Nejtěžším zločinem je promrhaní svého života a trestem za to je smutek a prázdnota v srdci.

Dean Winchester je žena jménem Piper Halliwell 02

27. srpna 2012 v 15:14 |  Moje povídky
Dean Winchester se probudil s děsivou bolestí hlavy a první jeho myšlenka byla, že neměl včera tolik pít. Jasně, vše byl jen sen. Převalil se na druhý bok a ještě pořád se mu nechtělo vstávat. Paličatě ležel se zavřenýma očima, i když si již začínal uvědomovat, že něco není v pořádku a to něco bylo rozhodně větší, než by si kdy dokázal představit.
"Piper, prosím tě, prober se!" "Piper, jsi v pořádku?" "Lásko, jsem tady, budeš v pořádku, jsem u tebe." Slyšel čísi starostlivé hlasy, dva ženské a jeden mužský, volající nějakou Piper. Ty hlasy byly naplněny láskou, ale také obavami. Kdo je Piper? Proč jim na ní tolik záleží? To netušil, ale napadlo ho, že by bylo docela fajn, být tou onou Piper.
Otevřel oči, chtěl ty tři vidět. Jaké však bylo jeho překvapení, když zjistil, že nespí někde na barové stoličce v pajzlu, nebo v motelovém pokoji u zapnuté televize, ale že leží na jakési šedivé semišové pohovce a nad ním se sklání dvě ženy a jeden muž.
Jedna z žen měla sněhově bílou pleť, jako princezna z pohádky, zrzavé kudrnaté vlasy, které v slunečním světle dostávaly zlatavou barvu, a jasně rudé plné rty, které lákaly k polibku. Druhá žena oproti ní měla velmi snědou pleť a hnědé vlasy sestřižené do až klučičího účesu. Její hnědé hřejivé oči hrály však podivnou vášnivostí a drsností. Jestli žena s bledou pletí vypadala na princeznu, tato žena byla spíš osobou, kterou byste odhadli na lesní divokou amazonku. Muž měl krátké světle hnědé vlasy až téměř blonďaté, oválný obličej, vysoké čelo a velmi úzké rty. Oči měl hřejivě zlatavé a postavu štíhlou a vypracovanou. Něčím mu až přízračně připomínal Castiela. Možná to bylo tím, že z něho vyzařovalo takové božské osvícení, nadnesenost, autorita a podivný pocit bezpečí. Všichni tři se nad ním skláněli a starostlivě vraštěli své obličeje. Podivná společnost!
Dean se posadil a rozhlédl se šokovaně kolem. Nalézal se v místnosti, kterou by mohl definovat asi jako obývací místnost. Vedle oné semišové pohovky po každé straně stály staré ručně vyřezávané noční stolky, jeden hnědý a jeden bílý. Na obou z nich stejně staré lampy. Přímo před Deanem se nacházel větší konferenční secesní stolek, stojící na ošoupaném, až příliš pestrém koberci. Zdi v místnosti byly vymalovány do příjemné vanilkové, která ladila i se zbylým dřevěným starým secesním nábytkem. Celá místnost voněla čerstvými květinami a Dean si na chvíli pomyslel, že kdyby nežil život, takový jaký žil, byl by takový starý a útulný dům, právě to pravé pro rodinný život.
"Piper?!" pravil muž, ale přitom celou dobu hleděl na Deana. Nebylo pochyb. Ti tři si myslí, že on je Piper. Skutečně toho včera vypil příliš!
"Může mě někdo z vás štípnout?" zaškemral v marné naději, že ještě stále spí.
"Cože!" zamrkala překvapeně amazonka.
"Prostě mě ští-jaou, aaaaaaou!" zaječel Dean potom, co ho druhá žena, zrzka, nečekaně štípnula. "Co, to sakra vyvádíš?!"
"No, chtěla jsi," pravila poklidně na svou obranu princezna a nadzvedla dráždivě své obočí. Spletl se, tohle nebyla princezna z pohádky, ale ďáblice. Přesto by ji i tak možná měl poděkovat. Teď věděl, že cítí a to co vidí, je skutečnost, nebo alespoň představa tak opravdová, jak jen může být. Takže co? Jak se sem u všeho svatého dostal. To už jeho život má v rukou zase nějaký anděl, nebo za to může tentokrát démon? A co ty tři vědí o něm? Jsou do toho zapleteni? Proč si, do háje, myslí, že on je nějaká Piper! Jsou snad také pod nějakým kouzlem? Co bude dělat? Řekne jim, že není ten, za koho ho mají. Co když jsou v tom skutečně nevinně? Nebo bude mlčet, bude se před nimi vydávat za onu Piper? Nevěděl. Bezva, asi v první řadě, si na to dá panáka a pak se uvidí.
Dean se pomalu postavil a trochu zmateně se rozhlédl. Kde asi mají kuchyni?
"Piper, děje se něco? Je ti už dobře?" zeptal se opětně muž.
"Jo, tedy moc ne. Já nevím, tak trochu se mi točí hlava…" zahučel Dean zmateně. "Kde, kde je kuchyně?" Obě ženy si vyměnily zmatené a starostlivé pohledy. Tato Deanova otázka se jim evidentně nelíbila. Nastalo hrobové ticho, které nakonec přerušil až muž.
"To nic. Všechno jsem tam už uklidil," informoval Deana muž. Dean si povzdechl. "Ptejte se na co chcete, na co chceme vám odpovíme. Já jsem se neptal, jak úspěšný jsi muž v domácnosti, ale na to, kde je kuchyně."
"Ptala," zahučela zrzka.
"Co?" zamrkal Dean.
"Ptala rod ženský," objasnila za ni amazonka.
"Jo, jasně ptala," opravil se nejistě Dean a sám by si nejraději jednu vrazil. Takto akorát dostanou podezření, že něco není v pořádku.
"Páni, to musela teda být pecka. Doleva a rovně. Raději tě doprovodím," usmála se zrzka a vstala. Bezva, takže se tady nepohnu vůbec nikam bez dozoru. I když tahle společnost vypadala celkem příjemně. Proběhlo Deanovi hlavou a nechal se zavést do kuchyně.
Leo se už také začal zvedat. To co slyšel od své manželky se mu ani v nejmenším nelíbilo, ale Phoebe ho zastavila. "Poslyš, potřebuji s tebou mluvit," zašeptala naléhavě.
"Dobře," přikývl, že poslouchá.
"Hele, já vím, že jsi říkal, že to kouzlo nefungovalo. Že jsi ji léčil a přitom jsi udělal nějakej z těch tvých světlonožských triků. Cítil jsi, Piperčinou duši a…" začala opatrně Phoebe.
"Ne, nemůžu přesně určit Piperčinu duši. Cítím její obavy, strach, únavu lásku k rodině a…" Leo se zastavil v půlce věty a s otevřenou pusou hleděl na Phoebe. Phoebe mu jeho pohled oplatila svým "no tak to vyklop" a nataženým krkem dopředu, přivřenýma očima a kyselým úsměvem. "A bylo toho tam od všeho trochu víc," vypadlo nakonec z Lea.
"Od všeho trochu víc? A-Aha," zopakovala Phoebe a její výraz se změnil na "čuchám, čuchám čertovinu."
"Ne, nemyslím, že to nebyla Piper, jen je z toho, co se stalo ráno, ještě nesvá. Byla to skutečně rána," pravil Leo, ale spíše více pro sebe.
"No, já jen, že já obvykle nemůžu vycítit pocity mých sester. Kvůli tomu lektvaru, který připravil Chris, ale teď Piper cítím. Je, je nejistá, unavená, trochu otrávená… ne hodně otrávená, mrzutá a…"
"A zmatená, strašně zmatená!" křikla Paige, která s vervou zrovna připochodovala z kuchyně. Leo a Phoebe na ni vrhly překvapené pohledy, Paige si z toho však nic nedělala. "Víte, proč šla do kuchyně?! Chtěla se napít."
"Napít, láhev s vodou je támhle," nechápal Leo.
"Ne, ona se chtěla napít tvrdého," objasnila Paige a založila si ruce.
"Ale Piper tvrdý alkohol nepije a už vůbec ne v deset ráno," ozvala se překvapeně Phoebe.
"No, evidentně pije, když předtím jí můj lektvar odhodí na protější stranu kuchyně a ona se bouchne do hlavy."

Dean se vyděsil a tentokrát za to nemohl žádná z Castielových náhlých návštěv, ani přímo nějaký démon, i když podle Deana to rozhodně démonické bylo. Nikdy si nemyslel, že by se něco takového mohlo stát. Evidentně se mýlil. Už měl za sebou jednu magickou výměnu těl, tedy vlastně jí měl za sebou Sam, takže by ho to moc překvapovat nemělo, ne? Jenže Sam neuvázl v žádné ženské! Bože, proč šel do koupelny a díval se do zrcadla, ušetřil by si šok?! No, teď alespoň věděl, proč ho ti tři považují za nějakou Piper.
Přestal si chrstat vodu do obličeje, zvedl hlavu a zadíval se znovu do zrcadla. Ze zrcadla se na něj upíral pár hnědých hřejivých temných očí, nad nimiž bylo jasně striktně upravené obočí, které však nebylo i přes všechnu snahu souměrné. Jen malá jizvička nad levým okem, kazila onu dokonalost, nebo naopak přidávala na zajímavosti. Nos měl úzký a podlouhlý a pod ním se rýsovaly ne skromné, ale ani ne okázalé rty. Co však bylo ohromující, byla ohromná hnědá hříva až do půlky zad. Sám dlouhé vlasy neměl. Připadalo mu nepraktické mít dlouhé vlasy. Člověk se o ně musel více starat a také to bylo nepohodlné, když bylo vedro. Nicméně u žen mu to přišlo nanejvýš přitažlivé. Pokud se jednalo o postavu, nemohl si vymyslet lepší. Tato žena nebyla jako ty dvě druhé. Nedokázal to popsat, ale šel z ní takový klid a rovnováha. Jestliže zrzku pasoval na princeznu, nebo ďáblici, tu druhou na amazonku, tak tuto by asi označil za Hestii.
"Jsem krásný, tedy krásná a nádherná kočka…" uvědomil si. Tato skutečnost mu zvedla náladu a vedla k další, tentokrát hříšné myšlence. Nenadřel se za svůj život dost? Nezaslouží si odpočinek? Třeba tohle není dílo ďábla, ale dar. Dar nového života. Nového začátku, bez andělů a démonů. Klid, po kterém tolik toužil. Možná už toho udělal dost a teď je na řadě někdo jiný. Je jen na něm, aby ten dar přijmul. Přijmul život ženy, krásné ženy jménem Piper.
Nové tělo, nový normální život… To stálo za oslavu a ne jen za jednu sklenku wisky! Jediné, co na tom bylo smutného, byl Sam, ale snad byl obdařen tím i on a teď se má dobře.
Dean zapátral po koupelně, chvíli trvalo, než nalezl, co hledal. Šminky, ještě, že ho Sara Chambers onehdy zmalovala těmi svými jako kraslici. Byla to docela sranda, tedy alespoň do té doby než se do toho začal plést ten idiot Linaberry. Dean zavrtěl hlavou a pokusil se zahnat ony nepříjemné vzpomínky znovu zpět, odkud se vynořily. Konečně našel, co hledal, v malé nenápadné dřevěné krabičce. Trvalo mu to déle, než by trvalo kterékoli ženě, ale výsledek stál za to. Nikdo by podle toho nemohl říci, že tohle dělal poprvé. Sám na sebe se usmál do zrcadla, fajn to by bylo. Teď ještě hodit něco na sebe v čem by mohl omrknout místní kluby.
Uklidil krabičku se šminkami a vyšel z koupelny. Když o tom tak uvažoval, kde vlastně měl ložnici, tedy kde ji měla Piper?
"Hááá, Piper, prosím tě, já vím, že ti není zrovna nejlépe, ale mohla bys zajít do P3. Conrad Brooks, ten nehorázný parchant nás už zase otravuje. Právě mi zase volal, protože tvůj mobil je vypnutý," vybafla okamžitě na Deana zrzka, když vyšel z koupelny a podala mu nokii 5310.
"P3?" nechápal Dean a zrzka si povzdechla.
"Copak si skutečně všechno zapomněla? Tvůj klub," objasnila.
"Jo, jasně můj klub," zopakoval Dean a oči se mu rozsvítily. Ona má klub, tedy on má klub. To je skvělé! Zamete s tím… jak že se jmenoval? Ach, ano Conrad Brooks! Vypořádá se s ním a pak bude moci oslavit svůj nový život a ještě k tomu zadarmo.
"Bez obav, postarám se o to, jen bych se na to teď chtěla patřičně obléct," pravil s úsměvem Dean. Zrzka zakroutila očima.
"Jdi nahoru po schodech a pak doprava, hned první dveře. Poslyš, nehraj to na mě! Prošli jsme si společně dost věcmi na to, abych věděla…" zadržela ho ještě zrzka.
"Abys věděla, co?!" vybafl na ní Dean a zrzka překvapeně zamrkala. Chvíli bylo ticho, než si zase vše urovnala v hlavě.
"Jsem tvoje sestra a nemusím být čarodějka, abych věděla, že něco není v pořádku. Že jsi zmatená. V našem vlastním domě se nevyznáš a všechno jsi zapomněla!" pravila zostra, ale Dean polovinu z toho téměř nevnímal. Jsem tvoje sestra, nemusím být čarodějkou, ta slova ho praštila do uší. Jako by dostal pohlavek. Jsou sestry! Sestry, které mají podobný vztah jako on a Sam. Nemusí být čarodějkou! To myslela jen obrazně ne?! Snad nejsou opravdu čarodějky. Zrzka pokračovala dál. "Jsem nejmladší z vás. Možná nejsem ti blízká jako Phoebe. S tou se znáš už od narození, kdežto mě jsi poznala před několika lety, a tak nejsem v rodinném podniku ještě tak dlouho. Jsi tak unavená, chtěla jsem ti jen pomoci. Moc mě to mrzí a…" Deanovi se zatočila hlava a na sucho polkl. V duchu zrzku prosil, aby už přestala. Zřejmě tři sestry, ony jsou tři sestry. Došlo Deanovi. Sestry, které mají stejně silné pouto jako on se Samem a ta zrzka je z nich nejmladší. Ztracená sestra, která přešla do rodiny později. Do rodinného podniku, jakého podniku?!
"Adam," zašeptal Dean.
"Cože?!" nechápala zrzka.
Ne, Piper s ní nemá vztah jako on se Samem, ona s ní má vztah, jako by měli on a Adam, kdyby Adam nezemřel a pak se jeho těla nezmocnil Michael. Tak tohle bylo skutečně moc! Nic lepšího a zázračnějšího si nedokázal představit. "Chtěl jsem říct, nedělej si s tím hlavu. Víš, jsem trochu zmatená. To máš pravdu, ale rozhodně se na tebe nezlobím," usmál se Dean a bratrsky ji objal. Tento život byl asi skutečně dar.
Chvíli tak stáli, než si Dean vzpomněl, že je co oslavovat a koho vykopnout z Pipřina, tedy jeho klubu. "Nedělejte si starosti, vyřídím to!" křikl a rozběhl se ke schodům. Když přišel do ložnice, překvapila ho velká manželská postel, která tu byla. Neměl na to čas a ani nechtěl o tom přemýšlet. Dean by normálně oblečení neřešil, kdyby na sobě měl něco normálního, ale když jeden má na sobě domácí zástěru, tak i chlap uzná, že v tom asi těžko může vyrazit ven nebo do klubu. Přistoupil k šatníku a zvědavě ho otevřel s nadějí, že všechno oblečení nebude infantilně růžové, nebo s kytičkovým vzorem. Naštěstí nebylo, vlastně polovina šatníku tvořilo oblečení výhradně v černé barvě a ta druhá byla sice v barvě, byly tam však jasné tvrdé barvy, žádné pastelové. Na Deanově tváři, tedy spíše na Pipřině tváři, se objevil úsměv.
"Juhůůůů, žena podle mého gusta," prohlásil potěšeně.

P3 je klub s velkým fialovým štítem, složeným z třech trojúhelníků, dvou malých a jednom velkým s velkým modrým P a malou trojkou. Dveře do něho jsou stejně fialové, jako je štít, a před dveřmi je malá stříška z modré plachty. To Deana moc nepřitáhlo, ale když tam vstoupil, jeho dojem se maximálně zlepšil. Prostředí bylo nanejvýš útulné a příjemné. Kolem zdí stálo několik červených stolků, které ladily s červenými závěsy. Uprostřed byl velký oválný bar a vzadu bylo podium, kdy hrála kapela. Muzika byla hlasitá, ale ne na nepříjemné úrovni tak, aby nebylo slyšet vlastního slova. Klub byl vcelku narvaný lidmi, ale tím líp. Bylo vidět, že prosperuje.
Hned co Dean do klubu vešel, přispěchal k němu jakýsi mladík. Měl krátké hnědé vlasy zhruba jako Sam, dlouhý úzký nos a středně plné rty. Zelenomodré oči barvy řeky upíral na něj a na krku se mu houpal dřevěný přívěsek se znakem třech protínajících se listů v kruhu. Vlastně se až přízračně podobal Samovi, až na ten přívěsek a výšku. Nebyl totiž nikterak vysoký.
"To je dost, že jdeš!" vyhrkl. "Conrad Brooks tu bude co nevidět. Už tři dny nám vyhrožuje. Zatracenej mafiánskej hajzl! A má větší pravomoc než Daryl, řekni mi ještě jednou, proč ho nemůžeš proměnit v žábu?!" Dean nechápavě zamrkal. O čem ten kluk do pytle mluví? To už je druhá zmínka o kouzlech. Co to s těmi lidmi je?!
"No hádám, že začarovat ho do ropuchy by bylo velmi lákavé. Jistě by si to zasloužil, nicméně obávám se, že by to nebylo správné. Vlastně byla by to moc, moc ošklivá věc. Hodně temná magie," pravil se svým tradičním úsměvem Dean a mladík si ho změřil od hlavy k patě.
"Ty, ty jsi něco pila?" vypadlo z něho opatrně a nepřestával si Deana měřit zkoumavým pohledem.
"Jo, tak něco," protočil Dean panenkami. V tom se zastavil čas. Ne pro Deana s tím mladíkem, ale pro ostatní. Vše zmrzlo v děsivé skutečnosti a do klubu vstoupil král temnot.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama