Nejtěžším zločinem je promrhaní svého života a trestem za to je smutek a prázdnota v srdci.

Srpen 2012

Dean Winchester je žena jménem Piper Halliwell 02

27. srpna 2012 v 15:14 Moje povídky
Dean Winchester se probudil s děsivou bolestí hlavy a první jeho myšlenka byla, že neměl včera tolik pít. Jasně, vše byl jen sen. Převalil se na druhý bok a ještě pořád se mu nechtělo vstávat. Paličatě ležel se zavřenýma očima, i když si již začínal uvědomovat, že něco není v pořádku a to něco bylo rozhodně větší, než by si kdy dokázal představit.
"Piper, prosím tě, prober se!" "Piper, jsi v pořádku?" "Lásko, jsem tady, budeš v pořádku, jsem u tebe." Slyšel čísi starostlivé hlasy, dva ženské a jeden mužský, volající nějakou Piper. Ty hlasy byly naplněny láskou, ale také obavami. Kdo je Piper? Proč jim na ní tolik záleží? To netušil, ale napadlo ho, že by bylo docela fajn, být tou onou Piper.
Otevřel oči, chtěl ty tři vidět. Jaké však bylo jeho překvapení, když zjistil, že nespí někde na barové stoličce v pajzlu, nebo v motelovém pokoji u zapnuté televize, ale že leží na jakési šedivé semišové pohovce a nad ním se sklání dvě ženy a jeden muž.
Jedna z žen měla sněhově bílou pleť, jako princezna z pohádky, zrzavé kudrnaté vlasy, které v slunečním světle dostávaly zlatavou barvu, a jasně rudé plné rty, které lákaly k polibku. Druhá žena oproti ní měla velmi snědou pleť a hnědé vlasy sestřižené do až klučičího účesu. Její hnědé hřejivé oči hrály však podivnou vášnivostí a drsností. Jestli žena s bledou pletí vypadala na princeznu, tato žena byla spíš osobou, kterou byste odhadli na lesní divokou amazonku. Muž měl krátké světle hnědé vlasy až téměř blonďaté, oválný obličej, vysoké čelo a velmi úzké rty. Oči měl hřejivě zlatavé a postavu štíhlou a vypracovanou. Něčím mu až přízračně připomínal Castiela. Možná to bylo tím, že z něho vyzařovalo takové božské osvícení, nadnesenost, autorita a podivný pocit bezpečí. Všichni tři se nad ním skláněli a starostlivě vraštěli své obličeje. Podivná společnost!
Dean se posadil a rozhlédl se šokovaně kolem. Nalézal se v místnosti, kterou by mohl definovat asi jako obývací místnost. Vedle oné semišové pohovky po každé straně stály staré ručně vyřezávané noční stolky, jeden hnědý a jeden bílý. Na obou z nich stejně staré lampy. Přímo před Deanem se nacházel větší konferenční secesní stolek, stojící na ošoupaném, až příliš pestrém koberci. Zdi v místnosti byly vymalovány do příjemné vanilkové, která ladila i se zbylým dřevěným starým secesním nábytkem. Celá místnost voněla čerstvými květinami a Dean si na chvíli pomyslel, že kdyby nežil život, takový jaký žil, byl by takový starý a útulný dům, právě to pravé pro rodinný život.
"Piper?!" pravil muž, ale přitom celou dobu hleděl na Deana. Nebylo pochyb. Ti tři si myslí, že on je Piper. Skutečně toho včera vypil příliš!
"Může mě někdo z vás štípnout?" zaškemral v marné naději, že ještě stále spí.
"Cože!" zamrkala překvapeně amazonka.
"Prostě mě ští-jaou, aaaaaaou!" zaječel Dean potom, co ho druhá žena, zrzka, nečekaně štípnula. "Co, to sakra vyvádíš?!"
"No, chtěla jsi," pravila poklidně na svou obranu princezna a nadzvedla dráždivě své obočí. Spletl se, tohle nebyla princezna z pohádky, ale ďáblice. Přesto by ji i tak možná měl poděkovat. Teď věděl, že cítí a to co vidí, je skutečnost, nebo alespoň představa tak opravdová, jak jen může být. Takže co? Jak se sem u všeho svatého dostal. To už jeho život má v rukou zase nějaký anděl, nebo za to může tentokrát démon? A co ty tři vědí o něm? Jsou do toho zapleteni? Proč si, do háje, myslí, že on je nějaká Piper! Jsou snad také pod nějakým kouzlem? Co bude dělat? Řekne jim, že není ten, za koho ho mají. Co když jsou v tom skutečně nevinně? Nebo bude mlčet, bude se před nimi vydávat za onu Piper? Nevěděl. Bezva, asi v první řadě, si na to dá panáka a pak se uvidí.
Dean se pomalu postavil a trochu zmateně se rozhlédl. Kde asi mají kuchyni?
"Piper, děje se něco? Je ti už dobře?" zeptal se opětně muž.
"Jo, tedy moc ne. Já nevím, tak trochu se mi točí hlava…" zahučel Dean zmateně. "Kde, kde je kuchyně?" Obě ženy si vyměnily zmatené a starostlivé pohledy. Tato Deanova otázka se jim evidentně nelíbila. Nastalo hrobové ticho, které nakonec přerušil až muž.
"To nic. Všechno jsem tam už uklidil," informoval Deana muž. Dean si povzdechl. "Ptejte se na co chcete, na co chceme vám odpovíme. Já jsem se neptal, jak úspěšný jsi muž v domácnosti, ale na to, kde je kuchyně."
"Ptala," zahučela zrzka.
"Co?" zamrkal Dean.
"Ptala rod ženský," objasnila za ni amazonka.
"Jo, jasně ptala," opravil se nejistě Dean a sám by si nejraději jednu vrazil. Takto akorát dostanou podezření, že něco není v pořádku.
"Páni, to musela teda být pecka. Doleva a rovně. Raději tě doprovodím," usmála se zrzka a vstala. Bezva, takže se tady nepohnu vůbec nikam bez dozoru. I když tahle společnost vypadala celkem příjemně. Proběhlo Deanovi hlavou a nechal se zavést do kuchyně.
Leo se už také začal zvedat. To co slyšel od své manželky se mu ani v nejmenším nelíbilo, ale Phoebe ho zastavila. "Poslyš, potřebuji s tebou mluvit," zašeptala naléhavě.
"Dobře," přikývl, že poslouchá.
"Hele, já vím, že jsi říkal, že to kouzlo nefungovalo. Že jsi ji léčil a přitom jsi udělal nějakej z těch tvých světlonožských triků. Cítil jsi, Piperčinou duši a…" začala opatrně Phoebe.
"Ne, nemůžu přesně určit Piperčinu duši. Cítím její obavy, strach, únavu lásku k rodině a…" Leo se zastavil v půlce věty a s otevřenou pusou hleděl na Phoebe. Phoebe mu jeho pohled oplatila svým "no tak to vyklop" a nataženým krkem dopředu, přivřenýma očima a kyselým úsměvem. "A bylo toho tam od všeho trochu víc," vypadlo nakonec z Lea.
"Od všeho trochu víc? A-Aha," zopakovala Phoebe a její výraz se změnil na "čuchám, čuchám čertovinu."
"Ne, nemyslím, že to nebyla Piper, jen je z toho, co se stalo ráno, ještě nesvá. Byla to skutečně rána," pravil Leo, ale spíše více pro sebe.
"No, já jen, že já obvykle nemůžu vycítit pocity mých sester. Kvůli tomu lektvaru, který připravil Chris, ale teď Piper cítím. Je, je nejistá, unavená, trochu otrávená… ne hodně otrávená, mrzutá a…"
"A zmatená, strašně zmatená!" křikla Paige, která s vervou zrovna připochodovala z kuchyně. Leo a Phoebe na ni vrhly překvapené pohledy, Paige si z toho však nic nedělala. "Víte, proč šla do kuchyně?! Chtěla se napít."
"Napít, láhev s vodou je támhle," nechápal Leo.
"Ne, ona se chtěla napít tvrdého," objasnila Paige a založila si ruce.
"Ale Piper tvrdý alkohol nepije a už vůbec ne v deset ráno," ozvala se překvapeně Phoebe.
"No, evidentně pije, když předtím jí můj lektvar odhodí na protější stranu kuchyně a ona se bouchne do hlavy."

Dean se vyděsil a tentokrát za to nemohl žádná z Castielových náhlých návštěv, ani přímo nějaký démon, i když podle Deana to rozhodně démonické bylo. Nikdy si nemyslel, že by se něco takového mohlo stát. Evidentně se mýlil. Už měl za sebou jednu magickou výměnu těl, tedy vlastně jí měl za sebou Sam, takže by ho to moc překvapovat nemělo, ne? Jenže Sam neuvázl v žádné ženské! Bože, proč šel do koupelny a díval se do zrcadla, ušetřil by si šok?! No, teď alespoň věděl, proč ho ti tři považují za nějakou Piper.
Přestal si chrstat vodu do obličeje, zvedl hlavu a zadíval se znovu do zrcadla. Ze zrcadla se na něj upíral pár hnědých hřejivých temných očí, nad nimiž bylo jasně striktně upravené obočí, které však nebylo i přes všechnu snahu souměrné. Jen malá jizvička nad levým okem, kazila onu dokonalost, nebo naopak přidávala na zajímavosti. Nos měl úzký a podlouhlý a pod ním se rýsovaly ne skromné, ale ani ne okázalé rty. Co však bylo ohromující, byla ohromná hnědá hříva až do půlky zad. Sám dlouhé vlasy neměl. Připadalo mu nepraktické mít dlouhé vlasy. Člověk se o ně musel více starat a také to bylo nepohodlné, když bylo vedro. Nicméně u žen mu to přišlo nanejvýš přitažlivé. Pokud se jednalo o postavu, nemohl si vymyslet lepší. Tato žena nebyla jako ty dvě druhé. Nedokázal to popsat, ale šel z ní takový klid a rovnováha. Jestliže zrzku pasoval na princeznu, nebo ďáblici, tu druhou na amazonku, tak tuto by asi označil za Hestii.
"Jsem krásný, tedy krásná a nádherná kočka…" uvědomil si. Tato skutečnost mu zvedla náladu a vedla k další, tentokrát hříšné myšlence. Nenadřel se za svůj život dost? Nezaslouží si odpočinek? Třeba tohle není dílo ďábla, ale dar. Dar nového života. Nového začátku, bez andělů a démonů. Klid, po kterém tolik toužil. Možná už toho udělal dost a teď je na řadě někdo jiný. Je jen na něm, aby ten dar přijmul. Přijmul život ženy, krásné ženy jménem Piper.
Nové tělo, nový normální život… To stálo za oslavu a ne jen za jednu sklenku wisky! Jediné, co na tom bylo smutného, byl Sam, ale snad byl obdařen tím i on a teď se má dobře.
Dean zapátral po koupelně, chvíli trvalo, než nalezl, co hledal. Šminky, ještě, že ho Sara Chambers onehdy zmalovala těmi svými jako kraslici. Byla to docela sranda, tedy alespoň do té doby než se do toho začal plést ten idiot Linaberry. Dean zavrtěl hlavou a pokusil se zahnat ony nepříjemné vzpomínky znovu zpět, odkud se vynořily. Konečně našel, co hledal, v malé nenápadné dřevěné krabičce. Trvalo mu to déle, než by trvalo kterékoli ženě, ale výsledek stál za to. Nikdo by podle toho nemohl říci, že tohle dělal poprvé. Sám na sebe se usmál do zrcadla, fajn to by bylo. Teď ještě hodit něco na sebe v čem by mohl omrknout místní kluby.
Uklidil krabičku se šminkami a vyšel z koupelny. Když o tom tak uvažoval, kde vlastně měl ložnici, tedy kde ji měla Piper?
"Hááá, Piper, prosím tě, já vím, že ti není zrovna nejlépe, ale mohla bys zajít do P3. Conrad Brooks, ten nehorázný parchant nás už zase otravuje. Právě mi zase volal, protože tvůj mobil je vypnutý," vybafla okamžitě na Deana zrzka, když vyšel z koupelny a podala mu nokii 5310.
"P3?" nechápal Dean a zrzka si povzdechla.
"Copak si skutečně všechno zapomněla? Tvůj klub," objasnila.
"Jo, jasně můj klub," zopakoval Dean a oči se mu rozsvítily. Ona má klub, tedy on má klub. To je skvělé! Zamete s tím… jak že se jmenoval? Ach, ano Conrad Brooks! Vypořádá se s ním a pak bude moci oslavit svůj nový život a ještě k tomu zadarmo.
"Bez obav, postarám se o to, jen bych se na to teď chtěla patřičně obléct," pravil s úsměvem Dean. Zrzka zakroutila očima.
"Jdi nahoru po schodech a pak doprava, hned první dveře. Poslyš, nehraj to na mě! Prošli jsme si společně dost věcmi na to, abych věděla…" zadržela ho ještě zrzka.
"Abys věděla, co?!" vybafl na ní Dean a zrzka překvapeně zamrkala. Chvíli bylo ticho, než si zase vše urovnala v hlavě.
"Jsem tvoje sestra a nemusím být čarodějka, abych věděla, že něco není v pořádku. Že jsi zmatená. V našem vlastním domě se nevyznáš a všechno jsi zapomněla!" pravila zostra, ale Dean polovinu z toho téměř nevnímal. Jsem tvoje sestra, nemusím být čarodějkou, ta slova ho praštila do uší. Jako by dostal pohlavek. Jsou sestry! Sestry, které mají podobný vztah jako on a Sam. Nemusí být čarodějkou! To myslela jen obrazně ne?! Snad nejsou opravdu čarodějky. Zrzka pokračovala dál. "Jsem nejmladší z vás. Možná nejsem ti blízká jako Phoebe. S tou se znáš už od narození, kdežto mě jsi poznala před několika lety, a tak nejsem v rodinném podniku ještě tak dlouho. Jsi tak unavená, chtěla jsem ti jen pomoci. Moc mě to mrzí a…" Deanovi se zatočila hlava a na sucho polkl. V duchu zrzku prosil, aby už přestala. Zřejmě tři sestry, ony jsou tři sestry. Došlo Deanovi. Sestry, které mají stejně silné pouto jako on se Samem a ta zrzka je z nich nejmladší. Ztracená sestra, která přešla do rodiny později. Do rodinného podniku, jakého podniku?!
"Adam," zašeptal Dean.
"Cože?!" nechápala zrzka.
Ne, Piper s ní nemá vztah jako on se Samem, ona s ní má vztah, jako by měli on a Adam, kdyby Adam nezemřel a pak se jeho těla nezmocnil Michael. Tak tohle bylo skutečně moc! Nic lepšího a zázračnějšího si nedokázal představit. "Chtěl jsem říct, nedělej si s tím hlavu. Víš, jsem trochu zmatená. To máš pravdu, ale rozhodně se na tebe nezlobím," usmál se Dean a bratrsky ji objal. Tento život byl asi skutečně dar.
Chvíli tak stáli, než si Dean vzpomněl, že je co oslavovat a koho vykopnout z Pipřina, tedy jeho klubu. "Nedělejte si starosti, vyřídím to!" křikl a rozběhl se ke schodům. Když přišel do ložnice, překvapila ho velká manželská postel, která tu byla. Neměl na to čas a ani nechtěl o tom přemýšlet. Dean by normálně oblečení neřešil, kdyby na sobě měl něco normálního, ale když jeden má na sobě domácí zástěru, tak i chlap uzná, že v tom asi těžko může vyrazit ven nebo do klubu. Přistoupil k šatníku a zvědavě ho otevřel s nadějí, že všechno oblečení nebude infantilně růžové, nebo s kytičkovým vzorem. Naštěstí nebylo, vlastně polovina šatníku tvořilo oblečení výhradně v černé barvě a ta druhá byla sice v barvě, byly tam však jasné tvrdé barvy, žádné pastelové. Na Deanově tváři, tedy spíše na Pipřině tváři, se objevil úsměv.
"Juhůůůů, žena podle mého gusta," prohlásil potěšeně.

P3 je klub s velkým fialovým štítem, složeným z třech trojúhelníků, dvou malých a jednom velkým s velkým modrým P a malou trojkou. Dveře do něho jsou stejně fialové, jako je štít, a před dveřmi je malá stříška z modré plachty. To Deana moc nepřitáhlo, ale když tam vstoupil, jeho dojem se maximálně zlepšil. Prostředí bylo nanejvýš útulné a příjemné. Kolem zdí stálo několik červených stolků, které ladily s červenými závěsy. Uprostřed byl velký oválný bar a vzadu bylo podium, kdy hrála kapela. Muzika byla hlasitá, ale ne na nepříjemné úrovni tak, aby nebylo slyšet vlastního slova. Klub byl vcelku narvaný lidmi, ale tím líp. Bylo vidět, že prosperuje.
Hned co Dean do klubu vešel, přispěchal k němu jakýsi mladík. Měl krátké hnědé vlasy zhruba jako Sam, dlouhý úzký nos a středně plné rty. Zelenomodré oči barvy řeky upíral na něj a na krku se mu houpal dřevěný přívěsek se znakem třech protínajících se listů v kruhu. Vlastně se až přízračně podobal Samovi, až na ten přívěsek a výšku. Nebyl totiž nikterak vysoký.
"To je dost, že jdeš!" vyhrkl. "Conrad Brooks tu bude co nevidět. Už tři dny nám vyhrožuje. Zatracenej mafiánskej hajzl! A má větší pravomoc než Daryl, řekni mi ještě jednou, proč ho nemůžeš proměnit v žábu?!" Dean nechápavě zamrkal. O čem ten kluk do pytle mluví? To už je druhá zmínka o kouzlech. Co to s těmi lidmi je?!
"No hádám, že začarovat ho do ropuchy by bylo velmi lákavé. Jistě by si to zasloužil, nicméně obávám se, že by to nebylo správné. Vlastně byla by to moc, moc ošklivá věc. Hodně temná magie," pravil se svým tradičním úsměvem Dean a mladík si ho změřil od hlavy k patě.
"Ty, ty jsi něco pila?" vypadlo z něho opatrně a nepřestával si Deana měřit zkoumavým pohledem.
"Jo, tak něco," protočil Dean panenkami. V tom se zastavil čas. Ne pro Deana s tím mladíkem, ale pro ostatní. Vše zmrzlo v děsivé skutečnosti a do klubu vstoupil král temnot.



Dean Winchester je žena jménem Piper Halliwell 01

27. srpna 2012 v 15:09 Moje povídky
Tři sestry musejí zachraňovat svět,
a do samotné pasti zoufalství hledět.
Den co den bojují s krutým démonem,
a právě díky tomu neoplývají blahem.


Starší, rodina i přátelé
vědí, že už jsou zoufalé.
Únava je velmi zmáhá,
avšak dlouhá je ještě jejich dráha.


A tak volám tě má moci,
přijdi nám ku pomoci.
Dej alespoň mé nejstarší sestře den odpočinku
a již někdo jiný ať tě má na chvilku.

"Nemám své schopnosti! Bože, já ztratila své schopnosti. Ten červenomodrý balonek se zakutálel do silnice a Charli od vedle za ním běžel, ale přitom ho srazilo auto… a já… já, to nemohla zamrazit… Jen jsem tam bezmocně stála a máchala rukama…" vydala ze sebe překotně Piper a posadila se do velkého proutěného bílého křesla v obýváku.
"Cože ty jsi ztratila svoji moc?! Ale jak to? Kdo ti ji mohl ukrást, zase po nás jde nějaký démon?" vyhrkla Phoebe sbíhajíc ze schodů dolu.
"Já nevím Phoebe, prostě ještě ráno jsem tu moc měla a teď odpoledne chci zastavit to auto a nemůžu. Nevím, kdo nebo jak to mohl udělat. Nic jsem nekupovala, a ani nedostala, žádný démon mě nehonil a za celý den jsem jen jednou políbila Lea, žádnou žábu, nebo ropuchu, či něco jiného," rozčilovala se Piper, což nebylo až tak obvyklé. Ona většinou byla ta klidnější, moudřejší nejstarší sestra.
Phoebe se zamračila a doběhla až ke své sestře. "Ale nějaký důvod tu musí být."
"Phoebe a ty máš své schopnosti? Kdy naposled jsi měla své vidění, nebo ses vznesla?" zeptala se jí její sestra a v duchu se modlila, aby to nebylo tak, jak se domnívala.
Phoebe od své sestry odstoupila a pokusila se vznést. Nic se však nestalo. Piper tázavě nadzvedla svoje jemné tenké obočí v otázce. Phoebe si skousla svůj růžový ret natřený jahodovým leskem a znovu svůj pokus opakovala, tentokrát se jí to však povedlo. Vznesla se ke stropu jako pták a poté poklidně zase přistála před svou starší sestrou. "U mne vše asi v normálu…" pokrčila rameny.
V tom se z kuchyně ozvala ohlušující rána. Piper s Phoebe na sebe vrhly znepokojené pohledy a poté obě zamířily do kuchyně, která byla doslova vzhůru nohama. Vše ze skříněk bylo vyndané. Okno v kuchyni bylo rozbité a střepy se válely po zemi. Velký dřevěný jídelní stůl přetékal přísadami do lektvarů lahvičkami s nimi, na sporáku v hrnci se vařilo něco, co rozhodně nevypadalo jako nedělní oběd. Šla z toho zlatavá mlha a neskutečný zápach. Uprostřed veškerého toho zmatku si trůnila Paige na černé barové stoličce a nepřestávala se zubit.
"U všech svatých Paige, co tu vyvádíš?" okřikla svojí mladší sestru Piper.
"Ale nic, jen tady zkouším takové malé kouzlo," pokrčila bezstarostně rameny Paige, našpulila rty a na tváři se jí zjevil onen nevinný úsměv.
Phoebe se zamračila a vzala ze stolku drobný růžový papír, který ležel vedle netopýřích křidélek. Phoebe začala nahlas číst.

"Vždyť i jinde musí být duše,
která se nechová plaše.
Člověk, který zamete s démonem.
Duše s dobrým srdcem."


"Cože, to je kouzlo k…" vyhrkla Piper a vytrhla Phoebe papírek z ruky.


"Někdo, kdo nezneužije tuto moc,
a ostatním přispěchá na pomoc.
Někdo mé duši hodně podobný,
Někdo, kdo je pro tuto práci stvořený.

A tak dopřej den klidu.
Bez porušení běžného řádu.
Na den vyměň role,
Tak aby se nic nevymklo kontrole.

Ne není to pro osobní prospěch.
Toto kouzlo je pro blaho všech,"


Přečetla nahlas Piper z onoho kousku růžového papíru. Rozhořčeně se zamračila, vykulila oči, zakroutila hlavou a káravě se zašklebila. "Paige, to nemůžeš myslet vážně! Tohle není osobní prospěch, a co to potom je? Co pak jsi už zapomněla na své poprsí!" okamžitě ji seřvala.
"Ne, jasně že jsem nezapomněla. Něco takového se nezapomíná, ještě mě bolí záda. Ale tohle není pro osobní prospěch. Je to pro tvé blaho, pro blaho všech. Když budeš takhle pořád unavená, jako jsi byla, nikomu nepomůžeš. Neříkala jsi, že jsi matka a manželka-majitelka klubu-čarodějka a že těch pomlček je tam nějak o jednu víc, než by mělo?!"
"To ano," připustila Piper, "ale tady nejde jen o tvůj osobní prospěch. Uvědomuješ si, že tímhle bys přesunula moji moc na někoho cizího? Uvědomuješ si, co by to mohlo způsobit."
"Jo, celkem jo, odpočinula by si," oponovala chladně Paige.
"I kdyby tvoje kouzlo fungovalo, což si nemyslím. Co z toho?! Mohla bys přenést moji moc na nějakého démona, a pak si ani nedokáži domýšlet důsledky. Nebo přeneseš moji schopnost na nevinného, máš právo mu kazit život?" začala chrlit ze sebe Phoebe.
"Hele, to kouzlo jsem dlouho rozmýšlela. Proto je tam ta pasáž o dobrém srdci, o člověku, který se bojí démonům nakopat zadek, o zneužití a definuji ho, jako někoho pro tu práci stvořeného," snažila se usilovně Paige obhájit svoje jednání.
"No dobře, ale takhle budeme oslabené. Co když nás nějaký démon napadne. Musíme chránit malého," přidala se k argumentům proti také Piper.
"Hele, vymyslela jsem to dobře. Mezitím, co Piper nebude mít své schopnosti, nás nikdo napadnout díky tomuto kouzlu nemůže. Proto jsem uvedla, že si vyměníte role a že nic se nesmí vymknout kontrole," zahučela už naštvaně Paige. "Božínku, snažím se vám pomoci a vy dvě, co?! Jen mě kritizujete!"
"Jo, Paige. Máš naprostou pravdu měly bychom tě přestat kritizovat a začít jednat," pravila nesmlouvavě Piper a vrhla se po své sestře. Přesněji řečeno po bobkovém listu, který svírala v ruce a který měl uzavřít, zpečetit celé kouzlo. Obě sestry se začaly prát. Piper shodila Paige z barové židličky na zem a ta se bouchla do hlavy sice jen lehce, než se však stačila vzpamatovat, Piper jí sebrala bobkový list. To však pro Paige nebyl žádný problém. Prostě jen křikla: "bobkový list," a bobkový list zmizel v modrém světle z Piperrné ruky a přemístil se do ruky Paige.
"Tak dost obě dvě!" snažila se uklidnit obě dvě své sestry Phoebe, nebylo to však moc platné. Paige přiskočila k hrnci s lektvarem, Piper však sebrala ze stolu jednu z lahviček a hodila jí po své sestře, takže Paige musela uskočit. Piper se znovu vrhla po bobkovém listu, jenže jí to na skle z roztlučené lahvičky uklouzlo, sice vytrhla Paige bobkový list, ale sama poté máchla rukama, aby nabyla zpět ztracenou rovnováhu a bobkový list přitom upustila.
Lektvar explodoval, odhodil Piper na druhý konec kuchyně, kde narazila na stěnu a svezla se na zem, a zahalil kuchyni do třpytivého zlatavého dýmu.

