Čas se váží zlatem
15. listopadu 2013 v 13:08 | Moje povídkyKomentáře
[1]:
Ano, moc dobrá životní filozofie
a bohužel docela i pravdivá a smutná...
Ne, ne, tohle je jedna z mích mikropovídek, drabblů, ff na supernatural (lovce duchů), jen zase něco malého mezi díly dvou větších sérií "Špatných dnů Johna Watsona" a "Lhářů"...
Jo, jo... Johnova sestra, nejsem si teď jistá jestli v knihách John má vůbec nějakého sourozence, ale v novém seriálu Sherlock od BBC jakmile jí tam zmínili, hned rozvířili moji fantazii. Jaká pak asi musí být? Ano, osobně bych uvítala rozhodně přívětivější osobu a milejší, přeci je to Johnova krev. Jsem si dokonce jistá, že jindy by se chovala o dost lépe, ale v seriálu jsou ti dva rozhádaní a John raději žije se Sherlockem, než aby jí poprosil o pomoc, to o něčem vypovídá. Navíc tohle je soubor zvlášť vybraných dnů Johnova života, před tím než poznal svého geniálního přítele, dny které Johna poznamenaly, a které zvlášť stály za houbeles... Ale ano, v té povídce jsem z ní učinila skutečně "sestru za všechny prachy".
Jop, jsem ráda, že se ti to líbilo a má cenu to psát. Víš, že mě tím potěšíš, že jo. ![]()
[2]: [Smazaný komentář] Já své životní filozofie nemusím
... končím pak u amatérské poezie... Jednu mám na sešitu francouzštiny:
"Pěju z lásky balady,
ze své lásky k tobě.
Jsou to jenom dohady,
dávno ležíš v hrobě.
Miluju tě stále víc,
ty tu ale nejsi.
Já bez tebe nejsem nic,
dám ti srdce, vem si!
Tohle nejsou jenom slova,
tohle je má láska.
Koukáš na mě jako sova,
na tvém čele vráska.
Stojíš o mou lásku vůbec?
Studený jak skála.
Já už končím, tohle nejde,
tohle už je válka"
A tuším, že jsem to psala ve fyzice, když jsem přemýšlela nad hvězdami v lahvi. Navíc mi to dneska při testu objevila učitelka francouzštiny, si myslela, že se snížím k takové věci jako je si napsat tahák
Ten se přece píše přímo do testových sešitů!
Já mám starší sestru a občas jsme na sebe jak... hodně ošklivý a pak se proti té druhé spolčujem s bráchou (jsem uprostřed), takže je v naší rodince veselo. Ale Johnova sestra... to je vážně něco.
Tuším, že v originále tam John sestru vůbec neměl, nebo tam prostě pořádně nebyla. Přeci jen Doyle řešil hlavně Sherlocka, což až na tebe, dělají všichni.
Samozřejmě, že to má cenu psát! Jednou v budoucnosti, až budem v modrých budkách lítat úplně všichni, tak to bude nejoblíbenější dílo vesmíru!
PS: Všimla jsem si, že je to nějaký přeházený, ale dokud mi to nebrání ve čtení, tak to ani moc neřeším. Navíc mi to tak nějak sedí k neznámé umělkyni, přeci jen, všichni umělci jsou nadlická stvoření!
[3]:
Páni, to musela být pak tvoje učitelka, docela příjemně překvapená. Máš sešity na testy? My jsme na gymplu je psali vždy přímo na lavice. Tedy já skoro nikdy tahák neměla, protože by to na mě hned poznali, jsem většinou hrozně nervózní, a takhle bych byla ještě 4x tolik... Jinak však krásná báseň. Taková... dýchá na mě z toho tak trochu dekadence, nebo romantizmus. Má to cit v rytmice a rýmu. Skutečně moc pěkné.
"Prostřední dítě"? Slyšela jsem, že ti to mají nejtěžší, ale co já vím... Já mám jen staršího bráchu, ale nemůžu si stěžovat, máme spolu skvěleji vztah.
Ano, ano, všichni řeší Sherlocka... Dobře tak, tím mi dávají spoustu a spoustu, prostoru kolem.
Až budou všichni lítat v modrých budkách... Nejoblíbenější dílo... Hahaha... To by bylo super.
PS: Takže přeházené jsi to měla i ty. Nop, já jsem ten koment smazala, protože teď se mi to vrátilo zase zpátky, poté co jsem udělala několik aktualizací prohlížeče... Tak nevím, je to celé nějaké divné.
Chápu co tím myslíš... Děkuji za pochopení, jsem ráda, že ti to tak nevadilo, i když ta změna nebyla v úmyslu.
A teď obecně k umění, nechci tímhle říct, že jsem něco extra, spíše nikdo, ale k té tvé poznámce je tolik, co říct obecně k umění...
V dnešním umění nad řemeslo se povýšil koncept a myšlenka, kterou je kolikrát těžké rozlousknout. Změnila jsem web, tak aby byl jeden veliký chaos, co to znamená? Moje vidění světa? Moje vidění internetu? Udělala jsem to jen tak ze srandy? Kdyby ano, ve věku, kdy umění je kolikrát spíše podivnou komunikací mezi autorem a světem, kdy se třeba umělec nabarví na modro a pak tři dny si takto vykračuje po městě, se tomu již člověk tolik nediví, a někteří z nás to dokonce již od takových to lidí čekají...
Umělci nadlidská stvoření? Někteří možná, třeba Da Vinci... (tak a teď měla v záloze tří stránkovou esej o moderním umění, umělcích géniích a z jiných oborů, o šílených umělcích, Ladislava Fukse jak si liboval v mystifikaci a Dalího, který rád schválně padal ze schodů, ale tak to nějak to zkrátím.)
Chtěla bych věřit tomu, že každý má vlohy, je výtečný a genius, i když se třeba neprosadí, že každá kapka v moři, ač jak malá, nicotná je v vůči celku, je důležitá, protože ten celek tvoří, že být velkým, nebo malým je stejně lidské a každý je velký i malý zároveň, že svět je tragédií a komedií. Často se ptám, kdybych byla někým jiným, zajímala bych se o něco jiného, jaký by měl svět barvy?
[5]:Scrat, děkuji ti za všechny tvé krásné komentáře, jsem ráda, že se ti tyto povídky líbily, že jsi zavítala na můj blog a doufám, že ještě zavítáš. ![]()
Zlato je pro čas moc slabá měna... Už od pradávna se čas platí lidskými životy, proto taky umíráme
Vítej u mé životní filozofie...
Takže nemá cenu opakovat jak moc se mi to líbilo.
Bude to pokračovat? Stejně jako ostatní, nebo je to jen ohlédnutí za něčím, co jsi dlouho neviděla?
Mimochodem, moc pěkný, ale to slyšíš pořád...
Vážně jsem moc chtěla napsat komentář k Johnovi, ale u věty: "Ta sestra je fakt za všechny drobný." Jsem se vždycky sekla a nevěděla jak dál. Ale bylo to boží!