Nejtěžším zločinem je promrhaní svého života a trestem za to je smutek a prázdnota v srdci.

Listopad 2011

Brejli Kmotter

24. listopadu 2011 v 17:39 | Já |  Moje povídky
Pan profesor Ječoun vešel do třídy, tedy vešel, asi není ten pravý výraz. Spíše se provalil dveřmi učebny. Na malých hubených a droboučkých nožičkách se neslo vcelku velké břicho, které se po každém kamenném schodu, vedoucí na vyvýšené místo ke katedře, zatřáslo. Přicupital takto celou tou zaprášenou šumící třídou, osvětlenou pouze několika gotickými okny po jedné straně a smrdící různými chemikáliemi, div se nepřerazil, až ke staré černé tabuli a svému stolku s knihami, pergameny, chemikáliemi a kotlíkem.
"Je jako soudek vína s rukama a nohama," špitl k Brejlimu Rom a již si vzal kus usmoleného pergamenu, na který začal kreslit povedenou karikaturu jejich profesora. "Vidíš, takhle je to jeho tělíčko…" kreslil sud, "tak a tady je hlava a hubené nožičky a ručičky…" přikreslil zbývající části těla.
"Kluci tohle byste panu Ječounovi neměli dělat," zavrtěla šprtka Heroina hlavou.
"Klid Heroino, my nic neděláme, to je jen takové sranda."
"Tak já vás tu vítám na další hodině lektvarů," přivítal všechny profesor Ječoun a zároveň to měl být pokyn, aby se všichni už uklidnili a začali poslouchat. To se však přirozeně jako vždy nestalo. Ječoun se zatím všeobecný hluk ve třídě jal ignorovat. "Doufám, že jste si všichni vzali knížky, protože je dnes budete potřebovat a já už žádné nemám na půjčení, tak se když tak dívejte k sousedovi. "Žáci pomalu a líně začali za stálého hluku vybalovat knížky, stejně jako Rom s Brejlim a Heroinou.
"No páni Fízli, ty jsi tu učebnici koupil. Tak pěknou a upravenou jsem žádnou jinou učebnici v tvém vlastnictví ještě neviděla. To jsi snad musel použít nějaké kouzlo," houkla překvapeně na Roma Heroina.
"Ale kdeže, tu jsem si vyměnil s Druzi," mávl bezstarostně Rom, když se odněkud ze zadních lavic ozvalo zaječení: "Tohle není má učebnice!"
"Bez jejího souhlasu," dodal poté tiše. Heroina si nesouhlasně povzdechla. Brejli to nikterak nekomentoval a raději si vytáhl svoji ošoupanou, potrhanou a popsanou učebnici zděděnou od několika předešlých generací studentů v Kuřích okách.
"Tak a dost! Děláte jako dobytek!" rozkřikl se Ječoun, ve snaze zařídit alespoň menší klid, což se mu částečně i povedlo.
Brejli se naklonil k Romovi a zahučel: "Bůůůů", načež Rom pochopil vtip a zachrochtal.
"Tak teď si prosím otevřete učebnice na straně 500A."
"To budeme dělat povidla?!" vyhrkla překvapeně a naštvaně Heroina.
"Přesně tak. Včera jsem jedl lívance a hledal jsem je, a víte co? Nebyly tam, a tak jsem si je musel dát jen s marmeládou a skořicí a přitom jsem na ně měl takovou chuť. Proto vidím jako nezbytné, abyste nějaké udělali," přisvědčil Ječoun.
Ve třídě se zvedla vlna nevole a hluku. Ječoun zrudnul vzteky a praštil rukou do tabule za sebou. Ta se nepřirozeně prohnula a upadla z ní část železa, kterým byla obroubena.
"Tak už buďte ticho a pracujte, nikdy nevíte, kdy se vám to může hodit!" zaječel na celé podzemí třídy a už poté se jal spravovat část železa. Když to však konečně narafičil, spadla druhá část železa na jiné straně. To dalo Ječounovu výstupu poslední korunu a třída se hlasitě rozesmála. "Máte snad práci ne!" zařval Ječoun a všichni se jali dělat povidla. Představení skončilo.
Brejli si otevřel učebnici na straně 500A a začal číst.
-Povidla- nadpis celý přeškrtnutý a u toho byla poznámka: -Znám něco lepšího ze švestek- Dál popis naprosto odlišný tomu původnímu.
Brejli jen pokrčil rameny. Ta učebnice ho vedla vždy těmi správnými cestami, tak proč ji neposlechnout i tentokrát? A tak si milý Brejli připravil věci. Heroina jen nechápavě kroutila hlavou a Rom zvědavě sem tam mrknul, co to Brejli tvoří. Nakonec Brejli slil průhlednou tekutinu do hliněné misky. S tím co tvořil, byl hotový jako jeden z posledních, ale jeho povidla vůbec nevypadala jako ty Heroininy. Ječoun začal procházet od lavice k lavici a ochutnávat.
"Výborná práce slečno Grenová," pochválil Heroinu.
Brejli nervózně přešlápl. Tak a je to, teď si u toho malého tajtrdlíka Ječouna srazí mínění a totálně se shodí. Ječoun došel až k němu a překvapeně zamrkal.
"Kmottre, tohle to rozhodně nejsou povidla."
"Jsem si toho vědom, pane. Nicméně dal jste celé třídě za úkol, aby dělala povidla, ale já jsem si řekl, že jich bude až, až, a tak…"
"Dost, Brejli, nechci slyšet další výmluvy. Ochutnám to, co jste namíchal, a doufám, že mě nebudete chtít otrávit. Přesto příště bych ocenil, kdybyste dělal to, co vám řeknu."
"Samozřejmě, pane," sklonil Brejli hlavu.
Ječoun vzal misku do svých rukou a malinko si usrkl průhledné tekutiny. Jeho oči se rázem projasnily a jeho ústa se roztáhla do širokého úsměvu.
"No, to je parádní. Brejli, proč jste mi neřekl, že umíte udělat slivovici? Už od příjezdu sem do Kuřích ok po ni prahnu," rozzářil se Ječoun a poplácal Brejlilo po zádech. "Nemohl byste, vím, že tady na škole je to ilegální, ale nikdo se to nemusí dozvědět, neudělal byste mi čistě k soukromým a vědeckým účelům několik lahví? Víte jak to myslím?" zeptal se po tichu Ječoun, a tak si u profesorů i studentů Brejli Kmoter pomocí slivovice vytvořil všude po škole značný vliv a rozjel své impérium.

FF Jednorázovky - Povídky (2011 - 2013)

21. listopadu 2011 v 16:11 Moje povídky

Brejli Kmotter

Dokončeno
Podle předlohy:Harry Potter
Žánr: Komedie, Parodie

Popis:

Moje drobná parodie na Harryho Pottra a Kmotra. No, nemohu být pořád vážná.
Nevhodné pro děti, mladistvé nebo abstinenty

Člověk pochází ze švestky...


...Protože za švestky je slivovice, ze slivovice je opice a z opice je člověk...

Přeji příjemné počtení...


********************************************************************************************************************************

Mary Sue

Dokončeno
Podle předlohy:Bleach
Žánr: Love, Bojové, Dobrodružné, Komedie, Parodie

Popis:

Bláznivá parodie o jednom dni obyčejného řádového shinigamiho psaná ve formě divadelního představení. No počkat, ONA přeci není obyčejná...

********************************************************************************************************************************

Tom Raddle a tajemná komnata

Dokončeno
Podle předlohy:Harry Potter
Žánr: Dobrodružné, Drama, Hororové, Záhadné


Popis:

První otevření tajemné komnaty. Co zažíval Tom Raddle? Proč ji otevřel a jaký byl jeho celkový pohled na situaci? Skutečně Voldemort byl tak čistě zlý, jak nám to vyložila J.K Rowlingová? Pohled na svět Harryho Pottera z jiného úhlu pohledu.


********************************************************************************************************************************

Nekropolská knihovna

Dokončeno
Podle předlohy:Naruto
Žánr: Dobrodružné, Záhadné, Drama, Smutné,Hororové

Popis:

Asi po dvou letech se vracím ke svému prvnímu dílku, který jsem zde zveřejnila, totiž k sérii "Byla jsi mi sestrou, prosím, postarej se o mé dva bratry.", abych dodržela svůj slib.

Tato má jednorázovka souvisí s touto sérií. Takové mé malé vysvětlení toho, co mohla Sakura v Nekropolské knihovně zažít... Lze ji však brát i jako samostatné dílko bez bližší návaznosti. Vždy mě zajímala oblast snů, přeludů a to, jaký vliv a propojení tyto věci mají na nás. Splétat se, být ztracen v tom, co je skutečností a co ne, je těžký problém... zvláště, když jde o život.

Jestliže Les ducha přijímal zoufalé lidi, ukazoval jim jejich bolest, trápení jejich duše, aby buďto upadly do věčného bloudění v něm, nebo nalezli cestu do Nekropole, cestu k božskému klidu a míru.
Nekropolská knihovna je podobným místem, živým organismem. Hledat v ní vědomostí, je rovné hledat je ve svém nitru, kdy výsledek nemusíte přečíst a rozumět tomu zrovna vy, není tak důležitý, jako samotná cesta. Může ukázat vaše nitro, vaše strachy, to co chcete... ale především ukazuje to, co musíte vidět, aby jste pochopili.
Doufám, že se tato povídka bude líbit, přeji příjemné čtení.


********************************************************************************************************************************

Špatný den?

 
Dokončeno
Podle předlohy:Harry Potter
Žánr:Jednorazove, Drama, Smutné, Yaoi/Shounen ai


Popis:

Ano, ano… Tak jsem se nakonec dala ukecat a napsala jsem shounen-ai, ač nejsem výrazným příznivcem tohoto žánru. Anšak někdy neuškodí přelézt zeď, kterou jsme si sami postavili. Navíc chci společně s vámi oslavit tím také to, že jsem zdárně absolvovala ústní část maturity… tak ještě ta písemná aby dopadla dobře. :-)

Nicméně když už o tom píši, toto je moje první povídka shounen-ai a ještě jednu mám pro vás schovanou. Jinak však tyto povídky nepíši a čtu je pouze ve zvláštních případech... Když onu povídku napíše oblíbený autor, nebo když už samotná předloha takovou variantu přímo nabízí a autor ff ji pouze využije.

Tím nechci říct, že by Rowlingová něco podobného zamýšlela. Jen to, že ti dva měli k sobě opravdu strašně blízko i na bratry i na dvojčata, i když co já vím… Snad se povídka alespoň trochu bude tedy líbit.


********************************************************************************************************************************

Možná někde, někdy v nějaké jiné dimenzi a čase…


Dokončeno
Podle předlohy: Bleach
Na pár: Orihime X Ulquiorra
Žánr: Love, Drama, Smutné


Popis:

Kam putují členové espady, když zemřou rukou shinigamiho? Putují stejně jako Hollow do Soul society? Ulquiorra dostal druhou šanci, jak ji využije je jen na něm.


********************************************************************************************************************************

Gine, prosím!

Dokončeno
Podle předlohy:Bleach
Na pár: Matsumoto X Gin
Žánr: Love, Drama, Smutné, Tragické, Záhadné, Dobrodružné


Popis:

Gin a Matsumoto dávní přátelé nebo něco víc? Gin opustil Soul Society a zdánlivě nic a nikoho po sobě nenechal, ale zdání klame. Opuštění, ač se sebelepším záměrem, je někdy hřích. Matsumoto vzpomíná a její umučená duše si vysní, nebo vynoří vzpomínku, kterou v sobě zapudí, jenže co když to byla pravda? Povídka kterou jsem napsala již hodně dávno, přesto si myslím, že je stále dost působivá. Snad se i vám bude líbit.


********************************************************************************************************************************

Temnota přichází a já znovu umírám!

Dokončeno
Podle předlohy: Lovci duchů
Žánr: Jednorazove, Tragické, Smutné, Záhadné, Love, Yaoi/Shounen ai

Popis:

Ano a máte tady "Destielovku", víte, že často nepíši povídky tipu shonen-ai a ani je moc nečtu (tedy spíš jsem napsala zatím dvě a možná to na těch dvou zůstane), přesto jsem ochotná v některých zvláštních případech udělat výjimku. Většinou je to tam, kde něco takového bije do očí už ze samotné předlohy. Navíc na seriál Supernatural (Lovci duchů) jsem ještě nic nenapsala.
No, píšu tady o zařazení do povídek shonen-ai, ale o co se v této povídce vlastně jedná? Jistě o lásku, ale koho že? To bych to přeci nebyla já, kdybych to trochu nezamotala, že?

Dean a Castiel musejí čelit apokalypse a zachránit svět. Noc před těžkým úkolem, je většinou zvláštní. Lidé mají tendence si poslední chvíle užít, než pohlédnou beznaději do tváře. Jako by se chtěli rozloučit. Mají tyto tendence i padlí andělé? A hledí skutečně Castiel té nejhorší můře do očí, a nebo se bojí jiného osudu?

Drobná povídka s letmou myšlenkou, která se zrodila v mé "choré mysli." Není tak docela podle příběhu, přesto jsem si to nakonec neodpustila.
Určitě planeta již několikrát předtím musela být na pokraji apokalypsy. Středověk byl těžký, a pokud existují démoni, tak asi hony na čarodějnice musely být oprávněné. Co když se to celé již jednou stalo. Co když už jednou nebo i víckrát svět potřeboval někoho, jako je Dean? A co když si to Castiel vše pamatuje?
Vzala jsem tuto myšlenku a pouze jsem ji uplatnila na jeden z Deanových a Castielovích rozhovorů.
Snad se povídka alespoň trochu bude líbit.

Ps: Povídka ač neobsahuje mimo sprostých slov a narážek nic závadného, přesto čtete na vlastní nebezpečí. Pardon, ale ani seriál není tak úplně pro děti. Nemůžu jen tak Deanovi zacpat pusu, kdykoli řekne něco sprostého, nebo protože mluví tak na rovinu, bohužel to tvoří jeho charakter. Takže rating tak dejme tomu 16+



********************************************************************************************************************************

Gray Color

Dokončeno
Podle předlohy:White Collar (Ve službách FBI)
Žánr: Krimi, komedie, Záhadné

Popis:

FF na americký seriál, který asi není až tak známí White Collar (Ve službách FBI). Už před lety jsem uvažovala, že napíši ff na britský seriál Podfukáři, nějak však k tomu nedošlo. Je to částečně náhrada za to a částečně jsem prostě měla chuť to napsat, protože si myslím, že se to ten seriál zaslouží. Mozzie a Neal možná mají daleko k dokonalosti, lehkosti a šarmu podfuku Mickeyho party, avšak mají svoje vlastní kouzlo. Mozzie se několikrát zmínil o nich jako o podfukářích a dokonce používá slova jak je hail, takže jsou z oboru a přiznejme si po pravdě, kdo z nás nemá rád ve filmech napravené zločince?! Teď jde jen o to, jestli jsou Neal s Mozziem skutečně napravení.

PS: A ne, nebudu psát crossover na tohle a Podfukáře, nedonutíte mě!
Pět pravidel života s lordem Sesshomaru Anotace: Jen taková drobná ff, "blbůstka". Už dlouho jsem chtěla napsat ff na Inuyashu s lordem Sesshomaru a Rin, ale tak nějak pořád nebyla inspirace a ani teď nebyla na něco velkého. Chtěla jsem něco, krásného s napětím, nebezpečím života a lásko, ale nějak to prostě nejde a pak se mi dostane do rukou seznam, který napsal Rin a Jarken. Snad se trochu pobavíte.



********************************************************************************************************************************

Pět minut před životem


Dokončeno
Podle předlohy: Bones (Sběratelé kostí)
Žánr: Krimi, love, thriller


Popis:

Tak začala jsem plnit ona přání z ankety "Jakou fanfiction byste si nejraději přečetli." Já vím, pomalu ale jistě. Sice byste mohli namítnout, že povídka Gray Color vlastně podmínky tak docela nesplňuje. Na druhou však stranu u onoho hlasu vím, čí byl a co onen člověk požadoval, takže to jistým způsobem mám splněno a můžu jít dál.

Překvapilo mě, že jste se mimo jiné také rozhodli hlasovat pro seriál Bones (Sběratelé kostí). Je to dobrý seriál a dost oblíbený, má však takovou fanouškovskou základnu v České republice, že není problém na to najít slušnou ff v češtině. Sama několik kvalitních znám. Vaše přání je mi však rozkazem.

Je to opět dost krátké dílko. Spíš takové líčení pocitů a myšlenek, toho co si prožívali Angela, Hodgins, Dr. Brennanová a agent Booth v dílu "Vetřelci v kosmické lodi." Pro ty co neviděli doktorku Brennanovou a Hodginse unese známý vyděrač a vrah "Hrobař" a pohřbí je za živa v autě. Booth a ostatní se je snaží zachránit. Docela starý díl, tak si asi říkáte proč zrovna on. Má to své opodstatnění. Myslím si totiž, že zrovna některé okamžiky z tohoto dílu, byli jedy z nejklidovějších v životech našich postav. Přeji příjemné čtení.


********************************************************************************************************************************

Já jsem Grimm

Dokončeno
Podle předlohy: Grimm
Žánr: Komedie, parodie, báseň

Popis:

FF na seriál Grimm, ani nevím, proč jsem to napsala, asi si jsem se dost nudila a potřebovala jsem se něčím odreagovat. Seriál Grimm není nijak zvlášť vtipný a tato ff se ani pořádně nesnaží tentokrát zachytit styl, ani myšlenky seriálu. Spíš jsem zase měla chuť si z něčeho udělat pořádnou švandu.

********************************************************************************************************************************

Pět pravidel života s lordem Sesshomaru

Dokončeno
Podle předlohy: Inuyasha
Žánr: Komedie, parodie


Popis:

Jen taková drobná ff, "blbůstka". Už dlouho jsem chtěla napsat ff na Inuyashu s lordem Sesshomaru a Rin, ale tak nějak pořád nebyla inspirace a ani teď nebyla na něco velkého. Chtěla jsem něco, krásného s napětím, nebezpečím života a láskou, ale nějak to prostě nešlo a pak se mi dostal do rukou seznam, který napsal Rin a Jarken. Snad se trochu pobavíte.




****************************************************************************

Měsíc a slunce

Dokončeno
Podle předlohy:Merlin
Žánr:Jednorazove, Smutné, Tragické, Drama

Popis:

A máme tu, ach ano, "Merlinovku", ff na seriál Merlin, který jsem si na tolik zase oblíbila, že jsem ho nemohla nechat jen tak a musela něco naškrábat.

Sice by se dal na to napsat skvělý slech, což by většina z vás asi ocenila daleko víc, ale znáte mě… Navíc se mi hrozně líbí ten jejich vztah a nechci ho přetvářet v něco víc. Místo toho jsem se zaměřila na druhé oblíbené téma fanfiction z tohoto fandomu a to je odhalení Merlinova tajemství.

To, že Merlin tají, kým je, v seriálu vytváří napětí a dočkali jsme se i několika vtipů na toto téma, ale víme, že takto to nebude moci jít do nekonečna. Což, na tento okamžik někteří netrpělivě čekají. Co se stane? Jak to Artuš přijmé? Bude chtít Merlina popravit? To se některým honí hlavou stejně jako mně, a tak jsem se rozhodla, že vám nabídnu mezi tím čekáním svoji mini verzi…

Přeji příjemné čtení :-)

****************************************************************************

Přes staletí věků

Dokončeno
Podle předlohy: Merlin a Doctor who
Žánr: Jednorazove, Smutné

Popis:

Ani nevím, proč jsem zase něco takového napsala. Prostě se mi asi chtělo a hrozně ráda mám seriály Merlin a Doctor who, tak snad se to možná bude někomu líbit…

****************************************************************************

Černý plamen

Dokončeno
Podle předlohy: Alex Rider
Žánr: Jednorazove, dobrodružné, tragické, záhadné, špionážní

Popis:

Krátká povídka k oslavě vydání a dočtení poslední knihy ze série Alex Rider od spisovatele Anthona Horowitze. I když tentokrát by mi ale vůbec nevadilo, kdyby se toto slovo "poslední" rozhodl porušit.

Pokračovaní na základě škemrání čtenářů nemám ráda. Většinou naruší celý koncept díla, a tak nebývají moc zdařilá. Nicméně Anthony je génius a i když se koncept ne vždy povede, stále se člověk může kochat jeho stylem. Nechápavě jako autorka povídek vrtím hlavou, s jakou pečlivostí přistupuje k popisům a konkretizaci věcí například zbraní, u nichž vám řekne nejen to, že to byla pistole, ale i přesný tip a přesto z knížky neudělá na deset stránek nudného popisu. Stejně jako mě fascinuje svým suchým vtipem. Avšak největší jeho předností je jak dokáže pracovat s dramatizací. Skutečně člověk otevře jeho knížku, začne číst a najednou nemůže přestat. Právě díky tomu jsou knížky o Alexovi... nevím... "Bondovatější" než sám James Bond (od samotného Iana Fleminga), jestli víte jak to myslím.

Takže taková malá poklona autorovi. Drobná krátká povídka. Vím, že to mohlo být delší s daleko větším vyústěním a napětím, ale to víte, já jsem já. Psát dlouhé věci mě velice vysiluje. Jsem "tuze zaměstnaný člověk". Kromě toho, i když z Anthonyho stylu si beru velký příklad, imitovat ho ve své velkoleposti, by byl vcelku nemožný úkol.

****************************************************************************

Svatý muž

Dokončeno
Podle předlohy: Merlin
Tip : drabble
Žánr: Dobrodružné, Drama, Komedie, Záhadné

Popis:

Tak drabble na seriál Merlin.
Tak ještě pořád jsme se nedozvěděli, proč Merlin nosí šátek? Ví to někdo?
Nicméně o čem pak je tento drabble? Merlin je nucen odhalit svoji magii, aby ostatní zachránil, a Artuš má skvělé vysvětlení. Kterak jak se dělají dějiny a víra...

****************************************************************************

Malý, velký génius

Dokončeno
Podle předlohy: Myšlenky zločince (Criminal Minds)
Žánr: Dobrodružné, přátelství, relaxační, komedie, Yaoi/Shounen

Popis:


A máme tu FF na seriál Criminal Minds (Myšlenky zločince). Malá drobná oddechovka. Nic zásadního, drobná příhoda ze života našich milých agentů FBI.

Hotch si myslí, že Reid je až moc závislí na kafi, a tak se rozhodne s tím něco provést, ale evidentně to nebude nic jednoduchého.
Můžete v tom vidět romanci, ale také nemusíte. Může to být jen o přátelství, nebo o rodinném vztahu v BAU… Jak chcete.

****************************************************************************

Hello, Sweetie

Dokončeno
Podle předlohy: Hvězdná brána (Stargate SG1) a Doctor who (Pán času)
Žánr: přátelství, relaxační, komedie

Popis:

Menší povídka tripple drabble, crossover na seriály Doctor who (Pán času) a Stargate SG-1 (Hvězdná brána). Prostě to jednou muselo přijít, když mi něco straší v bedně…

Krátké písemné zpracování obrázkového vtipu fanoušků těchto dvou seriálů. Příjemnou zábavu.

****************************************************************************

Oni to věděli

Dokončeno
Podle předlohy: Hvězdná brána (Stargate SG1) a Torchwood
Žánr: relaxační, komedie

Popis:

Drabble crossover na seriály Stargate SG-1 (Hvězdná brána) a Torchwood


****************************************************************************

Otec

Dokončeno
Podle předlohy: Supernatural (Lovci duchů) a Doctor who (Pán času)
Žánr: relaxační, komedie

Popis:

Crossover drabble na seriály Supernatural (Lovci duchů) a Doctor who (Pán času)

****************************************************************************

Čas se váží zlatem

Dokončeno
Podle předlohy: Supernatural (Lovci duchů)
Žánr: relaxační, komedie

Popis:

Drabble tentokrát na seriál Supernatural (Lovci duchů)


****************************************************************************

Chuck a Neal

Dokončeno
Podle předlohy: White Collar (Ve službách FBI) a Chuck
Žánr: relaxační, komedie

Popis:


Crossover a drabble na seriály White Collar (Ve službách FBI) a Chuck.



****************************************************************************

Úhel pohledu

Dokončeno
Podle předlohy:
NCIS (Námořní vyšetřovací služba) a Criminal minds (Myšlenky zločince)
Žánr: relaxační, komedie

The angle of of view by jajafilm

Popis:



No jo, další FF na seriály NCIS (Námořní vyšetřovací služba) a Criminal minds (Myšlenky zločince).
Dr. Spencer Reid a Leroy Jethro Gibbs, každé ráno chodí do stejné kavárny…
Ještě jedna povídka o kafi a čarovném okamžiku. Páni, to už jsou dvě, možná bych mohla z toho udělat povídkovou trilogii. :-)




****************************************************************************

Elfí král

Dokončeno
Podle předlohy:
NCIS (Námořní vyšetřovací služba) a Criminal minds (Myšlenky zločince)
Žánr: relaxační, komedie

Elf Lord by jajafilm

Popis:

Další drobný drabble na seriály Criminal minds (Myšlenky zločince) a NCIS (Námořní vyšetřovací služba).


****************************************************************************

Nezklamu

Dokončeno
Podle předlohy:
Suits (Kravaťáci)
Žánr: smutné

Popis:


Drabble tentokrát na seriál Suits (Kravaťáci). Rozhovor mezi Mikeovou babičkou a Harveym.

****************************************************************************

Body za zděšení

Dokončeno
Podle předlohy:
Dexter
Žánr: relaxační, komedie, sourozenecká láska

Popis:



Mikropovídka tentokrát na seriál Dexter. Zajímavý seriál vyvolávající mnoho diskuzí i témat na přemýšlení. Skutečně tento seriál mě v mnoha ohledech naprosto dostal, ani to všechno neumím vyjmenovat, bylo to kvůli tomu všemu napětí, co je v něm, kontroverznímu tématu, tématu temného tajemství, černému humoru, zvláštnímu a přitom skvělému vykreslení charakteru nejen hlavního hrdiny, nebo vztahu hlavního hrdiny s jeho sestrou…? Nevím, jisté je však, že jsem na konci brečela jako malá holka.


„Byla jsi mi sestrou, prosím, postarej se o mé dva bratry.“ - 12

21. listopadu 2011 v 16:01 Moje povídky
Najednou slunečnice přede mnou oživla. Otočila se na mě svým květem. Shýbla se k zemi a svým listem utrhla několik stébel trávy. Ta se pak změnila na listy papíru. Podala mi je a já je vděčně přijala. Na slunečnici přestala působit síla, která ji obživla, a už zase byla pouhou slunečnicí.
Papíry v mé ruce se zvětšily a já poznala lehký Madarův rukopis. Jala jsem se do čtení. I když textu bylo hodně, nakonec obsahoval jen pár důležitých informací. Byla to odpověď na mé hlášení. Madara tvrdil, že za jednání Saskeho on nezodpovídá, a že Saske-níchan jedná takto na vlastní pěst. Pravděpodobně chce získat větší moc, zničit Konohu i Naruta, a tak pátrá po moci jeho bratra. Díky tomu narazil na mě, dozvěděl se o Nekropoli a rozhodl se toho zneužít. Spočítal si, že když napadne Nekropoli, tak je pravděpodobné, že jí poběžím na pomoc, a také že nebudu sama, že se mnou poběží i lidé z Konohy a koho Tsunade pošle? Buďto rovnou Naruta-níchana, nebo někoho z jeho přátel, tak či tak se k Narutovi lehce dostane a bude ho moci zabít.
Složila jsem papíry a uklidila je do batohu.
"To se mě ani nezeptáš, co to bylo, kdo mi psal a co?" zeptala jsem se provokativně.
"Odpověděla bys mi?" Odpověděl mi Kakashi otázkou.
"Skutečně bys to chtěl vědět?"
Kakashi se zamračil, začal tušit kam tím mířím. Ušklíbla jsem se.
"Cítíš za mě zodpovědnost. Staráš se o mě, jako bych byla jedna z tvých studentů. Rozhodl jsi se, že mě budeš chránit, i když ti ten zrzoun řekl o Itashim," pokračovala jsem dál.
"Byl bych to ale špatný doprovod, kdybych se tě alespoň nepokusil zachránit. Je mi však líto, udělal jsem to jen kvůli tomu, že taková je mise."
"Mise, pche mise. Vždy jsi povyšoval svoji práci nadevše. Až časem sis začal uvědomovat, do jaké propasti padáš a začal chápat, přesto ti minulé zkušenosti, co tě vedli po cestě usilovné práce, nedovolily se vrátit úplně zpět. Bylo už moc pozdě, tví přátelé byli už mrtví. Jakou cenu mají věci si uvědomíme, až je ztratíme," znovu jsem se ušklíbla, "teď už máš nové, ale najít si je bylo pro tebe obtížné a je i teď. Nemám pravdu? Pro své přátele, blízké, pro Konohu bys udělal vše."
Kakashi překvapeně zamrkal. "Jak to víš? No, to je jedno, co se tím snažíš říct. Jaký k tomu, bránit tě, bych měl mít jiný důvod," zeptal se mě.
Usmála jsem se. Poprvé po dlouhé době to nebyl škleb. Byl to upřímný, příjemný usměv. Abych pravdu řekla, myslela jsem, že už jsem dávno zapomněla jak se takto usmívat. Dokonce jsem tím překvapila i Kakashiho.
"Víš, ani netušíš, jak moc se vlastně podobáš Itachimu."
Kakashi sklonil hlavu. "Takže je to pravda, to co říkal ten zrzoun?" řekl to otázkou, ale otázka to nebyla. Čokoláda mu zhořkla na jazyku. Začal to cítit. Podezíravě se zahleděl na čokoládu.
"Jo, ale ne tak docela, on pro mě nebyl poskok," odpověděla jsem.
"Těmi špatnými věcmi jsi myslela to, že jsi pro něho pracovala?"
"No to, že jsem pro něho pracovala, nepovažuji samo o sobě za špatné, ale některé věci…Někteří lidé by mě za to nejraději zabili."
Kakashi se chytl za hlavu. Začal ztěžka oddychovat. Moje speciální čokoláda začala působit. "A, a co děláš teď, nyní po Itachiho smrti? Proč jsi chtěla do Konohy, Co tím vším teď sleduješ?" vydal ze sebe ztěžka.
Postavila jsem se před něj a hodila si na záda batoh.
"Já ten plášť nenosím jen tak pro nic za nic. Já jsem už byla oficiálně přijata do Akasuki jako její právoplatný člen, a tento dopis, co jsem si před chvílí četla, je od Madary doručený Zatzou."
Kakashi už zoufale lapal po dechu, přesto se ještě zmohl na jedno slovo, co protlačil skrz zuby. "Proč?"
"Proč ty? No možná proto, že ses sám nabídl. Jsi pořád tak důvěřivý Kakashi. Nebo ses snad ptal, proč ti tohle najedou říkám? Proč jsem tě alespoň částečně uzdravila od modrého chladu? Proč jsem tě rovnou nenechala zemřít?" Na chvíli jsem předstírala, že přemýšlím. Poté jsem jakoby luskla prsty a bouchla jsem se pěstí do druhé dlaně. "No jasně, protože nechci abys zemřel. Ne, chci abys mě nenáviděl, chci aby se ti ze mě obracel žaludek na ruby, chci abys už spadl na úplné dno té propasti. Ty opravdu jsi tak podobný Itachimu a nejen jemu. Jsi jako jeden z Uchigu a není to jen tím okem. Sbohem Kakashi." Sbohem v Nekropoli.
Kakashi zaúpěl. Jeho odkryté oko se zamlžilo a on se svalil do měkké, zelené trávy. Byl v bezvědomí.
Otočila jsem se a odešla.

K večeru jsem si našla malí převis tak akorát pro jednoho a to i přesto, že jsem byla už tak blízko Nekropole. Rozdělala jsem si oheň, na kterém jsem si posléze opekla maso, co jsem dostala od Noi. Bylo už načase, jinak by se zkazilo.
Rozhlédla jsem se. Les se už změnil z krásného prosluněného místa, kde se člověk rád zastaví a odpočine si, na temný strašidelný hvozd, ve kterém člověku běhá mráz po zádech, je ostražitý a rozhlíží se, kde za jakým stromem se na něho něco vyřítí. Hvozd, který jsem tak dobře znala Les ducha.
Zadívala jsem se na západ slunce, který byl z mého ukrytu jasně vidět. Zavřela jsem oči, ale svědomí co mě teď hryzalo, jsem se nezbavila. Promiň Itachi, promiň, ale já takhle nelítostná být nedokážu. Pořád jsem před sebou viděla jeho tvář, výraz. Bylo v něm tolik bolesti, tolik utrpení, které se nashromáždily po všechna ta léta, a já? Co udělám já, když vím, jaká děsivá bolest to je? Přiliji olej do ohně. Bylo to pro jeho dobro, ale i tak. Je správné udělat něco tak špatného, když je to nakonec pro něco dobré? Kdo to posoudí?
Nakonec jsem uznala za vhodné se z toho nepříjemného pocitu vyspat.

Naklonila jsem se k jeho bezvládnému tělu a vyměnila obvazy. Sáhla jsem mu na hlavu. Měl teplotu.
"Přehnali jsme to," pravila jsem a přikryla jsem ho dekou.
"To si nemyslím, víš dobře, jak jsou tito lidi, co mají v sobě démona silní, a …" Itachi zmlkl. I pro něho občas bylo těžké jednat s člověkem jako jsem já. "No dobře, ale i tak. Takhle v rukavičkách si neopatrovala ani ty ostatní, co nám Pain přikázal přinést. Jsi snad zamilovaná?" Ušklíbl se.
"Ti ostatní nebyli na pokraji smrti jako tenhle, když zemře nebude už Painovi k ničemu," odpověděla jsem.
"Děláš jakoby nám dvěma záleželo na Painových, nebo Madarových plánech, ale neodbíhej do tématu. Já tvé pravdivé, nepravdivé odpovědi už znám. Takže odpověz na otázku."
"Láska…" šeptla jsem. "Láska je vysoký cit Itachi, tak vysoký," sklonila jsem hlavu a zadívala jsem se do země. "Láska, nenávist, bolest a štěstí city, které projedou celým tělem až do morku kostí. City, které mě pohlcovaly a hýbaly se mnou. Tolik sem je cítila, ale to už je velmi dávno. Itachi vědmou se lidé nerodí, vědmou se člověk stane, když zří svět. K tomu jsou ale nezbytné city nejen za sebe, ale i za ostatní. Časem člověk při takovém náporu otupí. Pořád je cítí, ale už jinak. Je to jako něco, co proplouvá kolem. Můžeš to chtít a pořádně se na to zahledět, zjistit, co to je, svést se chvíli s tím, proč by to však člověk dělal? Potom všem nakonec v sobě samém cítí prázdnotu, nicotu. Stát se vědmou znamená někdy ztratit částečně sám sebe. Vzdát se svých citů pro vnímání těch ostatních. Tomu bohužel člověk dokonale neporozumí, pokud si to sám nezažije."
"Takže něčeho jako je láska, nejsi moc schopna? A co jsem pro tebe já? Jen figurka na šachovnici?" zavrtěl Itachi hlavou, ale nečekal odpověď a rovnou změnil téma. "Docela bych rád věděl, kým jsi byla ještě před tím, než jsem tě potkal jako -Sama v Nekropoli, než jsi se stala vědmou," ušklíbl se.
"Skutečně bys to chtěl vědět?"
"Jo, chtěl," přikývl Itachi.
"Bývala jsem katem."

Konec první části




„Byla jsi mi sestrou, prosím, postarej se o mé dva bratry.“ - 11

21. listopadu 2011 v 15:58 Moje povídky
"Modrý chlad," odpověděla jsem klidně a pozorovala Kakashiho údiv.
"Ty, ty dokážeš vyléčit něco takového?!"
"Zklamala jsem," řekla jsem a uhnula pohledem "nebyla jsem dostatečně pohotová, kdybych vysála toho jedu více."
"Jak to myslíš?" skočil mi do řeči Kakashi. Vypadal vystrašeně a měl proč. Dokázala jsem ho jak takž vyléčit, ale kdybych předtím na záchodkách byla pohotovější, nemusela bych teď řešit to, že Kakashi potřebuje jít se mnou kvůli jednomu z léků do Nekropole. Což jsem teď musela zabudovat do svých plánů a výpočtů.
"Myslím to tak, že máme jen drobný problém. Budeme si muset pospíšit a ty se se mnou zdržíš ještě nějaký ten čas. Dokázala jsem tě jakž takž vyléčit, ale aby to bylo úplně, potřebuješ ještě něco, co se nachází jen na jednom místě. Nemusíš se však už bát, ve smrtelném ohrožení už nejsi, přesto bych radila jít se mnou a doléčit se, jinak bys mohl přijít o ninža schopnosti."
"Co potřebuješ k mé léčbě?"
"Celkem nic zvláštního jen bouřku," pohodila jsem rameny.
"bouřku?" zvedl obočí Kakashi, málokdy se stávalo, že by neznal, přesto moji odpověď nepobral.
"Květina, nebo spíše plevel se světle modrými květy," upřesnila jsem a mezitím už v hlavě začala počítat.
Nekropole je v ohrožení. Saske-níchan po mě jde a pravděpodobně je i příčinou, proč je Nekropole v ohrožení. Naruto-níchan jde pomoci Nekropoli, aniž by věděl, jak se tam dostat, nebo co má Nekropole za problém. Já, já mám za úkol se o ty dva postarat a zároveň bych se měla postarat i o Nekropoli. A Kakashi, Kakashi potřebuje bouřku a potřebuje také do Nekropole. Jenže v celém tom byl velký háček a to, že do Nekropole není tak lehké se dostat. Nevěděla jsem, jak to udělal Saske-níchan, možná přes svou zlobu, nenávist hledal sám sebe, možná i jiným způsobem, nakonec přeci dokázal zabít i Itachiho, nebo se tam ani nedostal. To bylo fuk. Naruto-níchan a Kakashi se teď potřebovali dostat do Nekropole a já udělám co?
"A když dostaneš tu kytku, tak jsi schopná mě vyléčit?" vytrhl mě z úvah.
"Jo jsem."
"Ale to dokážou jen…"
"Jen kdo?" zeptala jsem se s tázavým nadzdvihnutým obočím. Bylo hloupé se ptát, ale pořád jsem alespoň zčásti hrála normálního člověka.
"To dokáže jen pár lidí, kteří patří k legendárním léčitelům. Já osobně vím, že ani Hokage-sama to nedokáže."
"Dokáži vyléčit spoustu věcí, ale dost pochybuji, že bych byla slavná, nebo spíš, že by o mně někdo věděl," pokrčila jsem rameny.
Kakashi se dál už nevyptával, pomalu začal promýšlet vše, co jsem řekla a udělala, co se stalo a co se má stát. Nechala jsem ho tak, ještě jsem mu rukou naznačila ať Hokage pošle správu, že se bude kvůli zraněním muset zdržet, a poté jsem zamířila za Noi poptat se, co udělali s tím zrzounem ze záchodků.
Odpověď však byla prostá, tak jsem se nakonec Nio neptala a rovnou jsem zamířila na pitevnu. Doufala jsem ve spojení, že se něco dozvím o Saske-níchanovi, co plánuje a tak, ale bylo už pozdě, tělo už vychladlo a veškerý život už vyprchal, nedozvěděla jsem se zhola nic. Když jsem se vrátila Kakashi už byl na nohou, připravený vyrazit a četl si jednu ze svých knížek.
Sbalila jsem si věci, poděkovala za veškerou výpomoc Noi a poté jsem zaklapla Kakashimu knížku přímo před nosem.
"Je čas jít," broukla jsem a tak jsme opustili Diamantovou a vydali se na cestu.

Znovu jsme ztratili řeč. Odmlčeli jsme se na celý den. Kakashi měl v hlavě spoustu otázek, ale už chápal, že i když se zeptá, že mu neodpovím, a mě jeho mlčení vyhovovalo, alespoň jsem mohla přemýšlet nad tím, co podniknu dál.
Druhý den probíhal stejně jako den předchozí, tedy alespoň do oběda. Na oběd jsme se zastavili na jedné mýtině. Vyndala jsem si chleba a namazala si ho máslem. S chutí jsem se do něj zakousla. Vylovila jsem i hořkou čokoládu a nabídla jí Kakashimu. Ten však odmítl.
"Měl bys to sníst, pomůže ti to. Čokoláda má v sobě speciální chemikálie, které povznášejí člověka a tahle je speciální," zamávala jsem lákavě čokoládou ve vzduchu. "Prospěje určitě tvému zdraví."
"No jo, no jo, tak ji sem dej," nechal se nakonec přesvědčit a sebral mi čokoládu z ruky. Rozbalil ji a zakousl se do ni. Pozorovala jsem ho, jako když šelma pozoruje svoji kořist. Svíral se mi celý žaludek. Tohle byl můj plán, který jsem včera vymyslela. Byl to plán, který vedl k jeho dobru, ale za jakou cenu? Nesnášela jsem se za to.
Chtěl mi ji vrátit, ale já odmítla. "Sněz ji celou!"
Kakashi pokrčil rameny a znovu se zakousl do čokolády.



„Byla jsi mi sestrou, prosím, postarej se o mé dva bratry.“ - 10

21. listopadu 2011 v 15:55 Moje povídky
Itachi zasténal. Hlava ho bolela jako cep, měl v ni neskutečný chaos. Cítil se na pokraji svých sil, ale zároveň znovuzrozen. Konečně se mohl znovu svobodně nadechnout. Přitáhl si po hmatu k sobě něco měkkého a hebkého, můj starý, vytahaný svetr a vděčně se jím přikryl.
Přistoupila jsem k němu, násilně jsem mu dvěma prsty otevřela oko a posvítila jsem si na to baterkou. Jemu přímo do oka. To Itachiho okamžitě probralo z jeho rozčarování. Trhl celým tělem a impulzivně mu vyletěla ruka a sevřela můj krk.
"-Sama!" vyjekla Kimin a chtěla mi pomoct, nevěděla však jak, ani mi nikterak pomoci nemohla.
Itachi okamžitě otevřel obě oči a ty se mu krvavě zableskly. Aktivoval svůj sharingan a vtáhl mne do svého genjotsu.

Seděla jsem spoutaná na černé zemi ve zvláštním světě s oranžovou oblohou a všude byla pouze pustina. Itachi ke mně přistoupil s jakýmsi mečem v ruce a napřáhl ke mně.
"Kdo jsi a co to děláš? Snažíš se mi snad vypálit oči?!" vyjel na mě.
"To, prosím, bych opravdu nerada," odpověděla jsem skutečně upřímně. Nepřesvědčilo ho to. Rozmáchl se a vrazil mi meč do pravého ramene. Čekal, že zakřičím bolestí, začnu se svíjet a všechno mu přinesu na zlatém podnose, to se však přepočítal. Seděla jsem dál klidně na místě, jakoby se nic nestalo.
"Odpověz mi, kdo jsi?! A co máš se mnu v plánu, že …" vyptával se dál Itashi a jeho oči se znovu krvavě rozzářily, Mangouku sharingan. Zaostřil svůj zrak na mně, přesněji na má ramena, na kterých mi hned začal plápolat černý oheň.
"Aááá pomóóóct…" zaječela jsem, "to šimrá. Chceš mě tady zlechtat, až se počůrám?"
Itachi vytřeštil své rudé oči. Pouta jimiž jsem byla svázaná se rozplynula, stejně tak i černé plameny a já klidně vstala. Přitom jsem vzala meč, co jsem měla zabodnutý v rameni za rukojeť. Vytáhla jsem si ho z těla a zahodila. Itashi se na mě rozpřáhl dalším mečem, já ho však v letu chytila do ruky. Meč se zlomil a rozsypal se na několik milionů zrníček. Ta se zatřpytila a vytvořila duhu, která se mezi námi rozprostřela do působivého vějíře. Itachi se stáhl a pustil mě zpět do reality.

Pořád mi držel krk, ale jeho ruka se chvěla.
"Řekl jsem, abys mluvila a je mi jedno, kde nebo za jakých okolností," začal zase, ale tentokrát v tom nebyl už žádný povýšený tón, jaký měl vždy. Ne, tentokrát nevěděl na čem je. Tohle se mu ještě nestalo, aby ho někdo porazil v genjotsu a zároveň ho sám nezlomil. Ještě více sevřel můj krk, až jsem zasípala po vzduchu. Podzdvihla jsem ruku, v níž jsem držela baterku a léky.
"Nesnažím se tě zabít, ale naopak Itachi."
Itachi mě pustil a já tvrdě dopadla na zem. Narazila jsem si při tom pěkně kostrč. Ač to vypadalo, že jsem konečně Itachiho přesvědčila, ani zdaleka tomu tak nebylo.
Itachi zalovil ve svém plášti a vytáhl několik svých bojových hvězdic. Hodil je po mně, ale já jsem se jim jen bravurně vyhnula. On se však na mě vrhl s kunajem v ruce. To už jsem nestihla a udělala jsem několik kotrmelců, abych byla ve větší vzdálenosti. Itachi však dál na mne útočil a sekl mě do ramene. Znovu se rozmáchl, ale tentokrát jsem ho zadržela svou katanou.
"Nevěřím ti ani slovo. Proč bys pomáhala takovému zoufalci a zatracenci, jako jsem já?" sykl na mě.
"Měl bys mi věřit, já nezalžu. Ptáš se, proč, no zřejmě proto, že jsi zoufalý a zatracený. Proto že se co nevidět musíš dostat zpět na nohy a nemáš moc možností."
Itachi už ani neskrýval překvapení, rozčílení a netrpělivost, které s ním teď cloumaly. Uskočil ode mě a v malé vteřině složil pečeť. Přiložil ruku k ústům, ale než stačil udělat svůj katon, uslyšel drobné cvaknutí těsně u hlavy. Mířila jsem mu na hlavu revolverem.
"Být tebou, takhle bych neprojevovala svůj vděk."
Itachi se zašklebil. "Chceš mě tímhle trefit?! Víš, jak dokážu být rychlý a co vše dokáži vidět?!"
Já jsem mu na tuto jízlivou otázku dokázala odpovědět jen jediným způsobem. Zamířila jsem revolverem na vázu, která se nacházela těsně napravo od něho a zmáčkla spoušť. Ozvala se rána a váza se rozletěla na kusy.
Itachi strnule stál na místě a díval se na mne.
"Tomuhle neutečeš, tohle nezahlédneš, to nedokáže nikdo."
Itachi nic neřekl, ale jeho oči znovu rudě zazářily. V tom však mezi nás vběhla Kimin.
"Tak dost vy dva. Nechte toho, proč vůbec mezi sebou bojujete. -Sama, snad jste ho neléčila jen pro to, abyste se teďko tady zřezali?! Pane Itachi, snad trochu vděku za naši pomoc by se hodilo. Oba jste mocní, ale jestli budete bojovat proti sobě, tak se zabijete."
"-Sama…" zašeptal Itachi, chytil se za hlavu a klesl zpět na lůžko, na kterém předtím ležel. "Ta -Sama…" šeptal dál a v hlavě se mu začalo vyjasňovat. Začal si vzpomínat na včerejšek a bolestně ho píchlo u srdce, avšak jakoby ta bolest byla něčím zlehčená. Jakoby jeho vina, vyvraždění celého jeho klanu a to, že včera potkal svého malého brášku, kterého musel místo láskyplného obětí trochu podusit, a to mu otevřelo starou ránu na srdci, nespočívala jen na jeho bedrech, ale jakoby to nesl s ním někdo další. Skrz prsty se zadíval na mne, na osobu, která stála za Kimin a která si nechávala říkat prostě -Sama.
"-Sama není tvé jméno ani zdvořilostní přípona. Tady to znamená titul něco jako Kage. Ti vesničané, tahle dívka tě mají v hluboké úctě. Porazila jsi mě v mém genjotsu a poté jsi se mi v boji v realitě vyrovnala, ale co zamýšlíš? Jak dokážeš číst mé pohyby rychleji než já očima?" Itachi zmlkl, zatmělo se mu před očima. Byl ještě pořád slabý.
Přišla jsem k němu, přikryla jsem ho dekou a naklonila se k jeho uchu.
"Já ničí pohyby nečtu, já se ani zdaleka nepohybuji tak rychle jako průměrný nindža, já prostě vím kam zaútočíš. Takový je rozdíl mezi vidět a vědět, takový je rozdíl mezi chápat a zřít."

Mátožně jsem zašátrala kolem sebe. Ležela jsem celá svalená na židli hlavu opřenou vedle Kakashiho. Poté, co jsem ho ošetřila, jsem se bezmocně svalila na židli vedle něho a usnula.
Pomalu namáhavě jsem se narovnala a protřela si oči. Kakashi už byl vzhůru, klidně ležel a díval se na mě. Škubla jsem sebou, jakoby mě polili studenou vodou, pak jsem se však ušklíbla. Kakashi rukou sjel po obvazech.
"Léčba bez chakry, ale velmi účinná a precizní," řekl a přitom pohledem zavadil i na ostatní věci, co se válely na vedlejším stole, lavor s vodou a v něm hadříky, moje lahvičky a ampulky plné různých látek hrající všemi barvami, léky a tak dále.
"Ne to není jen tak obyčejná léčba. Co do mě ten haj*l dostal?"



„Byla jsi mi sestrou, prosím, postarej se o mé dva bratry.“ - 09

21. listopadu 2011 v 15:45 Moje povídky
"Tady se konečně rozdělíme. Hodně štěstí. Ten nepřítel minule byl na hlídce sám. Odteď, ale bude bojovat s týmem. Buďte opatrní…"
"Tak jdeme kapitáne."
"Dobře … jděte."
"Ano."
"Rozchod."

-------------------------------------------------------------------

"Hej … Maniru se ještě nevrátil."
"Snad nemyslíš, že ho tihle malí šmejdi zabili, co?"
"Dobrá tak se jich zeptáme. Maskovací technika."
"Katon: Goukakyou no jutsu!"
"Aáá!"
"Tuhle bereme sebou."
"Počkat."
"(Puf)"
"Ks**ru."
"Obito, nechoď za ním!"
"Cože, uvědomuješ si co říkáš?!"
"Jo, my dva budeme pokračovat v misi."
"A Rin. Co bude s Rin?"
"Rin přijde na řadu později. Nepřítel chce zjistit, po čem jdeme. Nezabijou ji hned. Neštěstí je Rin lékařský ninža. Takže pokud skončí jako válečný zajatec budou s ní nejspíš zacházet dobře… Pokud tedy bude ošetřovat jejich zraněné. Problém bude, pokud nepřítel zjistí náš plán. Pokud tu informaci zjistí, tak nepochybně posílí obranu mostu a naši misi hodně ztíží."
"Předpokládáš, že Rin bude v pořádku na základě nepodložených úvah! Co když jsou ti típci jen poskoci, co jim je všechno jedno?! Právě teď má záchrana Rin, přednost před naší misí."
"Ninža musí obětovat své společníky, aby dokončil misi. To je pravidlo. Pokud nedokončíme misi, bude válka nejspíš trvat déle. Bude ztraceno mnoho dalších životů."
"To je jen předpoklad! Kvůli něčemu takovému jsi ochotný opustit svého kamaráda, který s tebou šel životem i smrtí?! Kdyby tam nebyla, tak jsme oba po smrti!"
"To byla Rinina povinnost."
"Přece tě nesnáším."
"To je mi jedno. Já jsem kapitán a ty mě posloucháš. Aby se tým udržel pohromadě za každé situace, někdo musí dávat rozkazy. Proto máme pravidlo, které říká, že členové týmu musejí poslouchat kapitána. Obito nejsi přiliž silný. Proto zvolil za kapitána tohoto týmu mě."
"Tak proč nezkusíš zachránit Rin?! Jako kapitán jsi silný. Dost silný na to, abys zachránil své společníky, ne?!"
"Pokud se poddáš svým citům jen na chvíli, zvrátíš svoji misi, budeš toho později litovat. Proto náš kodex ninžů zakazuje jakékoli city. To bys měl vědět."

----------------------------------------------------------------------------

"… Něco jako city je zbytečné."
"To myslíš vážně? Ty tomu opravdu věříš?"
"Jo věřím."
"Zapomeň na mě. Ty a já jsme od začátku byli jako olej a voda. Já jdu zachránit Rin!"
"Ničemu nerozumíš…! Tomu, co se stane, když porušíš pravidla…"
"Věřím tomu, že Bílý Tesák byl skutečný hrdina. Jistě, že ve světě ninžů, jsou ti, kteří poruší pravidla a nařízení, považováni za odpad, ale ti kteří opustí své přátele jsou horší než to…"

------------------------------------------------------------------------

"K-Kakashi… jako to, že jsi…?"
"No, nemůžu to nechat na takovém ufňukánkovi ninžovi, jako jsi ty, nebo snad jo?"

-------------------------------------------------------------------------

"Jste v pořádku Rin…?Kakashi…?"
"Obito."
"Nech toho… to je dobrý, Kakashi. Nemyslím že to zvládnu… Moje pravá strana je úplně rozdrcená. Vůbec nic necítím."
"Zatraceně."
"Ne… To není možné… Proč…?"
"Obito…!"
"Zatraceně!"
"(Zvuk bouchnutí do země)"
"Zatraceně!! Kdybych… Kdybych tě jen poslechl a šli jsme nejdřív zachránit Rin… Tak by se tohle nikdy nestalo!"

------------------------------------------------------------------------

"Dám ti svůj sharingan… Stanu se tvým okem a uzřím pro tebe budoucnost… Kakashi postarej se prosím o Rin."

Málem jsem spolkla poslední kapky jedu, které jsem dokázala vysát. Zachvěla jsem se a nebylo to od toho, že jsem, byla promočená na kost od vody z rozbitého umyvadla, ale to co jsem uzřela bylo… Věděla jsem kdo Kakashi je, ale je zřít a zřít. Nebo spíše spatřit a uzřít. Byla jsem teď tak vyčerpaná, že kdyby mě někdo praštil pouhým kamenem, tak by mě totálně dostal a složil. Na to jsem však jako vždy nebrala ohled.
Otevřely se dveře od záchodků a do té spouště co jsem vytvořila, vstoupila Noi.
"- Sama!" vyhrkla a v jejím hlase bylo slyšet zděšení, ale taky starost. Rozeběhla se ke mně, div na mokré podlaze ve svých černých sandálech s vysokým podpatkem nesletěla. Mrtvého zrzouna ani rozbitého umyvadla si skoro nevšimla. To bylo pro ni typické. Co pro ni v dané situaci bylo vedlejší, jako kdyby neexistovalo.
"Pomoz mi," houkla jsem na ni a Noi na nic nečekala a pomohla mi odnést Kakashiho zpátky do hospody na jeden ze stolů. To v hospůdce vyvolalo značný rozruch. Mně to bylo jedno.
Zadívala jsem se na ránu a poté čapla svůj batoh. Vysypala jsem ho na zem a začala vybírat z té hromady potřebné věci, lékárničku, obvazy a tak. Vyndala jsem injekci a vpíchla jsem Kakashimu anestetikum. Poté jsem mu vzala krev a vyndala jsem svoji sadu lahviček s látkami. Do každé jsem kápla kapku Kakashiho krve a pozorovala reakce. Nebo spíše reakci. Jen v jedné lahvičce nastala reakce. Světle modrá tekutina se přehoupla do černé.
"Noi znáš Krevničku menší?" zeptala jsem se, ale bylo to spíše štěknutí.
Noi přikývla. "Malá housenka s rudě zbarveným břichem, žijící často u vody."
"Dobře, najdi jich pár a přines mi je. Také dones nějaké přikrývky, pět nebo šest."
"Hai," řekla Noi a zmizela.
"Mám zavolat lékařské ninži?" zeptal se mě vystrašený hostinský.
"Ne, byli by stejně k ničemu. Tomu na záchodkách už nikdo nepomůže a Kakashi má v sobě modrý chlad. Kakashimu pomůže jen léčba bez chakry a na to jsem jedna z nejlepších," odpověděla jsem, sundala si svůj vytahaný svetr a podložila jsem mu s ním hlavu.



„Byla jsi mi sestrou, prosím, postarej se o mé dva bratry.“ - 08

21. listopadu 2011 v 15:42 Moje povídky
Já jsem na tom místě už nestála. Stačila jsem uhnout a pak mu chytnout tu ruku za zápěstí. Škubla jsem s ní k zemi a tím jsem ho přinutila, aby poklekl. Zkroutila jsem mu ji do nepřirozené polohy, až zaječel bolestí.
"Je mi líto, ale zdá se, že na pár minut tyhle záchodky budou moje. Má snad někdo s tím ještě nějaký problém?" zeptala jsem se a škubla mužovou rukou. Muž znovu bolestivě zařval.
"Ne, ne to je v naprostém pořádku," kývali vystrašeně ostatní.
"Fajn, tak co tu ještě děláte, vypadněte!" štěkla jsem na ně a všichni se s děsem ze záchodů vytratili, včetně muže, kterému jsem málem zlomila ruku a kterého jsem po těch slovech pustila.
Když jsem se ocitla sama, unaveně jsem si povzdechla. To skutečně Akasuki musí být tak jednotvární. Tvořeni především z mužů? Kdyby to umístili na dámské toalety, neudělala bych tolik povyku.
Rozhlédla jsem se po záchodech. I když se celá hospůdka změnila k lepšímu, o záchodech se to moc říci nedalo. Sice byly nově vykachlíčkované, ale to bylo tak vše. Stále odporně smrděly. Stále tam byla všude odpudivá špína. Člověk by řekl, že když už si dají práci vykachlíčkovat, tak při té příležitosti i uklidí, ale to se tady zjevně nestalo. Stále dveře od kabinek byly na půl zničené, polepené plakáty a popsané.
Otřásla jsem se odporem a zadoufala, že alespoň dámské by mohly vypadat lépe. Ovládla jsem svůj odpor a přešla k jedné z mušlí, která zvlášť vypadala staře a odpudivě. Znovu jsem si povzdechla.
Přišla až k ní a prudce jsem zatáhla za železný, drobný výstupek nad mušlí. Byla to taková malá roura, co vystupovala ze zdi. Ta se nepřirozeně natáhla až ke mně, jako by byla z gumy. Poté jsem bouchla pěstí do vedlejší dlaždice. Ta odpadla na zem a po dní se ukrývalo plato a čudlíky, na kterých byla vypsaná čísla. Sedla jsem si na odpudivou zem. Stále jsem držela tu dlouhou rouru a teď jsem si ji ještě více přitáhla k sobě. Šáhla jsem si k opasku a vytáhla pinzetu, několik šroubováku a kus sluchátka. Vyndala jsem pomocí pinzety z roury několik drátů a začala jsem montovat a šroubovat. Přitom jsem se sarkasticky ušklíbla.
Tohle zařízení bylo udělané pro členy Akasuki, kteří nemají možnost se s ostatními spojit na dálku díky nějakému jutsu a kterých bylo po málu. Byla to věc, kterou jsem vymyslela a naučila jsem ostatní jak ji využívat, avšak byla jsem jediná, kdo to tak rychle mohl uplatnit a sestavit.
Když jsem byla hotová a sluchátko bylo připojené k rouře, přiložila jsem si sluchátko k uchu. Přišla jsem k čudlíkům. Vyťukala jsem kód a poté jsem nahlásila vše, co se stalo od doby, co jsem z Madarou mluvila naposledy. Hlášení jsem ukončila zmínkou o Saskem. O tom, že mám důvodné podezření, že Saske stojí za útokem ne Nekropoli, že zřejmě hledá mě, že nejsem ochotná mu některak ublížit, ale že jestli skutečně výrazně ohrozí Nekropoli, tak zapomenu, že to je člen Akasuki a Itachiho bratr a odstraním ho a pokud se dozvím, že Nekropoli ohrožuje na něčí rozkaz, zničím bez lítosti i ostatní, co s tím měli co do činění.
S tím jsem ukončila hlášení a když jsem už připevňovala poslední věc na opasek, celá jsem sebou trhla.
"Saske říkal, že se tu nakonec možná objevíš."
Trhla jsem celým tělem a udělala na podlaze přemet. Ruku jsem stále držela na opasku, ale tentokrát u jedné z trhavin.
Zahleděla jsem se na muže, který teď stál naproti mně a držel kunaj. Byl vyšší, ale ne starší než já. Dlouhé zrzavé vlasy měl stažené do drdolu. Chtivé krvavé zelené oči upíral hladově na mě a na obličeji, který měl posetý pihami, se mu zračil sarkastický, lačný úšklebek.

"Saske říkal, že se tu nakonec možná objevíš."

Pokusila jsem se ovládat. Takže Saske, byla to pravda? Můj malý bratříček, ale proč? Vřelo to ve mně smíšenými pocity, kterým jsem nerozuměla. Zavřela jsem oči a kousla jsem se do rtu.
"Heee, zavíráš oči? Je pravda, že se Saske zmínil, že až se tu objevíš, tak tě mám přinést živou, bohužel se nezmínil v jakém stavu," s těmito slovy se muž na mě vrhl s kunajem.
Já jsem však jen natáhla nohu, nechala ho, ať o ni zakopne a svalí se na zem. Jak jsem předpokládala, tak se i stalo. Muž se jak dlouhý tak široký natáhl na zem. I když byl z mého podlého chvatu velmi překvapený, nebo spíše z toho, že jsem ho provedla se zavřenýma očima a přesto jako bych viděla každý jeho krok, tak rychle vyskočil a začal tvořit pečetě. Než je však stihl dokončit, nebo já něco podniknout, muž ztuhl a pod krkem měl teď kunaj.
"Ale no tak," oslovil mě Kakashi, kterému ten kunaj patřil a který po chvíli přišel na to, že něco není v pořádku. "To máš z toho, že chodíš na mužské záchodky, místo na ty, na které by jsi měla," zažertoval, ale měl si spíše dávat pozor. Muž vyndal po tají z kapsy otrávenou šipku a vrazil mu ji do nohy.
Kakashi bolestivě zaúpěl, pustil muže a nohy se mu podlomily. Spadl na čtyři na špinavou zem. Muž se ušklíbl, ale nehodlal Kakashiho zabít. Ne, prozatím jeho jediným zájmem jsem byla já. Obrátil se na mne.
"Potřebuješ poskoky, aby tě chránili," odfrkl si, "takhle jsi využila i Itachiho?" zeptal se mě s opovržením v hlase, ale nejen to, ucítila jsem, jak se do mne zabodl i Kakashiho překvapený pohled.
Muž se znovu sarkasticky usmál. "No, jak vidno tvůj nový poskok o tom ani nemá páru. No, to je každopádně jedno, protože teď půjdeš se mnou," křikl, chytil mě za vlasy a chtěl mě odtáhnout.
Kakashi však vstal dobelhal se až k zrzounovi a přerazil mu ruku, za kterou mě držel. Muž zaječel a pustil mě.
"Nemusíš se bát, ochráním tě," řekl mi Kakashi a já si i přes masku přečetla jeho usměv. Vytvořil pečeť. "Chidori." V jeho ruce se rozzářila záře blesků. Kakashi však v tu ránu zbledl jako stěna a blesky v jeho ruce pohasly. Jed v jeho těle už začal působit.
Muž se už zase vzpamatoval, ovládl bolest z přeražené ruky, a vší silou Kakashiho kopl nohou do břicha. Ten neudržel rovnováhu a zhroutil se na zem přímo na mě. Zrzoun byl ale z přeražené ruky nepříčetný. Chtěl Kakashiho popadnout, obtáhnout ho, aby ho mohl zabít, aniž by zabil mě. Nahnul se ke Kakashimu s lačným pohledem. Skutečně ho popadl a vytáhl ho nahoru na nohy, odhodil ho stranou a vytáhl kunaj. Rozmáchl se s ním.
Ozvaly se dvě ohlušující rány a mužova ruka se zarazila. Zastřely se mu oči a zhroutil se na zem, přitom hlavou zavadil o umyvadlo, které rozbil. Kohoutek se ohnul a praskl. Voda z rozbitého umyvadla začala cákat všude okolo, mísila se s krví, která se začala rozlívat z hrudi zrzouna. Zrzoun byl mrtvý, neměl nejmenší šanci. Byl to on, proti mému revolveru. To víte, prostě smůla.
Pomalu a unaveně jsem revolver uklidila na opasek. Namáhavě jsem se posadila. Byla jsem vyčerpaná a schytala jsem několik modřin, Kakashi na tom byl však mnohem hůř. Ležel na zemi na zádech kus ode mne, ztěžka oddechoval. Teď už nebyl jen bílý, ale už i zelenal. Chytla jsem ho a přitáhla si ho k sobě blíž. Na jeho kůži by se daly dělat omelety. Vytáhla jsem nůž a roztrhla mu nohavici na noze , do které byl bodnut otrávenou šipkou. Začala jsem vysávat jed z rány a v duchu jsem místo toho měla chuť ho nechat zemřít.
Id**t, kdyby se do toho nepletl, nemusel by takto dopadnout. Nebyl by teď v tomto stavu. Já bych se o to postarala sama a možná bych i z toho zrzouna něco dostala. Jenže on cítil, i když k tomu neměl nejmenší důvod, za mě po dobu, kdy mě doprovázel, jistu zodpovědnost, jako bych byla jednou z jeho žáků. Rozhodl se mi pomoci a důvěřoval mi, i když nakonec uslyšel to, čeho se tak obával.



„Byla jsi mi sestrou, prosím, postarej se o mé dva bratry.“ - 07

21. listopadu 2011 v 15:39 Moje povídky
"No tak, no tak," poklepala jsem ji na rameno. "Jak vidím, tak špatně ses tu zase neměla, Noi."
Noi se ode mne odtrhla a utřela si slzy z očí.
"Ne, to ne, měla jsem se výborně, ale bez vás, -Sama, je život jen bledým stínem. Jen chabým odrazem v zrcadle," špitla Noi a uhnula pohledem kamsi z okna na ulici. "Je tu ještě něco," začala.
Zavřela sem oči.

"Dobrý den, objednáte si?"
"Ano, jeden ramen a tvoji hlavu, když mi neodpovíš na několik otázek."
"Heee…"
"Tak odpovíš mi, kde bych mohl najít tuhle ženu."
"(Zvuk šoupání něčeho po stole.)"
"…"
"Tak odpovíš mi nebo…"
"Hik … fňuk … pane prosím! Tohle říci nemůžu, nevím a kdybych to věděla … Ne, prosím nenuťte mě!"¨
"Pche, obětuješ kvůli téhle ženě i svůj vlastní život!?"
"(Zvuk vysunutí meče z pochvy)"
"Ano, klidně i za můj bezcenný život, pane."
"Přestaňte děsit tu holku."
"Co se do toho pleteš dědulo!"
"Akasuki jsme nikdy nevyháněli, nevolali na pomoc jiné vesnice, za to nás Akasuki nijak neohrožovala, avšak jestli míníte naši nepsanou dohodu porušit, tak ani my se nebudeme rozpakovat a porušíme ji."
"Jsi dědulo snad něco jako hlava této vesnice? Ta holka mi odpoví!"
"Ta holka sice zná tu ženu, na kterou jste se ptal, velmi dobře, ale právě proto vám neodpoví, pokud si bude jistá, že té ženě chcete jakkoli ublížit. Neřekne vám to ať použijete jakékoli prostředky. Možná na to nevypadá, ale je bývalý nindža zvlášť specializovaný jako zvěd. Dostat z ní něco, že byste si to přečetl v její hlavě, je prakticky nemožné. Je to jako byste se snažil naučit slimáka chodit."
"A co vy, vy mi nic nepovíte? Vypadá to, že víte dost."
"Já, kdeže já hochu. Můžu vám jen říci, že tato žena pochází z Nekropole, ale už před několika lety tu vesnici opustila. V Nekropoli se možná dovíte více."
"Ovšem hochu, ale jen tak někdo a nějak se tam nedostane."
"Jak se tam dá dostat? Mluv!"
"Jo tak to nevím hochu. Cesta je vždy jiná, vede totiž skrz tohle…Přes vaše nitro."

Ucítila jsem v puse hořkost. Podlily se mi oči. To jsem však spolkla a přikývla jsem. Otevřela jsem oči.
"Chápu," zašeptala jsem. Ten muž, co se po mě poptával, ten hlas, to chování, jak vypadal, tolik připomínal Itachiho, ale Itachi to nebyl, byl to jeho mladší bráška níchán Saske. Přidal se k Akasuki, ale proč mě hledá?
Znovu jsem hořce polkla. Znamenalo to, že mi Madara nevěří a tak chce na mne dohlédnout, nebo dokonce se rozhodl mne vydírat? To by ovšem nebylo třikrát moudré. Pak tu byla ještě další možnost a to ta, že Saske-níchan se po mě sháněl jen z vlastní vůle. Pátral po krocích svého bratra a to ho dovedlo ke mně. Také mohl mít spojitost s tím, co se dělo teď v Nekropoli. Nyní jsem však nebyla schopna uzřít. O to bylo zkontaktovat Akasuki důležitější.
"Děkuji ti a nemusíš se bát postarám se o to. Nyní nám ale Noi přines dva rameny a mně vodu …" otočila jsem se na Kakashiho, který na nás zmateně hleděl. "A ty Kahashi, co si dáš k pití?"
"Mně také vodu."
Noi si to vše zapsala a odcupitala pryč.
"-Sama?" prohodil Kakashi, když odešla.
Pokrčila jsem rameny. "Jedna moje krajanka a kamarádka, sem do té vesnice se dostala tak, že se přivdala."
"Její chování možná kamarádské bylo, ale zároveň se chovala s velikou úctou. Víš občas se chováš na úrovni Kageho. Kým jsi, nebo jsi byla?"
Ušklíbla jsem se. "Kdo může s jistotou říct, kdo je, nebo kým byl?"
Kakashi svraštil obočí. "Řekla jsi, že jsi byla mrcha, ale tahle tvoje kamarádka… To co říkáš…"
"Řekla jsem pouze, že jsem, nebo byla jsem něčím, co vy považujete za mrchu. Kakashi myslela jsem, že člověk jako ty, po tom všem, čím jsi v životě prošel, budeš už vědět, že svět není jen černobílý."
Kakashi ztuhl, jako bych ho opařila vařící vodou. Chtěl vědět, co vlastně vím, jak to vím, ale své otázky polkl. Konečně si začal zvykat na to, že já vím lecco a začal chápat, že mu to, jak to vím, neřeknu. To bylo dobře, to bylo moc dobře. Na druhou stranu možná by nebylo od věci, alespoň něco mu říct. Mohla bych si tím trochu získat jeho důvěru. Navíc jeho vyptávání mi lezlo na nervy, i když teď už se bude ptát méně, pořád se ptát bude.
Zvedla jsem se a on se zvedl také, ale já jsem ho rukou znovu usadila na místo.
"Zůstaň tu a dej si ramen. Nech mi alespoň kus soukromí, co mi ještě zbylo," s tím jsem se naklonila až k jeho uchu. "Já vím, že je to těžké, ale neuškodila by trocha důvěry. Já zalhat nemohu," zašeptala jsem mu do ucha a poté odešla. Cítila jsem na zádech jeho pohled, ale to teď bylo jedno.
Zajímalo mě jestli ho díky tomu, co jsem mu řekla, něco napadne, nebo ne. Teď bylo důležité zkontaktovat Akasuki. Nechala jsem Kakashiho tam sedět a přemýšlet a vydala jsem se ke dveřím na záchod, avšak ne do těch, na kterých byla vyobrazena holčička v letních šatech, ale do těch druhých.
Několik mužů vzhlédlo a začali na mne pořvávat ať vypadnu.
"Co tu k***va děláš?!"
"Vypadni, nebo ti rozmlátím ten tvůj čenich!"
"Hej holka, co tu pohledáváš, přišla jsi si sem snad užít, nebo co!"
Jeden z nich se na mě i vrhl a pokusil se mi jednu vlepit. Rozeběhl se proti mně. Rozmáchl se, ale jeho pěst proletěla jen vzduchem.



„Byla jsi mi sestrou, prosím, postarej se o mé dva bratry.“ - 06

21. listopadu 2011 v 15:36 Moje povídky
S trhnutím jsem se probudila a ztěžka oddechovala. Tížil mě nepříjemný, dusivý pocit, který jsem nedokázala popsat. Něco se dělo, něco bylo špatně. Pálily mě oči a v těle jsem se cítila, jako bych tam měla něco shnilého. Vztekle jsem bouchla do země na uklidnění, což pomohlo jen zčásti.
Až teď jsem si uvědomila, že po celou dobu mě pozoruje Kakashi. Seděl u ohně přesně tak, jako předtím, než jsem ho opustila a šla do říše snů. V ruce držel knížku. Vstala jsem a přehodila si plášť přes sebe. Kakashi sevřel pevněji knihu, nic však neřekl. Přistoupila jsem, sedla si vedle něho a zadívala se do ohně.
"Špatné sny?" zeptal se.
"Ne, jen špatný pocit."
Zavřela jsem oči. Tentokrát jsem však nehodlala spát. Soustředila jsem se, ale nic. Zamračila jsem se a zkusila to znovu, ale k ničemu to nevedlo.
"Podej mi ruku!" rozkázala jsem Kakashimu. Ten překvapeně zamrkal.
"Co, cože."
Já však neměla nervy na otálení a tak jsem mu chytla ruku a otočila ji dlaní nahoru. Asi dost surově, ale to mi opravdu bylo šumák. Kakashi se mi pokusil vykroutit, ale já jsem ho držela pevně. Zavřela jsem oči a znovu zaostřila své vnitřní smysly.

"Vstávej, Naruto, ty sedmispáči, máš hlídku."
"Au, au Sakuro-chan to mě nutně musíš mlátit, vždyť vstávám, vstávám no jo. Jé né."
"(Chrst)"
"Sakuro-chan ta voda byla za co, vždyť jsem už vzhůru?"
"Jen tak pro jistotu, nechci abys zaspal svoji hlídku jako minule a také proto, že jsi mi celou noc chrápal do ucha. Mimochodem, Saiova poslední hlídka se ruší, musíme šetřit čas, který jsme tak zbytečně promarnili tvým lenošením a neochotou někam vůbec jít."
"Ale, Sakura-chan, proč zrovna Saiova hlídka, proč ne ta moje?"
"Naruto!"

"Tati, tati …Tatíííí!"

Rychle a šokovaně jsem pustila Kakashiho ruku a odtáhla se. Ten poslední hlas byl jiný, nebyl aktuální, ale Kakashiho vzpomínka. Polkla jsem, v puse jsem stále cítila podivnou hořkost, úzkost, strach, samotu a zbytečnost. Svíralo mě to a bodalo do srdce. Složila jsem hlavu do dlaní a pokusila si pročistit hlavu.
"Co, co se stalo? Proč jsi chtěla moji ruku? To je nějaké jutsu? To samé jsi také udělala Hokage, je to tak? Proč, co tím získáváš a proč teď? Jako bys …" nechápal Kakashi, ale měl pravdu.
To co jsem z jeho minulosti nedopatřením uzřela bylo nyní nepodstatné. Důležité bylo to, co jsem se dozvěděla o Narutově skupině.
Zavrtěla jsem hlavou, protřela si oči a prudce jsem se postavila.
"Jdeme," řekla jsem a začala sklízet.
"Co, cože?" začal Kakashi "Vždyť je noc a potřebujeme si odpočinout, nabrat síly na další den. Takto se nikam nedostaneme," oponoval mi.
"Já myslela, že nindža by měl takový nápor vydržet."
"To ano, ale co ty? Věřím ti, že nejsi tak bezbranná, i když tvá chakra říká něco jiného, ale tohle není o vychytralosti, o věcech, které dokážeš zneužít, ale o fyzické zdatnosti," snažil se mě logicky přemluvit, neměl však nejmenší šanci. "Kam se vůbec tak ženeš? Kam vlastně míříme? Za celou dobu jsi mi ve skutečnosti nic neřekla. Nevím tvé jméno, nevím kam jdeme, to jsi mi neřekla i přes to, že s tebou půjdu tři dny. Něco tě žene dál, ale já nemám ani ponětí, co to je a kam tě to žene.
Před chvíli jsi po mě chtěla, abych ti podal ruku. Vypadalo to, jako by jsi z ní něco četla a to něco tě vyděsilo. Nechci, abys mi řekla všechno, když nechceš, tak mi postačí jen jméno a kam jdeme. Jen abych na tebe nemusel křičet: Hej ty tam. To je vše."
"Co je jméno? Oslovení jak ti lidé říkají, nebo jak se nazýváš ty sám? Má označovat tvoji osobu, tím co jsi, ale jestli tomu tak je, tak proč některá jména neznamenají nic? Mám mnoho jmen a stejně tak nemám žádné, z toho důvodu je jméno nepodstatné. Lidé z Konohy mě mezi sebe nepustili, a já se jim ani nedivím, ale to neznamená, že nemám kam se vrátit. Kakashi po několika letech bloudění se vracím zpět domů a mám strach. Chci tam být co nejdříve, pokud si chceš odpočinout můžeš, ale já jdu."

Nakonec jak jinak, Kakashi šel se mnu, konec konců řekl, že mě bude hlídat tři dny a zatím to byl jeden a něco. Byl z toho ale značně rozmrzelý, a ještě více byl naštvaný, když viděl, že jsem si nechala plášť na sobě i po další cestu. Kdyby jen ten plášť, tak by mu to ani tak tolik nevadilo, jako mu vadil samotný fakt, že mi padl jako ulitý.
"Proč to pořád nosíš, když to patří Itachimu a Akasuki? Chceš aby se někdo spřízněný s Konohou, nebo tak, na nás vrhl?"
"Ne, nic takového v plánu nemám," ujistila jsem ho klidně. Ve skutečnosti jsme se měli nacházet blízko jedné vesnice, do které jsem hodlala zamířit. Byl tam dobrý spolehlivý kontakt s Akasuki. Bylo na čase podat hlášení. Kromě tohoto tato vesnice se nacházela už jen pár dní cesty od mého cíle, ale tohle všechno jsem rozhodně Kakashimu vysvětlovat nehodlala.
"Je celkem chladno a já nevidím jediný důvod, proč bych ho nemohla takto zneužívat. Navíc myslím si pravý opak, když budu mít ten plášť na sobě a všichni si budou myslet, že jsem z Akasuki, oklikou se nám vyhnou," vysvětlila jsem.
V tom jsme však stanuli před branami Smaragdové vesnice, mě s Itachim tak známé.
"Je na čase se naobědvat, ne? Znám tu dobrou hospůdku, kde dělají skvělý ramen U Mrtvého shinobiho, nebo tak nějak se jmenuje," pokrčila jsem rameny a vešla do vesnice.
U dveří stál starý dobrák Mogen, postarší shinobi Smaragdové. Na jeho už vrásčité tváři se objevil letmý usměv. Projel si rukou své krátké hnědé vlasy a zamával mi.
Zamířila jsem rovnou k hospůdce U Mrtvého shinobiho. Od té doby, co jsem tam nebyla, obchod vzkvétal. Dokonce měli peníze na to, aby opravili starou opadanou fasádu domu a chodník před hospůdkou. Byla jsem ohromená, dokonce měli i pod okny květináče. Hospůdka U Mrtvého shinobiho dříve byl spíše lepší "pajzl", kde se setkávali ti největší opilci z vesnice a popíjeli zde celé dny a noci. Rvali se, nadávali a zase se smiřovali. Věčně tam byl hluk a vzduch nasycený kouřem z dýmek, až se nedalo ani nadechnout.
Nyní však hospůdka působila úplně jinak, zašlé stěny kouřem byly vymalované. Vzduch byl nasycen sice kouřem, ale z vonných tyčinek. Panovala tu uvolněná atmosféra, ale příjemně lehká. Hospůdka byla plná lidí a ti všichni si povídali, ale nehulákali přitom. Všimla jsem si i nových čistých ubrusů, o čem mohli dříve zákazníci jen snít. Buď to na stole dříve nebyl ubrus vůbec žádný, nebo když už, mísilo se na něm tolik skvrn, že i bystrý člověk sotva všechny mohl spočítat.
Usadila jsem se na svém oblíbeném místečku u okna a Kakashi naproti mně. Rozhlédl se kolem.
"Vypadá to, že ač vypadáme jak vypadáme, svým příchodem jsme nevyvolali žádný rozruch. Ti lidé tě velmi dobře znají," prohodil.
"Jo, znají mě v celku dobře," přikývla jsem.
"Nejen dobře, oni ti věří a to poznám z jejich pohledů. Objevila jsi se tu se mnou a v tom plášti, ale nikdo tě nezastavil, jen se na tebe usmívají. To je to místo, o kterém jsi mluvila, že se tam můžeš vrátit, tvůj domov?" zeptal se.
"Ne, i když je pravda, že bych tu také mohla zůstat. Tohle je pouze jen spřátelená vesnice, kde mě znají v dobrém."
"Hhmm, můžu vás vyrušit a zeptat se na objednávku?" ozvala se číšnice, která k nám už mezitím přišla.
Byla to vysoká hubená blondýnka. Její hlas byl jemný a bázlivý. Své hnědé oči upírala kamsi na stůl, ale pak zabloudila směrem ke mně.
S překvapením pohlédla na moje dvoubarevné vlasy, na můj plášť, na šňůrku, které mi vysel šperk v podobě modro zeleného oka, a poté i do mých skutečně temných a vážných očí. Vytřeštila zrak a rozklepaly se ji ruce. Nemohla uvěřit vlastním očím.
"-Sama!" vypískla a vrhla se mi kolem krku.



„Byla jsi mi sestrou, prosím, postarej se o mé dva bratry.“ - 05

21. listopadu 2011 v 15:31 Moje povídky
Naruto se naštvaně přišoural ke dveřím, když se ozval zvonek. Kdo ho může takhle otravovat, teď když se připravuje na misi? Otevřel naštvaně dveře, ale za nimi už nikdo nestál.
No to se mu snad jen zdá, nějaký vtipálek. Pak si však všiml, že na podlaze leží nějaký dopis. Proč ho nehodil ten někdo do schránky k ostatním dopisům? Shýbl se a zvedl ho. Zavřel za sebou dveře a vrátil se zpět do jídelny k nedojedenému ramenu. Posadil se na židli a otevřel dopis.
Celý vzkaz byl napsán na dosti už ošuntělém kousku papíru tak "děsivým škrabopisem", že se téměř nedal přečíst. Bylo to však pouze pár řádků.

Pamatuješ si, co jsi řekl zesnulému?

Pamatuješ si, co jsi si slíbil?


PS: Nekropole se nachází severovýchodně v Ohnivé zemi v nejkrajnějším cípu, skoro až na hranicích, ale ten kdo usilovně hledá nenajde. Nejdříve člověk musí najít sám sebe.

Naruto se málem udávil ramenem. To si skutečně někdo z něho dělá legraci?


Domluvili jsme se, že se sejdeme ráno za východu slunce, ale žádný východ nenastal. Už v noci začalo hustě pršet a pokračovalo to i dál. Bylo pořád zataženo, skoro jakoby byla noc. Nakonec jsem se rozhodla jít k hlavní bráně Konohy v šest ráno.
Potřebovala jsem vyrazit brzo, protože Naruto nade mnou měl od včerejšího večera slušný náskok. Krom toho jsem měla ještě další důvod. Nekropole vesnice, která pro většinu lidí byla zapovězena, mohlo být vůbec možné, aby byla ohrožena, a proč, z jakého důvodu by na ni mohl někdo utočit?
Byla to známá vesnice, známá tím, že je neznámá. Vyprávěly se o ni děsivé příhody, ale jen nepatrné množství lidí sotva vědělo, kde by měla ležet, a ještě méně lidí vidělo někdy její jen matné obrysy, nemluvě o těch, co v ní někdy byli. Avšak ti, co do ni někdy vešli, nikdy nezapomněli. Ničím tato vesnice výjimečná nebyla. Neschovávala žádné tajné svitky, po kterých by někdo mohl jít. Schovávala jen tajemství, které se silou získat nedá. Ta vesnice měla pro mě osobní význam. Byla to moje vesnice. Zavřela jsem oči a zaostřila svou duši, svůj vnitřní smysl, ale nic, prázdno.
Bylo to už příliš dlouho. Kousla jsem se do rtu, až mi začala téci krev. Otevřela jsem oči, už jsem došla až k bráně, ale tam stály další postavy.
Kiba, Akamaru, Hinata a Shino zrovna teď také vyráželi na misi. Okamžitě si mě všimli a přiběhli ke mně.
Rozhlédla jsem se. "Neviděli jste Kakashiho?" To byla, ale ode mě stupidní otázka, samozřejmě, že tu ještě nebyl.
"Ne," zavrtěli hlavou.
"Takže jdeš s Kakashim na misi," začal zase předjímat Kiba.
"Ne, nejdu."
"No jo vlastně, že mě to nenapadlo, ještě nemáš čelenku. Takže tě dnes Kakashi bude zkoušet, aby zjistil, co dokážeš, to jste mohli počkat, až bude lepší počasí…" Kiba zmlkl, konečně mu to došlo.
"To by byl dost nevyrovnaný boj," poznamenala jsem chladně. Nechtěla jsem nikterak Kakashiho podceňovat, ale stěží se mi leckdo mohl vyrovnat.
"Jak jsi to myslela?"
Pokrčila jsem rameny, pak se však ozvala Hinata: "Takže tě Tsunade-sama vyhostila?" Ač jsem z nich cítila, že už mi nevěří jako předtím, tohle se i jim zdálo kruté.
"Ano, ale není to tak zlé. Chápu jejich důvody a jsem šťastná za poskytnuté služby i za to, jak jste se ke mně mile chovali. Krom toho nejsem na tom zas tak špatně, mám kam se vrátit a Kakashi mi i na část cesty slíbil doprovod," řekla jsem a pokusila se, aby to znělo co nejvíce vděčně. Přesto informace, že Tsunade mi neumožnila zůstat ve vesnici a vyhnala mě, Kibou i ostatními dost zacloumala.
"Možná bychom si ještě mohli s Hokage-sama promluvit a třeba bychom ji přesvědčili," mrkli na mne, ale poté už museli vyrazit. "Nemusíš se bát, my to Tsunade-sama vysvětlíme, uvidíš, až tě bude tlačit bota, kdykoli se sem můžeš vrátit," křikli na mne ještě.
Pak jsem už ale zůstala u brány sama, tedy alespoň na další čtvrt hodiny, než dorazil Kakashi. Jeho pozdní příchod jsem nijak nekomentovala, ani on to, že jsem počkala. Nebyl důvod, teoreticky pozdě nepřišel, protože slunce dosud nevysvitlo. Bez jediného slova jsme vyrazili.

Bez jediného slova jsme pokračovali dokonce celý den s pravidelnými přestávkami na jídlo a nabrání sil. Naše mlčení se nezměnilo ani když ustal déšť a vesele pokračovalo až do večera, kdy jsme si bez jediného slova rozdělili hlídky.
Kakashi ji měl jako první a tak jsem si našla kolem táboráku nejpohodlnější místečko na spaní. Z batohu jsem si vylovila Itachiho plášť a přikryla jsem se jím.
Ucítila jsem Kakashiho pohled na svých zádech. K tomu abych věděla jak se tváří, jsem nemusela být čím jsem, nemusela jsem se na něho dívat, a ani jeho maska tento fakt nijak nezmírnila. Kakashi se zachmuřil a nervózně se zavrtěl. Vůbec neočekával, že bych mohla plášť využívat. Pro něho to byl symbol lidí, kteří se ho i jeho přátele už několikrát pokusili zabít a u některých se jim to i povedlo. Mně to však bylo jedno. Uvelebila jsem se a pokusila se usnout.

Itachi vstoupil do jeskyně a já za ním. Musela jsem zamrkat, aby si mé oči zvykly na tmu. Venku totiž svítilo sluníčko, až člověka píchalo do očí, zde však proti tomu byla děsivá tma. Itachi to však snad ani nebral na vědomí a šel dál.
Chvíli jsem jen tak tam stála, ale pak jsem si pospíšila, abych ho dohnala. Oba jsme přišli až k jedné straně jeskyně. Itachi natáhl ruku ke stěně a zašátral. Nahmatal malý drobný otvor a sundal si z ruky prsten. Ten poté vložil do otvoru. Ozvalo se drobné cvaknutí. Chvíli se nic nedělo, ale poté se celá jeskyně začala otřásat a dunět, až to vypadalo, že se na nás zřítí.
Nervózně jsem přešlápla. Vyvalil se na nás mrak sutě a prachu. Celý kus stěny jeskyně, před kterou jsme se stáli, se s rachotem odsunul kamsi pryč. Otevřela se tím pádem do skály hrubě tesaná chodba velká tak akorát pro dva lidi průměrné výšky. Na stropě byly umístěny staré slabé žárovky, které lehce poblikávaly a už jen slabě svítily, přesto to bylo alespoň nějaké světlo.
Pokračovali jsme dál. Po hodném kusu cesty jsem se však zastavila a zamračila se. Itachi se také zastavil a pohlédl na mne tázavě. Zavřela jsem oči a soustředila se.
"Někdo se k nám blíží. Pravděpodobně nějaký člen Akasuki, ale nemá zrovna s námi přátelské úmysly," řekla jsem a znovu otevřela oči. Uvolnila jsem se.
Itachi přikývl. "To je jedno, stejně půjdeme dál."
Ušli jsme však jen pár metrů k místu, kde chodba uhýbala prudce doleva a právě z toho rohu se vynořil ten někdo. Byl to mladý blonďák s dlouhými vlasy, zakrývajícími mu polovinu obličeje, šedomodrýma očima a samozřejmě v plášti Akasuki. Zlomyslně se zašklebil.
"Jdeš pozdě, Itachi. Kde ses toulal? Už jsem o tebe dostal strach, zlato," sarkasticky se zašklebil a našpulil rty.
"Kde jsem byl, je jen moje věc."
"To si nemyslím, protože mohl jsi po tu dobu tkát sítě proti nám a to už by byla i naše věc."
"Už jsem řekl Deidaro. To ti nemusím vysvětlovat," odsekl Itachi.
"Jak myslíš, ale Painovi bys to vysvětlit měl, tak jsem si řekl, že bys tu lež mohl alespoň nacvičit."
Itachiho oči se zbarvily doruda, zapnul svůj sharingan a hodil po Deidarovi nenávistný pohled. Deidara si ohrnul plášť a sáhl po svých batůžkách s věcmi na výrobu bomb. Na Itachiho to však mělo opačný účinek, než mělo mít. Itachi se uklidnil a jeho oči se vrátily do normálu.
"Chceš tady v podzemí použít trhavinu? Takový hlupák snad není ani ten vřeštící jinchuriki Naruto."
Deidara se jen znovu zašklebil. "Myslíš si, jak nejsi chytrý a jak všechno nevíš, ale teď jsi se přepočítal," křikl vítězoslavně Deidara. Sáhl do jednoho ze svých baťohů. Hodil něco bílého na zem. To se okamžitě začalo nafukovat, až to prasklo a vyvalil se z toho zelený oblak plynu. Ten naplnil celou chodbu a byl tak hustý, že nebylo vidět ani na špičku svého vlastního nosu.
"Tak tomuhle se nevyhneš ani s těma svýma očima. To tě nenapadlo, že můžu použít plyn, co?" chechtal se odněkud Deidara. "Taková menší věcička, co jsem se naučil od Sasoriho a co není taková kravina. Sice to nemá takovou okázalou krásu, ale v některých situacích se musí člověk obrátit na prostší řešení. Krom toho tenhle plyn má umělecký rozměr. Rychlý záblesk šíření do lidského organismu a napadení všech buněk, posléze jejich rychlé požírání, nakonec zmizí i se všemi oběťmi. Cítíš to Itachi, jak ti odumírají jednotlivé buňky v těle?" Ptal se lačně Deidara a plyn přitom už pomalu začal průhlednět a mizet.
"Ne, necítím nic," ozval se Itachiho klidný hlas.
Deidara vytřeštil oči. Plyn už se rozplynul a teď Deidara viděl, co se zkopalo. Do svého plánu jak dostat Itachiho vůbec nepočítal s někým třetím, tedy se mnou.
Já jsem teď stála před Itashim a v ruce držela háček od granátu, zbytek se teď válel mezi zbytky Deidarovi bomby. Deidara na mne překvapeně, ale i se záští pohlédl. Všiml si mě až nyní. Jeho pohled se ale poté změnil ze spíše zášti na spíše překvapený údiv, když přišel blíže ke hromádce našich bomb.
"Ty, ty jsi moji plynovou bombu odrovnala jinou plynovou bombou." vyhrkl překvapeně.
Itachi si povzdechl. "Nuže dobrá, Deidaro, dovol abych ti představil důvod mého zdržení."



„Byla jsi mi sestrou, prosím, postarej se o mé dva bratry.“ - 04

21. listopadu 2011 v 15:26 | Já |  Moje povídky

Probudila jsem se brzy ráno. Slunce již bylo na obloze, ale nestačilo se ještě vzpamatovat, aby hřálo. Svítilo do mého pokoje a mně přímo do očí. Zavrčela jsem a převalila se na druhý bok. To však nepomohlo, tak jsem sebrala polštář a přikryla jsem si jím hlavu, jenže to už jsem byla naprosto probuzená. Naštvaně jsem hodila polštářem po vedlejší stěně.
Sakra, jak nesnáším vstávání, zvláště do takového dne jako byl ten dnešní, přesto jsem vstala a oblékla jsem se do šatů, které jsem na sobě neměla celou dobu, co jsem byla v nemocnici v Konoze. Po celou dobu jsem nosila nemocniční úbor. Všimla jsem si, že za tu dobu je někdo vypral a dokonce i díru na triku mi někdo zašil. Byly to drobné, úhledné stehy a oblečení vonělo čistotou, jako snad nikdy předtím, a to dokonce i můj starý vytahaný svetr.
Bylo pořád ještě chladno, a tak jsem si ho s vděčností oblékla. Zachumlala jsem se do něho. Byl tak hebký, měkký a příjemný, taková věc, co člověku přidá pozitivní energii, i když je sebevíc na dně. Je fajn mít takovou věc s pozitivní energií, která nedává tuto energii jen mně, ale i ostatním. To jsem měla ověřené.
Čapla jsem ze židle pásek a umotala jsem si ho kolem pasu, sebrala jsem granát, co ho včera donesl Kakashi, a upevnila jsem ho na pásek.
Poté jsem zavítala do koupelny, kde jsem se patřičně upravila.
Bylo na čase navštívit Hokage.

Když jsem dorazila, až k její kanceláři, pochopila jsem, že Tsunade je ve skvělé formě. Ze dveří totiž vylítl blonďatý mladík a dopadl na zem až v uličce před kanceláří. Odhadem mu mohlo být stejně jako Kibovi a Hinatě, takže jen o pár let byl mladší jak já.
Pomalu se začal zvedat a já jsem k němu přistoupila. "Jsi v pořádku?" Hloupá otázka. Potřásl hlavou. "Jo, jo pár modřin jsem vyfasoval, ale jinak dobrý," zazubil se na mne. Pak však zvážněl a zadíval se na mě svýma jasně modrýma očima. Ty oči byly jako obloha, jako voda, taková modř. Takže tohle je Naruto. Prudce se mi roztlouklo srdce. Jen klid, hlavně nenechat na sobě nic znát. To, že jsem ho potkala se hodilo. Teď půjde vše trochu jednodušeji.
"Hee … kdo jsi? Nikdy jsem tě tu neviděl," zeptal se mě s přihlouplým výrazem a stále si mě zkoumavě prohlížel.
"Já, já jsem tu nová, přišla jsem teprve před dvěma dny. Zrovna jdu za Hokage, aby mi řekla, co dál, jestli tu mohu zůstat," prozradila jsem mu, ale to že už vím, že mě nepřijme, jsem si nechala pro sebe.
"No tak to hodně štěstí Tsunade-bacha zrovna teď …" Než to však stačil doříct, tak přes celou uličku se ozvalo jen jedno mohutné zakřičení.
"Narutóóó"
Uličkou směrem k nám pochodovala do běla rozžhavená růžovláska. Pěsti měla křečovitě sevřené a rty stažené jen do nevýrazné čárky. Naruto jen na sucho polkl a couvl.
"Sakuro-chan," oslovil ji a už samotné to znělo jako omluva. To ji však nezastavilo.
Vztekle dupala až k nám a popadla ho za flígr, teprve poté si všimla mě. Zkoumavě po mně sjela pohledem, poté mě probodla svýma zelenýma očima a odtáhla Naruta pryč.
Řeči o mé osobě se vskutku šířily neskutečnou rychlostí. Ušklíbla jsem se. Takže tohle jsou oni Naruto-níchan a Sakura-chan.
Vstoupila jsem do kanceláře Hokage. Jak jsem si myslela, už na mne čekala, akorát ji překvapilo, že jsem tak rychlá, nenechala jsem však na sobě nic znát. Se stále stejným zamračením mi pokynula, abych si sedla naproti na židli a já ji uposlechla. Přitom jsem pohledem zavadila o džbán se saké a prázdnou sklenkou, které měla položené na stole. Nijak jsem to však nekomentovala. Pozorněji jsem se rozhlédla po kanceláři.
"Kde je Kakashi? Myslela jsem, že se tu má také stavit," zeptala jsem se. Osudová chyba. Za těch několik let jsem si zvykla, že lidé vědí kdo jsem a tak je má informovanost nepřekvapí a teď mi dělalo problém předstírat nevědomost.
Tsunade mě probodávala svýma oříškovýma očima, že by se z toho leckomu udělalo špatně. Nedivila jsem se jí. Zatím mi neřekla ať přijdu, a že u oznámení co se se mnou má stát, bude i Kakashi. I když se tak už rozhodla včera večer, tak mi to zatím neřekla, což to, že jsem to věděla, působilo přinejmenším dosti zvláštně. Olej do ohně přilila i Shizune, která po mém příchodu, vrazila do kanceláře celá udýchaná.
"Tsunade ona, ona utekla," vyhrkla, ale pak se překvapeně zadívala na mne. Tsunade ji poslala, aby mě probudila a řekla ať jdu za ní, jenže když došla do mého pokoje, já už byla na cestě za Tsunade.
Jestli mě předtím Tsunade pohledem probodávala, tak teď už mě trhala na drobné kousky, které za chvíli spálí. Naštěstí mé trápení nebylo dlouhé. Vysvobodilo mě zaklepání na okno.
Kakashi seděl na okenním parapetu a oběma nám zamával na pozdrav.
Tsunade přišla k oknu a vpustila ho dovnitř.
"Promiňte, že jdu pozdě, ale to víte jednou za čas si člověk v bytě uklidit musí a …" vymlouval se a přitom se poškrábal na hlavě. "Tak doufám, že to byla alespoň zajímavá kapitola," zabručela jsem. Kakashi při mé zmínce sebou trhl, zato Tsunade už začala soptit a chrlit otázky, které se mi ani za mák nelíbily.
"Jak to víš?!"
"Co, to že Kakashi rád čte knihy? To snad pro leckoho není tajemství, nebo snad je?" pokrčila jsem stále klidně rameny.
"Na to jsem se tě neptala!" vyštěkla na mne a já věděla, že každou chvíli mohu proletět těmi dveřmi jako Naruto. Něco ji však drželo pořád zpátky a pokud mohu tvrdit, tak to něco bylo velice rozumné, protože takový neplánovaný let by mě také dost rozzuřil a hodlala bych ji to vrátit i s úroky.
"Ptala jsem se tě jak to, že toho tolik víš. Jak jsi mohla vůbec vědět, že sem máš přijít, když ti to neřekla Shisune, jak jsi věděla, že tu bude i Kakashi, když jsem…"
"Kdybych vám to neřekla, změnilo by se něco? Přijali byste mě do vesnice?" skočila jsem Tsunade do řeči, což byla dost velká opovážlivost, vždyť byla to Hokage, jenže to jsem já a pro mě to slovo ani ten titul nic neznamenaly. Určitě za jiných okolností by to byla třešnička na dortu v jejím rozčílení, ale teď jí to zchladilo na bod mrazu. Odvrátila pohled. Kakashi se ošil.
Dobře jsem věděla, že jsem nasadila tón hlasu, rozhodnost, vážnost stejnou jako měla Tsunade. Tohle už bylo něco jiného, tohle byl hlas vůdkyně, kterou jsem bývala. Takhle mluvili v hádce Kage s Kagem, ne Kage a cizinec, co se snaží jen vetřít do vesnice. Cítila jsem, že i Tsunade i Kakashi si toho tónu všimli, ale já už nehodlala ustoupit.
"Mohli byste to vůbec pochopit? Mohli byste uvěřit?" Tsunade se kousla do rtu. Vstala jsem a přešla jsem k jejímu stolu, na kterém ležel můj batoh i s věcmi. "Ač jsem vám řekla, co jsem mohla a nezalhala ani jedinkrát, rozhodli jste o mém nutném odchodu. Nemějte strach, vaše rozhodnutí chápu a budu ho respektovat. Poskytli jste mi na pár dnů útočiště. Ošetřili jste mi rány a dokonce jste mi vyprali oblečení a zašili ho. To je vskutku dost, za to jsem vám velmi vděčná a také za to, že mě v poklidu necháte jít dál," pokračovala jsem a přitom si začala upevňovat na opasek dalších několik granátů, světlic, revolver, několik vrhacích nožů a dalších věciček. Nakonec jsem si na něho připevnila i svůj krátký meč a katanu.
Na záda jsem si hodila batoh a pozitivně jsem se pokusila usmát. Bylo těžké se přetvařovat, usmívat se když to neumíte a ještě k tomu byste spíše v duchu ječeli, tloukli pěstí do země. Ve vesnici jsem potřebovala zůstat, ale to jsem teď nemohla. Měla jsem však jiné východisko? Podle toho, co jsem viděla ráno Naruto-níchan a Sakura-chan se chystali na misi, takže stejně v Konoze nezůstanou, ale kdybych se je rozhodla sledovat stejně bych potřebovala alespoň malé spojení s Konohou a také vědět kam mají namířeno.
Tsunade i Kakashi mě tiše pozorovali. Žádný z nich se nic nepokusil říct. Přistoupila jsem k Tsunade a bez jakéhokoli vysvětlení jsem ji vzala za ruku. Ta na mě vyjeveně zírala. Potřebovala jsem vědět, kam Naruta-níchana poslala, ale to bylo z nějakého důvodu složité uzřít. Byla kolem toho podivná mlha. Otočila jsem ji ruku a zavřela oči. Pokusila jsem se nic nevnímat, ani pohledy Kakashiho a Tsunade, které přesně říkaly: "Hrabe ti holka?"

"Cóóó žéé po nás chcete najít, Tsunade-bachan."
"Slyšel jsi, Naruto, ne?"
"No, ale vždyť to je…To po nás jako chcete abychom zemřeli, nebo abychom se honili za přízrakem?"
"Naruto! Nekropole je jen obyčejná vesnice pouze se strašidelným jménem. Vypadá to, že má nějaké problémy. Bohužel nic nevíme."
"A co takhle říct mi alespoň, kde ta vesnice je."
"Co já vím někde na východě Ohnivé země, jako kdybys neznal příběhy a pověry, co se k ní vážou."
"Neříkala jste teď, že je to obyčejná vesnice? Jste Hokage, neměla byste vědět, kde je? A co takhle vyslat někoho jiného."
"Snad se Naruto nebojíš?!"
"No já se nebojím, jen bych měl spíše trénovat, a proč tu nejsou Sakura-chan a Sai, proč jen já jsem tady."
"Sakura musí pomáhat teď v nemocnici a Sai má něco důležitého zadané v ANBU, ale určitě na misi přijdou."
"Ale Tsunade-bachan…"

Pustila jsem Tsunadinou ruku. Ta se na mne pořád nechápavě dívala.
"Je načase jít," řekla jsem rozhodně a udělala několik kroků ke dveřím z kanceláře. Kakashi mě však zastavil.
"Kam hodláš jít?"
"To je už moje věc," odsekla jsem a chtěla jsem pokračovat v odchodu, ale on mi zastoupil cestu.
"Řekla jsi, že si vážíš toho, co jsme pro tebe udělali, ale možná bychom mohli udělat ještě víc. Mohli bychom nabídnout částečný doprovod."
"Já doprovod nepotřebuji. Dokáži se o sebe postarat sama," ohradila jsem se, ale v duchu jsem oslavovala. Ke spojení s Konohou mi stačil jen její člen.
"O tom nikdo nepochybuje. Přesto bychom si připadali lépe a také by to bylo prospěšné pro nás kvůli našemu bezpečí. Jde o to, že už nás znáš prokázala jsi, že velmi dobře. Znáš Konohu a spoustu dalších věcí. Zároveň jsi ale řekla, že jsi zločinec a možná zvěd Akasuki, kdyby ano, mělo by to nedozírné následky."
Jak jsem čekala, Konoha po vpádu Paina byla znovu narychlo opravena a měla nová pravidla, která si teď hodlala velmi dobře střežit. To se mi hodilo. "Chápu."
"Dobrá tedy," přikývl Kakashi "takže pokud Tsunade-sama proti tomu nebude mít námitek, tak budu několik dnů cestovat s tebou." Kakashi se ohlédl na Tsunade, ale ta jen mávla rukou.
"Stejně teď pro tebe nemám žádnou misi, jen že bys chtěl jít s Narutem a ostatními, ale někoho s ní vyslat musím a ani nevím koho jiného."
"Jak chceš, zítra za svítání vyrážím, buď tam přesně, nebo prostě vyrazím bez tebe," zabručela jsem nesmlouvavě a vytratila se.



Fotky z Paříže

18. listopadu 2011 v 10:52 Obrázky

The Notre Dame


Windows


Metro of paris


The Eiffel Tower


View


Mona Lisa


The Eiffel Tower got drunk

„Byla jsi mi sestrou, prosím, postarej se o mé dva bratry.“ - 03

16. listopadu 2011 v 18:49 | Já |  Moje povídky

Byla temná, tichá noc, jen sem tam chvíli zašuměly stromy. Seděla jsem na jedné střeše domu a hleděla směrem k lesu. Užívala jsem si ten klid a pohodu, foukání ne silného, ale chladného větříku, který mě ovíval a hrál si s mými stříbrno-černými vlasy. Bylo už velmi pozdě, ale mně se spát rozhodně nechtělo. Vypadalo to, že všichni ostatní z vesnice už dávno spí.

"Hmm, rozumím, ale co teď? Možná jsi z ní měl vytřískat víc informací."
"Dost pochybuji, že by jsme z ní dostali násilím víc informací."
"Ale, nebuď hlupák, jak by se mohla bránit, když nemá žádnou chaku?"

Zavřela jsem oči. Ten klid, ten klid byl tak krásný, ale já jsem se teď už zamračila. Ten klid měl za chvíli skončit. Ucítila jsem někoho, kdo se pomalu blížil k vesnici.
Neznámý už dorazil do vesnice. Poté jsem uslyšela z téhož konce vesnice Kimin výkřik, a hned nato se na střeše, na které jsem se právě nacházela, objevil nindža. Měl světlé, blonďaté dlouhé vlasy, zato malý špičatý nos, pod kterým měl pevně stisknuté červené rty, Kimin otec. Tyčil se nade mnou jako veliká skála a oříškovýma očima na mne hleděl. Poté však jakoby se vzpamatoval a poklekl přede mnou.
" -Sama." (Všimněte si, -Sama zdvořilostní přípona, která se dává za jméno a vyjadřuje úctu, tady však jméno chybí.) oslovil mne a já přikývla.

"Nemá žádnou chaku?! … Snad si nemyslíš, že je úplně bezbranná, a jestli ano, tak nad čím váháš, v tom případě ji můžeš s klidem přijmout."
"Ach jo, Kakashi to si rozhodně nemyslím, už jen samotný fakt, že se dopustila nějakých zločinů, to že dokáže žít absolutně bez chaky, ty její věci, co měla v batohu u sebe vzbuzují obezřetnost a ze všeho nejvíce jako třešnička na dortu ten plášť."
"Na druhou stranu přiznala, alespoň částečně kdo je, nelhala a to přeci v pohodě mohla. Nemyslím si, že kdyby chtěla Konoze, nebo jejím obyvatelům ublížit, že by takhle jednala. Nemyslím si, že by nám nějak chtěla vůbec ublížit."
"To ano, ale proč mluví jako by byla něčím svázaná, co nám nemůže, nebo nechce říct? Řekla, že je grázl a že spáchala spoustu zločinů, ale neřekla jakých, ani kde. Řekla nám, že ten plášť je Itashiho, a že nepracuje pro Akasuki, ale jak ho od Itashiho získala, a jak to, že o Akasuki tolik ví? Mluvila možná upřímně, ale řekla nám sotva setinu. Kdyby, kdyby …"

Kimin vyjekla, když uviděla muže, který se objevil na cestě těsně před vesnicí. Potácel se směrem k vesnici a byl celý od krve. Dopotácel se až k bráně a tam na půl ve vesnici a na půl mimo se svalil. Kimin ve stejnou chvíli jako on zakopla a spadla na chodník.
"Po … pomoc, pomóóóc, lékaře!" zaječela a tím zbudila několik vesničanů bydlících poblíž, kteří teď vylézali z domů a chtěli vědět, co se děje. Když pochopili o co jde, ještě je to více rozladilo.
"Sakra, holka, musíš tu řvát jako na lesy, vždyť o nic nejde." "Drž své emoce, ty ztřeštěnko, na uzdě." "Jo, ty holko, kdyby to alespoň byl někdo z vesnice…"
"Tak co? Je důležitější než tento člověk?" ozvala jsem se a společně s Kimininým otcem jsme se zjevili vedle Kimi "Copak vše, co jsem vás učila o světě bylo zbytečné?" vyštěkla jsem zlostně.
" -Sama." hlesli všichni a vzhlédli ke mně.
"Každá kapka v jezeře je důležitá, ač se zdá sebenicotnější. Kdyby to tak nebylo, mohli bychom ji odejmout, a pokud bychom ji mohli odebrat, mohli bychom odebrat jakoukoli jinou kapku. Mohli bychom jich odebrat i víc, protože by neměly žádnou cenu a komu záleží na jedné nebo na dvou kapkách?" Pomalu jsem přišla až k cizinci, ten vypadal, že trochu zčásti procitl, stále však ztěžka dýchal. "Takhle bychom mohli pokračovat dále, ale pokud bychom tak činili, za nějakou dobu bychom tomu jezeru nemohli říkat jezero. Nakonec by totiž vyschlo."
" Ale -Sama."

"Kdyby co? Jestli tady za něco někdo může, tak jsem to já. Nabídla mi, že můžu uvidět všechno, ale odmítl jsem."
"Proč!?"
"Řekla, že to dokážu jako jeden z mála. Pravila, že ji pochopím, když se na ni podívám svým mangekyou sharinganem."
"Cože, ty jsi ji řekl, že …"
"Ne, neřekl jsem ji ani, že mám sharingan, ale není to zas takové tajemství. Jestli se jakkoli střetla s Akatsuki jako, že víme, že se střetla přinejmenším s Itashim, klidně se to mohla dozvědět od nich."
"To mi právě dělá starosti. Věděla o Leem, věděla o tvém mangekyou sharinganu a vždy, když s ní člověk mluví, má pocit, že je to zbytečné, protože ona ví předem, co jí chce říct. Jakoby, každého z nás pečlivě předtím, než sem přišla, studovala."
"Kdo ví jak to je, ale třeba je to jen její osobní způsob jak se chovat. Pocity jsou koneckonců, někdy jen pocity a v tomto případě jsou jen podpořené její částečnou obecnou informovaností, co se děje ve světě."
"Přesto by se nám hodilo vědět toho víc, proč jsi odmítl?"
"Vlastně ani nevím, možná jsem se bál, co bych se mohl dozvědět. Nebo to bylo, protože mi řekla, že když se na ni podivám, tak nezmizí a já se bál, že lže? Nevím."

"Ale -Sama ten muž, jeho plášť, patří podle našich informací ..." začal Kimin otec, ale já ho zastavila.
"Co patří do Akasuki? Mezi grázly, vyhnance a proto bychom se o něj neměli postarat? Každá kapka vody je důležitá, každá zažene část žízně, každá zvlhčí půdu," sklonila jsem se nad tím cizincem a sáhla jsem mu na krk, abych zjistila tep.
Nebyl na tom nejlépe, i přesto mě však uchopil za kus šatů a přitáhl si mě k sobě blíž.
"Jenže já jsem otrávená kapka, ta která sice uhasí část žízně, ale zapříčiní smrt. Ta kterou půda nasaje, ale zahubí rostliny." Zašeptal a ztěžka se zas nadechl. Já jsem se však na něj usmála.
Rozepnula jsem mu plášť a začala ohmatávat, kde všude je zraněn a jak moc. "Prosím," začal, když si uvědomil, že ho chci ošetřit, nech to být."
"Každá květina je krásná a nejkrásnější bývají ty s trny. I kapka jedu je významná. Pomáhá živočichům se bránit, nebo získat zdroj potravy. Nezáleží na to, jaká je, pořád tvoří celek, i když se na první pohled zdá nedůležitá oproti celku, tak je velmi důležitá. Nemám snad pravdu Itachi?"

"Co ale mám dělat teď Kakashi? Svěřila se, ale můžeme si dovolit tak riskovat. Třeba nás jen klame a je špion Akasuki, nebo někoho jiného. Co by se stalo pak, to si raději nedokážu představit. Jak snadný by měli přístup k Narutovi a ke Konoze. Na druhou stranu pokud se nám zaváže a bude pracovat pro, nás něco mi říká, že by mohla i přes svůj hendikep být užitečná, ale co na to ostatní Kage, možná po ni jdou. Pak bychom si je znepřátelili, a to by byla osudová chyba. Přesto se mi to zdá jako takový podraz, takto ji vyhnat. Nemám, ale asi na výběr."
"Chápu, kdy jí to hodláte oznámit?"
"Až zítra ráno v mé pracovně ať se na to vyspí. Jo a ještě něco, buď ráno také tady jen tak pro jistotu."
"Ano"



„Byla jsi mi sestrou, prosím, postarej se o mé dva bratry.“ - 02

16. listopadu 2011 v 18:42 Moje povídky
"Je mi líto, ale ani takhle málo říct nemůžu," zašeptala jsem a sklonila hlavu kamsi dolů. "Proč jako? Ztratila jsi paměť?" naléhal na mne Kiba.
"Ne ona evidentně má daleko jiný důvod," řekl něčí hlas a všichni jsme se otočili na nově příchozího.
Byl to nindža. Měl bílé vlasy, přes jedno oko měl uvázanou čelenku Konohy a modrou masku, která mu skrývala půlku obličeje, a díky níž nebylo vidět, jak se vlastně tváří. Jenže pro mě to nebylo těžké uhodnout.
"Jiný důvod? Jaký Kakashi?" vyhrkl Kiba, ale Kakashi si ho nevšímal.
"Zdá se, že se okolnosti změnily a výslech bude proveden hned. Hinato, Kibo prosím běžte pryč. Tohle možná nedopadne dobře." "Co tím myslíte?" začal Kiba. "Myslím tím tohle," řekl Kakashi a zvedl pravou ruku, aby všichni viděli, co v ní drží. "To je plášť Akasuki," vydechli překvapeně a zděšeně Hinata s Kibou. "Přesně tak," přikývl Kakashi, "a zrovna tohle jsme našli také mimo jiné v jejích věcech." Pohlédl na mě a čekal, že to vysvětlím, ale já nic neříkala, proč také, nebylo co.
"Takže chci nějaké rozumné vysvětlení, kterému by se dalo věřit," pobídl mě. Evidentně ani on nevěřil tak docela tomu, že bych mohla být zvěd Akasiki. "Jestli neodpovíš, tak se obávám, že ti budeme muset nahlédnout do vzpomínek. Což by pro tebe asi moc dobré nebylo."
"Já nejsem zvěd Akatsuki." řekla jsem a teoreticky jsem mluvila pravdu. "Ne a čí je tedy ten plášť, kde jsi ho vzala?"
"To, to je …" začala jsem drmolit, "to je Itachiho." "Itachiho?" Kakashi vypadal překvapeně. "Ale Itachi …" "Je to jeden z mnoha jeho plášťů." upřesnila jsem. "Jak dlouho bojujete proti Akasuki a celou dobu jste si mysleli, že každý člen má jen jeden plášť? Víte, jak by po čase smrděly a vypadaly, kdyby to tak bylo?" rozchechtala jsem se při té představě.
Evidentně jsem svojí přednáškou o nošení plášťů Kakashiho i ostatní dostala. Vidno o něčem takovém nikdy neuvažovali. Můj malý drobný vtípek na úkor Akasuki, uvolnil atmosféru, za co jsem byla vděčná, ale vyvolal několik dalších otázek, na které já rozhodně nebyla schopna odpovědět.
"Jak jsi získala od Itachiho ten plášť? Jak víš, že jich každý má několik? Jestli nejsi zvěd, špion Akasuki tak jakým způsobem jsi s nimi spřízněná, že něco takového víš? Kdo jsi?" "Že by jejich služka, co jim pere prádlo?" zavtipkovala jsem znova, tentokrát se však už nikdo nesmál a tak jsem si povzdechla. Znovu jsem sklopila hlavu.
"Nehodlám si tu s vámi hrát na neviňátko a do očí vám lhát kým nejsem. Stejně byste poznali za chvíli pravdu. Nehodlám vás tedy klamat, že jsem ten nejčistší člověk, když nejsem. Ne, ve skutečnosti jsem přesně to, co byste nazvali pěknou mrchou, nebo jsem jí alespoň byla. Mám na svědomí spoustu špatného, ale nejsem žádný špión Akasuki. Nehodlám nikterak zatím ohrozit Listovou, ani její členy," při těch slovech jsem se podívala na Hinatu a Kibu, "za své doznání a upřímnost chci jen jediné, chtěla bych tu zůstat."
To Kakashiho ještě více překvapilo. "To nemůžu rozhodnout já, ale Hokage, kromě toho je tu spoustu dalších věcí. Například nevíme, jak vážných přestupků jsi se dopustila a kdo a které vesnice tě už vyhostily. Mezi tvými věcmi nebyl jen ten kabát, ale spousta věcí, které nikdo z nás ještě nikdy neviděl."
Kakashi vyndal z jedné kapsy jakýsi kulatý předmět s háčkem, respektive můj granát. "Třeba tohle," řekl a začal si s tím hrát v ruce, až se dotkl háčku. "Nedotýkej se toho," zasyčela jsem zprudka na něj, "vytáhneš to a celá tahle budova vyletí do povětří. Kakashi položil rychle můj granát na nemocniční stolek, co mu byl nejblíže a odtáhl od toho ruce. Zachvěl se. Taková malá věc a dokáže tohle. Pomyslel si udiveně, ale pak tuto myšlenku přenesl na mne, že jsem tak krvežíznivá.
"Musím se o sebe postarat sama v tomto světě a nemám chakru." pravila jsem na svoji obranu a přitom jsem si nevšimla pohledů Kibi ani Hinaty, kteří o tom, že se mi chakra nevrátila a nevrátí nic nevěděli. Kakashiho jsem samozřejmě nepřekvapila.
Kakashi je jeden z mála lidí v dnešní době, co má sharingan, jediný z mála, kdo může uvidět, kdo jsem.
"Nevěříš mi? Ani se ti nedivím. Já bych si také nevěřila, ale ty můžeš uzřít, kdo jsem. Sundej si z oka odznak Konohy a zadívej se na mne svým Mangekyo Sharinganem. Neboj se, nezmizím, ale ty pak budeš vědět," vyzvala jsem ho. Kakashi však zavrtěl hlavou. "Myslím, že co vím mi bohatě postačí, půjdu to ohlásit Hokage." S těmito slovy se zase vytratil a já si oddechla, ale ne na dlouho.
"Co jsi udělala?" pokusil se mě Kiba vyslýchat dál. "Spoustu špatných věcí," odpověděla jsem vyhýbavě.
"Takže tvoje chakra se nevrátila," nechápala zase Hinata. "Jak se mohla nevrátit?" "Nikdy jsem žádnou neměla." " Ale to je nemožný," vyhrkla Hinata. "Jo, jo to Hokage taky říkala, ale i věci nemožné se čas od času musejí stát, protože kdyby se tak nedělo, nevěděli bychom, co nemožné znamená."
"Co jsi to nabídla Kakashimu, co měl vidět?" zeptal se zase Kiba. "To co jsem řekla, kdyby se na mne podíval svým sharinganem věděl by, co jsem zač. To je celé." utla jsem Hinatino a Kibovo vyptávání a oni rázem pochopili, že ze mne nic víc už nedostanou.
Mezitím co Kakashi zavítal k Hokage a líčil jí, co se dozvěděl, potom co odešli Hinata s Kibou, jsem zůstala konečně sama. Doufala jsem, že tentokrát na dost dlouho, ale znovu jsem se spletla. "Do pytle, to mě nemůžete nechat chvíli na pokoji?!" Tentokrát to však nebyl nikdo z Konohy. Přede mnou ze zdi vystoupil muž s oranžovou maskou, která spíše trochu vypadala, jako když si na tvář dal půlku slupky od pomeranče a měla jednu díru ze, které se na mne dívalo rudé oko. Na sobě měl černý plášť se stejně rudými mraky jako bylo jeho oko. U Akasuki mu, předtím než jsem odešla, říkali Tobi, ale já dobře věděla, že to jméno není jeho pravé. Ne to on byl ve skutečnosti hlavou Akasuki Uchiha Madare.
"No tohle, ani dvojnásobné mrtvoly mě nenechají klidně odpočívat," provokativně jsem si do něho šťouchla. "To se velice omlouvám, ale nehodlám nechat lidi, kteří se nás možná pokouší zradit, jen tak na pokoji a odpočívat. Můžeš mi říct, co tu děláš? Snažíš se nás zradit?"
"Ne." zavrtěla jsem hlavou. Tentokrát jsem na tuto otázku nemohla lhát. Lze vůbec zradit někoho, pro kterého nepracujete, ani se s ním nijak nekamarádíte? Zdálo se, že moje odpověď Madaru trochu upokojila. Věděl, že mu nemůžu zalhat.
"Tak co tu děláš?" "Jsem tu na rozkaz Itachiho." odpověděla jsem klidně. "Na Itachiho rozkaz." protáhl Madara. "Bohužel v tom případě ti musím oznámit, že tvá mise končí, Itachi je po smrti."
Při těch slovech mě bolestivě píchlo u srdce, ani nevím proč, už dlouho jsem nebyla schopna vyšších citů, ale proč mi tohle Madara říká? Chce mě snad tou informací rozhodit? Napadlo mě. To nemůže snad myslet vážně?
"Snažíš se překvapit informovaného, jako jsem já?" zašklebila jsem se. "No za pokus to stálo. Ale jestli tohle víš, tak víš, že tu…" "Mám pořád co dělat a Itachiho smrt na tom nic nezmění." "Co po tobě Itachi za každou cenu tak chtěl?"
V duchu jsem měla, co dělat, abych potlačila smích. "Řekl, abych se postarala o Naruta." Tohle se mi opravdu povedlo. Tohle patřilo k mým skvostům. Jedna věta a dva naprosto odlišné významy. Za tu dobu, co jsem žila a nemohla lhát, jsem se naučila, že lidé jsou dost jednostranně myslící stvoření. Neschopni se pořádně odpoutat od svých utkvělých představ. Vnímají jen přítel/nepřítel, hodný/zlý, ošklivý/krásný, pravda/lež, ale nejsou schopni přijmout ještě něco jiného. Pokud vědí, že nezalžete, už vůbec si nedávají pozor.
"Chápu," přikývl Madara, "vlastně to, že jsi tady a sleduješ dění, se nám hodí. Můžeš tu zůstat a špehovat, podávat nám informace, a když tak i splnit úkol, který ti Itachi zadal, pokud ho zvládneš. Nyní se staneš oficiálním členem Akasuki. Plášť koneckonců už máš."
Výborně teď jsem mohla zneužít i tohohle, ale to, jak to Madara řekl, bylo divné. Nevěřil mi, je to možné? Ne počkat mě věřil, nevěřil Itachimu, čili mě teď také už ne. Je možné, aby to o Itachim věděl, aby věděl pravdu? Jestli tomu tak bylo, tak nemohl vědět jestli mě má odsoudit, nebo jestli mi Itachi nic neřekl a já jsem naprosto jim oddaná. Dokonce ani v prvním případě nemohl vyloučit, že pořád jsem na straně Itachiho a Konohy. Začala jsem nebezpečnou hru, ale na této půdě slov a podvodů jsem byla pořád, takže žádná změna.
Madara se mě chtěl zeptat, jak jsem dokázala zatím oklamat lidi z Konohy, pak si to však rozmyslel a zmizel. Koneckonců tohle byla dost hloupá otázka. Když jsem pracovala pro Itashiho, byla jsem nejlepší zvěd. Téměř polovina informací co Akasuki měla, měla ode mne, dokonce když ještě Kabuto vyzvídal pro Akasuki, tak jsem byla lepší jak on.
Svalila jsem se na postel. Pro jeden den toho bylo přeci jen příliš.


„Byla jsi mi sestrou, prosím, postarej se o mé dva bratry.“ – 01

16. listopadu 2011 v 18:24 | Já |  Moje povídky

S děsivou bolestí hlavy jsem se pomalu začala probírat. "Hej, jsi v pořádku?" "Slyšíš nás?" "Měli bychom ji odvést do vesnice, nevidím v ní žádnou chakru."
Slyšela jsem z dálky čísi hlasy. Pomalu jsem otevřela oči. Nade mnou se skláněli tři nindžové. Byli to dva muži a žena. Jeden z mužů byl skoro celý zahalený a na nose měl sluneční brýle, ten druhý měl krátké hnědé vlasy, byl sportovně oblečen, na tváři měl velké červené značky, psí oči a vedle něj stál velký bílý pes. Žena měla dlouhé tmavomodré vlasy, podivné bílé oči a okolo nich jí vystupovaly žíly. Uzřela jsem je, byli to Hinata, Kiba a Shino.
Pomalu jsem se posadila, ztěžka jsem oddechovala a nechala jsem je, ať si mě zkoumavě prohlíží. Po chvilce jsem se zvedla.
"Ne prosím, nevysiluj se!" vyjekla na mne Hinata, která svým byakuganem musela vidět, že nemám žádnou chakru a přičítala to zřejmě tomu, že jsem vysílená po nějakém boji. To se však pletla. Já žádnou chakru nikdy neměla. Byla jsem trochu vysílená, ale zdaleka ne tolik, jak to muselo vypadat. Musela jsem se dostat do Konohy a ti tři by mi mohli pomoci.
S výkřikem jsem se skácela na zem. Musím uznat, že herečka jsem fakt dobrá a oni mi skočili na lep. Dopravili mě do Konohy do nemocnice. Nechali mě tam odpočívat a po dnu stráveném lenošením mě navštívila samotná Hokage.
"Vypadá to, že ti je výrazně lépe," přivítala mě. Já jsem jen přikývla. Co bych měla říct? "Avšak je tu jedna věc, kterou není nikdo schopný pochopit. Možná bys nám mohla pomoci," pokračovala. "A co je to?" zeptala jsem se, ale moc dobře jsem věděla, co mi na to Tsunade odpoví. "Jde o to, že tvá chakra se nevrátila. To odporuje všemu, co jsem kdy viděla. Není možné, abys zesílila a zároveň …" "Ach tohle." Povzdechla jsem si, jako bych si vzpomněla na jednu starou a nepodstatnou věc. "No důvod, proč se mi nevrací chakra, je ten, že jsem ani předtím žádnou neměla." "To je, ale nesmysl," začala Tsunade. "Ne není, pokud vím, tak alespoň jeden z vašich nindžů chakru k boji nepoužívá." Tsunade se zamračila a vypadalo to, že za chvíli ze mne zbude jen mastný flek na podlaze. "Ale to je o něčem jiném, je to o tom, že ji neumí používat, ne o tom, že ji nemá. I obyčejní vesničané chakru mají, i když ji nemůžou používat. Chakra je potřebná k životu, je to síla vitality života. Určitou chakru mají i stromy, květiny a zvířata," trvala na svém Tsunade. Já jsem jen ledabyle pohodila rameny. "Víc vám k tomu nemám, co říct."
"Jak můžeš vědět o Leem?" zavrčela na mne. Ač Tsunade vypadala hrozivě, pravdu jsem jí rozhodně říct nehodlala, a lhát jsem se odnaučila už dávno, a tak jsem znovu pokrčila rameny. To Tsunade dopálilo ze všeho nejvíce. "Zapomněla jsem ti ještě něco říct. Kvůli vážnosti situace a možnému útoku máme zde zavedená nová bezpečnostní opatření ohledně špionů," zavrčela. To jsem předpokládala, bezpečnostní opatření kvůli lidem jako já. Nenechala jsem však na sobě nic znát. "Zítra budeš podrobena důkladnému výslechu. Pokud utečeš, budeš rovnou považována za zvěda nepřítele Konohy," řekla razantně Tsunade a s tím vypochodovala z mého pokoje. Za ni se rozeběhla jedna tmavovlasá žena, která po celou dobu našeho rozhovoru byla přítomna a mlčela. "Ale Tsunade-sama takový výslech člověka bez chakry nemůže absolvovat, zhroutil by se," snažila se ji ještě přemluvit, aby mě nevyslýchala, ale Tsunade byla už rozhodnuta. "Nemůže přežít?!" otázala se Tsunade vztekle. "Shizune, už jsi někdy viděla, aby člověk tak bez chakry jako ona, vůbec dýchal?"

Myslela jsem si, že to bude ten den s návštěvami konec, ale jak vidno, mýlila jsem se. Člověk by řekl, že když je v cizí vesnici a skoro nikoho tam nezná a skoro nikdo nezná vás, tak žádné návštěvy mít nebudete. To je však asi nějaký všeobecný omyl.
Asi tak dvě hodiny poté mě navštívila Hinata společně s Kibou. Vypadalo to, že jsou i dokonce rádi, že je mi už lépe. To bylo, ale absurdní. I když jsem je měla ve skutečnosti chránit, tak kdyby jen tušili, kým jsem, rozhodně by mi chtěli ještě pár těch kostí zlomit. Pokusila jsem se o usměv, ale bylo to jen chabé cuknutí rtů. Už dávno jsem zapomněla, jak něco takového vůbec vypadá. Hinata mi můj chabý pokus oplatila svým šťastným, upřímným a hodným úsměvem.
"To jsem ráda, že už ti je lépe. Víš, vypadala jsi dost bídně. Když jsem se na tebe podívala byakuganem, skoro jako by jsi tam ani nebyla, a pak jsem slyšela, že tvá chakra se nevrací, a tak jsme raději přišli," řekla a já byla šťastná, že se na mne tou svou schopností už dál nedívá, jinak by si všimla, stejně jako doktoři a Tsunade, že nemám pořád chakru. "To jste moc hodní, že si o mne děláte takové starosti, ale nemusíte se děsit, mě jen tak něco neskolí," pravila jsem jako své díky. Kiba se usmál a posadil se na vedlejší postel. "No to bych řekl, takhle přežít na pokraji smrti," přikývl. "A už jsi mluvila s Hokage. Nechá tě tady ve vesnici, když budeš chtít, že jo." "Možná i když chtít nebudu."
Teď jsem přímo ucítila jejich překvapené pohledy. "Zítra mě budou vyslýchat, jestli nejsem váš nepřítel, či nějaký zvěd, a až poté se budu moci rozhodnout, co dál." Až teď si zřejmě Kiba s Hinatou uvědomili, že o mně vlastně vůbec nic nevědí, a že ani neví, jestli chci zůstat ve vesnici. Tak nějak předpokládali, že ano, a že jsem dobrý člověk. Teď však znejistili. Viděla jsem jim to na očích. Cítila jsem to. Co bych měla říct, abych je přesvědčila? Nesmím je ztratit. Byli to koneckonců jedni z mála lidí, které jsem zatím v Konoze osobně potkala. Chovali se ke mně tak mile. Bylo by hloupé si je rozhádat, dost na tom, že samotné Hokage se nelíbím. Honilo se mi hlavou. Mezitím co jsem přemýšlela, v pokoji nastalo dusivé ticho, které nakonec ukončil Kiba. Jenže bylo to ještě horší.
"No vlastně si uvědomuji, že jsme se ještě nepředstavili. Navzájem o sobě vůbec nic nevíme," řekl, ale to se šeredně pletl. Já přesně věděla, kým jsou a co dokáží. To oni o mně vůbec nic nevěděli a tak to mělo i zůstat, pro dobro všech. Kiba dál pokračoval.
"Já jsem Kiba a tady ta dívka vedle mě je Hinata a nesmím zapomenout na Akamara mého psa," představil sebe, svého psa a Hinatu. Oba s napětím poté čekali na mé jméno. O Bože, vždyť to bylo jako v nějakém levném filmu, nebo jako, když se představují malé děti na pískovišti.
"Těší mě," řekla jsem pouze. Čekali na mé jméno, ale já nemohla lhát a ani jim říct pravdu. Kdybych tak učinila, někdo by se přece jen mohl dovtípit. Akamaru na mne výhružně zavrčel. "Můžeme vědět tvé jméno?" zeptala se po chvíli nervózně a nesměle Hinata. Bolestně jsem si povzdechla.
Napadlo mě, že bych mohla říct, že si na nic nepamatuji. Byla by to jedna lež, jedna za všecky. To by, ale k ničemu nevedlo. Časem by i na tohle přišli, ale časem přijdou na pravdu, i když jim nic neřeknu.
"Je mi líto, ale ani takhle málo říct nemůžu," zašeptala jsem a sklonila hlavu kamsi dolů. "Proč jako? Ztratila jsi paměť?" naléhal na mne Kiba.
"Ne, ona evidentně má daleko jiný důvod." řekl něčí hlas a všichni jsme se otočili na nově příchozího.



Fanfiction - Sériovky

16. listopadu 2011 v 17:51 Moje povídky

"Byla jsi mi sestrou, prosím, postarej se o mé dva bratry."


Dokončeno
Podle předlohy: Naruto
Žánr: Záhadné, Dobrodružné, Drama, Smutné, Bojové


Popis:

Povídka hrající si s otázkou: Je dobré, že lidé v Konoze jsou hodně důvěřiví? Co se stane, když do Narutova světa umístím osobu, která zrovna není důvěryhodná, ani podobného přemýšlení jako ostatní postavy? Postavu, jejíž záměry jsou dost nejasné až do poslední chvíle? Postavu, která si s ostatními hraje a vše zaplete do neuvěřitelného spletence intrik, jen aby dosáhla svých cílů? Jaké to cíle však jsou?

(Moje první dílko s kterým jsem si dala tolik práce, že jsem ho přepsala do počítače a umístila na web...)


****************************************************************************

Bleach Europe

Dokončeno
Podle předlohy: Bleach
Žánr: Záhadné, Bojové, Dobrodružné, Drama, Hororové

Popis:

Bleach Evrope je spíše pouze inspirován myšlenkou shinigami, prázdných a společenstvím duší, než nějakým navázaným příběhem. Evropští shinigami, smrtky jsou tak trochu jinačí nátury a jejich situace i situace v jejich městě je dočista jiná, než u našich starých známých z anime a mangy.

****************************************************************************

Můj milý deníčku


Dokončeno
Podle předlohy: Sherlock Holmes
Žánr: Detektivní, Dobrodružné, Drama

Popis:

Sherlock Holmes je po smrti a Dr. John Watson truchlí, zemřel mu blízký a on se s tím musí vyrovnat. K smrti touží po rozptýlení, když ho upoutá článek v novinách o vraždě a on se rozhodne si připomenout staré časy. Všechno je zamotanější a ne vše je tak jak se zdá.

****************************************************************************

Potlačená identita se vrací

Dokončeno
Podle předlohy: Alex Rider
Žánr: Drama, Špionážní, Bojové, Dobrodružné

Popis:

Alex Rieder v pouhých čtrnácti letech nedobrovolně pracoval pro MI6 jako britský agent (jako James Bond). Ve svých patnácti ho konečně MI6 přestala využívat a on se tak rád vrátil ke svému vysněnému životu obyčejného studenta. Takto končí série knížek od autora Anthona Horowize, bylo by však zřejmě směšné se domnívat, že Alex žil dál spokojený a klidný život. Člověk jako on, s tím co prožil a s nepřáteli, které si za rok špionáže udělal… není možné, aby ho to jednou zase nedohonilo?!

****************************************************************************

Génius vs. Génius

Dokončeno
Podle předlohy : Death Note a Artemis Fowl
Tip : crossover
Žánr:Záhadné, Dobrodružné, Drama, Srategické

Popis:

Osobně nemám crossovery moc ráda, takže toto je asi můj první a zároveň i poslední crossover. Teď se asi ptáte proč, když nemám ráda crossovery, jsem něco takového psala? Důvod je na sadě. Já, jak jste si již asi všimli, mám ráda chladné geniální hrdiny, jako je právě Light z Neath notu, Lulouch z Code geass, nebo Artemis Fowl ze stejnojmenné série knížek od autora E. Colfera. Nemálo lidí z vás, kteří viděli Death note a Code geass, asi napadlo, co by se stalo, kdyby se setkaly Lulouch a Light. Mě se, když jsem viděla Death note a Code geass, zase vybavil jejich černovlasý, starší "příbuzný" Artemis Fowl, geniální Irský zločinec. Dost dobře jsem si nedokázala představit Lighta a Lulouche v jednom vesmíru, ale Lighta a Artemise ano, a tak tu máte můj crossover.

Snažila jsem se hlavní tendence seriálu Death note a knížky Artemise Fowla zanechat. Ten, kdo však čeká velkou bitvu strategií dvou géniu, ze které jako vítěz vyjde pouze jeden, může být zklamán. Jedná se spíše o bitvu slov a pouze operování s potencionálním nebezpečím. Tedy filozofická a slovní přestřelka o správnosti rozsudku smrti a našeho jednání, co je to přátelství a jiná témata…

Slova se nám stala novým kopím, které zabodáváme do myslí a ovládáme jím druhé.

(Ten, který nečetl Artemise Fowla, nebo neviděl Death note, si tuto povídku také může přečíst. Na začátek jsem dala krátké úvody o čem seriál a knížka jsou.)

****************************************************************************

Za slavnou a krásnou Gallifray

Dokončeno
Podle předlohy: Doktor Who
Žánr: Drama, Bojové, Dobrodružné, Tragické, Smutné, Záhadné, sci-fi, Love


Popis:

Nejsem takový znalec Doktora Who, vlastně jsem viděla pouze nové série, ale rozhodně až budu mít čas tak plánuji se podívat i na ty staré. No, takže se může moje povídka trochu rozcházet se starými sériemi, protože se opírám jen o ty nové, nicméně nezapomínejte na první pravidlo "Doktor lže", navíc v celé sérii je docela dost rozporů, takže kdo ví, jak to vlastně bylo?

Fanfiction, která vypráví o poslední časové válce, o tom jak došlo k tomu, že Doktor zabil všechny svoje lidi, a vysvětlující i to, proč byla poté devátá verze Doktora citově vyprahlá. Nejen však to, vysvětluje i jiné povahové rysy nových Doktorů, jejich jednání i výroky.

Na rozdíl od klasické předlohy Doktora Who, které do těžkých témat vsunuje vtip až dětskou naivitu a hravost. Tato fanfiction operuje převážně s těžkým tématem a dramatem a komiky je tam oproti seriálu jen lehký odvar. Není to asi klasické ztvárnění Doktora, na které jsme zvyklí. Těžko bych do tématu hrůz války, volby mezi špatným a horším, oběti, otázku, co je správné, definici božství a dialogu o morálce zabudovala dětskou naivitu a hravost. Samotného Doktora nepřestavují jako bloudícího božského poutníka. Nijak ho nezbožňuji, i když bude mít jako vždy za úkol zachránit celý svět. Doktor v mé povídce je obyčejný člověk, nebo bych spíš měla napsat mimozemšťan, který ztratí veškeré své iluze i vše ostatní a zbyde mu jen jeho věrná kamarádka -modrá budka-.

****************************************************************************

Dean Winchester je žena jménem Piper Halliwell

Dokončeno
Podle předlohy : Charmed (Čarodějky) a Supernatural (Lovci duchů)
Tip : crossover
Žánr: Bojové, Dobrodružné, Komedie, Parodie


Popis:

Bláznivý komediální crossover na seriály Supernatural (lovci duchů) a Charmed (čarodějky). Ano já vím, nemám ráda crossovery, nechtěla jsem už další napsat, ale ten nápad přišel tak nějak sám a já nemohla odolat a tu zhůvěřilost si odpustit. Navíc tyto seriály jsou si tak podobné. Ne, jsou víc než to. Supernatural je skoro to samé jako Charmed akorát s muži v hlavní roli, kteří nemají žádnou nadpřirozenou moc. Je temnější, hrozivější a hrdinové daleko více jsou spjati se svým posláním, které je trýzní. Je tu taková podoba, kterou má "chorá mysl" nemůže nechat plavat. Mimo to také někdy potřebuji se trochu uvolnit a udělat si z něčeho legraci.
Pomocí kouzla se dva podobné životy prohodí. Tento střed odhalí mnohé. Pomůže hlavním hrdinům s volbou, dopřeje jim většího lidu, porozumění a poskytne mnoho úsměvných situací.



****************************************************************************

Poezie Pauly Nancy Millstone Jenningsové z Greenbridge v hrabství Essex v Anglii


Podle předlohy : Stopařův průvodce po Galaxii
Žánr: Komedie, Parodie, poezie

Popis:

Stopařův průvodce říká o špatné poezii toto: Vogonská poezie je ovšem až třetí nejhorší ve Vesmíru. Druhá nejhorší je poezie Azghotů z planety Kria. Když král jejich básníků Chrochtos Nadýmavý recitoval svou Ódu na malou hrudku zeleného hnusu, již jsem objevil v podpaží jednoho letního jitra, čtyři posluchači zemřeli na vnitřní krvácení a předseda Středogalaktické komise pro mrzačení umění přežil jen díky tomu, že si uhryzl jednu nohu. Tvrdí se, že Chrochtos byl poněkud "zklamán" přijetím své básně, a právě se chystal začít předčítat svou epickou skladbu o dvanácti knihách, nazvanou Mé oblíbené chrochty ve vaně, když vtom jeho vlastní tlusté střevo v zoufalém pokusu zachránit životy a civilizaci mu vyskočilo až do krku a zadusilo mozek.

Nejhorší poezie, jaká kdy byla napsána, zanikla spolu se svou tvůrkyní Paulou Nancy Millstone Jenningsovou z Greenbridge v hrabství Essex v Anglii při zkáze planety Země.

Ano, uhádli jste správně, jsem zpět s další FF tentokrát na dílo Douglase Adamse Stopařův průvodce po Galaxii. Minimalistické dílko přesto doufám, že se to bude "nebude líbit". Vážně nečtete to, pokud nechcete spáchat sebevraždu.




****************************************************************************

Možná vedlejším účinkem je láska, před použitím se poraďte se svým čarodějem

Dokončeno
Podle předlohy: Merlin
Žánr: Love, Slash, komedie, Parodie, Přátelství



Popis:

Aneb svlékni se, Merlione! Nebo bych to mohla ještě pojmenovat: Pes jitrničku sežral.

Tak ještě jedna FF na Merlina, proč? Sama nevím asi sem měla zase nějakou tu bláznivou náladu. Stupidní fóry, jak z mateřské školky a rozhovory, jak z absurdního dramatu, které jsem se značnou oblibou praktikovala na gymplu, mi asi vážně chybí :-)

Taková moje blbůstka Artuš je smrtelně raněn a Merlin je nucen jak jinak než ho s pomocí kouzla vyléčit, má to však háček. Kouzlo má vedlejší účinek. Co to je, a jak se naše dvojice s tím popere? Co může prozradit sen? To a mnohem víc…

(Upozornění: Tato povídka může způsobit výbuchy náhlého smíchu, které muž vést až k poprskání počítačového monitoru, proto prosím všechny případné čtenáře, aby v ní nejedli a ani nepili. Děkuji.)

****************************************************************************

Dvě strany jedné mince

Dokončeno
Podle předlohy: Merlin
Žánr: Love, Drama, Smutné, Přátelství



Popis:

No, tak je to tady, ona slíbená "Merlinovka", bohužel obávám se, že tentokrát to nebude tak úplně funny jako minule a návaznost na minulou kapitolovou "Merlinovku" bude pouze taková sporadická.
Jak už sám název napovídá, opět se to celé bude točit kolem vztahu Merlina a Artuše, ale nejen o tom. Tentokrát bude povídka vystavena po drobných kapitolách jednotlivých výpovědí postav z posledních dnů před Artušovou smrtí, čili díl 5x12.

Merlin lže! Merlin se skrývá za třpytivým závojem. Tuší postavy, kdo ve skutečnosti je a víme to my? Co znamená onen titul Emrtys, co je skutečná síla? Jak jeho lež a tajnůstkářství zasahujete do myslí jeho přátel? A jak zasáhne jeho náhlý odchod před bitvou?

Je to takové mé větší rozloučení s fandomem Merlin, i když tento seriál mě bude inspirovat ještě i nadále. Tak doufám, že se to bude líbit, i když to asi není přesně to, co jsem slibovala. :-)

****************************************************************************

Ťuk, ťuk, vyléčíte mě?

Dokončeno
Tip : crossover
Podle předlohy: Dr. House a Alex Rider
Žánr: Přátelství, detektivní, dokrodružné, komedie, špionážní

Doktor House úvod

Popis:

Dr. House přijme nezvyklého pacienta. Mladíka se střelnou ránou, vyvrknutým kotníkem a zlomenýma žebry. House však není typ doktora, který přijímá pacienty s nezajímavou diagnózou. Proč to udělal? Zajímá ho snad pacient sám o sobě? Všichni si myslí, že chce řešit hádanku, kdo onen pacient je a jak k oněm zraněním přišel, ale House po tom nijak moc nepátrá. Navíc se chová naprosto podivně. Tedy naprosto "nehousovsky". Proč onoho pacienty vlastně přijal? Kdo onen pacient je? A proč se House chová tak prapodivně?

Tak FF tentokrát crossover na Dr. House a Alexe Ridera. Taková oddechovka. Prostě se mi chtělo napsat nějakou blbůstku pro radost.

****************************************************************************

Doktor kdo, doktor čeho?

Dokončeno
Tip : crossover
Podle předlohy: Myšlenky zločince (Criminal minds) a Pán času (Doctor who)
Žánr: Přátelství, detektivní, dokrodružné, komedie


Popis:


Zase něco lehčího na vydechnutí. Tentokrát crossover na seriály Doctor Who (Pán času) a Crimine minds (Myšlenky zločince).

Fanoušci obou seriálů, řekněte po pravdě, určitě vás to také napadlo! Dr. Dr. Spencer Reid je chodící reklama na Doctora who, od toho jak vypadá a oblíká se, po to, že je Doktorovím fanouškem a v samotném seriálu se o Doktorovi a TARDIS několikrát zmiňuje.

Takže přináším sérii krátkých na sobě nezávyslích jednorázových FF založenou na podobnosti charakterů Dr. Reida a Doktora. Snad se to bude trochu líbit.


****************************************************************************

Špatné dny Johna Watsona

Rozepsáno
Podle předlohy: Sherlock
Žánr: dokrodružné, horor, military, psychologické, drama

Popis:

Každý máme své dny, kdy si říkáme, že kdybychom zůstali v posteli, udělali bychom lépe, jenže bohužel tak to nefunguje. Nevíme, co nás toho dne čeká, když vstáváme. Musíme vstát, protože nás mohou potkat, ale i věci dobré.

Mnohdy když se díváme na druhé, nemáme ponětí, kolik takových dnů je potkalo a jak skutečně zlé byly. Za mírnou laskavou povahou a sladkým hřejivým úsměvem se může skrývat bolest a utrpení, protože to co nás činí soucitnými a laskavými k druhým, není jen výchova a to že teď se máme dobře, ale i to, že předtím jsme se dobře nemněli a víme, jaké to je.



****************************************************************************

Alexander John Rider Gibbs

Dokončeno
Podle předlohy: Alex Rider a NCIS
Žánr: dokrodružné, záhadné, komedie, parodie

Popis:


No jo, další FF na téma Alex Rider, která je přímo strašně podobné té s Housem. Je to opět taková nicneříkající pohodovka. Crossover, který je jen o crossoveru, nepřinášející žádnou velkou myšlenku, nerozvíjí nějakou velikou diskuzi, ani to není čistě komedie. Všichni hrozně milujeme Mary Sue, když autor hlavního hrdinu učiní všemocného, zvláště když je to náš agent 00nic…

**************************************************************************

Skutečná FBI

Dokončeno
Podle předlohy:
Supernatural (Lovci duchů) a Criminal minds (Myšlenky zločince)
Žánr: relaxační, záhadné, detektivní, fantasy

Popis:

Tým Útvaru analýzy chování FBI pátrají už přes dva měsíce po neznámém, který má již za sebou řadu mrtvých žen a zvláštní vampyrické a sektářské sklony. S případem jsou téměř v koncích, když tu jim najednou zavolá jakýsi záhadný informátor s novinkami o případu…

**************************************************************************

Šťastni v normálu

Dokončeno
Podle předlohy:
Supernatural (Lovci duchů)
Žánr: záhadné, smutné, fantasy

Popis:


Soubor FF drabblů na seriál Supernatural (Lovci duchů).
Sladký je život mimo nadpřirozeno, sladký je život těch, co nejsou hrdiny… nebo že by ne?!


**************************************************************************

Svatební cesta

Dokončeno
Podle předlohy: Supernatural (Lovci duchů)
Žánr: love, AU, relaxační

Honeymoon trip by jajafilm

Popis:


Když se Deanovi nevydaří svatba s Lisou, je velmi zklamán a raněn. Zbylo mu jen sebeobviňování, sny a zaplacený výlet do Rakouska pro dvě osoby. Dean není nijak bohatý a tak se mu nechce vyhodit drahé lístky jen tak do koše. Místo tedy ex-skoromanželky na výlet pozve Castiela, svého dlouholetého nejlepšího přítele. V životě je důležité umět říci NE a umět říci ANO.

PS: Nééé, vůbec bych neměla psát něco jiného a vůbec tohle není jen taková drobnost bez většího smyslu a myšlenky, jen Love story pro moje pobavení (a potěšení všech slasherek).
Poslední dobou mi psaní nějak nejde a ne, že bych neměla inspiraci, ale spíše se mi motají slova, věty se mi podivně skládají, popisy mě nebaví. Pospíchám, nevím proč, a potěšení už je také méně.


**************************************************************************

Sladké sny

Dokončeno
Podle předlohy:
Různé fandomy
Žánr: Love, horor, drama, humor

Honeymoon trip by jajafilm

Popis:


Soubor několika drabblů z různých fandomů, provázaných jednoduchou otázkou: O čem se hrdinům zdá?

Sny jsou zajímavá věc, jsou to zážitky iluzorních hlasů nebo jiných vjemů vytvářených mozkem během spánku v rámci procesu snění. Zasahující mnohdy tak do našeho podvědomí ukazující naše nejniternější tužby i obavy.

Mohou být různé, od těch příjemných, praštěných k děsivým hrůzám, kdy se člověk probudí zpocený a celý se třese. Pro tento soubor, jsem se rozhodla, že se hlavně zaměřím právě na noční můry… protože i ti největší hrdinové mají z něčeho strach.

**************************************************************************

Sluha dvou pánů a jedné ženy

Rozepsáno
Podle předlohy:
Harry Potter
Žánr: Love, drama, smutné

Popis:


Soubor tří drabblů z fandomu Harryho Pottera.

Severus Snape je mužem, který slouží dvěma pánům: Albusi Brumbálovi a Voldemortovi. Komu je však skutečně věrný?



Tak a jsem tu

15. listopadu 2011 v 23:25 | Já |  Koš
Tak jsem si nakonec založila blog. Rozhodla jsem se to udělat, abych tak nějak sesunula na hromadu svoji tvorbu jak výtvarnou, filmovou tak i spisovatelskou, a aby tato tvorba byla volně přístupná všem mým přátelům i ostatním. Zatím tu je dost pusto, musím se s tím nejdřív na učit a tak, což mi bude trochu trvat. Mě antitalentovi na počítače, ale snad to nějak zvládnu. Doufám, že se tedy tento blog bude líbit a všechny tu vítám.