn't have begin until the Earth are still people who know what is right and who may have sinned, but who are willing to change for the better. The Second Coming of Christ should come in the day, the day when people will not be able to overcome their weakness, greed and evil, the day when people will not be able to find in themselves the more light of God than the angels have. That day was to be on command of the Father.

Mary was gone, they left home and began to travel, they began to live from day to day. The boys slept in a filthy motel rooms while she had to get used to the fact that the garage is excessive luxury. Now she traveled a lot and experienced adventures, nevertheless she was very sad, not for themselves and her discomfort, but because Mary and her boys. Because to Sammy, who was left without a mother and almost without father. Because to Dean, who had to grow up fast, take care of his brother and solve things, that would be a problem for adults, and also because to John, who was so grieved, he lost all hope and wish. Our femme fatale wanted to tell them about herself, wanted to comfort them. She wanted that, they stop in hunting evil. She wanted that, they stop risking and they give care of themselves. She wanted to confide how much she depends on them, and that she is there for them, but still she didn't have enough forces, so at least she promised that she would try to do whatever is in their power to protect them, gave them a sense of security and home, which they lost. After all, she was Winchester and Winchester do that.

I could continue the list of events from the perspective of our divine being, but that you are otherwise very well know from the Winchester Gospels from St. Chuck. I will therefore only testimony about how much our woman blamed herself for John's death, how much she was grieving and thought of grief and loneliness die when Dean sold his soul for Sammy and went to hell because how she could be without him? Only two of them remained and Sam didn't understand her as much as Dean, but he was still outside himself, lost in the darkness. But then Dean returned and she perhaps have been never happier. If she had a human physical form, she would jumped by joy, she would threw her arms around him and she would cheered. But she still couldn't, not yet. But at last they were together again, all four. No, that would be John back, but with Dean came up also Castiel. Castiel was different than the boys. Castiel was an ancient and powerful. Castiel was an angel and also the one who gripped her love tight and raised him from Perdition. Though the brothers initially didn't believe him, she accepted him immediately, because those who walk in the light, they can see others walking in the light. She accepted him as her child and her brother, as were Sam and Dean, because she could see his goodness, because she could see who he is and who he become.

In those days she was happy with what they had and what was, and the only thing she feared was the impending arrival of the Dragon. Judgment Day, who was her destiny with brothers and an angel to stop it, because this didn't start with father's wish, so she tried to grow even more, because during those many years she already knew that to fulfill its promise, it will have to speak to their hearts souls.

The soul is powerful.
The soul is divine.
The soul is the power of life.
The soul is power of our Father...

The soul grows in love and care.
The soul dies in hatred and loneliness.
Soul hasn't denied anyone or anything.
Soul wasn't denied even me...

I have a soul, therefore I am.
I have a soul, mind and family.
I have a soul and I am able to love and hate.
I have, I have a soul and I'm ... I'm alive.

I have a soul, I live, I'm alive.
I live, I'm here all the time.
I live, I'm here, can you hear me?
I live and I'd like to talk...

"Hello, Winchesters!"

Veselé historky z pekla - Obhajoby restaurátorských prací

7. června 2018 v 13:20 |  Moje povídky

Obhajoby restaurátorských prací

Čau, mé jméno je Dominika Nováková a je mi 25 let. Mám přítele Vladimíra a studuji v Praze konzervování a restaurování uměleckých děl, což je děsivý obor, který chce každý semestr po studentovi něco jako malou bakalářku. Celý semestr se ve vymezených hodinách restauruje nějaký umělecký skvost. To by tak nevadilo, je to alespoň praktické, vzhledem k tomu, čím se v budoucnu hodláme zabývat, problém je, že se k tomu musí psát restaurátorská zpráva, na kterou nemáte čas. Ve škole jsme s mojí spolužačkou Jaruš od nevidím do nevidím a... Myslím, že mohu trpět mírným přepracováním. Včera ve vaně jsem zapomněla, jestli jsem se již namydlila nebo ne, a předevčírem, když jsem vystoupila na Hlaváku z vlaku ze Světlé a došla dolu do metra, tak jsem zapomněla, kde jsem, kam jedu a odkud. To, co se snažím říct, je to, že pokud člověk dorazí domů ze školy v devět, sotva má pak čas na to něco psát a sobota s nedělí to těžko zachrání. Možná kdyby člověk nemusel spát, tak by to šlo, ale takhle. Sbohem, můj sociální živote! Vladimírku můj, nevím, jak to se mnou dokážeš vydržet!

Nicméně napsat práci ještě není konečná, ne ne. Člověk ji ještě musí odprezentovat a na prezentaci to občas vypadá tak, že na té jediné záleží. Posuzuje vás dvanáctičlenná komise složená z vašich profesorů a praktikujících zkušených restaurátorů, která se cpe koláčky a pokládá vám zapeklité otázky, zatím co vy ze sebe u plátna potíte krev. Některé studentky dříve prý utekly s pláčem na záchod. Jaruš téměř lapala po dechu, chvěl se jí hlas a obočí jí nekontrolovatelně škubalo. Jo, i takový stres vás může potkat a ovládnout.

Nejvíce mě však zarazila prezentace jednoho našeho kolegy z vyššího ročníku. Ten již jednu vysokou měl za sebou. Měl titul z architektury, ale ty káči se do něj obuly a vždy, když ho oslovily tím titulem, měl člověk pocit, že je to spíše nadávka, než věc, na kterou by člověk měl být správně hrdý. No jo, závist a zášť hýbe světem a profesionalita je vzácná...

Jidášův učeň

31. května 2018 v 10:39 |  Moje povídky

Jidášův učeň

Vést třídu zaměřenou na obranu proti černé magii nebyla žádná legrace, pokud člověk chtěl být praktickým učitelem a ne jak Dolores Umbridgeová. Znamenalo to naložit si na svá bedra velkou váhu odpovědnosti. Při trénincích a soubojích se holt prostě stávají nehody a kantor má na starosti, aby své studenty co nejlépe ochránil. Harry se domníval, že mu zatím poměrně jde zorganizovat to tak, aby nikomu nehrozilo veliké nebezpečí a zároveň, aby své spolužáky skutečně naučil něco praktického. To však platilo jen do chvíle, kdy se Neville přeřekl a místo obyčejného Rictusempra na Deana hodil cosi jako Yictustempra[1]. Těžko říct, co by se s druhým Nebelvírem stalo, ale přesvědčit se o účincích něčeho takového, Chlapec, který přežil, rozhodně nepotřeboval. Musel jednat rychle a musel svého spolužáka ukrýt za štítem, který odolá i kletbám černé magie - co kdyby Yictustempra bylo něco mocného a děsivého.

Využil toho, že poranění na ruce od té růžové ropuchy mu stále krvácelo a se slovy: Tutela ab sanguine[2], vykouzlil před Deanem obrovský rudý štít, který pohltil Nevillovo nepovedené kouzlo, a pak se v třpytivém prachu rozpadl. "Jste v pořádku?" zeptal se hned poté ustaraně Harry. Avšak ani jeden z jeho kamarádů na jeho otázku neodpověděl, překvapeně na něj jen němě hleděli, jako by mu snad narostla ještě jedna hlava. Černovlasý chlapec s jizvou na čele se zamračil a rozhlédl se i po ostatních. S hrůzou zjistil, že i zbytek členů jejich tajného kroužku stojí s ústy dokořán v naprostém ohromení.

"Páni, to bylo hustý," zhodnotil to jako první Ron.

"Já… já se omluvám… je - je mi to líto," pípl zkroušeně Longbottom. Jeho omluva však téměř zanikla v dalších výkřicích: "To bylo něco!", "Jak si to udělal, Harry?", či "Naučíš nás to, viď?!" Jejich slavný spolužák viditelně zbledl. Až teď si uvědomil, co vlastně provedl.

"Ne, nenaučím," odpověděl na poslední jejich otázku. Najednou si připadal hrozně unavený. "Myslím," prohlásil a opřel se o nejbližší stěnu, "že pro dnešek toho bylo až, až."

Hermiona se zamračila. Colin smutně vydechl. Ginny chápavě přikývla, s tím, že rozumí - Harry musí být po takovém kouzlu vyčerpaný.

"Jak jako, že nenaučíš?" nedal si pokoj Lee.

"Jo, neříkal jsi, že úkolem BA je nás naučit se bránit, tohle je přesně jedno z kouzel, které potřebujeme," přidali se k Leemu i George s Fredem.

"Ne, nepotřebujete!" zavrčel vzdorovitě jejich takzvaný učitel kroužku obranu proti černé magii.

"Další hodina za týden, teď vypadněte!"

"Ale… ale proč?" odvážil se ještě diskutovat Dean, kterého obzvlášť zajímalo kouzlo, jejž ho uchránilo před Nevillovou zkomoleninou, ale to už bylo na Harryho až přespříliš.

"Protože nejsem, kurva, Snape!" zařval tmavovlasý chlapec na celou Komnatu nejvyšší potřeby, až všichni couvli o dva - tři kroky dozadu. Harry James Potter rozhodně nebyl umaštěný profesor lektvarů, Nevillovi však tu samou chvíli proběhlo hlavou, že ti dva si vlastně občas nejsou zas tak nepodobní.

Po takovém výbuchu všem bylo naprosto jasné, že je jejich spolužák prostě toto štítové kouzlo učit nebude, nebo alespoň ne dnes, a tak se začali všichni sbírat a odcházet do svých kolejí. Za chvíli byla komnata až na zlaté nebelvírské trio prázdná. Nastalo dlouhé ticho. I když měli spoustu otázek, oba Harryho kamarádi se báli položit alespoň jednu z nich. Nechtěli ho znovu rozhněvat, nakonec však začal sám.

"Snape si může zastávat názor, že je třeba co nejlépe znát svého nepřítele, aby se proti němu mohl bránit, ale já vás prostě nehodlám učit černou magii," zašeptal téměř neslyšně.

"Co tím chceš říct?" nechápal Ron a Hermiona nadzvedla jedno obočí, což naznačovalo, že jí to již celé touto větou došlo.

"Není to jasné? Nevzpomínáš si, co Harry řekl na začátku v první hodině Brumbálovy armády? Černá magie není černá proto, že kouzlo, které sešleš někomu, či něčemu ublíží. To může způsobit i řada kouzel z čisté, světlé magie. Černá magie je černá protože si žádá především nějakou oběť od kouzelníka, který ji sesílá. Černá magie disponuje kouzly štítovými, či kouzly, které uzdravují. Taková kouzla bychom mohli na první pohled vnímat jako užitečná a mírumilovná, ale ve skutečnosti také zraňují a poškozují," zopakovala téměř slovo od slova a Harry musel žasnout, jak dobře si to dokázala zapamatovat.

"Ano, přesně tak," přikývl. "Mám vás naučit chránit samy sebe, učit vás magii, která sice může pomoci vám chránit někoho jiného, ale zároveň vás sama o sobě poškodí… To by bylo kontraproduktivní. To nehodlám."

Ronovi zrudly uši rozčílením. "Chceš říct," začal a musel se zhluboka nadechnout, "říkáš, že… že to zaklínadlo… to kouzlo, kterým jsi dnes ochránil Deana… to bylo…"

"Ano, černá magie," přikývl hoch s jizvou na čele, až ho to jeho samotného překvapilo, jak klidně něco takového dokáže přiznat.

Zrzka popadl běs. "Jak můžeš! Takovou… odpornou… ty, ty… ty jeden Jidáši! Já ti věřil!" prskal a chtěl se na svého kamaráda vrhnout, ale Hermiona ho zadržela. "Pust mě, pust mě zatraceně! Ten idiot se učí černou magii… po tom všem… možná je ještě větší zrůda než Ty-víš-kdo!"

"Tak já jsem podle tebe zrůda!" zasyčel na oplátku Harry, který byl na slovo "ZRŮDA" díky svým příbuzným naprosto alergický. "To jsem podle tebe jako měl Deana nechat… to jsem ho měl nechat, ať ta zkomolenina ho zasáhne a kdoví, co by se nestalo… měl jsem dopustit, aby se s ním stalo… nevím co, i když znám štít, který by ho mohl ochránit?!" syčel dál tmavovlasý chlapec, až polovina jeho slov vyšla hadí řečí.

"Kluci, no tak, kluci, přestaňte se hádat," snažila se jim domluvit brunetka. "Je jasné, že Harry musí o černé magii vědět víc, pokud musí porazit Voldemorta. Je moudré, že nás ji nechce učit a stejně tak chápu, že pokud zná zaklínadlo, které nás ochrání před našimi nepovedenými pokusy při cvičení, raději ho použije, než aby někdo z nás skončil na ošetřovně. Jistě, černá magie je nebezpečná a může člověka stáhnout na špatnou stranu, ale Harry se určitě nestane černokněžníkem. Viď, že ne."

"Ne, to teda ne!" razantně přitakal Chlapec, který přežil a byl rád za Hermioninu podporu. Na to se i Ron uklidnil.

"Jen mi pověz, od kdy ti už zase dává soukromé hodiny? A co všechno tě učí?" zeptala se Harryho, který v duchu nesnášel, jak jeho nejlepší kamarádka může být až nepřirozeně bystrá.

"Co, kdo dává soukromé hodiny?" byl zase Weasley trošku mimo.

Černovlasý hoch si povzdechl. "Nikdy s nimi nepřestal. Sám jsem se tomu divil. Po tom, co mě naučil Patrona. Domníval jsem se, že bude rád, že jsem to kouzlo již zvládl, on splnil úkol, který mu Brumbál vnutil, a tím to hasne. Přeci jen jsem myslel, že mě bytostně nesnáší, ale asi to tak není úplně pravda. Sám se nabídl, že mě bude učit dál. Slíbil, že mě připraví na to, stát proti Pánovi zla. Nicméně stále je to Snape, takže na mě křičí, uráží mě a někdy mám pocit, že záměrně vybírá ty nejdrastičtější metody, jak co mi vštípit do kebule. S ním to není nic takového jako tady na AB. Usmyslel si, že mě naučí vše, co zná, vše co umí od patrona, obrany proti černé magii, doučování z lektvarů, které nejsou v osnovách, až k černé magii, nitrobraně, manipulaci s lidmi a strategii. Po jeho hodinách si připadám vždy mnohem více zmijozelsky než sem kdy byl," dokončil svůj monolog pochmurně. Byla to taková úleva konečně se s tím někomu svěřit, a když viděl na tvářích svých kamarádů se rýsovat soucit smíchaný s něčím, co by se dalo interpretovat jako úleva, že Harry má ve svém životě přeci něco jako otcovskou postavu a ani si to neuvědomuje, bylo mu o to lépe.


Práce do školy 03

24. května 2018 v 21:28 |  Obrázky

Práce do školy 03

Opět několik fotek. Tentokrát vytvořeny na zadaná témata: architektura (celek, polocelek, detail), portrét (emotivní, realistický, autorský), krajina (emotivní, realistická, autorská) a zátiší (konstruované, nalezené).

BILLA by jajafilm

Atmosphere of Christmas by jajafilm

Candle by jajafilm

Spaceship by jajafilm

Sunset by jajafilm

K Barrandovu by jajafilm

K Barrandovu 2 by jajafilm

Bird and tomato by jajafilm

Thieves, thieves ... or not? by jajafilm

Photographic abstraction by jajafilm

Please sit down by jajafilm

Determined by jajafilm

Trabant by jajafilm

Dried rose by jajafilm

The crime scene by jajafilm

Barrandov, poetics of panel houses by jajafilm

K Barrandovu 3 by jajafilm

River and willow by jajafilm

K Barrandovu, bridge by jajafilm

Sadness by jajafilm

K Barrandovu 4 by jajafilm

Christmas decoration by jajafilm

Děsivé hlubiny internetu – Několik kratších témat III.

18. května 2018 v 0:31 |  Odborné práce

Děsivé hlubiny internetu - Několik kratších témat III. (Proč vraždit postavy a depresivní příběhy)

Tento článek je již třetí díl Děsivých hlubin internetu zaměřených na kratší témata. Dnes jsem vybrala pouze dvě zajímavé látky z oblasti tvůrčího psaní, a pro tentokrát je více uvedu pomocí přímé otázky členů FB skupiny určené pro amatérské pisálky Wattpad stories CZ/SK.

Proč vraždit postavy

V poslední době se často seriály, filmy i knihy točí kolem násilí a je pomalu až zarážející, kolik i amatérských pisálků se na FB a celkově na internetu vyjadřují o "vražděních svých postav v jejich dílech." Bez ohledu však na nějakou šílenou mravnostní policii a to, jaký vliv má násilí znázorněné/popsané v knihách, seriálech, filmech na čtenáře/diváka, pojďme se zamyslet nad otázkou, kterou nám specifikovala jedna členka, zmíněné FB skupiny.


V poslednej dobe sa tu ľudia podivne vyjadrujú o tom, ako každú postavu v príbehu mučia, zabíjajú, atď.
Mňa by zaujímalo, koľko z tých ľudí, čo také veci píšu, sa zamyslelo nad smrťou ich postavy. A to myslím ako vážne zamyslelo. Má smrť vašej postavy nejaký zmysel? NEJAKÝ NAOZAJ DOBRÝ ZMYSEL?


Já osobně jsem spíše ke svým postavám taková necitlivá bohyně, která si udržuje od nich odstup (což ještě neznamená, že nedokážu procítit nějakou dojemnou scénu), nedělá mi žádný problém postavu "zabít", nebo ji jakkoliv trápit. Vše ve veliké míře podmiňuji premise, pointě celého díla... avšak když se ovšem podívám do své knihovny na těch 129 děl, "nemrzačím a nevražím" postavy mnoho.

Je spoustu důvodů k úmrtí nějaké postavy v příběhu. Například důvody tematické (obecně téma smrti, téma ztráty bližního a psychologické vypořádání s tím... ), žánrové (detektivky, horory...), pro zvýšení napětí (rozdělení úmrtí postav na červená trička, bílá trička a hlavní postavy), důvody dějové (Proč Rowlingová zabila Siriuse? Protože by chtěl pak Harrymu v 7. díle pomoci a ona pravděpodobně chtěla, aby celé viteály zvládla plus mínus nová krev sama. Byla by to dle mého názoru nuda, kdyby za naší trojku ten těžký úkol zvládl někdo ze starší generace kouzelníků. Neměli bychom tam tak veliký posun postav, vývoj a zároveň to souvisí i s tím zvýšením napětím - toto je pouze jen moje teorie, do hlavy J.K. Rowlingové pochopitelně nevidím. Jen to bylo to první, co mě na toto téma napadlo.), či dodání do příběhu jisté "opravdovosti" (tematický důvod, či důvod "opravdovosti" může mít paradoxně i vykreslení "zbytečné smrti" jako takové).

Samozřejmě, že občas je vidět... hlavně u těch začínajících autorů, že dávají do svých povídek hodně násilí jen tak, bezdůvodně, či že k tomu mají pouze jen povrchní důvod: "že když to tam bude, jejich povídka bude oblíbenější"... No jo no, snad se z toho vypíší.

Ano, násilí a sex... věci, které utočí na ty nejprimitivnější lidské pudy bohužel většinou dost dobře fungují. Neveselým důkazem toho je ono veškeré populární nekvalitní bahno na Wattpadu. Čím někdy si příběh více zaslouží nálepku "pro dospělé" a šokuje, tím někdy více na sebe poutá pozornost. Samozřejmě nechci říct, že kdykoliv autor do svého příběhu něco takového vloží, je to špatně. Ne, někdy k tomu je důvod, někdy se to tam hodí a někdy zase ne... a vědět kdy jo a kdy ne, to je to umění a řemeslo.

Nevím sice jakou FF AU píšeš, ale "vraždění" původních hlavních postav z canonu není ničím neobvyklým. Na Ao3 tam na to mají i kolonku: "Major Character Death", která je předvolená v tegách (či jak se tomu říká). Jistě, nějaké fanoušky to může odradit: "Když tam není má oblíbená postava, tak mě to nezajímá." Nicméně takový postoj mají i třeba u jiných věcí... Autor se nikdy de facto nezavděčí všem, proto je výhodnější vymezovat svoji cílovou skupinu. Když odstraníš nějakou postavu, může to dát zase jiné zajímavé podněty a spojení... otevřít nová témata v příběhu a tak.

Depresivní příběhy

Mohlo by se zdát, že se nejedná ani moc o nějaké téma vhodné k probrání. Máme přeci svobodu slova. Autoři mohou psát cokoliv a o čemkoliv, pakliže to není nezákonné a "závadné" (jako je třeba propagace dětské pornografie… fuj!). Proč se zlobit nad tvůrci, jejichž hlavní hnací motor je deprese a duševní nevyrovnanost, což je vede k motivům jako je smrt, utrpení a podobné věci? Když si to tak vezmeme kolem a kolem, většina slavných autorů to v životě neměla jednoduché. Umělci jsou citlivé duše, které cítí, co se ve společnosti děje, předjímají a občas je "krutost světa" sežere.

Na první pohled se přirozeně může zdát, že pakliže autor píše samá těžká témata, nikdy si nezkusil žádnou komedii, satiru, něco o veselejšího, není dostatečně flexibilním. Čtenář může nabýt dojem jednotvárnosti. Nicméně tvůrce je tvůrce, je to jeho volba. Sice často nabádám mladé začínající pisálky, aby si vyzkoušeli všechno, aby zjistili, co jim skutečně sedí a zamysleli se nad tím, o co mají zájem. Nicméně pakliže se autor do něčeho vyloženě nutí a psaní se díky tomu pro něho stává více povinností nežli činností, která ho naplňuje, je to špatně. Z takové tvorby nevznikají většinou dobrá díla.


Len taká otázka prečo sú skoro všetky príbehy v poslednej dobe také.. negatívne depresívne? Myslím že keby že sme v 3. Svetovej tak nie sú také ako viem že je ťažké vymyslieť nejaký námet ale aj tak.. niekto bol šťastný, potom sa niečo stalo, teraz je smutný, zrazu niekto príde a buď budú smutný spolu alebo budú o pár dní šťastný, lebo sa zmenia... xD tým nechcem nikoho "hejtovať". Tu mi vzniká nová otázka, nepoznáte niekto nejaký zaujímavý, kvalitne napísaný príbeh, dajme tomu aj v angličtine, ktorý fakt stojí za to prečítať? žáner, to je jedno


Ufff, chtěla bych napsat nějaký předlouhý "chytrý" komentář, jak mám ve zvyku. Avšak místo toho se mi okamžitě z tohoto příspěvku vybavil takový bordel v hlavě, který dostatečně dobře neumím uspořádat do nějakého rozumného celku. Takže ti asi tentokrát bude muset stačit ten na sebe nenavazující blázinec různých faktů a volných asociací.

A) Každý spisovatel/pisálek může psát více méně to, co je mu blízké, tématem... žánrem... a není žádným tajemstvím, že i u některých profesionálních spisovatelů jsou hnacím motorem jejich špatné zážitky, deprese a píší, protože se z toho potřebují vypsat.

B) Dle Aristotela přichází katarze (očištění, zušlechtění duše, které by mělo dílo přinést svému publiku) přes strach a soucit.

C) Komedie a tragédie se od sebe liší především koncem... každé dílko má zápletku. Zápletka je problém, který se řeší po dobu celého díla... a problémy jsou vždy ve své podstatě depresivní, ne? Já to mám spojené s komplikacemi, prací, špatnými situacemi, s únavou a tím bolestným pocitem v žaludku, když mě něco trápí.

D) Zápletkou však může být i to, že někdo neumí upéct koláč a má to za úkol, nebo že si někdo chce namazat máslo na chleba, ale máslo je ztuhlé a nejde ukrojit. Nemusí to být jen vraždy, únosy, zachraňování světa od apokalypsy, zlomená srdíčka a podobně.

E) Kdybychom žili v Indii tak například tam tuším, že v jejich tradičním umění neznají tragédii jako takovou. Divadelní hra vždy musí skončit kladnou rasou (divák nesmí odcházet z představení se zápornou emocí). Také se neměla zobrazovat smrt přímo na jevišti... (To si protiřečí trochu s bodem A, že? No jo, v dějinách byly různé mantinely, co psát a nepsat. Jiný kraj jiný mrav.)

F) Jestli máš ráda komedie... humorné povídky/fejetony/romány a tak... nedomnívám se, že by tu bylo nějak málo takových pisálků, jen dle mého názoru to bylo teď několikrát za sebou dotazů po něčem smutném, protože holt po tom je asi z nějakého důvodu větší poptávka. Proč? Nevím, je asi taková nějaká nálada. Je to podobná otázka jako: proč více lidí v této skupině čte fantasy nežli detektivky?

Upřesnění dotazu:

V každom príbehu musí byť samozrejmosťou zápletka a veci okolo toho, tento typ problémov som nemala na mysli.. ide mi o tie klišé smutné (často nekvalitne napísané) príbehy kde každý pije a reže sa lebo.. boh zna čo sa mu stalo a neviem čo ešte.


Pokud jsi myslela takový "tragicky sladký" styl, "ubrečené klišé"... tak to je spíše otázkou zkušenosti autora a mnohdy i věku. Nechci být nijak předpojatá, i mezi hodně mladými pisálky se najdou velmi talentovaní, ale pravdou je, že takový styl jistým způsobem trošku patří k věku, kdy člověk dospívá. (Obávám se, že holt tak mozek mladých slečen prostě funguje.).... Ale jak jsem napsala, je důležité si uvědomit bod A s tím, že velmi záleží na tom KDO a JAK.

Písek 2018

11. května 2018 v 19:39 |  Obrázky

Písek 2018

Tak jsem si zase našla chvilku na menší procházku s fotoaparátem, tentokrát po městě Písek...

Spring Otava by jajafilm

Bridge by jajafilm

Piseck's confort by jajafilm

Spring Otava in Pisek by jajafilm

Bridge 02 by jajafilm

Boat and canister by jajafilm

Lantern by jajafilm

Sluha dvou pánů a jedné ženy - Lily Evansová

8. května 2018 v 11:24 |  Moje povídky

Sluha dvou pánů a jedné ženy

Lily Evansová

Ve sklepeních v soukromých komnatách ředitele Zmijozelské koleje stál na stolku u okna květináč s rostlinou lilium candidum. Nejednalo se ovšem o květinu pěstovanou do nějakého lektvaru. I když lilie bělostná pomáhá při hnisajících zarostlých nehtech, po operacích na rychlejší hojení a při svalových bolestech, tato byla pěstována pro radost a lásku. Nikdy se nemusela bát, že by byla přelitá, nebo umírala z nedostatku vláhy. Majitel se o ni dobře staral. Jednalo se o slib a pokání pro ženu, která byla již několik let mrtvá, ale srdce a oddanost nebohého mistra lektvarů, patřily i tak stále jen a jen jí.

Sluha dvou pánů a jedné ženy - Tom Rojvol Raddle

3. května 2018 v 20:45 |  Moje povídky

Sluha dvou pánů a jedné ženy

Tom Rojvol Raddle

Voldemort se zahleděl do tmavých očí svého věrného stoupence. Severus Snape byl dobrým Smrtijedem, velmi užitečným a o to víc bylo nešťastné, že si ho ještě chvíli nemůže ponechat ve svých službách. Jenže bezová hůlka patří kouzelníkovi, který zabil jejího posledního majitele. Jaká škoda!

"Můj Pane… dovolte mi najít toho kluka…" zaškemral již po několikáté černovlasý muž a Pán zla pojal podezření, že se nejedná tolik o snahu dobře sloužit, ale spíš o pokus se mu vytratit z dohledu. Konec konců Severus nebyl hloupý, ba naopak. Mistr lektvarů měl mnohé kvality, kterých si vážil. Byl lstivý, ambiciózní, inteligentní s nečekaně velikou magickou silou. Jednalo se o perfektního lháře a díky své chladné povaze byl mnohem lepší v nitrobraně, než Voldemort sám. To se po špiona perfektně hodilo, ale zároveň to bylo velmi znervózňující.

"Zabij," rozkázal svému hadovi s lítostí nad ztracenou příležitostí toho všeho, co by pro něho Smrtijed mohl ještě učinit. Když se ovšem díval, jak Nagini na druhého muže zaútočil, uvědomil si, že jednou by to muselo přijít. Problémem bylo, že Severus byl až příliš talentovaný a časem by jeho moc stále narůstala a narůstala, až by se ho ten ctižádostivý muž pokusil odstranit a zaujmout jeho místo.

Sluha dvou pánů a jedné ženy - Albus Percival Wulfric Brian Brumbál

26. dubna 2018 v 22:59 |  Moje povídky

Sluha dvou pánů a jedné ženy

Albus Percival Wulfric Brian Brumbál

Albus Brumbál se hluboce nadechl čistého vzduchu a prstem si narovnal půlměsícové brýle. Stál na vrcholu astronomické věže, ze které byl nádherný výhled, ale on si ho již plně vychutnat nedokázal. V očích mu pálilo, hlava mu třeštila a sotva se mohl bez bolesti pohnout. Jed v těle už pokročil. Jeho konec přijde již brzy.

"Volal jste?" ozval se za ním melodický hlas, který mohl patřit jen jediné osobě; Severusovi Snapeovi. Na ředitelově tváři se objevil úsměv. Mistr lektvarů mu byl velmi blízký. Členové Fénixova řádu by se asi podivili, kdyby se dozvěděli, že z nich všech je to zrovna bývalý Smrtijed, který má jeho plnou důvěru a jenž se mu nejvíce podobá. Muž v černém s ním měl společnou životní změnu názoru na mudlovskou komunitu, ochotu činit zlé skutky pro lepší zítřky a jako v jednom z mála v něm třímala magická moc, která se Albusovi mohla téměř rovnat. Severus byl talentovaný, magicky silný, velmi inteligentní a nebylo mu ani čtyřicet. Pokud se ten muž dožije věku, ve kterém teď byl Brumbál nebo Tom Raddle, mohl by se stát až děsivým kouzelníkem. Ovšem na rozdíl od ředitele Bradavic a Voldemerta, to nebyl zrovna styl Prince dvojí krve. Snapeovi více, než záře slávy, sloužil stín. Sedla mu role šedé eminence, držící všechny trumfy a nechávající protivníka ho podceňovat. Navíc pro čaroděje jeho velikosti měl příliš dobrotivé srdce.

Hlava Fénixova řádu si povzdechla, ale nic neřekla. Pro jednou mistra lektvarů nezavolala proto, aby ho něčím úkolovala, ale jen čistě pro jeho společnost. Vynucených laskavostí bylo již dost, včetně té poslední - žádosti o rychlou smrt. Ta možná byla nutná, ale též i příliš krutá. Severuse to bezpochyby ranilo. Komu jinému by však něco podobného mohl jen říct, natož ho o to žádat? Nikdo jiný by to nedokázal, nebyl by ochoten, nerozuměl by…

Tom Riddle and the Chamber of Secrets

21. dubna 2018 v 13:24 |  Překlady/Translations

Tom Riddle and the Chamber of Secrets

I was born to doing great things.

I will cleanse the world of real evil, which represent those who are trained and can't do magic, I will sell my soul.

I attain immortality to protect this world, no matter what will be sacrifices, the only thing that is important is the result.

November 2
Days of my life ridiculously go by and I see myself on the time curve as trifling, insignificant figure in a meaningless magical history that soon disappear under the domination of muggles. I see myself as an old man in his dire simplicity, clumsiness and misery who can't do anything against the terrible future, although he swore on his honor that the wizarding world, which gave him, me, so much and delivered me from prison orphanage, (he) I will protect. It gets on my brain when I walk the halls of my old new true home behalf of Hogwarts. I love it, but I also see in it a lot more mistakes that could become fatal.

However, today I felt in my bones new hope, and when our professor Winifred Street talked about the founders of the school. Who else but the founder of my dorm already at that time understood the danger that muggles represent. Paradoxically, because of this providence the other founders condemned him. Fortunately, here at the school allegedly he built a secret room for his heir, a man who will understand, someone like me.

But no one knows about any hidden rooms, never in school was found anything like that. It's just a superstition, but it might be a good idea to at least try to find it. It could there be a thing, means, after what my heart covet so much.

November 19
My quest seems somewhat futile. I have already searched the entire library, including even forbidden departments. There was nothing. I found only the old tale, as told us madam Street and a few feeble, but interesting facts about Salazar Slytherin. For example, who would have thought that, like me, dominated the snake speech?

December 28
I already wanted to leave everything. I searched not only in the library, but also in the whole school. Several freshmen from Ravenclaw I bribed, I note that it wasn't easy, they are so good, they pulling together and yet so dishonest that that I felt nauseous. They didn't want that their plan to borrow and had to convince them by your generous offer, I will deliver them throughout the year my Bertie Bott's beans and chocolate frogs, and I had to commit to any professor will not say anything, and that's all I want for good thing. But that was pathetic questions. For a good thing... Of course, I want it for a good thing. The welfare of the wizarding world always lay at my heart. Oh, the bribery cost me lot of. Not only I will have to find someone rich to commit because I don't have money for Bertie Botts beans and chocolate frogs, but also I hope that those people from Ravenclaw wouldn't get why I want to map. If the map was at least useful, but it wasn't. On the map was marked a lot of interesting tunnels that might be well served to me, but none of them didn't lead to my goal. You cannot imagine how I was angry. I wanted to dismember the map into small pieces, but I finally calmed down and calmly I returned back the map to people from Ravenclaw.

Slowly, I really wanted let it and resort to higher study dark magic, not, as I said, for greater darkness, but for the greater good and protect what is so precious to me. For good order needs to be done ahead mess. Because when you are cutting down the forest, flying splinters. Because I believe that if I will not understand it, then who else? When a person sits down and waits for someone to come and help him, nobody will come. Man is the architect of his own luck. I know all this, and yet I was a fool among fools. I chased myself after the castle and asked everyone who lives nearby. Didn't anyone alive can know? Is it possible that something like that knowing someone from another dormitory? As someone else might know how anyone else could ever understand how he could understand what I want, when I ask only in indications of how anyone else could hold his tongue, even though I do it for the good of all. Salazar Slytherin also made it for good and he was misunderstood. Yes, only himself Salazar Slytherin can tell me, only he can know it, only he can understand me, and only with him I can absolutely right to talk about it...

December 31
Yes, it was really easy. I waited until everyone disappears to their beds. I magically sealed Salazar's main chamber, where on the wall hung a painting and respectfully I was bowed, and I bowed to Salazar Slytherin.

"You, my child, respect for the dead manifesting, but don't kneel in front of others. You, you were designated to make others people bowed down you, they behaved you in a timid reverence as well as take you valued, respected and horrible admired, so to get you in the spirit of his cursing. You, my child, you become a pedestrian between the walls of the life and your enemies and supporters will be afraid to only utter your name. At the very threshold of the hands power of the wizarding world you will touch and the dark forces will invoke you as the Dark Lord, so as to they expressed boundless respect for him who tied the evil and became his master," the founder of my dorm addressed me and I stood up.

"I would tie the evil and became his master, just so the goodness can breathe freely. A well would be my enemies were afraid to pronounce my name, because I would brought only death those, who prevents me in my intentions. Their lives wouldn't have weight over of all the lives wizards. However, if they wouldn't still understand, then I can only help them to easier and more merciful death than they would otherwise have received. I would become master of evil, that I held it in check but evil is invincible and I am mortal man, so I sold out my soul that I could keep this world and protect it.

Those who have the magic are powerful and good, or at least pure in their interest and intentions. But not everyone in this world are the same. Tarnishment were deprived of magic to prevent them from committing evil acts. But they understand that they don't need magic to be powerful and dangerous. Now, they're the ones who keep power with their technique. They hold weapons of unimaginable power, such power, which you can't imagine, even though you know the darkest magic. They don't know about us, still. However, I am asking, how long will it last? Which it will be a Muggle family, whose member will go to Hogwarts, and someone will say it to bad people? What happens when they will reveal us? You're long ago foresaw this danger, and therefore you are the one whom I am asking for help. I'm alone, but I'll do whatever it takes. Help me and I will help the wizarding world," I told him and looked him straight in the eye.

His mouth suddenly stretched into a broad sinister smile.

"How could I deny my help to child, who follows me and politely asks? Go for the night unnoticed by anyone on the girls' toilets. There, you'll see your friend and your weapon in unity. Talk to him, call him and he will lead you to a place where rests. On place, which was seen by only him and me. Do things as the inner voice of preaching, but always also looking at yourself. Do what you must, but do not forget the anger and fear of the others. You can shackle the others by fear, propaganda, faith and forced respect, but their hearts you can't gain this way," Salazar Slytherin told me his secret. He entrusted me with the task of silent warning.

January 1st1942
I did, as Salazar Slytherin said, although waiting until the next evening was almost unbearable. But if I went to the girl's toilets, I caused a fuss so unreal and I just had a problem, even if I hid spell, it could become something I didn't anticipate. Eventually I'll have to figure out, how I can even during the day moved silently, unnoticed by anyone, here around the school.

So I came into the girls' toilet and I was looking for anything that could be what Salazar Slytherin told me. It took a long time before I understood it. Who would thought that, it, to what he had to talk, is a snake on tap? I spoke, I called him and told him to opens. Hallway opened into underground pipes. For a while distaste floundered with me. I didn't want go into the dirty hole, and I thought, why Salazar Slytherin didn't built his "the Chamber of Secrets" so that, it was pleasant, but that would it probably was revealed earlier, and so I finally overcame my distaste and it was worth for it.

I opened up an unprecedented area, and I was amazed when I stood in that mysterious chamber. Huge in size and nice basilisk lay there. When I approached him, he got up in his glory. I was a little scared that, he wanted to kill me, but he still had his eyes fixed somewhere down on the ground and instead lunged at me, shook his head as if bowing.

"I am ready to obey your orders, my Lord," he said.

Yes, this is what I was looking. I'd be a fool if I didn't use this chance.

January 3
Yes, everything goes swimmingly, now the first victim fell at my feet. Fossilized, and it was so well. It was a girl, although Muggleborn, but quite pretty and smart. It would be a shame if she got full hit. To achieve my goal, I need just, when many children Muggleborns will be turned into stone. Then maybe they for safety reasons prohibit access students from Muggle families to school.

Today I had really luck, maybe it will go on like this. Just maybe the only blemish on today. They could catch me. Fortunately basilisk was quick and showed me the way to quickly disappear from the scene. He owns gratitude for that he showed me, where are pipes and corridors.

January 30
Basilisk! Man, wizard might be amazed, how is he fascinating and likeable creatures. My true friend, whom I can confide with everything. Loyal, faithful servant who listens to you, not because you bribed him, out of fear, or that you would use curse imperia, no, he listen to you, because you are his friend and master, because he understands and believe in you. That seems like a far more reliable than other bond, but how this bond to be achieved in humans? People solve too much, think about things which aren't, they aren't so tolerant and usually more interested in themselves, and so they cannot understand each other. There are always little distant, maybe they are afraid that I would bitten them.

Yes, it probably will not be so far away from truth, particularly those Muggle families, or those who oppose me in the way. However, I want to protect other people... However, the fact remains that in the name of goodness and protection of me has already fallen three victims. My friend froze them by his gaze.

February 25
Tension and suspicion towards each other increases with each victim, with each an inscription. Of course, I started to write on the walls of the castle with blood from animals that otherwise steal on school grounds and give it to my friend, I can't just exposed him to hunger. I'd be a fool if I expected to elders (professors) do that, what I want, when they dodn't know, what I want.

Students tremble with fear, God, just as they are timid. Yet it seems that some don't even cares!? I'm very outraged, it annoys me. Finally something is happening in the school and they nothing. I will tell nothing if they were clean magicians, though I should perhaps also concerned about his welfare, but someone like Hagrid! That dork, a huge hulk!?

March 20
The hefty fellow angry me a lot. So powerfully I wanted to know, why he was ignored everything what was happening around him. Several times I watched him and talked with him. It seems I'm not the only one who has a special friend. Hagrid takes care of a huge acromantula. I understand it, the creature to creature and special, like me and my friend, to the special. Meanwhile, I'll let you be Hagrid.

May 10
I killed, I killed a human... and I feel nothing...

May 11
I killed, I killed Mudblood. I feel nothing... Well, not only that she was Muggle-born, he was too weak and miserable. I hate such people. I just came from the Chamber of Secrets, when she saw me. Just her fault, she shouldn't be there and cry. That way at least everyone realizes, who I am.

May 12
What a disgrace, what a terrible injustice! Those nasty, stupid, fat worms on council, damn Dumbledore. They turned my gun on me. Apparently if this continues, the school will have to close. They can't just close the school. I have nowhere to return. Students should continue to study. It is obviously normal, that they sometimes in life encounter with danger. Damn, damn, with that I didn't count... Should I might choose whether I will continued to study here at home, or I will protect this world. I can't do it, it is impossible! If I stay here, I leave it, I'll stand by idly end. If I don't do it, the school will close and it will be the end of me.

I have no choice. Salvage of the wizarding world will have to wait. Salvation can wait, if I die, no salvation probably never will. Yet I swear I will not just give up. There are certainly other ways... Dark magic might tell me. My friend will wait for me, has unlike me more time.

But when everything stops, without resolving, I will be one of the main suspects. It's best if I lose the blame on someone. If I became hero and it will be easier for me then continued to weave my plans. But who should to be the scapegoat... ?

Well, yes, it was prudent to me, that I let the big idiot troll... Hagrid will serve me well.

Kam dál