Nejtěžším zločinem je promrhaní svého života a trestem za to je smutek a prázdnota v srdci.

Únor 2014

Dean a Nick

26. února 2014 v 23:19 Moje povídky

Dean a Nick



"Pět mrtvých a dva těžce zranění," pravil policista Nick Burkhardt, když vstoupil do výslechové místnosti a hodil na stůl složku k případu. Usadil se na židli proti místu obžalovanému a začal pročítat spis. Vytáhl z něho i fotky činu a vyložil je na stůl.

Druhý muž v místnosti si je poslušně, ale bez většího zájmu, prohlédl. To, co se na těch nevinných pachatel dopustil, bylo hrozné a šokující, na jeho tváři se však nepohnul ani jediný sval, bez jediné lítosti, nebo ohromení. Už ty fotky totiž jednou viděl a dokonce viděl i jiné horší věci.

Nick si odkašlal a pak se ještě zpříma zahleděl na muže před ním. "Máte působivou složku, Deane Winchestere, a tyhle vraždy se v ní budou nádherně vyjímat."

Dean Winchester pokrčil bezstarostně rameny, jako by snad šlo o ukradené lízátko a ne o rozpáraná lidská těla. "To je možné. Ve svém životě jsem udělal dost chyb. I když myslel jen na dobro, ne vždy to vyšlo, jak mělo. Spousta lidí mě viní za spoustu věcí, a někteří nejsou tak daleko od pravdy, ale krev těchto mrtvých…" Dean zavrtěl hlavou. Proč se vlastně svěřuje tomuhle policejnímu idiotovi, který ví tak akorát zbla, o čem to vlastně mluví? To už je z těch sraček, co se stalo s bráchu, Casem, Bobbym, Kevinem, tak na nervy? Problesklo mu hlavou. "Přišel jsem pomoct," uzavřel to nakonec prostě.

"Tak mi pomozte," opáčil Nick jednoduše.

Dean se rozesmál, co vlastně čekal, že mu tenhle portlandský policista řekne jiného? "Jak? Nemáte ani ponětí, co se tu děje."

Tentokrát to byl Nick, kdo na chvíli dal oči v sloup a pokrčil rameny. "No, myslím, že mám docela dobrou představu, jen bych ji potřeboval trochu upřesnit," řekl upřímně.

Skutečně! Tyhle rozhovory vždy stejné?! Nechápající policisté, kteří si myslí, že všechno ví, že vše je jasné a viník sedí naproti nim. Deana tyto rozhovory začínaly tak trochu unavovat a to si je dříve tolik užíval. Tentokrát to však byl on, kdo se přepočítal. "Dobře, nebudete tomu věřit, ale tady jde zatraceně o démona," zašklebil se, s nutnou dávkou sarkazmu řekl pravdu, se snahou nebýt považován za šílence jen hajzla, co si z toho celého dělá srandu.

Policista se nezasmál. "Aha a jak se takový démoni zabíjí, protože nečekám, že kdybychom ho zatkli, podařilo by se nám ho v cele udržet?" zeptal se naprosto s klidem.

Na Deanovi tváři se mihl úsměv, skutečný úsměv. Možná ten policista nebyl tak špatný, alespoň měl smysl pro humor. "No, těžce. Běžné je vymítání a poslání těch zmetků zpátky do pekla, funguje na ně sůl a svěcená voda, ale nic z toho je vlastně neoddělá. Abys je zabil, musíš je buďto střelit koltem Samuela Colta, nebo probodnout pradávným démony zabíjejícím Kurdským nožem," odpověděl po pravdě.

"Nemám kolt, ani takový nůž, ale myslíš, že by stačilo, kdybych ho probodl Posvátným šídlem inkvizice?" zeptal se Nick se zájmem a to Deana úplně dostalo. Začal se hystericky pohihňávat. Ok, ten chlap neměl jen smysl pro humor, ale byl úplně v tom nemožný. Jak někdo může vtipkovat s takovou kamennou tváří? Jasně Cas mohl, ale ten si neuvědomoval, že řekl něco zábavného, co mělo dvojí kontext, nebo tak. Jenže tenhle… A najednou to Deanovi došlo. Ten chlap, policista před ním se nesmál, myslel to vážně.

"Ty, ty jsi lovec?!" vyhrkl Dean.

"Grimm, no, lovec monster, i tak se to dá říct," přikývl Nick.



Poezie Pauly Nancy Millstone - Rozbitý

14. února 2014 v 16:29 Moje povídky

Rozbitý

Rozbitý, rozbitý, roztlučený na prášek,
prosím opravte podle správných vyhlášek.
Rozbitý, rozbitý, roztlučený během pár setin,
opravit to však už není jen o páru vteřin.

Rozbitý, roztlučený, se vším je to stejné,
vždy opravit to je o dost více pracné.
Rozbitý, roztlučený, hrnek, člověk, nebo piano
nikdy, nikdy to nelze opravit tak snadno.

Rozbitý, je to rozbitý časem a používáním,
a je to vždy smutné a to nepřeháním.
Rozbitý, je to rozbitý lidskou neopatrností,
roztlučené jen samou lidskou sobeckostí.

Přísahejte, přísahejte na svoji čest,
že svět se obejde bez těchto cest.
Přísahejte, že dáte na věci pozor,
že nepotřebujete sami nad sebou dozor.





Recenze na seriál Dexter

11. února 2014 v 18:49 Mé recenze

Recenze na seriál Dexter



Obecně o seriálu:

Americký seriál z produkce televizní stanice Showtime, poprvé vysílaný 1. října 2006 založený na knihách od Jeffa Lindsaye (Jeffry P. Freundlicha). Seriál má celkově 8 sérií, přičemž je již dokončen.
Příběh vypráví o životě sociopata Dextera Morgana (Michael C. Hall), který pracuje jako krevní specialista pro oddělení vražd miamské policie a má tak trochu zvláštní koníček, je totiž také zároveň sériovým vrahem. V mládí byl Dexter svědkem vraždy své matky a tato událost ho velmi poznamenala, když jeho adoptivní otec a také strážník miamské policie Harry Morgan (James Remar) zjistí, že Dexter sousedům zabíjí zvířata, rozhodne se, že ho začne učit, jak svoji "potřebu" usměrnit k víceméně dobrým účelům. Vytvoří takzvaný kodex. Dexterovy oběti musí být vrazi a Dexter nesmí mít pochybnost o jejich vině, musí mít důkaz, nesmí zabít nevinného. Nesmí být nikdy chycen, musí se vždy pečlivě postarat o veškeré důkazy svého činu. Dexter od oné události necítí žádné emoce a tak ho Harry naučil i jak je slušně napodobit, zapadnout do davu, aby nikdo nepojal podezření. To a práce u policie z něho dělají dokonalého lovce, neviditelného a nebezpečného. Je však Dexter skutečně takovou zrůdou, za jakou ho jeho adoptivní otec považoval? Nenajde se v něm alespoň trocha citu aspoň pro svojí rodinu, nevlastní sestru Debru Morgan (Jennifer Carpenter), nebo přítelkyni?

Pro a proti, proč se na seriál podívat…

Znáte seriál Criminál minds (Myšlenky zločince)? Podobný seriál na stejné téma, až na to, že Dexter je víc… No, víc Myšlenky zločince než sami Criminal minds. Dexter vás přímo katapultuje do myslí sériového vraha. Samy knihy jsou psány v ich-formě a nemyslela jsem si, že tento literární prostředek, jak hrdinu přiblížit k čtenáři, někdy bude moci být úspěšně převeden na plátno, což by v případě Dextera byl hlavní kámen úrazu, ale tvůrci seriálu si s tím bravurně poradili. Dexterovu mysl nám přiblížili jeho všudypřítomným hlasem, jenž nemluví jen s ostatními postavami, ale i s námi. Hlasem bez něhož by byl Dexter na obrazovce pouze plochou postavičkou zločince.
Další rovinou je Dexterova postava sama o sobě. Vrah, který zabíjí ostatní vrahy. Hrdina nebo zločinec? Potom všem čím si prošel, ztrátou matky "narozen v krvi", výchovu s láskou, ale do podoby vraha, jímž je, mohl by být někým jiným, někým lepším? Je černý pasažér (tak říká své touze zabít) něco, co může ovlivnit, zbavit se toho a má tím pádem plnou odpovědnost za to, čím je a za své činy, nebo je jen sám obětí událostí a svého okolí? Bylo to, co udělal jeho adoptivní otec správně, neměl Dexterovu "potřebu" spíše dusit než aby ji někam směřoval, nebo snad měl svého syna předat spravedlnosti? Rozhodně zajímavé téma k diskuzi.
Co jeden blázen na seriál? Ani za mák! Dexter není zdaleka jediná psychicky narušená osoba v seriálu. Mimo několika dalších sériových vrahů, je k dispozici i zbytek miamské policie, čímž dostává seriál příslibu: blázni honí větší blázny. Takovým příkladem je třeba Dexterova sestra Deb, která je podle mě "The Women of Dexter Life." Mladší sestra o kterou se Dexter svědomitě stará jako hodný starší brácha. Do jaké míry to dělá kvůli svému krytí, z povinnosti k rodině a vděku k Harrymu, nevědomky a z lásky k ní, protože svým způsobem ji miluje a vždy miloval, je dost spekulativní. Debra je Dexterovou kotvou a nejbližším člověkem. Pro ni je zase bratr osobou číslo jedna, na kterou se může se vším obrátit, jak s problémy v práci, tak v osobním životě, o kterou se může opřít a kterou bezmezně miluje, ač si to zpočátku neuvědomuje. Takže silný sourozenecký vztah. Debra si za dobu seriálu si projde dost těžkými životními okamžiky, které ji dost poznamenají a má problém se s nimi poprat, jinak je však velmi samostatná a odvážná policistka. Upřímná ve svých činech i slovech. Známá také díky svým vyjadřovacím schopnostem, jako detektivka "kurva" Morgenová. Dalšími policisty je například Dexterův kolega z laborky Vince Masuka (C. S. Lee), u kterého by se člověk nedivil, kdyby měl vroubek ze sexuálního obtěžování, María LaGuerta (Lauren Vélez) nadřízená, která je mírně fascinovaná Dexterovou inteligencí, a důvěřuje mu. Vlastně jediným, kdo má na začátku podezření, že Dexter není tím spořádaným člověkem, kterým se jeví, je detektiv James Doakes (Erik King). Člověk, který sám není tak čistý.
Takže Dexter to je skvělé téma, dokonale propracované charaktery postav, poutavý propracovaný příběh s napětím. Ano s napětím, kterého je tam skutečně požehnaně. Odhalí ho, nebo ho neodhalí? Povede se mu to ututlat? Kdo je vrah, zabije vraha, chytne vraha policie, nebo vrah zabije Dextera? Další, co musím ocenit, jsou herecké výkony. Skutečně Michael C. Hall hraje Dextera bravurně a Jennifer Carpenter Debru jak by smet. Pravda milovníci spešl efektu se ničeho moc nedočkají, ale tohle koneckonců není nějaké fantazy, nebo sci-fi aby toho bylo nějak za potřebí, ale ty efekty, co tam jsou, jsou dobré. Dočkáte se krve, mrtvol, kostí, výbuchů, ohně, přestřelky, rvačky a tak dále. Prostě klasika toho, co si ten žánr vyžaduje. Za zmínku také stojí nakažlivý a naprosto "černočerný" humor, jenž to celé doprovází, včetně Dexterovích absurdních snů a představ.
A naposled musím ještě zmínit konec. Ne nebudu nic spojlerovat, ale neodpustím si pár slov. Konec tohoto seriálu je celkově celkem kritizován a já tak docela nechápu proč. Abych byla upřímná, naopak mě vcelku nadchl, a možná také díky němu dostal ode mě tento seriál tolik bodů. Seriál, jak již jsem zmínila, má osmu sérií po 17 dílech. Osm sérií a konec, dost dlouhé na to, aby si člověk postavy a příběh mohl užít, ale také se z toho nestal nekonečný příběh. Zakončení mi přišlo logické a vyplývající z děje předtím a docela mě dojalo. Možná jedině kdybych to psala já, dopřála bych hlavnímu hrdinovi, i když to byl zločinec a vrah, přeci jenom laskavější konec, ale to je věc názoru. Já si cením, že docela málo seriálu dokáže skončit s takovou důstojností.

Hodnocení: 9/10

Doporučuji:

Všem, co mají rádi detektivky a horory. Fanouškům seriálů například Crimine minds (Myšlenky zločince), White Collar (Ve službách FBI) nebo i anime Death Note (Zápisník smrti)

Doktor a profesorka

7. února 2014 v 17:40 Moje povídky

Doktor a profesorka


"Ano, zní to skutečně absurdně, ale jak jste teď zjistili, nemůžeme jen tak ignorovat očividně jasné, jen pro nějaké naše předsudky," dokončil svoji přednášku doktor Daniel Jackson a těch několik lidí, co do sálu přišlo, začalo s mírným zklamáním balit své věci do tašek.
Daniel se zamračil. Když s přednáškami začínal, sál byl plný, ale jak vidět, lidé ještě nebyli připraveni na historii v měřítku celého širého vesmíru. Povzdechl si a začal se stejnou činností jako jeho posluchači.
"Ohromně zajímavá přednáška. Je skutečně neuvěřitelné, co nám může nabídnout archeologie, jaké důkazy a pravdy nejen o naší minulosti, ale i o naší nynější realitě," přišla za ním jedna z toho mála z posluchačů, co přišli a vydrželi až dokonce. Daniel se však na ni ani nepodíval. Moc věděl, že jeho teorie jsou všem odborníkům akorát pro smích a na jeho přednášky chodí již jen podivíni, fanoušci sci-fi a okultních věd.
"To je od vás moc laskavé, bohužel světoví vědci nesdílí váš názor. Toto byla má poslední přednáška, další mi již nedovolí," pravil na to Daniel hořce. "A abych řekl pravdu, tak ani nevím, jestli bych na to měl náladu," přiznal.
"Nevzdávejte to, doktore Danieli Jacksone. Světoví vědci je banda tupců v pěkných kvádrech, o vesmíru i čase vědí úplnou čočku," chlácholila ho žena, nebo to nebylo chlácholení? Oslovila ho jménem, jistě znala jeho jménu, vždy se představí, když má přednášku, i když teď když o tom tak přemýšlel, tak si uvědomil, že tentokrát na to zřejmě zapomněl, tak jak mohla… Mluvila s lehkým zvláštním přízvukem, který byl těžko identifikovatelný i pro něj, ale kdyby měl hádat, nejvíce se to podobalo tomu britskému. Kriste, kdo by se sem kodrcal takovou dálku, jen kvůli hloupé přednášce?
Daniel konečně vzhlédl k ženě, se kterou mluvil. Byla vysoká, se sportovní postavou a o málo starší než on sám, s obrovskou kudrnatou světlou blond hřívou vlasů a se zrádným širokým úsměvem, které tvořily plné rty zvýrazněné agresivní rtěnkou.
"Nevzdávejte to," zopakovala. "Jednou přijde čas, kdy dostanete šanci, a když ji chytíte správně za pačesy, stanete se největším známým odborníkem na vesmír a archeologii mezi lidmi." To byla zvláštní formulace slov. "Mezi lidmi" neřekl by člověk spíš "odborníkem na vesmír a archeologii jakého lidstvo má?" Navíc ta představa byla skutečně absurdní. Daniel zavrtěl hlavou.
"Promiňte, ale kdo jste?" začal se víc zajímat o jeho zvláštní posluchačku.
"Profesorka River Song," představila se a podala mu ruku. Profesorka, profesorka, vzdělaná žena a nemyslí si, že je cvok?!
"Těší mě," odpověděl zmateně.
"Ne, mně je potěšením," zasmála se a pak odešla.
To bylo velmi zvláštní setkání a divné, ale také to bylo poprvé, kdy mu někdo z jeho kolegů vyslovil důvěru a věřil v jeho teorii. O necelého půl roku poté uslyšel poprvé o hvězdné bráně. Za těch několik let se toho hodně změnilo, ale Daniel Jackson na onu ženu nikdy nezapomněl, i když později, jak si kolikrát přehrával onen okamžik, došel k názoru, že ona žena nemusela být tak docela člověk.