close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nejtěžším zločinem je promrhaní svého života a trestem za to je smutek a prázdnota v srdci.

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Smetí z mé kapsy - Střípek světa za sklem

19. března 2012 v 17:45 | Já |  Moje povídky

Jela jsem do školy autobusem se spoustou těch naštvaných lidí, co musejí jet do práce, a stejně jako oni jsem se na ně naštvaně křenila, jako každý den. Venku svítilo ranní sluníčko, ale to člověka nedokázalo nijak vytrhnout z té pochmurné šedi, co panovala v autobuse. Dívala jsem se z okna na ten jiný, ale zároveň stejný svět za sklem a pozorovala tisíce projíždějících aut sjíždějících a najíždějících na dálnici. I když to, co se dělo za oknem, bylo plné jásavých a šťastných barev, byla to stejná šeď, jako uvnitř autobusu. Poté nakonec přeci jen ukázal svět za sklem, že je skutečně jiný a neobvyklý oproti normálu.
Na nádherný trávníček se zakouřenými stromy od výfuků aut, projasněnými sluníčkem, zvlhčenými ranní rosou a stojícími mezi jednotlivými nájezdy a výjezdy z dálnice, přišel starší pán, asi důchodce. V jedné ruce držel noviny a v té druhé rybářskou židličku. Došel až doprostřed trávníku, rozložil židli, usadil se na ni a chvíli sledoval okolní ruch. Poté otevřel noviny a začal si je pročítat. Netrvalo dlouho a na trávník přišel, podobně jako ten první důchodce, další a stejně jako on se posadil na svoji přinesenou židličku a začal si číst noviny. Dívala jsem se fascinovaně na to zjevení a můj mozek to nebyl schopen strávit.
Na světlech se rozsvítila zelená a můj autobus se rozjel. Ten výjev mi zmizel z očí a znovu mi svět zavála šeď, avšak ten pocit toho, co jsem viděla, ve mně zůstal.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama