close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nejtěžším zločinem je promrhaní svého života a trestem za to je smutek a prázdnota v srdci.

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Clara Oswin Oswold

8. října 2013 v 18:14 |  Moje povídky

Clara Oswin Oswold




"Člověk umírá tolikrát, kolikrát ztratil přítele." - Roger Bacon


Rossi



Zadíval jsem se na ženu, která našemu mladému geniovi zachránila život. Neznámý byl cvičený ostřelovač, od jeho smrti nás dělilo jen krátké zaváhání a cesta prstu ke spoušti. Tedy až do chvilky než se objevila. Z ničeho nic se prostě zvedla z davu přesně v onen osudný okamžik. Neznámý vystřelil, ale nezasáhl Reida, ale ji. Spadla na zem, hruď se jí zalila krví. Reid se k ní okamžitě bez uvážení vrhnul a chytl ji do náruče. Lidé v hale začali panikařit, křičet, a bezhlavě utíkali pryč do bezpečí. Ozvaly se další dva výstřely, ale tentokrát bez zásahu, a pak to neznámý vzdal. Evidentně se rozhodl, že je v hale příliš velká panika a nebezpečí, že ho odhalí jeho místo úkrytu. Rozhodl se, že si počká na jinou, lepší příležitost.

Dívka, byla to ještě dívka. Měla krásné hnědé vlasy, svázané do drdolu, velké čokoládové oči, malý pršáček a provokativní úsměv s ďolíčky. Na sobě měla kostkované šaty pod kolena, černé punčocháče a stejně černé boty. Byla krásná a měla celý život ještě před sebou. Slabě se na Reida usmála. Natáhla ruku a odhrnula mu za ucho pramen vlasů, jenž mu spadl do bolestí zkřivené tváře.

"Jsi v bezpečí," odmlčela se. "Bezpečí, zachránila jsem tě, zase," zašeptala.

Co to u všech svatých mělo znamenat? Ona to věděla? To nebyla náhoda, že se v té chvíli postavila mezi Reida a kulku. Ale jak to? Zná neznámého, zná Reida? Pokud vím, tak Reid se nezmínil, že zná někoho tak půvabného, tak jak to…

Někdo volal sanitku, ale než se sem dostanou, bude už jistě pozdě. Reid se snažil zastavit krvácení, ale dívka ho zadržela. Zahleděla se na něho, jako by mu říkala, co už oba věděli.

"Utíkej, můj chytrý chlapče, a nezapomeň," dívka ještě jednou pohladila Reida po tváři a pak vydechla naposled.

"Kdo to je, byl?" slyšel jsem za sebou váhavý hlas Emily. Porozhlédl jsem se po jejím stole.

"Oswin Oswald," přečetl jsem z jednoho papíru.

"Clara!" zaúpěl Reid.

"Ano, Clara Oswin Oswald," kývl jsem.

"Vždy je to Clara, vždy. Nemožná dívka," šeptal mezi vzlyky Reid a choval ji v náručí. Byl jsem zmatený, stejně jako mí kolegové. Co to mělo znamenat? Vždy, jak vždy? "Žena, která se narodila, která žila, jen aby mě zachránila." To bylo nesmyslné, vadné a psychopatické prohlášení. "Clara, Clara, můj anděl, žena, která mě zachraňuje v každém prostoru a čase. Má nemožná Clara."

Reid byl evidentně mimo. Ztratil někoho blízkého, teď nemělo cenu ho vyslýchat, ani nevěděl, co pořádně mluví. Teď potřeboval oporu, klid a ochranu. Jemně jsem mu stiskl rameno a začal ho táhnout někam daleko pryč od toho všeho.



"Nejméně se bojí smrti ti, jejichž život má největší cenu." - Immanuel Kant



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Karika Karika | 8. října 2013 v 20:46 | Reagovat

Omlouvám se za tu mezeru, sice jsem měla ono přání o brzkou povídku, ale odjela jsem si na Šumavu a trošinku se to protáhlo. Takže se ti to pokusím vynahradit jediným komentářem. :-D A to "pokusím se" je na správném místě, protože je to už strašně dávno co jsem si hrála se slovy.
Takže... kapitolka skvělá, dokonalá, vzrušující a ta před ní krásná, zábavná a trošinku dost smutná. Vlastně jsou obě smutné, proč jsou obě o tom jak Doctor o někoho přišel ať už jakýmkoli způsobem?
Lháři... Jsou zábavní a napínaví a já jsem po nich jako dítě v cukrárně. Dala bych si další dortík (kapitolu), ale už nemůžu, jinak by mě bolelo bříško. Vážně by mě zajímalo kdo je vrah :-D
Díky za všechny ty kapitolky! Miluju tebe i tvé psaní! Piš prosím dál!

2 jajafilm jajafilm | Web | 9. října 2013 v 21:28 | Reagovat

[1]:
Ok, v poho, neomlouvej se, není proč, ale jsem ráda, za dlouhý komentář, ani netušíš, jakou jsi mi udělala radost po dost bídném dni. :-)
Ano, tyhle dvě povídky o Doktorovi byly skutečně trochu smutné, ale když se tak na Doktora podívám, tak je to sranda, je to krásné... a je to smutné... skutečně myslím, že skoro každá druhá série končí tím, že někoho ztratí. Vidím tu postavu, nejen jako veselou, vtipnou, laskavou, vševědoucí, mocnou a vůbec všechno úžasného... ale vidím v ní i tu bolest, po tom, co si prošla, a že toho bylo hodně za těch tisíc let, co je naživu, nebo kolik už to je. Myslím, že tenhle pohled na tu postavu asi ovlivnil ty dvě poslední kapitoly. Nicméně čeká nás už poslední díl s názvem "Doktorova žena". Měl by být také malinko smutný, ale končit s nadějí.;-)
Co se týče Lhářů, už jsem se bála, že jsi je přestala číst. Nop doufám, že si ještě pár těch dortíčků dáš. Tedy asi ne na posezení, protože mám čím dál míň času na psaní... a ta povídka si žádá nejen čas na psaní, ale i obří množství času na promyšlení, a to i když mám koncept... Ale neboj, neboj, kdo si počká... :-D
Jsem šťastná, že se ti všechny ty kapitoly jak o Doktorovi tak Lhářů líbily. Díky za podporu a komentáře.
Psát nepřestanu... Kdyby jo, asi by mě už dávno odvezli na psychiatrii. (No počkat to bych jako dopadla jako Romanova matka... ta se přeci křestním jmenuje stejně... Pšššt, spoilers!:-x)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama