Nejtěžším zločinem je promrhaní svého života a trestem za to je smutek a prázdnota v srdci.

Září 2012

Pět minut před životem

28. září 2012 v 22:41 Moje povídky
"Tak jo, můžeme," pravil jsem odhodlaně a strčil si drobný papírek do kapsy.
"Vzkaz pro Angelu?" zaregistrovala to doktorka Brennanová.
"Jen pro jistotu, kdybych se po té operaci dostal do šoku. Můžu umřít. Výhoda, když umřu, zbyde ti dvakrát víc času," hořce jsem se na ni usmál. Zbývala nám malá naděje.
"Takhle se zachránit nehodlám," odpověděla mi s přílišnou dobrotou a chrabrostí. Doktorko, vím, že si skvělý člověk, ale pokud umřu, važ si té výhody, dokud to půjde, a pokud tě zachrání díky tomu. Tak alespoň něco z mé smrti vzejde.
"Teď provedu dlouhý povrchový řez, aby se uvolnil vnitřní tlak," informovala mě. Při slovech dlouhý řez mi trochu zatrnulo. Jestli to bylo možné, dostal jsem ještě větší strach, než jsem již měl.
"A jak dlouhý je takový dlouhý řez?" zeptal jsem se úzkostlivě, ale pak jsem se zarazil. "Ne, počkej, nic neříkej."
"Proto bude lepší, když to udělám rychle a bez emocí," pokývala hlavou. Já jsem se zatím snažil vzchopit. "Na," řekla doktorka a podala mi kus jakési látky. "Drž se něčeho. Klidně můžeš omdlít," radila mi. "Začnu," chystala se, už se nad mojí nohou skláněla a otevřela kapesní nůž, když se zarazila. "Počkej."
"Co je to?" zkrabatil jsem čelo nad tou věcí, co vyndala z mojí nohy.
"Důkaz toho, co se ti stalo. To zjistíme až později."
"Jo na," podal jsem jí knihu. "Založ to mezi stránky. Pak se na to podívám. Dělej rychle!" přikázal jsem ji. Ještě chvíli a moje odhodlání "k mé vlastní pitvě za živa" by bylo ta tam.
"Hlavně prosím tě nemluvit," upozornila mě, ale já věděl, že ještě něco mám těžkého na srdci a nepočká to. Zadusí mě to, pokud se operace nezdaří. Musel jsem se přiznat, muselo to jít ven.
"Sem zamilovaný do Angely," vyhrkl jsem své doznání. "Úplně šíleně. Miluji jí jako blázen. To pro ni jsem koupil ten pitomě drahý parfém. Když muž ženě koupí parfém, říká jí... říká jí, že ji miluje," vysvětlil jsem "Tak řekl jsem to nahlas," povzdechl jsem si. Doktorka kývla. Myslím, že chápala, proč jsem to musel ze sebe dostat. Tak do toho chlape, vzchop se, nejsi hoden Angely, jen tady chcípnout, pokud se tady budeš kroutit jen nad nějakým řezáním do nohy! Okřikl jsem se v duchu a chytl se madel. Brennanová zabodla nůž do mého stehna a jala se dělat onen dlouhý řez.

Hodgins mi dal papír, kdybych se chtěla s někým rozloučit. Za chvíli použiji výbušniny z airbegů a je asi tak 50% šance, že se dostaneme ven a že se náš pokus nepovede a z našich mozků nezbude jen pudink. Rozhodla jsem se, že tedy něco napíši, ale pak nastaly otázky, komu bych to měla napsat a vlastně, co. Nakonec to odkazuji všem, kteří mi byli drazí. Zacku, byl si skvělý student. Angelo, byla jsi moje nejlepší kamarádka a možná také jediná. Vždy jsi mě podpořila, za to ti děkuji a nesmírně si toho vážím. Mému bratrovi chci říct jen jediné, i když máš chyby a tak, pořád jsi můj brácha a mám tě ráda. A Boothe tebe jsem si nechala na konec, protože… protože jsi nebyl pro mě jen parťák. Ty víš, co tím myslím a chci říci. Pokud zemřeme, až to odpálím, netrap se tím, že jsi nás nestihl zachránit. Prostě to nebylo v tvé moci, nebylo to v ničí moci a mělo se to stát. Teď si asi říkáš, že já přeci v takové věci nevěřím, že debata, jestli máme osud daný nebo ne, mě jako vědce nezajímá a máš pravdu, avšak jsou věci, které jdou a jiné ne. My vědci popisujeme tyto hranice zákony. Nebyla to tvá vina. Mám tě ráda. Sbohem. Sbohem všichni, jsem ráda, že jsem měla to štěstí s vámi být.

Čas a prostor se zastavil. Vše přešlo z jasných zářivých barev do tmavé pochmurné šedi a ještě dál. Svět zahalila tma. Camila něco povídala, něco, co mi ještě před chvílí dávalo smysl a mě velmi zajímalo, jenže jakmile jsem onen hlas uslyšel, pozbylo vše význam. Země se otřásla v základech. Camila naprázdno otevírala svá překrásná ústa a zase je zavírala, jako leklá ryba. Za jistých okolností by to mohlo působit až komicky, nebo i hrozivě, avšak nepůsobilo to nijak. Nepůsobilo to, nezáleželo na tom. Jediné na čem záleželo, byl onen šeredný počítačově zastřený hlas, který šel z mého mobilu. Hrobař unesl Hodginse a Kůstku! To bylo to ono, co ve mně odpálilo časovanou bombu.
Nikdy jsem nechtěl, aby se mým "šprtům" a zejména pak Kůstce něco stalo, ale zároveň jsem věděl, že když Kůstce dovolím být se mnou v terénu, bude to hrozit. Neřekl jsem ji však ne, protože jsem věděl, že by to zvládla, že to zvládne. Tam, kde jsem udělal chybu, jsem byl já. Nevěděl jsem, jak moc to bude bolet, jak obrovský strach mě zachvátí.
Snažil jsem se být v klidu. Podařilo se mi alespoň tak vypadat, pravdou však bylo to, že to byla skutečně jen maska profesionálního agenta FBI a pod niž mé pravé já přímo šílelo a stávalo se zběsilé tak, že se dokázalo byť jen na dva okamžiky vynořit z pod oné masky. Tomas Vega mě štval. Kůstka a Hodgins byli ve smrtelném nebezpečí a on nehodlal ani hnout prstem. Nedával jim ani malou šanci, a co víc, skoro jako by Hrobaři i fandil. "Už se musíte smířit s fakty, jestliže mu v čas nedokážete zaplatit výkupné, vaše parťačka zemře," řekl chladně a bez emocí. Co to mělo být za větu? Polil mě studený pot a zloba. Nezáleželo, jestli za to ta krysa může nebo ne, ale jasně jsem cítil, že je rád za to, co se Kůstce stalo. To však nebylo to nejohavnější. Nejohavnějším faktem bylo to, že měl pravdu a věděl to. Ten hajzl, se mi smál do ksichtu. S něčím však nepočítal s tím, že Kůstka je Kůstka a já jsem někdo, kdo si díky okolnostem začal uvědomovat, že ji nemůže ztratit. Zatím jsem sice nevěděl proč, nebo co pro mě znamená, ale věděl jsem to. Nesmí ji ztratit!
"To teda ne!" řekl jsem klidně, ale přitom jsem ho chytnul pod krkem a přimáčkl na stůl v kanclu. "Hele vy s tím chlapem máte vztah, říká se tomu symbióza, navzájem si pomáháte. Tak ven s tím, jestli vyprší jeho lhůta a moji lidé budou dál v podzemí, skončil jste. Pochopil? Jo?" pokračoval jsem dál a zase ho zvedl na nohy. "Tři hodiny života," s tím jsem ho pustil a moje já se opět skrylo zpátky za masku profesionálního agenta FBI.
Pak mi však Kůstka s Hodginsem poslali tu zprávu a já šel za ostatníma "šprtama", jestli jí někdo z nich nerozumí. Nejdřív než však jim svitlo mě i oni zklamali. Nechtěli přemýšlet, tvrdili, že jim dochází kyslík a tak napsali nesmysl. K čertu s tím. Copak všichni kolem mě to již vzdali?! Rozkřičel jsem se na ně tak, že mě nakonec Camila musela okřiknout. Chvíli to trvalo, ale Zack to nakonec rozluštil a díky tomu jsem já i ostatní tam, kde jsme.
Stojím v jednom lomu, kde podle Zacka a zprávy jsou. Nikde tu po nich však nevidím ani památky stopy po pneumatikách, po kopání, násypy, prohlubně, nic. Kůstko! Kůstko! Tolik agentů, tak blízko a přeci tak daleko. Bože, ne! Prosím pomoz jim, pomoz mi je najít! Počkat, co je to támhle!? Oblak dýmu a prachu jen tak vylítl od ze mě na jednom místě v naprostém bezvětří! To musí být Kůstka! Samozřejmě nikdy by se nezvadala, určitě vymyslela zase něco chytrého a teď se snaží dostat z podzemí. Nohy mě přestávají poslouchat a žaludek mám až v krku. Kůstko, vydrž, už k tobě běžím, jen ještě chvíli vydrž! Dobíhám na místo a začínám zběsile jako pes rukama odhrabovat hlínu. Vdechuji prach a malinké částečky písku a nutí mě to ke kašli, stejně jako mě od toho pálí oči. Na tom však nezáleží.
Něco mě chytlo za ruku. Tvoje ruka! Už tě táhnu ven, už to bude dobré.

"Šla jsem za tebou do nemocnice a přinesla tohle," řekla jsem a položka plyšového medvídka na jeho stůl. Jen na moment zvedl hlavu, podíval se na medvídka, řekl něco v tom smyslu, že ho už pustili a poté se zase vrátil ke svým papírům. To mě malinko neštvalo. "Neříkej a ani ses neodhlásil?! Ukradl jsi berle, které jsem musela zaplatit," vyčetla jsem mu.
"Zavázali mě, nacpali antibiotiky, sešili mě a dali mi prášky proti bolesti, takže jsem mohl jít," zahučel a stále pracoval, skloněný nad papíry a mikroskopem.
"A podíváš se na mě?" zeptala jsem se a sedla si k němu. K člověku, který si prožil strašlivá muka a nejen ty hodiny v autě a operaci doktorky Brennanové bez anestetik, ale také bolest, za kterou jsem byla zodpovědná já. Již tolikrát jsem mu musela omylem ublížit. Věděla jsem, že je do mě blázen a já ho už tolikrát odmítla. Kdo ví proč, jsem se najednou cítila tak provinile. "Zaživa pohřbený jsi podstoupil operaci bez anestetik. Měls v sobě plno drog. Vážně bys měl ještě ležet," připomněla jsem mu starostlivě. Přestal s prací, odložil tužku a podíval se na mě.
"Je venku, Angelo. Pohřbívá lidi za živa. Chci ho dostat," pravil prostě a vážně. "Když zjistím, o jakou hliníkovou slitinu jde, možná už dokážu určit ten kousek z nárazníku, co našla doktorka Brennanová v mé noze, víš," objasnil mi a já to plně chápala, jenže neměl by se přepínat, nebo si ještě něco udělá.
"Chytíme ho, ano. To ti slibuju. Začneme hned zítra. Všichni dohromady," slíbila jsem mu a za každou větou jsem udělala významnou pomlku, abych ji zdůraznila.
"Nemůžu spát, Angelo," svěřil se mi, ale já to nejdříve nepochopila.
"Oni ti na to nic nedali?" zeptala jsem se jako idiot.
"To nepomůže, bojím se, že když zavřu oči a pak je zase otevřu, budu zase v autě. Pohřbený, skoro bez vzduchu," objasnil mi hořce a po jeho tváři mu stekla slza.
"Dobře. Tak bys měl jít ke mně," navrhla jsem mu.
"Co?" jeho tvář protnulo čiré překvapení, které znamenalo jen jediné a to, že moji poznámku pochopil naprosto správně.
"Když otevřeš oči. Budu tam." To, že jsem ho pořád odmítala, ještě neznamenalo, že jsem ho neměla ráda, ale jen to, že jsem nevěděla, jestli aby byl oním člověkem číslo jedna. Jenže na ne, už bylo celkem pozdě. Už měl místo v mém srdci a teď potřeboval pomoct.
"Jo."
"Ano," přikývla jsem.
"Dobře. Peníze za berle ti vrátím," slíbil na oplátku a oba jsme se rozesmáli. Starat se o takovou hloupost… tak zbytečná věc.

Génius vs. génius 09

28. září 2012 v 22:22 Moje povídky

Šach mat (druhá část)


Poraženě jsem znovu uklidil tužku a papír z Deat notu a jiné slovo jsem na kapitánku pohlédl.
"Copak se děje, máš moc ho zabít a teď máš důkaz?" zeptala se nechápavě.
"To stačí, kapitánko, nemusíš se dál přemáhat. Mám moc i důkaz, přesto jsem poražen," prohlásil jsem a slyšel jak Ryuk za mnou nesouhlasně mručí. Myrta se dobrotivě usmála.
"Takže konečně sis to bláteníčku uvědomil."
"Mám moc, ale ty také. Artemis mě chtěl doběhnout a zjistit, jestli jsem Kira nebo ne, ale nikdy mě nechtěl zastavit. Řekl, že nakonec bude jedno, jestli jsem nebo nejsem Kira, že neříká, že s Kirou nesouhlasí. Chtěl moji spolupráci, nehodlal vyhrát ani prohrát. Kdyby mě chtěl mě odstranit, prostě by ti řekl, ať svou mocí přiměješ říct pravdu, přiměješ, ať přestanu a ukážu mu L, ať ho můžeš také připoutat svou mocí, aby na Fowla zapomněl. Nikdy to nebyl souboj strategií, nebo mocí. Tady šlo o morálku. Chladnokrevně jsi mi řekla, ať ho zabiji, přímo jsi mě do toho nutila, ale ve své podstatě ti záleželo na tom, abych pochopil a abys mi ukázala onu druhou stránku mého jednání. Mluvila si o tom, jak se na něho hněváš, jak tě unesl, jak jste se pohádali, zranil tě, a jak mu to dáš sežrat, ale nikdy jsi neměla v úmyslu mu to vrátit takhle. On ti věří, věří ti bezmezně, protože Myrta Krádká je policistka, skřítka, nikdy by neudělala nic špatného a protože je to jeho kamarádka. Podčlánek, který vadí všem přátelům, který neměl nikdy spatřit světlo světa Jedno oko hřejivě kaštanově hnědé a druhé chladivě modré. Chladivá modř, stejná jako má Artemis Fowl. To oko patří jemu, že?!"
"Artemis mě naštval, zranil a znovu se mnou manipuloval, a to si také pěkně vypije, ale nikdy bych svoji pomstu nepovýšila nad zájmy všech. Potřebovali jsme vědět, jestli tvoje moc zasahuje i do sféry národa, ale podle všeho nikoli. Když jsem se zmínila o porušení zákona, nehnuls ani brvou, nebo to byl příliš malý přestupek? Nicméně odhalení národa by pro tebe znamenalo, že by ses snažil zlikvidovat i naše zločince. Ty jsi se však o tom nezmínil, ani o tom neuvažoval. To znamená, že se náš národ toho bát nemusí. Podčlánek, který neměl nikdy spatřit světlo světa. Ať je Fowl čím chce a využívá národ, ale jak chce, také ho brání. Využívá přitom sice občas dost krutých metod, je stejně pořád člověk, který naše tajemství chrání."
"To proto se potřebuje zbavit L. Nechtěl tě vystavit nebezpečí, ale tohle byla jediná možnost, jak se ujistit, že národ proti moji moci je v bezpečí. Nicméně takhle stejně o vás vím, a tak hrozí alespoň prozrazení. Co hodláte dělat?"
"Správně bych ti měla vymazat paměť a přimět tě násilím, abys všeho nechal, ale myslím, že to nebude třeba. Neuděláme nic.
Když si Artemis Fowl uvědomil, že někdo zabíjí zločince, možná jeho první obava byla o sebe sama, ale na tom není nic špatného. Začal více pátrat. Naboural se do počítače jednoho našeho kamaráda. Díky tomu zatracenému podčlánku, to musel udělat, jinak by si normálně dopisovali, stejně to pak udělali. Nenapravitelní chuligáni. Naboural se i do počítače L, aby zjistil daleko víc.
To dokázal, ale to co zjistil, se mu vůbec nelíbilo. Začal mít strach nejen o lidi, ale i o náš národ. Ta moc bohů smrti ho děsila. Věděl, že dříve nebo později po něm půjdeš. Stejně jako L. Věděl, že ho L podezírá jenom z kriminální činnosti, ale pokud by se dál zajímal, mohl by zjistit i o národu. Když po tobě jdou geniální detektiv a geniální člověk s mocí pánů smrti, to není zrovna nejlepší situace, zvláště když vyjde o tobě nějaký takový podčlánek, jako vyšel.
Artemis věděl, že budu mít teď dovolenou. Dopisovat si S Klusákem, tím naším expertem je daleko jednoduší ututlat, než jakákoli návštěva. Tušil, že ho o své dovolené nenavštívím jen tak, zvláště když to bude proti našemu zákonu. Avšak porušit zákon jen kvůli tomu, že ho chcete vidět je něco jiného, než když to porušíte pro veřejné blaho. Proto řekl Klusákovi, abych o své dovolené mu to přinesla. Sázel na moji zodpovědnost a nedodržování předpisů, když si myslím, že jsou spíše na obtíž, než k užitku, a když je to pro správné věci a pro dobro. Krom toho to bude polehčující okolnost. Nemýlil se a já mu skutečně ony informace přinesla. Nicméně on nestál o informace. Dávno už je měl. Chtěl, abych k němu přiletěla a věděla o tom, co se děje. To byl vlastně druhý důvod, proč se naboural do Klusákova počítače, i když si pak dopisovali. Klusák by s jeho plánem určitě nesouhlasil, a nechtěl by mě tam pustit, když jsem přiletěla k němu domů.
Přiletěla jsem sice načas jak si přál, ale už od počátku neměl čas. V tomto souboji hrálo tolik časů. Můj termín dovolené, termín, kdy jeho rodiče budou pryč z domu, termín výměnného pobytu škol. Je pravda, že ty dva poslední dokázal malinko ovlivnit, ale ne tolik, kolik by chtěl. Školy mají svoje jasně dané termíny a přemluvit členy Fowlovi rodiny… Manipulovat rodiči je pro většinu dětí triviální. Arty mezi ně však nepatří. Už takhle své rodině tolik lže. Cpe lež za lež a jako by každá z těch lží ležela mezi vztahy v rodině jako těžký kámen. Navíc, není jednoduché lhát a manipulovat lidmi, kteří ho to sami naučili a živili se lží a manipulací celý svůj život. Ostatně o lhaní v rodině, bys měl něco vědět.
Takže vrátíme se zpět. Artemis neměl čas mi cokoli vysvětlovat. Trápilo ho, že mě i národ vystaví takovému nebezpečí. Nevěděl jaké povahy tvá moc je. Nebo jestli ji vůbec máš ty, jak se L domnívá.
Je pravda, že mi mohl rozkázat ať tě zmesmerizuji, přinutím tě vše mi na potkání říct, pokud bys měl tu moc. Mohla bych ti také rozkázat, abys s tím co děláš, přestal. To vše bez toho, abys mě jen spatřil, a bylo by dokonce jedno, jestli bys byl schopný zabíjet i členy národa, nebo ne. Protože, bych ti prostě přikázala, abys toho nechal. A co se týče L, prostě bych tě přinutila, abys mi ho ukázal a já bych mu přikázala nepátrat po Artemisovi a vymazala mu paměť, stejně jak jsem ti to ukázala na Emmně. Vše by bylo vyřešeno, než bys řekl švec. Na vysvětlení takového plánu čas měl, avšak tohle mi Artemis nepřikázal. Domnívá se stejně jako L, že jsou dva lidé s mocí Kiry, a tak, kdy by ses sešel s tím druhým, tvé zapomnění by bylo totam. Co se týče mesmeru záleží na lidské vůli, nebo kolik kouzelné moci na ní použiji. Kouzlo může být příliš slabé na lidské odhodlání, nebo odraženo. Pak by se Kira mohl vrátit v plné síle, nezměněn a napadnout nás. Proto Arty volil daleko nebezpečnější a podle mě horší variantu.
Rozhodl se, že tě nejdříve pozná. Nechal tě nahlédnout za oponu, abychom zjistili, jestli máš sílu nás zničit. Představil tě našemu tajemství a podle tvé reakce si řekl, že bude pokračovat dál. Čímž riskoval, to, že budeš už znát naši moc a tím nás pak budeš moci lépe převést, když rozhodneme, že jsme se zmýlili a budeme muset učinit první variantu. Slovy tě přimět přejít na naší stranu. Arty se spolehl na tvé cítění spravedlnosti. To je podle mě dost zkřivené, ale on si byl jist, že bys neublížil nikomu dobrému, který se tě ani nepokusil zastavit. On si totiž nemyslí, že děláš špatnou věc, ale ani dobrou. Rozhodl se, že tě nechá, pokud to nebude ohrožovat národ. Myslí si jen, že jsi nebyl moc schopný pořádně uznat druhou stranu otázky. Správně, místo jednoduchého řešení, zvolil dát svůj život v šanc. Ne, že by tě tím odzbrojil, ale na ochranu národa. Místo toho, aby tě porazil, se rozhodl, že tě přiměje nás i jeho nechat na pokoji. Dokonce tě přiměje, abys mu sám o vlastní vůli, pomohl proti L. Udělá si z tebe parťáka. Není špatné mít na své straně někoho s mocí pánů smrti, a ani není tak špatné mít na straně ze skřítků někoho s naší mocí, ne!
Na vysvětlování takového plánu, čas neměl. Navíc věděl, že bych nesouhlasila a snažila se mu to vymluvit. Také tento plán obnášel velké nebezpečí nejen pro něho, ale i pro mě. Co kdybys byl nakonec jen bezduchý blázen. Mohl bys mně zabít hned, jak by ses zjevila, ze strachu. Nebo bys mě mohl zabít i hned, jak jsem se zmínila, že jsem porušila zákon. To by ses sice nedozvěděl, že mě Artemis unesl a nic takového, ale mohl by sis kdykoli říci: Fowla nikdy nedostanu, tak alespoň ji. Nemohl vědět, jestli dokážeš zabít i lidi z mého národa, když ani nevěděl, jestli můžeš za ty vraždy, a ty jsi o mých lidech neměl ponětí. Ale věděl, bys že bych do toho i přesto šla. Kolikrát jsme už zachránili svět. Nikdy to není jiné, vždy nebezpečné. Tak neváhal ani minutu. Tentokrát mi však musel slepě věřit, že vše pochopím a zvládnu. Nikdy, co jsme spolu bojovali, mi neprozradil celý svůj plán. Teď však nezáleželo na tom, že jsem ho do puntíku neznala. Teď jsem na to vše, co po mně žádal, musela přijít. Doufal v to, ale ani to nebylo jisté. Neměl čas, říci mi ani polovinu plánu, kterou mi obvykle říká, jen mi mohl dát pár vodítek.
Vyhození z Fowl Manoru a jeho zákaz vstupu bylo první z nich. Druhá vlaštovka jsi byl ty. Odlítala jsem zrovna, když jsi přijel. Nebylo pochyb, že to bylo záměrně. Bylo mi tedy jasné, že důvodem toho celého jsi ty. Zvláště, když jsem si dala dvě a dvě dohromady z informací, které mi poslal Klusák pro Artemise. Artemis chtěl ať jsem na něho naštvaná a ty jsi ho považoval za nepřítele, nebylo těžké uhodnout, že ve skutečnosti chce, ať předstírám, že ti chci pomoct. Zvláště, když připočítám Butlerovo jednání a zmínku o neloučení. Chtěl, abych předstírala, že jsem na něho naštvaná a abych se snažila získat pozvánku zpátky. Takže jsem ti do kapsy bundy dala ten lístek, abych vzbudila tvoji pozornost. Pak stačilo čekat. Při získání pozvánky jsem měla ukázat svoji moc, aby ti to mohlo později dojít. Jako pohádaná a naštvaná osoba na Fowla jsem měla dobrou šanci si tě získat a to natolik, abys mě pustil tak blízko, že i nakonec nabídneš Artemisovu smrt, pokud jsi Kira. Zvláště, když zmíním Artemisovu minulost. Julie a ostatní z rodiny měli jednodušší úlohu. Měli mluvit o tématu trestu smrti a navrtat tvé myšlení pochybnostmi. Vše jsem nakonec měla nakonec ukončit já svým výstupem, kdy tě budu tak nutit abys ho zabil, abych ti ukázala zrůdnost onoho jednání. A aby ti to došlo…" Myrta by byla schopná pokračovat ve svém zdlouhavém výkladu klidně dál, dokavaď by nezbyla jediná nezodpovězená otázka, to však nebylo třeba. Dobře jsem chápal, co Fowl udělal a jak mě odzbrojil.
"Jenže já jsem stále přesvědčen o tom, že to, co dělám, je správné, pokud jsi mě zase nevodila za nos. Tak sám Artemis si není jist, co je a není správné," připomněl jsem.
"Takže?" zeptala se skřítka.
"Takže váš národ se nemusí bát. Artemis ti dal prostor, aby ses sama přesvědčila, že moje moc na váš národ nedosáhne. Navíc já osobně proti vašemu národu nic nemám. Podle toho, co jsi mi řekla, žijete dole pod povrchem a styk s lidmi je minimální. Dokonce nemůžete do lidských obydlí bez dovolení. Nevidím důvod, proč bych se do vašich záležitostí pletl. Pokud by jiste nijak neohrožovali můj nový svět a co se týče Fowla," odmlčel jsem se a na chvíli zaváhal. Je pravda, že Julie stejně jako Myrta mohly lhát o tom únosu. Jen aby ho vyprovokovaly k odhalení, ale Myrta teď, když je konec, sama se zmínila, že je to pravda, a že se jedná o Artemisovu minulost. Stejně jako tu nastávala otázka pokud Fowl byl tak neškodný, proč by existoval nějaký podčlánek? "Artemis Fowl je zločinec, nebo spíše byl zločinec. Já jsem Kira a měl bych ho pro vyšší dobro zabít, ale jak bych mohl? Jak bych mohl zapsat do Death notu někoho, kdo se rozhodl proti mně bojovat slovy a zaštítit celý národ svým životem? Neboj se o svého únosce. Sice pořádně nevím, co bylo a tím pádem tomu moc nerozumím. Chci říci, vždyť tě unesl, ale máš jedno z jeho očí a on ti věří, stejně jako ty jemu. Jste přátelé. Přesto ty jsi policistka a on alespoň bývalý zločinec. To co bylo, bylo mezi vámi a je to vaše věc. Myslím, že by nemněl ujít tvému spravedlivému hněvu."
Kapitánka se usmála, ale pak se zamračila. "A co L?" zeptala se.
"Je v zájmu národní bezpečnosti a v zájmu bezpečí mého nového světa, aby si nic o Fowlovi nepamatoval a aby po něm už nepátral ne?"
"Přesně tak," kývla.

Epilog


Na ulici pode mnou panoval čirý ruch. Stovky blátivých se cpali uličkou na jednu nebo druhou stranu, spěchajíce za svými povinnostmi, nebo se jen tak procházeli. Sem tam se někdo zastavil u vstupu do malé restaurace a se zájmem si prohlídl jídelní lístek, který inzerovali u vstupu v skleněné bedýnce. Možná zlákáni pohledem na zahrádku se dřevěnými stolky, sedačkami se zářivě bílými ubrusy, krásnými žluťoučkými deštníky, proutěnými sedačkami či sklenkami na víno na každém stolku. Avšak když zjistili cenu nejlevnějšího jídla, které tato restaurace nabízela, většina z těch lidí se otočila a šla si po svých a tak v zahrádce sedělo pouze pár lidí.
Jeden z nich měl krátké havraní vlasy a nezvykle bledou pleť. Seděl sám senapůl vypitou sklenkou čiré vody a i přes sluneční brýle, které mu zakrývaly skoro celý obličej, se křenil do sluníčka. Jako by zaříkával mraky, aby slunce přestalo svítit.
Sletěla jsem dolů k němu a usadila se na protější proutěné židli.
"Zdravím, kapitánko," pozdravil mě Artemis, samozřejmě ještě dřív, než jsem přešla na viditelné spektrum.
"Kde je Butler?" zeptala jsem se místo pozdravu a začala jsem se zvědavě rozležet.
"Má důležitější práci. Navíc, řekl, že když tu budeš ty, nemusí se o mě bát," pokrčil bezstarostně Artemis rameny.
"Hůůůůů, když tu budu já, tak se ti nic nestane! To je dobrý vtip. Zapomínáte snad, že já jsem ze všech osob ta, která má teď největší chuť tě přidusit, bláteníčku!"
"Ne, Butler to vlastně formuloval jinak. Řekl, že pokud tu budeš ty, nemusí se bát, že se mi něco stane, co bych si nezasloužil," upřesnil Artemis.
"Moudrý to muž," usmála jsem se. Pak však jsem zkřivila tvář do démonského pohledu a bouřky, kterou jsem hodlala na mladého Fowla seslat. Fowl polkl a pokusil se zděšeně odsunout, co nejdál. To vypadalo v celku směšně. Měl jen štěstí, že proutěné židle na dlažbě nevřískaly, jako ty železné, nebo plastové. Pak by se po něm ohlídlo určitě víc jak polovina zákazníků restaurace a lidí z ulice. "Nicméně, to znamená, že souhlasí s mým spravedlivým hněvem. Řekla jsem, že trestu neunikneš!"
"Myrto já… Vystavil jsem tě strašlivému nebezpečí. I když jsem věděl, že kdybych ti to řekl, tak bys sama do toho šla. Neměl jsem a to samé platí i s tím ostatním. Zase jsem s tebou manipuloval. Krutě zacházel, vyhodil tě. Dělal jako by vše, co jsme prožili, nebylo nic. Nechal tě ve tmě tápat po tom, co chci. Bez jediného slova, bez souhlasu, jsem tě do toho zapojil. Víš, proč jsem jednal, tak jak jsem jednal. Ten podčlánek a také bys s takovým plánem nesouhlasila. Přemluvit ho… Ale to mne neomlouvá. Jsou to jen chabé výmluvy. Mohl jsem ti alespoň zavolat. Klusák by to nějak vyjednal. Moc jsem se však bál prozrazení. Nemám omluvy," zašeptal tiše. To bylo poprvé, kdy velkému Fowlovy došli výmluvy. Neměl, co říci na svou obhajobu. Najednou z pod stolu vyndal ohromnou kytici růží.
"Květiny!" vydechla jsem užasle. On mi chce dát květiny. Bože pod povrchem jsou nedostatkovým zbožím. Vždy když jsem měla narozeniny, nebo něco významného, nic takového jsem nedostala. Břízný na tyhle věci nikdy nebyl a Klusák vždy zapomněl, a to jsem květiny tak zbožňovala. Možná jsem dala své nadšení moc najevo. Artemis se nejistě na židli zavrtěl a zrudl tak, že jsem si toho všimla i přes ty jeho sluneční brýle.
"Já… četl jsem takovou knihu. Vz ní se psalo, že když se muž potřebuje ženě nějak omluvit. Tak květiny, nebo…" Artemis se sklonil pod stůl a vyndal čokoládovou bonboniéru. "Nebo bonboniéra jsou ideální způsob. Z hledem k tomu, co všechno jsem ti provedl, počítaje nejen poslední dny, ale i únos a tak. Řekl jsem si, že jedno z toho by nemuselo platit. Vlastně se nespoléhám, že bych tě mohl jen tak uplatit. Jen ti chci říct: promiň," dokončil svůj monolog a nervózně podal mi růže s bonboniérou.
"No nevím, co jsi to četl za knihu Fowle, ale zní to rozumně," zasmála jsem se a nechala se uplatit.



Génius vs. génius 08

28. září 2012 v 22:19 Moje povídky

Šach mat (první část)


