Nejtěžším zločinem je promrhaní svého života a trestem za to je smutek a prázdnota v srdci.

Listopad 2012

Poezie Pauly Nancy Millstone - Světlo tvé duše

30. listopadu 2012 v 17:32 Moje povídky

Světlo tvé duše


Já v tichosti stojím po tvém boku,
já podrobím se rozkazu tvého kroku.
Pro tebe narostly by mi křídla,
a na zem nechal bych nebesa, aby spadla.

Ptáš se, co mě tak ohromilo,
za to vše může tvé světlo.
Světlo září a já ho vidím,
oslňuje mě, když sním i bdím.

Světlo tvé jest tak jasné,
pro mě ohromně krásné
a pro můj život velmi nutné.




Poezie Pauly Nancy Millstone - Ovoce v čokoládě

27. listopadu 2012 v 21:15 Moje povídky

Ovoce v čokoládě


Čokoláda voní bytem,
dej ji, dej ji sem!
Čokoláda voní bytem,
dej mi ji honem!

V obchodě koupíme ovoce,
ať jsem rychle bez práce.
Omyjeme pod vodním tokem,
pod správným a dobrým sklonem.

Nakrájíme na kostičky,
pokládáme na talířky.
Rozhřejeme tuto čokoládu
z našeho malého skladu.

Nalijeme na ovoce,
to nejde zrovna lehce.
Necháme vychladnout a čekáme,
pozor na lupiče však dáme!

Jídlo je to dosti nevzhledné,
avšak pro všechny chutné,
a tak diety nejsou moc platné.




Recenze na seriál Merlin

17. listopadu 2012 v 13:51 Mé recenze

Recenze na seriál Merlin

Obecně o seriálu:

Jistě, když uslyšíte jméno kouzelníka "Merlin", vybaví se většině z vás přídavná jména, jako jsou: moudrý, starý, vznešený a velmi, velmi mocný, stejně jako když se někdo zmíní o králi Artušovi, představíme si ideál krále takový, jaký by měl být. Tato vaše představa se však sesype jako domeček z karet, až se mrknete na tento britský seriál od BBC (2008).
Tento fantazy seriál se, jak tedy název napovídá, točí kolem kouzelníka Merlina (Colin Morgan) a Artuše (Bradley James) a je to ztvárnění pověstí o nich. Je to však o dost jiné, spíš bych měla říci, že je to pověstmi spíše inspirované, než co jiného.
Vše začíná ještě za vlády Artušova Otce Uthera (Anthony S. Head). Merlin je mladý, teprve začínající čaroděj a Artuš rozmazlený princ, jejichž osudy se střetnou díky matce čaroděje, jenž dal Uther popravit, a která se mstí. Merlin Artuše zachrání a za odměnu se stává jeho sluhou a tak máme tu čest poznat toho nejdrzejšího, nejchytřejšího, nejtrhlejšího a nejoddanějšího sluhu ze všech.
Merlin má těžký úkol, musí chránit Artuše, sloužit mu a přitom neprozradit své tajemství, protože magie je přísně zakázaná pod trestem smrti. Merlinovi se to však překvapivě daří a Artuš povětšinou nemá ani zdání. Přesto však, i když Merlin je jen "obyčejný sluha" a Artuš princ a pak král, stávají se z nich dobří přátelé.

Pro a proti, proč se na seriál podívat…

Seriál, který mě docela překvapil a ohromil. Nečekala jsem od toho moc a zcela upřímně, když jsem o tom slyšela, doslova jsem si klepala na čelo. "Taková slátanina, jak může být charakter Merlina mladé hloupé ucho a Artuš rozmazlená fracek? Merlin sluha? Guinevere "Gwen" (Angel Coulby) služka? Proč je vše z pověsti prohozeno vzhůru nohama? To přeci nemůže fungovat!" Bohužel to funguje až nakažlivě dobře.
Největším kladem je asi vztah Merlina a Artuše, který vás úplně strhne. Merlin předstírající ňoumu, zakrývající tak většinu svých akcí. Chránící Artuše za každou cenu, stojící pořád po jeho boku a Artuš, který se také díky Merlinovi stává králem, kterého si všichni přejí, obětující za svého sluhu rytíře a lid klidně i svůj život. Nechybí ani vtip a vzájemné popichování.
Kolobouk dolů také musím dát za herecké výkony a výběr herců. Hlavně Morgana (Katie McGrath) je v tomto ohledu naprosto dokonalá a pochválit musím i muziku a celkovou atmosféru.
Také musím říct, že po všech těch seriálech, filmech a knížkách s magií v naší době a tak, je tohle docela příjemný návrat ke kořenům klasiky s jiným kabátem.
Kostýmy a rekvizity jsou již trochu slabší. Ne, že by se mi nelíbily, ale je to nutné brát s velkou rezervou a říct si, že je to fantazy a nehledat v tom žádnou historii. (Tvůrci si totiž nelámali hlavu například s tím, že ženy tehdy rozhodně nemohli nosit kalhoty, či že v Anglii tou dobou určitě neměli rajčata a další věci…)
Nejvíc záporných bodů však seriál má díky efektum. Je sice pěkné, jak Merlinovi svítí očička, když kouzlí, i odhazování nepřátel, stejně jako draci, a větrné víry, ale jiné efekty jsou, bych řekla, na dnešní techniku dost slabší a působí hodně uměle. Takže jak kdy a jaké kouzlo a stvoření vypadá reálně, ale většinou bohužel tak nevypadají. Naštěstí já osobně pokládám něco, jako jsou efekty za vedlejší a je to jedna z těch věcí, které dokáži ocenit, když jsou skvěle provedené, ale obejdu se i bez nich. Naopak, když film či seriál má jako jediný klad toto, tak to pro mě pořád je dost špatné například jako tomu je u filmu Avatar, ale uznávám, že každý má jiná měřítka a to platí i o pohledu na tento seriál. Skalní příznivci bájí o Merlinovi a Artušovi by mohli stejně krčit nos, co to s nimi tvůrci seriálu vyvedli, i když mně osobně to nevadí.

Hodnocení: 7/10

Doporučuji:

Všem, co mají rádi fantazy, dobrodružné příběhy, historické romány, filmy seriály, báje a pověsti, fanouškům seriálu Doctor Who (protože je tam podobný vtip a také se na tom podílí část tvůrců tohoto seriálu)

Měsíc a slunce

12. listopadu 2012 v 14:27 Moje povídky

Byl krásný den. Sluníčko svítilo, království vzkvétalo a Artuš tu krásu pozoroval z okna své komnaty, avšak neusmíval se. Obočí měl svraštěné a i hlupák by pochopil, že ho něco tíží. Artuš byl rád, že vše je v pořádku, že jemu i království se daří stejně jako jeho lidu, dokonce i Morgana se už dlouho o nic nepokusila, něco ho však znepokojovalo a znervózňovalo. Byl napjatý a stěží mohl klidně spát. V duchu si přehrával všechny krizové okamžiky posledních několik let a sám sebe se ptal, jak je možné, že ještě dýchá.
Věděl, co by mu na to řekla Gwen: Bůh ví, že jsi spravedlivý, dobrý manžel a král, a proto nad tebou drží ochranou ruku. Merlin by mu asi řekl něco podobného, možná by ještě k tomu přidal nějaký ten kec o osudu, novém Albionu a dělal by si srandu, že žije také díky němu. Jenže Bůh jen tak neodežene rozzuřené wakany, neshodí z ničeho nic bytelný strop, a neodhodí nepřítelův meč. Artuš měl už dost zkušeností, aby věděl, že takové věci se jen tak nestávají, že pokud Bůh na to vše dění dohlíží a zasahuje, pak nezasahuje přímo, ale pošle někoho, splete osudy dvou dohromady, nikdy však tohle. Všechny ty podivné náhody byly až moc a on je nedokázal vysvětlit. Čím víc nad tím přemýšlel tím víc a silněji začínal pochybovat, že to všechno byly náhody a pouhé štěstí. Dospíval pomalu a jistě k podezření, které se mu ani náhodou nelíbilo.
Vše kolem něj zhořklo a rázem se propadlo do temnoty. Někdo, někdo jemu velmi blízký je, je… Artuš na to nechtěl myslet, bolelo ho přitom u srdce. Zradu již zažil Morgana, jeho strýc Gwen, když ho podvedla s Lancelotem, i když se pak usmířili, a to jistě nebyl konečný výčet, ale tohle bylo něco jiného. Nemohl mluvit o zradě, nebo ano? Ten člověk porušoval zákony, vše v co jeho otec Uter věřil a v co věřil i on, ale nedělal to jako Morgana proti němu a království, ale pořád a pořád mu pomáhal, zachraňoval mu život a vynášel ho nahoru do závratných výšin. Díky němu teď zářil jako měsíc, zatím co on stál ve stínu, zatím co on byl slunce, které se skrývalo za obzorem. Ale proč, proč mu pomáhal? Proč tolik riskoval pro krále, který jeho moc zakázal, pro krále, který by ho jinak dal upálit? Proč?
"Artuši?" ozval se Merlin a král sebou poplašeně trhl jako nezbedný školák, jenž má něco za lubem a sprostě zaklel.
"Sakra Merline, to se dělá takhle mě děsit! Jak dlouho tam takhle jako stín vlastně vystáváš?!"
"No, časový úsek dlouho může být relativní pojem. Záleží na tom, co považuješ za dlouho," začal Merlin typicky breptat a Artuš protočil oči.
"Merline!" okřikl ho a Merlin zmlkl, stiskl pevně rty a udělal tu svojí grimasu. "Už jsi mi vyleštil zbroj, vytřel jsi tu a uklidil stáje?"
"Ne, ale…"
"Tak, co tady tak postáváš a plížíš se za mými zády?!" vyjel na něho Artuš. Chtěl teď být sám a jakákoli jiná přítomnost někoho dalšího, a to i Merlinova, ho nanejvýš popuzovala.
"Ne, ale…" Merlin evidentně nehodlal odejít. Nikdy neposlouchal jeho rozkazy a přeci byl ten nejloálnější z jeho poddaných, jeho přítel. "…něco tě trápí?" dořekl Merlin svoji otázku. Artuš zaváhal. Nemůže se s tím někomu svěřit. Ta osoba mohla být kdokoli v jeho okolí, klidně i on. Při té myšlence se musel zasmát. Merlin, to sotva! Merlin je a vždycky bude… Merlin a právě možná proto se nakonec rozhodl svěřit.
"Obávám se, že mezi námi je čaroděj." Zdálo se mu to nebo na malý okamžik Merlin náhle strnul a nervózně přešlápl. Hned se však zase ovládl a zkřivil tvář z pohledu "a sakra" do překvapení. Za normálních okolností by Artuš pochopil ihned, co to o Merlinovi napovídá, ale on se tahle choval vždycky.
"Čaroděj říkáš, jak jsi na to přišel?" zeptal se Merlin kroutě hlavou.
"Nevím, prostě jen jsem tak přemýšlel nad všemi událostmi, co se staly za posledních několik let," pokrčil rameny Artuš.
"Přemýšlels, ty to dokážeš?" ušklíbl se Merlin.
"Jo, měl bys to také někdy zkusit," oplatil mu Artuš.
"Myslíš, že za tvůj osud a to, že všichni z tvé rodiny jsou mrtví, nebo tě zradili a za všechnu tu bolest může nějaký čaroděj a ještě k tomu, že je to někdo tady odsud." Rozmáchl se Merlin rukama kolem.
"Ne, ne tak docela."
"Co?" teď Merlin byl vyveden z míry, ani své překvapení nemusel hrát.
"Vím, že to zní šíleně, ale neměl jsem na mysli tohle. Měl jsem na mysli všechny ty šťastné náhody, ty padající stropy a větve na naše nepřátele, vítr v bezvětří, když je ho třeba, trhající pevná lana za námi, znemožňující nepřátelé nás sledovat, když se potřebujeme dostat do bezpečí, zemětřesení, zářící bubliny a tak. Nemluvím tu o zrádci, tedy alespoň ne tak docela. Ten člověk mi zachránil život už tolikrát a přeci jen magie je špatná, nebo ne? Používání magie je zakázáno, měl bych ho nechat popravit," vysvětlil Artuš a pohlédl na svého věrného sluhu.
"Ale to nechceš," přečetl si v Artušových modrých očí Merlin.
"Zabít člověka, jehož způsoby jsou možná špatné, ale zachránil mi tolikrát život a dostal mě tam, kde jsem, ne to opravdu nechci, ale otec mi vždycky tvrdil, že magie je špatná a kam se podívám ve svém životě, vždy jsem díky ní trpěl. Jak mohu vědět, že ho ta magie nezkazí jako třeba Morganu?" zeptal se bezradně Artuš.
"Já vím, kolik sis toho vytrpěl a jakým hnojem ses musel kvůli zlým lidem, co používali magii, brodit, ale pokud chceš znát můj názor, tak magie je pouze moc. Jaká je záleží na člověku jenž ji vládne a může být používaná i k dobru. Je to tak velké nebezpečí, ne protože je sama o sobě špatná, ale protože je to tak velká moc, že když se ocitne ve špatných rukou, je to tragédie," řekl mu Merlin a Artuš poprvé spatřil svého přítele ve správném světle.
Zavrhl Merlina, že by mohl být tím čarodějem, který stál po jeho boku a zachraňoval mu život. Merlin se nikdy nezdál jako někdo takový. Byl to jeho ňouma, nešika, věrný sluha a přítel. Představa, že by tajil před ním něco takového tak dlouhou dobu, byla absurdní, ale všichni jeho druzi, rytíři, které teď měl, přišli, až když se mu ty šťastné náhody děly, nebo tu byli přátelé a poddaní, kteří naopak byli s ním delší dobu, než co se to dělo. Jediný kdo tomu času odpovídal, byl Merlin. Vždycky z něho cítil něco, co nedokázal popsat. Všechny ty jeho záchrany, náhlá záhadná nadání a řeči o osudu, stejně jako nalezení Excaliburu. Náhlé záchvaty moudrosti a pak vzápětí blbosti.
V takové situaci čekal Artuš, že ho popadne vztek. Potom všem, co spolu zažili, celou dobu mu do očí Merlin lhal, měl být naštvaný. Připadal si zrazen. Měl by ho zabít, pořád porušoval zákony, a kdo ví proč? Stál zatím na jeho straně, ale to se mohlo změnit. Přesto to nebyl jen takový čaroděj, byl to Merlin, člověk, jemuž tolik dlužil, někdo, komu doufal, že může věřit. Ač to bylo s podivem, necítil zášť ani strach, jen ohromnou lítost. Jak mohl být tak slepí? Jak moc to Merlina musí bolet, žít ve stínu, za horizontem.
"Artuši, je ti dobře? Jako kdybys měl každou chvíli omdlít," poznamenal králův sluha a Artuš si uvědomil, že strnule stojí a ohromeně civí na Merlina.
"Promiň, já jen, že něco podobného mi řekl i ten starý čaroděj, který se snažil uzdravit mého otce a pak také Gaius. Občas se nestačím divit, co z tebe vypadne," snažil se to rychle zamluvit Artuš.
"Takže? Máš na někoho podezření?" zeptal se Merlin, snažil se, aby to znělo co nejvíc neutrálně.
"Ano, vím, kdo to je. Bojím se však. Měl bych se ke všem chovat stejně a zákon mluví jasně, přesto však to nedokáži. Mohl bych zákon změnit, ale jak jsi řekl, obávám se, že hrozba z moci magie v nesprávných rukou nadělá tolik zla. Svět a lidé na ní ještě zdaleka nejsou připraveni," přiznal na rovinu Artuš.
"A co důkazy?"
"Ty nemám. Na to je moc opatrný a já je ani nechci," odpověděl Merlinovi Artuš. Pořád se přitom jeden druhému dívali do očí, až to bylo oběma nepříjemné, jako kdyby mezi nimi probíhal ještě jeden daleko důležitější rozhovor, který byl pro všechny ostatní skryt.
"Pak tedy dejme lidem i magii ještě čas. Předstírej dál, že jsi slepý," poprosil svého krále Merlin a přátelsky mu poklepal na zádech. Poté se vytratil z komnaty a Artuš znovu osaměl. Mrak, jenž zakrýval oblohu, odešel společně s Merlinem a Artušovi se znatelně ulevilo, avšak teď ho naopak tížil smutek. Kéž by se nikdy nedozvěděl o slunci, které mu půjčovalo záři. Nemněl na to nikdy přijít.
"Žádáš mě, abych byl slepý. To je to jediné a nejmenší, co pro tebe můžu udělat, to není fér…" zavrtěl hlavou a po tváři mu stekla slza. Rychle jí utřel do rukávu, než by si toho někdo dokázal vůbec všimnout. Král nesmí brečet, ani kvůli bolestnému osudu.

Poezie Pauly Nancy Millstone - Jsem mladý

11. listopadu 2012 v 10:52 Moje povídky

Jsem mladý


Já, já jsem člověk
a můj, můj věk
je, je přes sto padesát,
ale já se nemusím bát.

I přes můj pokročilý věk
jsem teprve pučící květ.
Jsem již dost moudrý,
ale zároveň dost mladý.

A tak mohu ještě změnit svět,
čas mám, než se mi svraští pleť,
a tak na to, holomku, dobře hleď.




Poezie Pauly Nancy Millstone - Ignorant

7. listopadu 2012 v 20:52 Moje povídky

Ignorant


Nezajímám se, nechci a je mi to jedno,
i kdybych měl padnout na samé dno.
Oh, lenost má jest láska,
podbízivá a moudrá je to kráska.

Času dost na učení,
málo ho je však na hraní.
Proč lámat si nad něčím hlavu,
stejně někdo jiný nám ukradne slávu.

Proč jít delší cestou?
Já nemám svědomí se skvrnou.
Má rovnováha není pouze hranou.



Recenze na seriál Arrow

2. listopadu 2012 v 17:21 Mé recenze

Recenze na seriál Arrow


Obecně o seriálu:

Nový americká akční seriál (2012) vyprávějící o mladém synu miliardáře Oliveru Queenovi (Private Practice), který si nedělá velkou hlavu z ničeho a žije poměrně bohémský život. Je rozmazleným frackem svého bohatého tatínka, ovšem až do doby, než odjede společně s ním na plavbu a jejich loď ztroskotá. Jeho otec v zápětí zemře, ale ještě předtím mu poví pravdu, pravdu o svém jmění, hříchu a zadá mu úkol. Chce, aby jeho syn odčinil jeho strašný hřích i potrestal ostatní, kteří se na tom podíleli. Chce, aby pomohl městu.
Oliver jako jediný přeživší na člunu doplouvá na ostrov, kde ho za pět dlouhých let objeví nějací rybáři. Vrací se tedy domů zpět, ale už to není tak dočista on, přesto aby nikdo nepoznal jeho záměry a mohl tak splnit otcovu poslední vůli, musí lhát a přetvařovat se. Dělat ze sebe toho stejného muže, jenž byl, ale který už není a ubližovat tak svým blízkým. Ve dne rozmarný dědic ohromného jmění a v noci bojovník za právo s lukem a šípem, moderní Robin Hood.

Pro a proti, proč se na seriál podívat…

Tento seriál, řekla bych, že je zatím přesně takový, jak zní z části obecně o seriálu. Trochu mi to připadá jako teď oblíbeným žánrem o superhrdinovi, co zachraňuje svět, akorát to už není film, ale seriál. Nadšenec do filmů o Betmenovi bude nadšen, protože přesně Wayneovsky mi to zavání. Bohatý dědic milionáře chrání město jako temný rytíř, nebo jak jsem již uvedla, bych to mohla označit za moderní ztvárnění Robina Hooda. Bohatým bere a chudým dává, ochraňuje město, za pomocí luku, šípů a toho, co se naučil v pekle na pustém ostrově. Včetně své princezny, která s tím, co dělá, souhlasí, pak zase nesouhlasí, chvíli ho uznává, pak zase ne, a jejího otce, který je policista. Nesnáší jeho nesuperhrdinské já, protože ho obviňuje ze smrti své druhé dcery, která s ním jela na té lodi, a po tom superhrdinském já pátrá. Chce ho zavřít za zločiny, kterých se v rámci většího dobra dopouští. Takže po této stránce spíše otázka vkusu.
Co jsem tak četla ostatní recenze, tak se zmiňovaly o špatných hereckých výkonech. Mně se tak špatné nezdály, spíš si říkám, že zatím ani neměli dostatek času, se nějak výrazně projevit. Seriál teprve začíná a vyšlo prvních několik dílů. Takže uvidíme, co se z toho celého vyklube, ale už teď je jasné, že silnou stránkou tohoto seriálu nebude vtip, ani herecké výkony, ale akční, bojové scény.

Hodnocení:

Zatím žádný verdikt, je na to moc brzy, ale docela to jde, dokonce se těším na další díl J

Doporučuji:

Všem, co mají v oblibě akční filmy a seriály, a hlavně těm příznivcům superhrdinských filmu.

Recenze na seriál Grimm

2. listopadu 2012 v 17:15 Mé recenze

Recenze na seriál Grimm

Obecně o seriálu:

Máte rádi pohádky? Máte rádi horory? Nebo ještě lépe, máte rádi obojí, nejlépe pohádky, které jsou přetavené částečně do hororu nebo temné fantazy? Možná seriál pro vás.
Americký hororo-fantazy-krimi seriál z roku 2011, který myslím, že běží i na Prima Cool.
Seriál, vyprávěcí o policistovi Nicku Burkhardtovi (David Giuntoli), který poté, co začíná vidět divné věci a jeho teta je napadena a umírá, zjišťuje, že je potomkem elitní skupiny lovců, známých jako grimmové. Ti mají za úkol ochraňovat lidi před zlými nadpřirozenými bytostmi. Na rozdíl však od svých předků nezabíjí na potkání všechny nadpřirozené bytosti, ale pátrá po pravdě, kdo skutečně je zlý a kdo jen tak vypadá.
Vyznat se ve světě nadpřirozena mu pomáhají zápisky jeho předků a i jeho dobrý ironický a nohama stojícíma na zemi přítel Monroe (Silas Weir Mitchell), který je něčím, co bychom nazvali hodným vlkodlakem. I přesto Nickův úděl není jednoduchý. Je těžké vysvětlit ostatním nadpřirozeným stvořením, která jsou umírněná a dobrá jako Monroe, že jste Grimm, ale také policista a nehodláte je zabít. Stejně jako udržet takové tajemství před normálními lidmi, vymyslet si vhodný důvod, proč někteří "lido-stvoření" z vás mají nekontrolovatelný strach, vysvětlit, proč vaše přítelkyně musí jít k doktorovi jenom kvůli kočičímu škrábnutí, nebo proč ve vašem přívěsu od tetičky máte lektvary, knížky, cepy, luky, pistole na medvědy a další podivnosti. Lhát své milé (Bitsie Tulloch) i parťákovi z práce (Russell Hornsby) o tom, co se kolem nich děje a kdo ve skutečnosti jste.

Pro a proti, proč se na seriál podívat…

Jo, tak u některých recenzí nevím, co na tuto otázku říci, a tady toho je zase mraky, i kladů i záporů. Četla jsem spoustu recenzí pro a proti tomuto seriálu a konečný můj verdikt není ani kladný ani záporný. Proč?
Spousta lidí tvrdila, co jsem tak četla po internetu, že jsou tam levné triky a tak. Což se mi nezdá. Pravda není to moc extra, ale na seriál docela dobré. Všechny příšery jsou spíše takové chiméry, ale to přeci není nic proti ničemu. Je to jiné pojetí a docela podle mého originální.
Stejně jako musím pochválit hudbu a celkovou atmosféru.
Námět sebrat pohádky a přetavit to v něco takového, není jedinečný, ale ani to není úplně okoukané.
Postava hlavního hrdiny není bohužel moc propracovaná, nebo je, ale zatím se to nijak zvláštně neprojevilo. Až do setkání s tetičkou to je obyčejný polda a ani potom se to moc nemění. Působí vyrovnaně, a i když v srdci má pár šrámů a další narůstají společně s jeho údělem, vypadá to, že se s tím psychiky dokáže bezvadně poprat. Což nepůsobí nijak realisticky, ale zase přiznejme si, že v některý jiných seriálech z dnešní doby to přehánějí a tohle nakonec může být vítaná změna. Nicméně to z něho možná malinko dělá nezajímavého.
Oproti tomu postava Monroe je docela pro mě překvapením. Silase Weira Mitchella mám zafixovaného jako toho blázna v Prisen braku, i tam hrál velmi dobře, ale co si budeme povídat, on trochu vzhledově vypadá na toho blázna, pošuka a tak. Říkala jsem si, že je to takový tip našeho Pavla Lišky, který skvěle hraje pobudy, zhulené, blázny a debily, nic však jiného a je uvězněn v těchto charakterech. Bylo tedy pro mě překvapením, že postava Monroea se ani zdaleka nepodobá té z Prison brakeru. Pravda, je to podivín a něco jako vlkodlak, ale rozhodně logicky uvažující a velmi inteligentní postava, bez které by Nick byl vážně úplně v háji. Kromě toho, nám Čechům podle mě povahově docela blízká, svým pohledem na svět skrz černé brýle a do budoucna, jak si pořád stěžuje a je trochu ironický.
Kromě Monroe tam není další pořádná postava, která by dostatečně zaujala, všechny jsou tak nějak, jak bych to řekla, mdlé. Možná je to způsobeno snahou o realistické profily a nepřeháněním jejich charakterů do absurdity. Tohle je však hororo-fantazy-krimi seriál a řekla bych, že trocha nadsázky v charakterech by neuškodila. Přece jen, když už člověk převádí pohádky…
Dalším záporem a asi největším, kromě nudnosti postav nudnost a stejnost zápletek. Jako v kriminálce Miami, Las Vegas, nebo tuctu dalších. Případ přijde, někdo někoho zavraždí, policisté to vyšetřují, najdou viníka a zavřou ho, konec zvonec pohádky je konec. Pořád stereotypně opakované. V zákulisí sice někdo tahá za nitky a my jako diváci víme, i kdo to je, na rozdíl od Nicka, ale nevíme proč. Seriál je však teprve u druhé série, tak uvidíme, jestli se to změní a nabere to celé na obrátkách.
Zatím to na mě působilo jako docela dobrá fantazy-detektivka, taková oddechovka od všeho, což jednou za čas není špatné, ale nehltám to po kilech.

Hodnocení: 6/10

Doporučuji:

Pokud hledáte seriál s dobrou atmosférou, máte rádi temné fantazy, pohádky, horory, nebo krimi seriály, mohlo by se vám to líbit. Zvláště doporučuji příznivcům seriálů jako je Posel ztracených duší, Charmed, Supernatural (fandy Supernaturalu však varuji, nečekejte od toho druhé lovce duchů, není to tak niterné - když říkám niterné vy víte, co tím myslím) a Once Upon a Time (fandům Once Upon a Time zase musím říci, že je to o něco temnější a ne tak pohádkové, víc se to blíží temné fantazy než pohádce).