Dean se převalil na druhý bok a pokusil se znovu usnout. Nikdy se spánkem neměl problém. Většinou usnul dříve, než se jeho hlava dotkla polštáře. To bylo asi způsobeno tím, že většinou spal jen pár hodin. Už ani nepamatoval časy, kdy měl na spánek déle jak čtyři hodiny. Nebyl čas spát, svět se topil v čím dál větším bahně. Nejdříve honil pouze démony a především žlutookého, pak však byla otevřena brána do pekla a on musel zabránit apokalypse, následně na to unikla Matka z očistce, jeho nejlepší přítel ho zradil a do světa přišli Leviatani. Jeho boj již nebyl jen proti démonům, ale i andělům, leviatanům a hlavně stál sám proti sobě. Za celou to dobu nebyl čas si odpočinout a on byl již tak unavený, tak strašně unavený!
Toužil, zoufale si přál rodinu a to mu sice bylo dopřáno, ale jen pouze na jeden rok a stejně to bylo nějak podivné, umělé. Nebyl to onen rok, co si přál. Nebyl to život, který by ho naplňoval. Poslední dobou hodně přemýšlel. Jeden celý rok byl normální. Měl rodinu, přátelé práci a jeho jediným problémem bylo, když zapomněl zmuchlaný mokrý hadr na lince, což jeho žena naprosto nesnášela a tvrdila, že tak ten hadr zplesniví a bude smrdět. Zjistil, že ani to nebyl život pro něho. Již si chtěl odpočinout od všeho toho honění se za záchranu světa, ale zároveň nechtěl popřít sám sebe. Těžko však by mohl mít rodinu a zároveň se nepřetvařovat.
Konečně přijal to, kým je. Se vším všudy, ale tím víc ho to svazovalo a ničilo. Byl odsouzen, byl odsouzen být, kým je. Bude zachraňovat tuto zem do své smrti, která podle všeho přijde určitě brzy. Není to jeho poslání, ale nikdo jiný kromě Sama už tu nebyl. Při té myšlence ho bodlo u srdce.
Zaklel a posadil se na okraj válendy. Protřel si oči a zamžoural do tmy. Tohle nebylo fér. Měl konečně krásné čtyři hodiny, kdy mohl spát, sice by se mu mohl zdát zase jeden z těch hrozivých snů, ale co by mohl čekat, když žil jak žil? Co to s ním dnes je? Proč zahazuje jediný čas k spánku dementními úvahami?
Povzdechl si a zamířil do kuchyně, kde si z lednice vyndal chlazené pivo. Jedním nacvičeným grifem ruky ho otevřel, ani nepotřeboval otvírák či nůž, a napil se. V místnosti bylo kromě Samova chrápání a tikání hodin hrobové ticho. Skutečně jsou sami. Bobby a ostatní jsou mrtví a Cass… Ano Cass, kapitola sama pro sebe. Byly časy, kdy všechen ten hnus dokázal přecházet. Všechny ty lži, co mu předhazoval pořád Sam, přetvářku Ruby, o které věděl, že je jen dalším démonem, který je chce využít, veškeré otcovy tajnosti, i hrátky andělů. Pak ho však zradil jediný anděl, kterému věřil. Jediný z té sebranky, kterého považoval za svého přítele. Ne, Cass pro něho byl už skoro jako bratr. Nebo ne? Cass byl naživu, již dost pykal za to, co udělal. Litoval toho a napravil alespoň to, co napáchal v Samově hlavě, tak že jeho šílenství přenesl na sebe. Kdo by to pro jiného udělal? Možná Cass nebyl tak úplně ztracený… Ne, hloupost… Kdo se ho kurva o to, aby to udělal, prosil! Jasně, že se musel cítit děsně provinile a to špatné, co udělal, bylo z jeho vlastní sobeckosti, ale tentokrát by trocha sobeckosti zase neuškodila. Měl mu říct, co hodlá udělat. Copak si myslel, že bude za to rád!?
Deanovi projel záchvěv vzteku celým tělem a praštil láhví o stůl, možná až příliš prudce. Láhev se rozbila a zlatavá tekutina vyšplíchla na stůl a na zem. To však nebylo jediné, co se stalo. V tu samou chvíli se roztříštilo i okno, o které se opíral. Do místnosti však nic nespadlo. Jako by se ono okno roztříštilo samo o sobě. Dean zděšeně uskočil.
"Co, to dopr-?" vyděšeně zachraptěl. V tom se k Deanovi hrnul i jeho bratr, kterého samozřejmě hluk probudil.
"Hej, co se děje? Někdo na nás utočí?" vypálil na něho zmateně. 75% lidí by bylo ještě rozespalých a nepřítomných, kdyby stejně, jako Sam před několika sekundami spali, jenže Sam byl vycvičen jako voják. Každý den bojoval s démony, a podobné vpády uprostřed noci nebyly ničím zvláštním. Musel být vždy ve střehu.
"Já, já, nevím…" zakoktal Dean a rozhlédl se po kuchyni, pátraje po sebemenší známce něčeho, co by mohlo být příčinou rozbitého okna. Jenže nikde nic. Okno se rozbilo jen tak, ale jinak byl zase klid. Dean i Sam se zamračili a Dean přistoupil k rozbitému oknu. I venku byl klid. Zmateně zakroutil hlavou.
"To okno se rozbilo, jen tak," zašeptal.
"Jen tak?" nadzvedl ironicky obočí Sam.
"Jo, nemohl jsem spát, a tak jsem vstal a chtěl jsem si dát pivo. Vyndal jsem pivo z lednice a napil se. Když jsem však láhev položil na stůl, tak se okno prostě zničeno nic roztříštilo," začal Dean popisovat, co se stalo.
"Jo, položil na stůl," zasmál se Sam, když pohlédl na rozbitou láhev od piva.
"Tak jo, fajn! Měl jsem vztek, trochu jsem se neovládl, jo, ale za to okno nemůžu," připustil Dean a rozhodil ještě rozčíleně rukama. V tom náhle jídelní stůl explodoval.
"No, do prdele," ulevili si dva bratři a zmateně se ohlédly po sobě.
"Něco tu je. Musíme na to přijít dřív než tím, to co vybouchne, budeme my," zahučel Dean.
"Může to být rozčílený duch?" zeptal se Sam.
"Jo, jasně duch starého rozvztekaného moteláka," ušklíbl se Dean. Ozvala se další rána a jedna z kuchyňských skříní vyletěla do povětří.
"Seber sůl!" rozkázal Dean. To, co má s ní udělat nemusel už zmiňovat.
Sam přiběhl k jedné z kuchyňských skříní a vyndal z ní balík soli a několik lahví svěcené vody. Vytvořili na zemi kruh ze soli a Dean ještě popadl několik pušek a sprai, kdyby bylo nutné nakreslit past na démony. Postavili se do kruhu a čekali, co se bude dít. Nedělo se však nic. V kruhu stáli půl hodiny, každý se dívaje na opačnou stranu, zády opřeni jeden o druhého. Připadali si dost hloupě. Už bojovali s tolika démony, duchy, anděly, leviatany a všelijakou havětí. Zabíjeli je již po desítkách a teď se ukrývají v pitomém solném kruhu, vystrašeni z několika výbuchů. Kdyby alespoň věděli, proti čemu stojí.
"To je nanic," pravil Sam.
"Jo, ať to bylo cokoli, myslím, že je to už pryč," souhlasil Dean. Oba se však mýlili. Sotva totiž to Dean dořekl, ucítil nečekanou bolest. Nebolelo ho určité místo nebo konkrétně všechny svaly či kosti. Ona bolest prostoupila celým jeho tělem. Najednou byl slabý jako moucha, roztočila se mu hlava a nebyl schopen na nic myslet. Celý se potil, přesněji, zdálo se mu, jako by byl najednou v sauně. Do nosu mu ho najednou udeřil štiplavý zápach a celý svět se mu rozplynul v zářivé zlatavé mlze.



Bleach Europe

27. srpna 2012 v 14:19 | Já |  Obrázky
Karel a Šárka

Nop, tak byli prázdniny a já jsem si lenošila na chalupě, kde nemám internet. Čirou náhodu jsem si tam také vzala záložní disky ze starého počítače, na kterých mimo jiné, také bylo prvních 150 dílů Bleache a já se neudržela a s nostalgií se zase podívala. Je tedy přirozené, že jsem si vzpomněla i na mojí fanfiction Bleach Europe.
Naneštěstí svoje povídky jsem tam měla také, a tak to bude znít divně, ale s chutí jsem si tuto mojí povídkovou sérii přečetla. Bude to smrdět sebechválou, ale musím objektivně říct, že jsem překvapila samu sebe. Uvědomila si jaký to má náboj, napětí, city, jaký to tvoří široký propletenec smyslu, vyvolává u čtenáře otázky, nutí ho přemýšlet, ale zároveň neuspává a je to příjemná zábava, u které se možná trochu občas zadržíme dech napětím, to však nevadí. Ne že bych to tenkrát tak nekoncertovala, ale přeci jen po čase stránky vyblednou…
Zavázala jsem se, že nebudu psát další díly. Nemyslím, že by to tomu prospělo a psát sama na své dílo fanfiction, no uznejte. Takže jsem se nakonec vrhla po tužce a papíru. Zde máme naše hlavní dva hrdiny. Snad se ilustrace trochu líbí. :-)

Hans Jager

Had, druh muže, kterému byste opravdu neměli věřit ani nos mezi očima. Tady je Hans Jäger, tak jak jsem ho uměla nakreslit (má trochu divnou hlavu, mohl se povést lépe…)

Síla: Kdyby v Městě Mrtvých panovali stejné poměry jako v Soul Society, asi bychom o něm mluvili jako o jednom z kapitánů. Také se Šárce říká, že se těší na jejich kapitánskou spolupráci. V díle "Ve znamení Perthro" prokázal nejen dobré ovládání své duševní zbraně, ale i schopnost magie run.
Duševní zbraň: Zoufalství. Má podobu malého zvonku, který když se rozezvoní svým tesknivým hlasem, rozechvěje duše, které se chtějí od svého těla odpoutat. Chtějí utéct pryč, aby to neslyšely. Je to strach ze smrti, stejně jako chuť po smrti, zoufalství ze ztráty bližního, samoty a smutku. Tento drobný zvonek symbolizuje velký zvon kostela, který zvoní umíráček.
Přivolání své zbraně: Zazvoň, Zoufalství. V celé sérii zavolá svoji zbraň pouze jedním způsoben. Není tedy jisté, jestli dokáže jí vyvolat i jinak, podobně jako zanpakuto, nebo jako Karel, nicméně podle všeho bych řekla, že takový had a vypočítavý slizoun, si nechá ještě něco v záloze.
Občanství: Podle jména to býval Němec
Vyskytuje se v dílech: Ve znamení Perthro, Zazvoň, Zoufalství

Šárčina a v akci

Síla: Hans sám říkal, že je jednou z nejsilnějších smrtek v Městě mrtvých a sám ji nabízel post kapitánky po revoluci. Kromě obratného zacházení s její duševní zbraní, dokáže vely dobře používat magii run. Dokonce pravděpodobně o dost lépe než Hans a také ji často využívá.
Duševní zbraň: Radegast. Radegast má podobu kosy, a když ho jeho majitelka vyvolá, změní se na jakousi podivnou temnotu. Světlo pohasne, zvuky utichnou a obloha se zatáhne a temnota obklopí majitele. V samotné sérii není dost jasné, jaká přesně moc to je a co se vše stane, když ho Šárka vyvolá. Možná proto někteří pojali pochyby a moc Zoufalství se jim zdála větší, hrozivější. Moc zoufalství je také bezprostřednější a uchopitelnější, ale ve skutečnosti nás nejvíc děsí něco, co vlastně uchopit nemůžeme. Šárka se v kapitole "Bludička z pustiny" zmiňuje, že její mocí je prázdnota a jméno Radegast je jméno boha války. Kromě toho kosa je ta zbraň, se kterou je smrtka všude zobrazována a popisována. (Jo a taky si tak trochu dělám srandu z Matsumoto a její zanpakuto Haineko, protože existuje také pivo Heineken, tak jsem chtěla, aby se také nějaká zbraň jmenovala stejně po pivu )
Přivolání své zbraně: Ukaž svou pravou tvář, Radegaste. I když v celé sérii není okamžik, kdyby Šárka zavolala Radegasta jinak, Hans se zmiňuje o jeho takzvané druhé tváři, řekne, že dlouho nezazářil. A Radegast je bůh také úrody a slunce. Takže je více než pravděpodobné, že ho Šárka dokáže vyvolat i do jiné podoby.
Občanství: Podle jména české
Vyskytuje se v dílech: Netradiční vodník z kašny, Bludička z pustiny, Ve znamení Perthro

A toto je ilustrace Karla. Nevím, co si tak užívá, asi dostal nějakou zlou duši, za kterou je tučná odměna.


Síla: Karel dělá Šárce parťáka, a ač se zdají docela rovnocenní společníky, ale v druhé povídce na něj Šárka udělá zlý kukuč a on začne komicky breptat. Také mu Hans nabízí pouze místo nadporučíka. Přeci však zvládne spoustu věcí a dokonce je jediný u koho můžeme s jistotou říci, že dokáže svoji zbraň vyvolat nadvakrát. Svoje však umění v magii run moc neprojevuje. Řekla bych tedy, že bude mít tak sílu silnějšího podkapitána, například takového Renji (pokud měříme v měřítku Soul Society)
Duševní zbraň: Smrtonoška. Smrtonoška má podobu hřbitovní svíčky. Když ji Karel vyvolá na poprvé, nic moc se nestane. Objeví se mu v ruce a on plamen dokáže ovládat, poslat na někoho ohnivou masu, nebo ho naopak může oheň duchovní silou zachránit, tak jak tomu bylo v díle "Netradiční vodník z kašny". Na druhé úrovni dokáže, pokud se nepřítele dotkne, vytáhnout z něho jeho esenci života, duši, oheň života, který potom, když sfoukne, není cesty zpět. Když neplápolá ohníček v nás, jsme prázdní bez života. Stejně když přestane plápolat oheň na hřbitovní svíčce, nikdo na nás už neopomíná, jako bychom nebili. Smrtonoška a její podoba tedy souvisí s životem a pamětí na zesnulé. Jak bylo ukázáno v díle "Ohnivý muž", Kerel a Smrtonoška jsou převozníci.
Přivolání své zbraně: "Zaplápolej, Smrtonoško." Na druhé pak vyvolání: "zatanči, Smrtonoško"
Občanství: Podle jména české
Vyskytuje se v dílech: Netradiční vodník z kašny, Bludička z pustiny, Ohnivý muž, Ve znamení Perthro