close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nejtěžším zločinem je promrhaní svého života a trestem za to je smutek a prázdnota v srdci.

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Špatné dny Johna Watsona - Předmluva

5. listopadu 2013 v 20:30 |  Moje povídky

Předmluva


"Prašť mě," řekl mi Sherlock, což jsem nepochopil. Proč to říká? Proč chce, abych ho praštil?

"Praštit tě?" zopakoval jsem tupě, abych se ujistil, že jsem se nepřeslechl, a že to můj přítel myslí vážně a tak jak to řekl.

"Jo, nedoslýcháš?" opáčil drze.

"Všechno, co říkáš, říká: Prašť mě, ale většinou to je mezi řádky," zabručel jsem nakvašeně, ale můj přítel jen protočil otráveně očima.

"Kristova noho," zaúpěl a pak se rozmáchl. Nečekal jsem to, kdo by také jo, takže mi jí pěkně ubalil. Fajn, chce dostat pěknou nakládačku, má to mít.

"Díky, to bylo…" poděkoval za dobře mířený pravý hák. Jenže já zdaleka neskončil, kdyby jo, to bych na frontě moc dlouho nepřežil. Byl jsem naštvaný. Co si to u všech svatých Sherlock vůbec myslí. Chytil jsem ho kolem krku. "Myslím, že to bude stačit, Johan," zaškemral. Stačit! Jo, jasně to tak!

"Zapomínáš, že jsem byl voják! Zabíjel jsem!" křikl jsem vztekle. Ježíš, proč?! Proč na to všichni pořád zapomínají, proč si neuvědomí, s kým jednají? To musí mít člověk uniformu, aby měl respekt a úctu?! Aby se ho lidi báli, aby jim došlo, kdo jsem?!

"Byl jsi doktor!" apeloval na mě můj přítel. Doktor, takže o to jde. To lidé ve mně vidí? Takže když lidem člověk řekne, že byl vojenský doktor, myslí si, že jsem byl mimo linii, že jsem nedržel zbraň, že jsem víc život dával, než ho bral? Takže ani můj geniální přítel neví o válce o nic moc víc než ostatní.

"A míval jsem blbý dny!" Hodně, hodně zlé dny. Noční můry, ze kterých není probuzení.

******************************************************

Když jste se podívali na Johna Watsona, co jste viděli? Viděli jste jeho vytahané směšné svetry, viděli jste těch deset hrníčků čaje, které za den vypil, viděli jste jeho široký úsměv a jeho klidnou povahu, která dokázala přečkat i otřesy, drzost a nelidskost Sherlocka Holmese. Možná jste viděli dobrého doktora a možná, ale jenom možná jste věděli, že ten muž byl v armádě na frontě a byl postřelen. Jenže vědět to je věc jedna a pochopit, kdo ve skutečnosti stojí před vámi, je věc dočista jiná. Proto se lidé často ptali proč. Proč? Proč John Watson svůj volný čas tráví s takovým necitlivým člověkem? Jak to s Sherlockem může vydržet? Proč ho přitahuje řešit zločiny, copak neměl na frontě už dost násilí, vzrušení, adrenalinu, nebezpečí, hrůz a bolesti? Copak netouží po klidu? A proč ho sebou vlastně slavný detektiv tahá, když je to takový neškodný domácí méďa? Je to jen patolízal, který jásá nad Sherlockovou genialitou, nebo ne?

Odpovědi zněly docela většinou vágně. Byly to jen obrysy skutečné pravdy skryté v mlze. John Watson má rád dobrodružství a je závislí na adrenalinu. John Watson nesnáší nudu. John Watson je fascinován genialitou Sherlocka. Možná ti dva jsou pár. Ano, to vše nebyla nejspíš úplná lež, ale ten základný fakt byl, že John Watson nebyl tím člověkem, kterým se na první pohled jevil.

Byl to laskavý člověk. Morální průvodce Sherlocka, jemuž něco takového chybělo. To nebylo zdání, zdání však bylo, že byl bezbranný sladký méďa. Lidé ho pořád měli tendenci podceňovat. John Watson už, než se s Sherlockem potkal, měl za sebou hodně špatné a kruté dny. Dny, které člověka nenávratně změní. Viděl děsivé, temné, žaludek obracející věci. Byl jejich svědkem, i se jich aktivně účastnil. Věci, které jsou bolestí tohoto světa, chápal jak špatný a děsivý může být strach, temnota v srdci, či nenávist a čeho je člověk schopen. S tím se vyrovnal a žil. Jenže nezapomněl, nechtěl a ani to nejde. Když jste prošli peklem, nemůžete jen tak sedět a tlachat o jablkovém koláči. To nesnášel. Věděl, že spousta těch hloupých rozhovorů, jen aby řeč nestála, tlachání o ničem, je nedílnou součástí sociálních vazeb, a vlastně tím pádem důležitá ve své nepodstatnosti. Jenže po tom všem to byla pro něho snůška banalit. Slušnost mu nedovolila lidi na to upozornit a chovat se jako jeho geniální přítel. Chápal, že by tím někoho ranil, ale poslouchat, nebo se jen toho účastnit, bylo jako by mu někdo bušil na lebku.