Letadlo do Japonska odstartovalo a já z okna pozoroval šedobílé mraky. S lehkostí v srdci jsem opouštěl Irsko a to i když Artemis Fowl stále ještě dýchal a já neměl jediný proti němu důkaz. Jeho tajemství však sedělo vedle mě a znuděně zkoumalo brožurku pro případ havárie letadla. Kapitánka Myrta Krátká, skřítka, elfka a členka Lepreko, jednotek zvláštního nasazení, zástupkyně zákona svého národa a žena chovající k Artemisovi zlost, jak jsem se o ni postupem času dozvěděl. Žena, kterou nemohu zabít, ale která mi slíbila pomoc s dodržením mé smlouvy, ale i s koncem boje s Artemisem Fowlem. Skřítka a policistka, to je osud, tady je vidět, že stojím na dobré straně, když mi někdo takový chce pomoct, nebo ne!?
Za tu dobu už Fowl neudělal jediný krůček, který by ho stál život. Možná už neměl co prozradit, nebo také ano, ale ač skrýval cokoli, já teď měl osobu, která mi vše ochotně z vlastní vůle poví. A vypadalo to, že budu mít hodně co říci. Artemisi Fowle, dal jsi mi do ruky zbraň proti sobě i proti Lovi a ani o tom nevíš! To jí skutečně tak bezmezně věříš!
"To je k smíchu. Proč mám letět něčím takovým. Už jen kdybych tu kraksnu těch blátivých řídila já, procenta na spadnutí by klesla o polovinu," rozčílila se z ničeho nic Myrta a zavrtěla nechápavě hlavou. Překvapeně jsem na ni pohlédl. "Dobře, nemáme k dispozici jeden z našich letounů. To je jasné, ani nemůžu o ně požádat, ptali by se proč a já jsem stejně jen na dovolené. Musela bych říct, že jde o záležitost národní bezpečnosti a zmínit se také o Artemisovi. Pak by nějakému moulovi mohlo dojít, že se jedná o porušení odstavce 105 článku 40 trestního zákona a místo toho bych měla ještě větší problémy, ale proč nemůžeme použít má křídla. Připadám si opravdu špatně v té čepici a mezi těmi všemi lidmi. Navíc, když uvážím jak je pořád technologie létání blátivých špatná…" stěžovala si dál a nepříjemně se zavrtěla.
"Nevrť se tolik, nebo si zničíš svůj kostým dítěte a někdo pozná, že tu něco nehraje."
"Ale, snad se nebojíš prozrazení?" zasmála se.
"Ne, mě koneckonců muže být tvůj národ ukradený, to ty by sis měla dávat pozor. Nicméně přestaňme se pošťuchovat a raději mi pověz, co je ten zákon, o kterém jsi mluvila."
"Nový zákon," odpověděla vyhýbavě.
"Nový zákon? O čem?" naléhal jsem zaujatě.
"Podčlánek o našem utajení, nekontaktování a nezasahování do životů blátivých,"
"Blátivých, myslíš lidí," opravil jsem ji.
"Ano," přikývla
"Podčlánek o čem," zamračil jsem se. Lezlo to z ní jak z chlupaté deky. Tohle měl být můj spojenec. Policistka, která sama porušuje zákony svého národa. Možná se to týkalo mě, neměla se mi ukázat, ale to ji ještě nijak moc neomlouvalo.
"Podčlánek o Artemisu Fowlovi," nakonec na mě vybafla.
"Říkala jsi, že Artemis o vašem národě ví dlouho, ale mít o něm speciální zákon," zasmál jsem se tentokrát já.
"Nejde pouze o to, že Artemis a jeho bližní o našem národu ví dlouho, ale také již dlouho se do našich záležitost plete, a stejně tak dlouho náš národ využívá." Využívá jo! To zní dost špatně, že bych konečně měl v ruce důkaz?! No tak Myrto, nesnášíš ho, řekla jsi, že tvůj hněv ho nemine. Nemusíš mít s ním slitování. Tušíš, že jsem Kira, ale nemusíš mít špatné svědomí, když to bude díky tvé informaci, že ho zapíšu do Death notu. Způsobil si to sám svým jednáním. "Prostě bylo na čase uznat, že jeho zásahy přinesly spíše víc špatného než dobrého, a tak vyšel speciální podčlánek o tom, že jakákoli informace, která mu bude dána a jakýkoli kontakt s ním je trestnou činností."
"Takže jsi spáchala vědomě zločin, když jsi ho navštívila?" zaútočil jsem.
"Ne takový, jaký bys čekal. Je to pouze takový nesmyslný podčlánek, který neměl nikdy spatřit světlo světa," nafoukla tváře a složila naštvaně své drobné ručičky.
"Který neměl nikdy spatřit světlo světa?" zopakoval jsem překvapeně ale zároveň jízlivě. Myslel jsem si, že Myrta Fowla nesnáší. Tak proč?
"Je jedno, co děláme, nebo jaké máme proti němu bezpečnostní opatření, stejně si Arty vždy najde způsob, jak se vše dozvědět," objasnila prostě, to byl docela rozumný argument, přece se mi však něco nezdálo a v tom momentu jsem měl pocit, že se můj plán bortí jako domeček z karet. Začal jsem si uvědomovat, že jsem stavěl na vodě. Počítal jsem s nenávistí a chutí po pomstě, o které jsem zhola nic nevěděl. Počítal jsem s Myrtou, protože se od mého příchodu chovala, jako by mi celou dobu chtěla pomoci v honbě za novým světem. Fowl mi sám řekl, že se pohádali, a že ani předtím s ní nezacházel hezky a tím pádem je na něho naštvaná. Nicméně, před mým příchodem se oba setkali, kdo ví, co si domluvili. To, co říkali, mohla být pravda, ale také lež. A navíc, i kdyby Myrta nelhala, byla její nenávist tak velká, že by mi vše řekla. Ne, vždyť mi to nemusí říct, ani kdyby ho ze srdce nesnášela a já extrémně naléhal. Co když utrpěla nějaký šok, kdyby to však tak bylo, proč by se dál mučila a letěla ho dobrovolně i přes zákaz navštívit? Slíbila mi pomoct skončit náš boj s Artemisem, ale nikdy neřekla, že mi ho pomůže zničit.
"Kapitánko?" zaskřípalo mi v hrdle.
"Ano?" zářivě se na mě usmála, až možná příliš podobně jako Artemis.
"Nechápu to. Fowl říkal, že jste se pohádali, a že tě zranil. Přesto tvrdí, že to udělal ze strachu o tebe a o národ. Ty jsi mu však neodpustila a říkáš, že národ využíval. Chceš se mu pomstít, a proto jsi mi slíbila, že mi pomůžeš. Je to za to, co ještě jiného tobě Fowl udělal. Myslíš si, že by bylo světu bez něho lépe?" začal jsem se ujišťovat.
Myrta neodpověděla.
"Přesto všechno Fowla oslovuješ zdrobnělinou Arty a Fowl ti bezmezně věří. Vypadal klidně, když jsi mu řekla, že na něho svalíš svůj hněv a že uděláš vše pro veřejné blaho. Víš, že jsem podezřelý v případě Kira, to proto mě Fowl zavedl na své panství. Víš, jakou Kira má moc?"
"Ne, jen odhaduji. Dokáže na dálku zabít. Zabít jen díky znalosti jména a tváře," odpověděla mi.
"Skutečně chceš takovou pomstu?" zeptal jsem se. Čekal jsem, že její reakce bude kousavá a bude mě chtít doběhnout. Bude po mě chtít naprosté doznání, ale věděl jsem toho zatraceně málo.
"Artemis mě unesl," pravila zřetelně a jasně, avšak bez jediného citu.
"Co, cože?" zamrkal jsem. Tohle jsem celou dobu chtěl slyšet. Jasný důkaz, přesto jsem mu najednou nedokázal uvěřit. Unesl jí! Blbost, copak by se takhle unešená chovala, pomáhala mu a tak? Copak by mluvila s takovou něhou?!
"To jsi chtěl celou dobu slyšet ne. Artemis Fowl je geniální zločinec, který mě unesl a chtěl za mě výkupné. Tak si pospěš a čaruj, kouzelníku," vybídla mě chladně a já z kapsy vyndal peněženku, kde jsem měl list z Death notu a tužku. Já vím, není to moc útulné ani nijak zvlášť zařízené, tento pokoj vznikl teprve před pěti lety a to ještě jako vězení. Jako pokoj pro hosty začal sloužit teprve nedávno. Zazněl mi Julien hlas v hlavě a já věděl, že Myrta mluví pravdu.
Myrta se ke mně nahnula a přidržela mi kus papíru, který mi klouzal, takže jsem nemohl psát. Ryuk se rozesmál, teď Ryukuv smích slyšela i ona a mohla ho také vidět, ale to už bylo jedno. V opojení z vítězství jsem sevřel tužku, avšak moje ruka se zastavila dva milimetry nad papírem.
"Máš moc bohů smrti a já se mohu postarat o L. Za chvíli nebude o žádném Fowlovi vědět, takže ho ani nepřekvapí jeho smrt, která nastane těsně poté, co jsi tam byl na výměnném pobytu," zašeptala mi do ucha a já se vpil do jejich dvou barevných očí šokovaný tou krvežíznivostí. Jedno oko chladivě temně modré a druhé hřejivě kaštanové. Chladivá modř. Zlověstná chladivá modř. Stejná jako měl Artemis Fowl.

Zlověstná chladnokrevnost po právu, ne po právu ne, po pomstě! Moje spravedlnost je jen pouhopouhá odporná pomsta… pak jak bych mohl s něčím takovým, co jsem udělal, dál žít? Jak bych mohl unést krev tolika lidí, které jsem ve jménu této spravedlnosti zabil?
-Pokud ublíží někomu z mých blízkých, půjdu po něm a dostanu ho, zabiji ho.- -Přesto tedy takto neuděláš nic jiného, než dělá Kira.-
-Nezáleží, jestli jsi Kira, nebo ne. I kdybys byl, odpovíš mi nakonec stejně.-
-Hmmm, takže si myslíš, že sama špatnost je dědičná. To je skutečně legrační-
-Já, já nechtěl, to ona… to ona…- Zbavit se lidí pro veřejné blaho… Já, teď jsem ublížil člověku Emmně Atson, i když za to přímo nemohu, nesu vinnu. Je moje chyba, že do toho byla namočená. To já jsem Kira, to kvůli mně Fowl ji odkopl a kvůli mně udělal ten výměnný pobyt. To já jsem se do něho zapsal a tak jsem se ocitl v Fowl Manor, kde mě zkontaktovala, protože asi viděla potenciál, který mám proti Fowlovi. To kvůli mně, aby mě mi řekla co potřebuje, Emmně ublížila. Jistě, odpovědnost za to jsem nenesl jen já, také Fowl a ona, ale šlo tu pouze o ni? Co nevinní, lidé, kteří se mohou napravit, chyby v justici, nehody. Mohl jsem zabít někoho, kdo byl ve své podstatě správný?
-Skutečně naše skutky… neposkvrní a dokonce neobrátí náš ušlechtilý cíl naruby?
-Protože Artemis je velmi dobrý člověk, který dokáže zázraky, a já mu věřím.-
-Ty asi nemáš moc zkušeností s něčím jako je přátelství. Slovo přítel je od slov přát a dobro. Proto moje odpověď zní ne.- -Chápou, nebudu tě tedy již přemlouvat. Přesto pokud by sis to rozmyslel, vždy si o tom můžeme promluvit. Času podle mého názoru asi budeš mít dost.-
-"Uklidni se a sleduj, Myrta by neudělala nic špatného. Nic, co by nenapravila," řekl Fowl mírně a měkce. Už po několikáté mě zamrazilo. Důvěřuje jí, tak moc. Bezmezně jí důvěřuje, a to se pohádali? -
-Uzdravila jsem ji a také pomůžu tomuhle blátivému s dodržením úmluvy, ale nemysli si, že to dělám pro tebe! Tobě je úplně jedno proti komu stojíš co?! Udělám vše pro veřejné blaho, ale nemysli si, že ujdeš mému hněvu!- -Tak fajn, jsem rád, že se zbavíme toho otravy a že tě nemusím prosit na kolenou. Budu se těšit na tvoji odvetu, kapitánko-
- Je to pouze takový nesmyslný podčlánek, který neměl nikdy spatřit světlo světa-
- Myslíš si, že s Kirou stejně jako s L nesouhlasím? My dva nemusíme být nepřátelé. Nevím, jestli se lidé dají nebo nedají změnit Lighte. Nevím, co si mám o tom myslet. Protože jsem tím, kým jsem.-



Poezie Pauly Nancy Millstone - Praskot motýlích křídel

27. září 2012 v 23:42 Moje povídky

Praskot motýlích křídel

Rohlík, bábovka a povidla,
to kupuji jen zpravidla.
Máslo, rýže a plná mléka krabice,
všichni zrovna to chtějí nejvíce.

Mléko položivší na lednici
a koutkem úst zavoláme polednici.
S drkotem vší motýl přiletí,
již ho uchvátilo prokletí.

Dosedl na bělostný břeh
polednice vydala svůj šleh.
Už se topí tak ho nech!




Poezie Pauly Nancy Millstone - Hrabivá hrstka krupek

27. září 2012 v 23:35 Moje povídky

Hrabivá hrstka krupek

Hraji si na černoočka,
v temnotě kradu kolečka.
Mrchoplazma zaútočila
a já s hrůzou utekla.

Hrabivá hrstky krupka
schoulila se do klubka.
Smrtokřídlí odletěli
přes práh za anděly.

Drtivá pravda zvítězila,
přes bolest jednoho nekrofila,
hru a jmění z něj vymámila.




Poezie Pauly Nancy Millstone - V suchém trnitém křivoklasu

27. září 2012 v 23:30 Moje povídky

V suchém trnitém křivoklasu

V suchém trnitém křivoklasu,
hraju si s kmenem zbrusu.
Trnivý vichr smrtelnosti,
Ovívá přitom moje kosti.

Strnu, jako uder modrých hvězd,
přilítá ke mně vichrem zvěst.
Mlhavým údolím se nechat vést,
mokrými slzami nechat sebe vykvést.

Brnící mé nohy v strachu mém
v mrtvém údu strašlivém.
Uchopím do rukou svoji tužku
a rozpatlám po plátně hrušku.

Jsem ten nejlepší,
a to nikdo nezlehčí.
Pokloňte se královně,
bez řečí a skvostně!




Recenze na serial Chuck

26. září 2012 v 17:43 Mé recenze

Recenze na serial Chuck

Obecně o seriálu:

Americký akční, komediální televizní seriál, který vznikl v roce 2007.
Vypráví o chlapci jménem Chuck Bartowski (Zachary Levi), kterému pošle jeho bývalý spolužák ze Stanfordu Bryce Larkina (Matthew Bomer), osoba, která ho nechala ze školy vyhodit, přebrala mu holku a byla agentem CIA, email s nejtajnějším vládním projektem. Tisíci až miliardami obrázků, ve kterých jsou obsaženy nejtajnější dokumenty a údaje o lidech. Chuck jako počítačový a matematický génius je "instaluje" do sebe a tím se dostává do víru špionážních honiček, lží a přestřelek. Je donucen pracovat pro CIA jako špion a v jeho úkolech mu pomáhají agentka Sarah Walker (Yvonne Strahovski) a agent Majora Johna Caseyho (Adam Baldwin), kteří ho mají také za úkol chránit.

Pro a proti, proč se na seriál podívat…

Samotná postava Chucka, zakřiknutého, obyčejného ňoumu "chytráka", jenž se všeho vzdal, veškerého boje za lepší budoucnost, potom co ho vyrazili ze Stanfordu, a nyní se musí postavit na nohy, protože v sázce je mnohem víc, je bezvadně zahrána i promyšlena, stejně jako ostatní postavy.
K plusům také patří to, že když už se divák nechytí oné špionážní stránky a komiky, nebo ho to již omrzí, ještě si může užít absurdní situaci, vtípky a spory z prostředí obchodu z elektronikou Buy More, kde Chuck pracuje a kde má svého nejlepšího kamaráda Morganem Grimesem (Joshua Gomez).
Seriál je také výborně vyvážená skvělá rovnováha mezi vtipem a akcí. Je velmi chytlavý a zábavný, rozhodně člověku dokáže zvednout náladu, celkově však nic moc nového nepřináší. Nedává moc témat k zamyšlení. Seriál vás pobaví, zasmějete se a zabijete čas, tím seriálem nic nezkazíte, ale nečekejte nějaké prozření.

Hodnocení: 6/10

Doporučuji:

Lidem, co zbožňují komedie a sitkomy, všem co mají rádi akční nebo špionážní filmy či seriály.


Pět pravidel života s lordem Sesshomaru

25. září 2012 v 16:04 Moje povídky

Pět pravidel života s lordem Sesshomaru

Anotace: Jen taková drobná ff, "blbůstka". Už dlouho jsem chtěla napsat ff na Inuyashu s lordem Sesshomaru a Rin, ale tak nějak pořád nebyla inspirace a ani teď nebyla na něco velkého. Chtěla jsem něco, krásného s napětím, nebezpečím života a lásko, ale nějak to prostě nejde a pak se mi dostane do rukou seznam, který napsal Rin a Jarken. Snad se trochu pobavíte.

1) Chovejte k lord Sesshomarovi úctu (Jarken)
2) Splňte do puntíků vše, co vám lord přikáže a bez zbytečných dotazů (Jarken a Rin)
3) Pokud to jde, snažte se o sebe sami postarat. (Jarken a Rin)
4) Nestěžujte si, děkujte (Rin)
5) Za každých okolností se usmívejte, pokud to trochu jde (Rin)

Připadá vám tento blog přehledný?

25. září 2012 v 15:51 Ankety
Protože mně moc ne, ale nevím co s tím :-(

Máte rádi tento blog?

25. září 2012 v 15:50 Ankety
On jo, taková hlupá otázka...

Jaká povídka se vám zde na blogu nejvíc líbí?

25. září 2012 v 15:46 Ankety

25. září 2012
To víte, jsem zvědavá jak opice :-)

4. ledna 2015
Ahoj, tak i za touto anketou jsem se ohlédla, rozhodla se jí uzavřít, zhodnotit a vypsat nové...
Takže k čemu to vlastně celé bylo? No, tato anketa se ptá na vaši oblíbenou povídku a mě dala menší přehled o tom, co se vám líbilo a co méně. Podle všeho se vám nejvíce líbily povídky "Temnota přichází a já znovu umírám!" a "Dean Winchester je žena jménem Piper Halliwell", které si získaly 6 hlasů, na druhém místě skončila odpověď "Jiná", což je pochopitelné, vzhledem k tomu, že anketa je již staršího charakteru a spoustě lidem se mohla líbit nějaká nová povídka, která v anketě není uvedena, třetí místo si pak získala povídka, nebo spíše hra, "Andělé patří do nebe".


Odpovědi

TextPočet hlasů
Dean Winchester je žena jménem Piper Halliwell6
Génius vs. Génius1
Gray Color0
Bleach Europe1
Andělé patří do nebe4
Krajina mé duše3
Temnota přichází a já znovu umírám!6
Gine, prosím!2
O dívčí válce, hrdinné Vlastě, lásce a utrpení2
Možná někde, někdy v nějaké jiné dimenzi a čase…3
Špatný den?3
Za slavnou a krásnou Gallifray2
It was becoming the worst day of his life1
Noc je nebezpečný protihráč, není radno ho podceňovat!3
Střípek světa za sklem2
Střípek tajemna2
Střípek nového života2
Nekropolská knihovna3
Blízká setkání třetího druhu2
Psychofizický problém0
Potlačená identita se vrací1
Střípek odrazu1
Střípek zrcadla1
Střípek šílenského nápadu stejně jako vše nad zemí i podzemí jehož květiny se nádherně sluní a skvějí na slunci stejně jako slunce ozařuje nás všechny jenž rádi čtete hřeje nás jak na těle tak na srdci jehož tato povídka nemá2
"Byla jsi mi sestrou, prosím, postarej se o mé dva bratry."3
Sókratova jeskyně1
Můj milý deníčku2
Tom Riddle a tajemná komnata1
Vražedné umění0
Mary Sue1
Brejli Kmotter2
Jiná5
Pět minut před životem1
Poezie Pauly Nancy Millstone1

Vzhledem však k tomu, že jak již jsem řekla, mezi tím vším vzniklo mnoho a mnoho dalších titulů, pro další můj obraz, co se líbí a co ne, bude asi už lepší vypsat na toto téma více anket více specificky zaměřených.
Děkuji však všem 70ti lidem, kteří se ankety zúčastnili. :-)

Anketa na Supernatural

25. září 2012 v 15:44 Ankety
25. září 2012
Takový můj malý průzkum... :-)

4. ledna 2015
No jo, všichni milujeme Castiela, to mě mohlo napadnout. Překvapení je jen snad, že Sam získal jen 3 hlasy. Já nevím, ale vždyť je to dobrá postava... :D

Jaká je vaše oblíbená postava?

TextPočet hlasů
Dean Winchester9
Sam Winchester3
Castiel21
Meg3
Crowley9
Jiná postava2
Impala5

Recenze na Bleach

22. září 2012 v 13:00 Mé recenze

Recenze na Bleach





Obecně o seriálu:

Anime, které vzniklo podle stejnojmenném mangy od Kuboa Titea v roce 2004.
Vypráví o japonském chlapci Ichigovi, který vidí duchy díky své velké duševní síle. Duchové nemusí však být vždy dobří. Jednoho dne takový zlý duch "Hollow" napadne jeho rodinu a do toho se přimotá bohyně smrti shinigami Rukia Kuchiki, která má za úkol takovéto to nestvůry ničit. Je však slabá na to, aby porazila onoho Hollowa, který napadl Ichigovu rodinu, sama, a tak dá část svých schopností jemu. Ichigova rodina je tím pádem zachráněna, ale Ichigo musí Rukii slíbit, že jí bude pomáhat v jejím shinigamské práci. Ichigo se ukazuje jako zdatný pomocník a nečekaně talentovaný shinigami, ale Hollow není to nejhorší, co může tuto dvojici potkat. Tím, že Rukia půjčila Ichigovi část své moci, porušila zákony shinigami a je zatčena, dovlečena spět domů do Společenstva duší (Soul Society - do světa shinigami), kde je odsouzena k trestu smrti. Co by to však bylo za kladného a dobrého hrdinu, kdyby jí Ichigo nešel zachránit, že?

Pro a proti, proč se na seriál podívat…

Anime má vcelku povedenou kresbu i sountreck. Ke kladům také patří promakané boje, kterých si užijete skutečně dost a dost.
Rovněž se mi líbila propracovanost postav a jejich společné osudy a náhledy do společně spletité minulosti, ze které vycházejí jejich obavy, jednání, strach a tak. Stejně jako se mi líbily boje a spiknutí mezi kapitány a rozdílné, nebo podobné povahy postav, které pak jdou díky tomu do střetů.
V neposlední řadě svět i myšlenka jsou super. Přesto však toto anime se může zdát poněkud jednotvárné. Pořád jen boje, ochraňování nebo zachraňování někoho a touha stát se silnějším. To může časem omrzet. Stejně tak dojem kazí i některé vedlejší hloupé a triviální příběhy. (zmlátili byste na cikánskou férovou někoho, jen kvůli barvě jeho vlasů? No, i když lidé se mlátí i kvůli barvě pleti…)
Přesto si však myslím, že to stojí za zhlédnutí.

Hodnocení: 7/10

Doporučuji:

Všem příznivcům anime a mangy, lidem, co rádi koukají na filmy a seriály s rvačkami, akčňáky a tak, co mají rádi fantazy, obecně "duchařiny" a mají skutečně moře volného času.

Recenze na Fullmetal Alchemist

22. září 2012 v 12:41 Mé recenze

Recenze na Fullmetal Alchemist


Obecně o seriálu:

Japonské anime podle stejnojmenné mangy od Hiromu Arakawa, které se dočkalo již dvou zpracování jedno v roce 2001 a druhé v roce 2009.
Celý děj se odehrává v alternativním světě, kde se stala alchymie, která je tam představena jako určitá forma magie přetváření hmoty, jednou z hlavních věd. Mimo ní však tento svět také má pokročilou techniku z období řekněme první republiky a pokročilé biomechanické lékařství, které dokáže nahradit chybějící končetiny automaily (mechanickými stroji, které se váží na zbytek těla a napojují se na nervový systém). Přes pokročilou techniku a vědu, lidé žijí ve strach a v diktátu zemně, která spočívá v rukou vojáků.
Příběh vypráví o dvou bratrech Edwardovi (Ed) a Alphonseovi (Al) Elricových, které opustil otec. Když jim zemře i matka, rozhodnou se, že ji přivedou k životu pomocí alchymie a poruší alchymistické tabu. To se jim však nepovede. Nikdo nedokáže přinést do života mrtvé a alchymie spočívá na rovnaké výměně. Za svůj pokus zaplatí tvrdou daň. Starší bratr přijde o nohu, mladší bratr přijde o celé tělo a jeho starší bratr musí zakotvit jeho duši do brnění, a tak přichází i o ruku. Oba bratři vědí, že udělali chybu, chtějí však svá těla zpět. Rozhodnou se tedy vydat se hledat legendární kámen mudrců, který by jim to měl umožnit, a aby získali prostředky na cestování, upíší se armádě. Hledání je však dovádí k vládním experimentům na lidech a zvířatech, zločinech armády a vládním spiknutí.

Pro a proti, proč se na seriál podívat…

Z počátku, prvních několik dílů se může zdát trochu dětinských a nezajímavých, až pohádkových. Když se však dostaneme dál k ztrátě částí jejich těl, dceři jednoho z armádních alchymistů, kterou její otec přetvoří ve zrůdu a smrt jednoho z vojáků a přátel bratrů, rychle začneme měnit názor.
Také je nutné zmínit opětně moc pěknou kresbu, sountreck, originální námět a svět.
Oceňuji také ono poselství, které to nese, že to je pro přemýšlivé. Za zmínku také stojí, že ač se toto animé zabývá vážnými tématy, hrůzou války, pokusů na lidech, spiknutí a tak dále, najde se i čas na odlehčení, které to vše ještě podtrhne a dobarví.

Hodnocení: 8/10

Doporučuji:

Všem milovníkům anime a mangy, všem, co mají rádi militari, fantazy, sci-fi, silnějším povahám a těm, co mají dostatek volného času.

Recenze na Death Note

22. září 2012 v 12:25 Mé recenze

Recenze na Death Note


deathnote pic

Obecně o seriálu:

Japonské anime, které vzniklo podle stejnojmenné mangy od Cugumiho Óby a Takešiho Obaty v roce 2006.
Příběh vypráví o geniálním Japonském chlapci Lightu Jagamim, který najde zápisník boha smrti a rozhodne se ho použít na to, aby změnil svět "k lepšímu". Ten, kdo je do deníku zapsán, zemře a Light neváhá a začne do něj zapisovat všechny zločince. Za chvíli policii dojde, že za náhlými úmrtími musí někdo stát a rozhodne se ho dopadnout. To však Lighta v jeho počínání neodradí a nezastaví ho ani fakt, že po něm jde světoznámý geniální detektiv L i jeho vlastní otec, který je policista. Pro svůj sen a ideál je schopný všeho. Intrik, podvodů lží i vraždy svého vlastního otce. L však není jiný, a tak se před námi rozehrává nebezpečná šachová partie, při které jediný špatný krok stojí vše.
Podle mangy Death Note vznikl také tři japonské hrané filmy, ty však podle mě mají o dost nižší kvalitu.

Pro a proti, proč se na seriál podívat…

Dílko po myšlenkové stránce docela opravdu zajímavé. Nutí nejenom diváka přemýšlet nad tím, jaké budou další kroky hlavních hrdinů a jak se vše bude zaplétat, jak to skončí a tak, ale i k zamyšlení nad kontroverzním tématem trestu smrti. Ukazuje nám pro a proti i kam by člověk neměl nikdy zajít, pro svůj i možná dobrý sen, a jistou pravdivost, že cesta do pekla je roubena především dobrými úmysly. Za to má velké neocenitelné plus.
Dalším kladem je kresba. Ta je dostatečně jemná a nehraje si tolik s kontrasty, jako u jiných anime, takže bych řekla, že i docela realistická.
Sountreck je také docela slušný a jediné, co by někomu mohlo vadit, je možná až zrůdnost a hovorovost námětu. Myslím si, že jsem docela otrlý divák, kterému nevadí ledasco, ale tady jsem se divila, že jsem si po každém díle pustila další. Nejedná se o strach a zhnusení z odporného a nechutného "vetřelce", strašidla, nebo usekaných hlav. Jedná se o to něco plíživého a odporného. Bylo mi špatně z onoho jednání hlavního hrdiny a o to horší je uvědomění, že s vetřelcem se těžko potkáme, ale s Lightem Jagamim můžeme jet klidně tramvají a nevědět o tom. To je na tom sice také geniální a děsivé, ale díky tomu bych toto anime rozhodně nedoporučila slabší povahám.

Hodnocení: 9/10

Doporučuji:

Všem, co mají rádi anime a mangu (povinně), co mají rádi krimi trillery, horory, fantazy, filmy a seriály o geniích a co jsou o životě na šachovnici. Rozhodně ať se na to nedívá někdo se slabší povahou, komu vadí smutné konce a komu by mohlo vadit takové jednání.

Recenze na Sherlocka

22. září 2012 v 12:06 Mé recenze

Recenze na Sherlocka



Obecně o seriálu:

Britský seriál od BBC podle předlohy sira Arthura Conana Doylea.
Na rozdíl od ostatních zpracování nemá tento seriál neobvyklý pouze formát (jedna série má tři díly o délce 1,5 hodiny), ale i celkové pojetí. Náš oblíbený detektiv včetně s doktorem Watsonem si na sebe oblékli plášť moderní doby. Nejen s kulisami jako jsou mobily a notebooky, ale včetně s chováním hlavních postav, vtipu na témata dnešní doby a jistou úpravou případů.
Sherlocka nám tentokrát představuje Benedict Cumberbatch, jakožto neurotického, prací pohlceného a bezohledného člověka, avšak také jako člověka "skoro bez přátel, osamělého", ale i dobrého a jistým způsobem i fascinujícího. Do role Dr. Watsona byl posazen Martin Freeman, který na rozdíl od své předlohy je skutečně tím vojenským doktorem, který byl v Iráku a v pohodovém životě v Londýně mu chybí ono vzrušení při dobrodružství. Kromě zkušeností a schopností vojáka a lékaře také disponuje přístupem nesociálního, dobrého člověka s tvrdými morálními zásadami. Díky tomu se stává Sherlockovi téměř rovnocenným parťákem a dokáže se mu občas vzepřít.

Pro a proti, proč se na seriál podívat…

Zásadním příznivcům tradičního Holmese z předlohy by mohl vadit moderní kabát včetně homosexuálních narážek. Podle mě to tomu akorát dodává logický náhled, osvěžuje to, dává tomu vtip i zamyšlení nad naší dobou. Takže spíš plus než mínus.
K plusům také musím připočíst i postavu Watsona, která v původní verzi byla nelogická a sloužila jako pozorovatel a aby vynesla Sherlockovu genialitu. Ale Watson mněl být voják a doktor, takže nemohl být hlupák k ničemu, a tady to je konečně alespoň trochu vidět.
Také se mi moc líbilo, jak je tam ukázaná Sherlockova schopnost všímat si věcí a vyvozovat z toho závěry. Stejně jako jak je vykreslen vztah mezi Watsonem a Sherlockem. V neposlední řadě stojí za zmínku i nádherný sountreck.

Hodnocení: 9/10

Doporučuji:

Všem, kteří mají rádi filmy a seriály, knížky o Sherlockovi, všem příznivcům žánrů krimi, kteří viděli Doktora Who a líbil se jim onen humor, mají rádi tipy postav jako je doktor House a mají dostatek volného času.

Recenze na Supernatural

22. září 2012 v 11:57 Mé recenze

Recenze na Supernatural

Obecně o seriálu:

Seriál Supernatural (lovci duchů) je americký fantazy hororový seriál, který vznikl v roce 2005 a 18. května 2012 byla odvysílaná finální epizoda jeho sedmé série. V květnu 2012 televizní stanice CW oznámila, že se seriál dočká i 8. série, která by měla mít 24 epizod.
Seriál vypráví o dvou bratrech Deanovi (Jensen Ackles) a Samovi (Jared Padalecki) Winchestrových, kteří mají neobvyklou profesi a to honit duchy, démony a tím chránit lidi. To dělají už odmala. Od doby, co jim žlutooký démon zabil matku a jejich otec je vychoval v honbě za žlutookým démonem. Pro bratry je zbylá rodina to jediné, co mají. Jednoho dne jejich otec náhle zmizí. Stopy vedou k žlutookému, ale ještě dál. Vražda jejich matky, vražda Samovy holky, Samovi speciální schopnosti, smlouvy uzavírané žlutookým démonem a otcovo zmizení, to vše je součástí plánu. Plánu, který má vést jen k jednomu, ale k čemu?
Seriál dost podobný například seriálu Charmed (Čarodějky) akorát s muži v hlavních rolích, kteří mají pouze důvtip a vojenský výcvik. Přináší daleko více napětí, strach a trýzně hlavních hrdinů.

Pro a proti, proč se na seriál podívat…

Seriál ze začátku může působit jednotvárně, lovení démonů a dalších zrůd, bez kapky stop po otci, a to samé pořád dokolečka. Když se později přes to vše prokoušete a dostanete se k hrůze, která se na bratry valí, pak to teprve začne být zajímavé, ale i to má svoji slabinu. Sam s Deanem jsou tolikrát vystaveni hrůzám, nepřízni osudu, záchraně světa, zradě a trýzni, že to poté může zase omrzet a stát se tendenčním. (Ať se stane, co se stane. Dean bude nehorázně trpět, aby se z toho následně dostal a prožil si to znovu. Svět bude pořád padat do záhuby a Dean se Samem ho budou pořád zachraňovat.) Seriál má tedy tendence opakovat stejná témata a omílat to, co již bylo.
Stejně tak hodně lidem může vadit využití témat z Bible.
Na Acklese s Padaleckiem a teď i na Mishu Collinse v další hlavní roli anděla se dobře dívá, to však láká především dámské publikum. Osobně si myslím, že by seriálu neuškodila i nějaká hlavní ženská role, tedy co by nebyla démonské a nesnažila se kluky podrazit.
K dobru však musím zmínit skvělý sountreck i to, že ač je seriál spíš hororový a fantazy, naši hrdinové trpí (až moc - ne, že bychom se v tom my fanynky nevyžívali, že…), tak se najde v seriálu až překvapivě mnoho komediálních scének, vtipu a všeho, co to možná ještě víc podtrhuje, ale i odlehčuje.
K plusům také započítávám rozvíjení zápletky v tom smyslu, že onen seriál mě dokáže stále překvapit a líbilo se mi, jak je vše tak nějak zamotané, ale ne nevyřešitelně jako u seriálu Lost.

Hodnocení: 7/10

Doporučuji:

Všem příznivcům duchařských filmů, seriálů fantazy i hororu, mají rádi vtip, především ženskému publiku, líbil se jim seriál Charmed, nebo Buffi lovitelka upírů.

Recenze na White Collar

22. září 2012 v 11:41 Mé recenze

Recenze na White Collar

photo

Obecně o seriálu:

White collar (Ve službách FBI) je americký krimi seriál z roku 2009 běžící až do teď.
Příběh vypráví o geniálním zloději a padělateli Nealu Caffrym (Matt Bomer), který uteče z vězení těsně dva měsíce před svým propuštěním, protože jeho láska ho chce opustit a on se bojí, že za tím je něco víc. Agent Peter Burke (Tim DeKay), ten samý, co ho chytl již minule, ho znovu chytí, má však sám starostí nad hlavu s chytáním jiného lumpa, a tak se Neal rozhodne uzavřít smlouvu. Místo toho aby šel do vězení, tak dostane nákotník se sledovacím zařízením, s volným pohybem na 3 kilometry a musí pomáhat Peterovi s případy. Díky však tomu může o svém volném čase pátrat po své milé. Neal se ukazuje jako skvělá posila do řad FBI a z Petera a Neala se stávají dobří přátelé. Je to však křehká rovnováha a malé vítězství, zvláště když Neal zjišťuje, že jeho podezření, že jeho láska ho opustila, protože ji někdo vydírá či hůř, bylo správné.

Pro a proti, proč se na seriál podívat…

A proč ne? Nevidím zatím na tom seriálu chybičku. Možná tak menší originalitu. Tak nějak mi to strašně připomíná britský seriál Podfukáři od BBC, podotýkám velmi kvalitní seriál. Co je však dnes originální? A kdo nemá rád filmy a seriály o zlodějích, ještě k tomu napravených?!
Má to skvělé hlášky, postavy jsou skvěle vykresleny, dokonce musím pochválit i obsazení. Matt Bomer v roli Neala jako podvodníka a zloděje, ale s dobrým srdcem, tak trochu playboyem je přesně ten typ člověka, kterého bych si představila, že je takový. Stejně jako Tim DeKayiho v roli pracovitého a čestného agenta FBI.
Člověk, který se pro tento seriál rozhodne, se jistě pobaví, ale užije si i ono napětí, tíseň ze zrady a klasické podfukářské fígle i policejní práci. Seriál není tolik znám, ale podle mě by si rozhodně zasloužil víc pozornosti.

Hodnocení: 8/10

Doporučuji:

Všem, co mají rádi krimiseriály, nebo filmy či seriály o podfukářích a zlodějích, komedie a mají dost volného času

Recenze na Doctora Who

22. září 2012 v 11:30 Mé recenze

Recenze na Doctora Who


Obecně o seriálu:

Seriál Doctor Who (Pán času) je britský sci-fi seriál od BBC, který vznikl zhruba před 50 lety. Vypráví o mimozemšťanovi, který si říká Doktor, pochází z starobylé rasy pánů času, lítá časem a prostorem ve své vesmírné lidi TARDIS, která vypadá jako policejní budka z 50. let. Aby se necítil osaměle, tak mu vždy dělají společnost nějaká mladá slečna a někdy i její přítel.
Doktor má 13 životů. Vždy, když mu hrozí smrt může reinkarnovat, změnit všechny buňky v těle. Tím však změní celý svůj zevnějšek, ale nejen to. Změní se mu i charakter a chutě. Jediné co zůstane, jsou vzpomínky a vědomí, proto to je pro něho, jako by zemřel. Díky tomu si Doktora mohlo zahrát již jedenáct herců.
Seriál má již 33 sérií, když počítám staré i nové. Seriál se točil totiž od roku 1963 a pokračovalo se až do roku 1989. Následně byl v roce 1996 natočen film, nové obnově se však seriál dočkal až v roce 2005 a pokračuje až do teď. V hlavní roli jedenáctého hraje Matt Smith a v rolích Doktorových společníků jsou Karen Gillan, Alex Kingston a Arthur Darvill.

Pro a proti, proč se na seriál podívat…

Seriál je jedním z nejdéle běžících sci-fíček a je velmi populární nejen v Británii.
Příběh nemusí hned každého nadchnout. Spousta lidí si může říci: "Co je to za blbost, mimozemšťan v policejní budce, který zachraňuje vesmír!" Já sama se přiznám, že jsem na to začala koukat z jistého masochizmu. "Tak, teď se podívám, jaká je to teda blbost…" Pravda je taková, že mě to celé naprosto překvapilo, a že i díky oné modré budce a absurditě onoho nápadu, je seriál dost specifický a originální.
Když je divák schopen překousnout levné kostýmy, triky, pohádkovou pohodu a naději, nechá se unést přes prostor a čas, vtipem, postavou Doktora, která je přitažlivě podivínská a šílená, ať ji hraje kdokoli, a problémy ve vesmíru, které nápadně odrážejí problémy, povahy lidí, zlozvyky a tak tady na zemi, objeví v tomto seriálu neskutečnou sílu a zábavu na dlouhé deštivé večery.

Hodnocení: 8/10

Doporučuji:

Všem, co mají rádi sci-fíčka, vtip, viděli nového Sherlocka a líbil se jim, mají spoustu volného času.

Recenze - Hodnocení

22. září 2012 v 11:19 Mé recenze

Recenze - Hodnocení



1/10 - Horší než Twilight. Kousám si nohu, ruku, či mlátím hlavou o stůl v naději, že omdlím a nebudu se muset dívat.

2/10 - Twilight

3/10 - něco děsného

4/10 - špatné, ale viděla jsem horší

5/10 - ujde to

6/10 - dobrá zábava

7/10 - věc na kterou si již můžete vytvořit závislost

8/10 - jsem závislá, skáču radostí, všem to cpu pod nos a mluvím neustále o tom

9/10 - ohromená, závislá, doporučuji, kéž by bylo více takových děl, nemůžu se odtrhnout,jsem schopná si to pouštět pořád dokolečka

10/10 - dokonalost sama, zázrak, nemám slov