U Sherlocka se nemusel bát jakékoli bezpředmětného rozhovoru, nebo starostí o banalitu. Sherlockova práce měla smysl. Bylo to dobrodružství, napětí a chránilo to lidi.

Avšak ani jeho velký génius ho neviděl ve správném světle.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Karika Karika | 6. listopadu 2013 v 21:28 | Reagovat

Už jsem ti říkala jak moc miluju tvoje psaní, tvůj výběr fandomů a vlastně celou tu část tebe co jsem zvládla poznat? Je to úplně skvělé psaní! A vlastně i ty, která tohle všechno tvoří, musíš být úžasná! Děkuji ti za to, že jsem tě mohla poznat, že jsem si tohle všechno mohla přečíst, vlastně za všechno.
Jsou to naprosto skvělé nápady, povídky, ty kraťoučké věci co si čtu před spaním, fotky, vlastně všechno! Jsi úžasná osoba už jen tím, že dokážeš napsat onu věc, kterou právě komentuji.
A jo, zbožňuju Sherlocka s Johnem, takže jsi mi právě tímhle vším vyrazila dech. :-D Díky za to!

2 jajafilm jajafilm | Web | 7. listopadu 2013 v 23:17 | Reagovat

[1]: Jééé, děkuju, děkuju... hmffmf druf gruf bluf... gfhd kngjh ngdgrd khff... Ehmmf, přestala jsem na chvíli umět mluvit. Páni, kdybys viděla, jak jsem zrudla pod vší tou chválou... Ne, skutečně na to nevím, co říct, a to jsem, myslím, docela jinak ukecanej člověk... Hmmm, nop, nech mě chvíli... Ne, ještě pořád nemůžu nabrat dech. [:tired:]  Opravdu co na to říct?

Musím být úžasná? Nevím, nevím, nepřipadám si nijak úžasně. Spíš jako poloviční blázen se svými teniskami, kloboučkem, propiskou a bločkem, který se lidí ptá na hodně divné věci, nejraději by seděl někde v přírodě a kreslil, nebo psal. Mám však bohužel spoustu povinností, sotva je stíhám, ale toho, co miluji, se nechci vzdát, a také nevzdám. Což jsem ti asi už psala... Jsem člověk, i když někteří o tom pochybují, z masa a kostí, který má tolik chyb, že mi na to nevystačí ani všechny prsty, a to počítám i ty na nohou. Připadá mi často, že nic neumím. I u psaní, nikdy si nejsem jistá, nikdy si člověk nemůže bát jist. Již často jsem si dělala srandu, že jednou něco vydám a budu slavnější než Rowlingová slavná J.K. Což je asi tak stejné, jako věřit v nadpřirozeno. Možná proto ten název "Blog neznámé umělkyně". :-?

Nemáš za co. To já děkuju. Píši moc ráda, miluji to a hřeje mě na duši, těší mě, že nejsem jediná, kdo z toho má radost. :D ;-)

Ano, také mám moc ráda tyhle dva, tedy možná překvapivě o chlup více Johna a tahle povídka bude výhradně o něm, tak doufám, že nebudeš příliš smutná, že se tam náš geniální detektiv moc neobjeví. Což mi vlastně připomíná, že jsem chtěla napsat pár drabblů s těmahle dvěma... :-D Nicméně zpět k věci. V knížkách je John ve své podstatě jen takový průvodce, ale nikdy jsem neviděla, že by měl nějakou velikou roli, a přitom podle mého by to mohla být tak strašně zajímavá postava. Ne že bych Sira Arthura Conana Doyla chtěla nějak kritizovat, je to jeden z mých spisovatelských vzorů a já se mu klaním a chovám ho v náležité úctě, koneckonců celé je to napsané v ich-formě skromného rozumného člověka, sami se vidíme vždy trochu jinak, než nás vidí ostatní, kdo ví jak to všechno bylo... ale já si to prostě neodpustím, protože  jsem se zkrátka zamilovala dnešní moderní podání Johna, který jistým způsobem dělá našemu detektivovi rovnocenného parťáka. Vždy mě zajímala otázka proč on? Proč ze všech lidí si za parťáka Sherlock vybral právě jeho? Nemohl být hloupí, jak nám to předhazují některá ztvárnění této série. Byl to učený člověk s titulem a nemohl být ani nevinné naivní nemehlo, byl to voják. Kdysi jsem na této bázi již jednu povídku napsala, teď se k tomu tématu vracím a jdu na to jinak. Sherlock začíná setkáním této nerozlučné dvojice. Předtím jsem jen vrstvila a rozšiřovala "legendu" o našem detektivovi a jeho příteli v rámci časové linie od toho okamžiku, tentokrát jsem se zaměřila na minulost, která je v tomto fantomu často opomínána, a přitom podle mě může být jistým způsobem daleko zajímavější... :-)

Snad tě nezklamu :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama