Lháři - Lež
14. června 2014 v 12:38 | Moje povídkyAnketa
Jak často navštěvujete tento blog?
| Jsem tu poprvé |
| Jednou za čas to tady zkouknu |
| Pravidelně tento blog navštěvuji |
Komentáře
[1]:
Jop, jop, díky za komentář i přečtení.
Nop, mám vysvětlovat? Ale to bude dlouhééééé a budu ze sebe dělat hrozně arogantní a paní vševědoucí. Navíc pokud dílko potřebuje vysvětlení, může být považováno za ne tak dobré, jak by mělo být…
„Ne... Ne... Ne... Ne! Jak. To. Sakra. Přežil?! Ne, že bych si stěžovala nebo tak něco, ale jak to sakra mohl přežít
Já tomu nerozumím!“ - Roman jak jsme viděli, nebyl zrovna třikrát spolehlivým vypravěčem. Věřili jsme mu, že to co přeskočil, nebylo nijak moc důležité, a že se nám poctivě svěřoval se svými pocity a myšlenkami, ale dívat se na celou věc jen z jeho pohledu bylo trošku zkreslené a matoucí. Ne vždy jsme obdrželi všechny informace, protože on sám je neměl, nebo je měl až později. Tak jako jsme si museli zpětně domýšlet Davidovo jednání s Bedřichem, můžeme si teď také jen představovat Romanovu záchranu od plynu z bomby. Víme, že Roman než šel za Bedřichem, poslal Váňu do vězení, aby Davidovi předal figurku a řekl mu, že už je opravdu zbytečné cokoli předstírat a ať odvolá své přiznání a dostane se odtamtud. Také víme, že David věděl, kdo je vrah a co má Bedřich v úmyslu. Předpokládejme tedy, že se nějak z vězení dostal, byl propuštěn a ještě se mu podařilo na svou stranu dostat další podporu policie. Dostal se do Bedřichova baráku těsně poté, co bomba vybuchla. Dalším faktorem mohla být koncentrace jedovatého plynu a k čemu byla bomba původně určena. Jak však se to celé událo se všemi detaily, nevíme a pravděpodobně to neví u tohoto telefonátu ani Roman, vzhledem k tomu, že toto je pravděpodobně poprvé, kdy spolu naši dva hrdinové potom všem mluví.
"Tomu říkáš dobrý konec?" - No, nevím, jestli zrovna slovo "dobrý" to vystihuje.
Já říkala, varovala, že nebude tragédie ani úplně happyend. No jo, já nemám ráda, když příběh končí naprostou tragédií, všichni umřou a konec (tedy pokud se zrovna nejedná o horor
), ale k happyendům z Hollywoodu, kdy se hlavní aktéři na konci k sobě rozeběhnou na vršku kopce v zapadajícím slunci, mám asi tak stejně daleko...
Uvědomuji si, že když něco takového začne člověk číst, většina lidí očekává, že se hlavní hrdinové na konci dají dohromady, nebo nastane „srdceryvná romantická smrt“ jednoho z nich. V tomto příběhu jsme mohli očekávat také třetí variantu a to tu, že se z Davida vyklube skutečně hajzl. To by sice nebyla o moc více populární varianta, ale nevyznělo by to, tak jak jsem chtěla. Byl by to bolestivý tvrdý konec, kdy by se Roman přesvědčil, že nelze nikomu věřit. Takhle vás však nechávám na pochybách. Série vychází úzkostlivě a prázdně. Pro mě má konec tíživý a neklidný. Přináším víc otázek než odpovědí. Budoucnost je nejistá! Dokázali naši hrdinové překonat nakonec to, co se stalo? Jaký dál byl jejich vztah, pracovní, přátelský, nebo i to něco víc? Myslím, že to sami při tomto telefonátu nemohli vědět. Ale největší z těch otázek je: „Lhal David? Zabil skutečně Michala, i když z donucení?“
No, a s poslední otázkou souvisí i jak si řekla s tím „blbnoutí přes telefon“. Ach ano, jsem také toho názoru, že některé věci by se měly řešit z očí do očí, ale když si to tak vezmeš tak Roman s Davidem zrovna nepatří k lidem, kteří by dělali věci tak, jak by se dělat měly. Roman má svoji matku umístěnou v blázinci. Správné by bylo ji mít doma a starat se o ni, vzhledem k tomu, že je to asi jeho jediná rodina, kterou má. Jistě je špion, nemůže se o ni starat, ale byla to jeho volba si vybrat takovou to práci. David zase Romana v nemocnici nenavštívil, i když Romana evidentně má rád a záleží mu na něm, rozhodl se ho nechat zraněného, samotného v nejistotě. Jistě měl své důvody, které jsme si koneckonců pak i přečetli, ale správné by bylo podle mě ho navštívit. Nerada se navážím do svých postav, mají k tomu svému jednání spoustu důvodů a já je mám ráda, přeci jenom jsou to moji kluci… Chtěla jsem jen říct, že to není tak jednoduché. V této sérii jsem se hodně zabývala tématy jako pravda, to co není řečeno, zrada, pomsta a především lež. Pravda a lež byly ústředním motivem, a tak tím i tato série končí. Telefonát měl v tomto ohledu úžasné kouzlo. Je to přesně o tom, proč bychom měli diskutovat některé věci z očí do očí. Počítám, že když David neměl odvahu za Romanem přijít do nemocnice, stejně chtěl moc vědět jak mu je, chtěl vědět, že je v pořádku a také se mu chtěl pochlubit s Lenkou. Kdy by ho jinak viděl? Až by zase Roman nastoupil do práce… A tak dnešní moderní technika umožňuje skvělou věc v takových situacích a to prostě zavolat. Jenže přes telefon, zatím nevidím člověka, nebo většinou nevidíme. To nám odstřihne spoustu neverbální komunikace, přesto máme ještě k dispozici, slova, tón jakým je říkáme, jiné zvuky za telefonem a mezery mezi tím, co řekneme. Myslím, že je daleko těžší usvědčit takto lháře z nepravdy, než normálně, i když jsou pořád takové věci, jako bylo to ono hrobové ticho, než David odpověděl NE. Efekt, věc pro mě velkého významu. Napětí… Možná váhání nad tím, co má odpovědět. Něco co by nemohlo nikdy vyznít, tak jak vyznělo, kdybych nechala tento rozhovor přímo.
No, jo já to říkala, bude to dlouhý a otravný komentář…
A autor je nadšený a publikum na něj zírá s krajními rozpaky o jeho duševní zdraví. O této sérii bych mohla mluvit hodiny a hodiny rozboru, ale to bych pravděpodobně ubrala tomu onu krásu, co v tom vidím. Zastávám názor, že by si čtenář sám měl dílo umět rozebrat, protože každý také vidí tu samou věc stejně… ale asi ne tak všechno vždy vyzní, tak jak já chci, no jo, jsem jen obyčejný internetový pisálek.
Doufám, že jsem tě tímto veledlouhým komentářem neodradila, jsem moc ráda, že se ti tato celá série i tento díl líbily a také jsem ráda za takovou čtenářku, jako jsi ty (což jsem ti asi už psala, ale není asi chybou to čas od času zmínit). Což si teď říkám dnes je 14tého že?! Tak Happy birthday!
![]()
Wow! Přemýšlela jsi někdy nad takovýma těma dlouhýma psychologickýma dílama? Protože po přečtení tvého vysvětlení bych si tipla, že bys v tom byla opravdu, ale opravdu dobrá.
Ale vážně, tak hezky vysvětlit subjektivitu postav... To nezvládl ani můj učitel češtiny. Navíc si je dokážeš zkritizovat, v rámci mezí, samozřejmě. A ke všemu tou zdravou kritikou, ne tou, která tvrdí, že bys to měla všechno spláchnout a podpálit.
Ano, všichni jsme to četli s tím, že skončí spolu a ono nic. Ale pořád lepší, než kdyby jeden z nich umřel nebo tak něco. A jako milovnice happyendů (vážně nerada brečím za špatné konce) se budu muset spokojit s tímhle a samozřejmě si domýšlet jak to bylo dál
No, s tím telefonem jim nemám co vyčítat... Já tyhle "vážný" rozhovory nejradši řeším písemně, protože v hlavě to nestíhám tak rychle, abych ze sebe osobně (či přes telefon) zvládla vypravit to co chci...
Kdybys povídala, tak si sednu do první řady a poslechnu si tě. Pořád mi kluci dělaj bordel v myšlenkách...
Nebuď ráda, jsem příšerná, když na to přijde... Jako osina v ---
Ah, děkuji... přidám si tvé přání do sbírky, i když na tu gorilu co byla ve zprávách vážně nemám ![]()
Lež je jistou formou talentu, úcta k pravdě jde ruku v ruce s hrubostí a těžkopádností. :)
[4]: Děkuji za komentář. Ach ano, k lži je třeba jisté inteligence, lstivosti a dobré paměti, stejně tak však je uměním říkat pravdu. K ní zase člověk kolikrát potřebuje odvahu a umět říct i tu nepříjemnou, tak aby nepříjemná tolik nebyla.
[3]:Hahaha, děkuji, jsem ráda, že jsem tě tím neotrávila.
Jestli jsem přemýšlela nad psaním psychologickýma románů? No, jo, i když už teď takto přemýšlím nad více než 70% toho, co napíši... a nevím, soustředit se jen na jeden žánr by mě asi nebavilo, ráda splácám toho dohromady víc. Ale dík.
Umím dobře vysvětlit subjektivitu postav, lépe než učitel češtiny, no tak, to mi lichotí.
No jo, kritika toho, co člověk napíše, je těžká. Tak jako se vším si člověk říká, že vytvořil úplnou blbost, ale kdybychom si tohle řekli u všeho a všichni, nikdy by nemohlo nic vzniknout.
Sedneš si do první řady... Whou, že bych měla konečně trpělivého posluchače, nebo spíš posluchačku?
Nemáš vůbec zač.
PS: No vlastně abych byla upřímná, teď zatím nemám nic většího v zásobě kromě pár ff, ale o prázdninách zase hodlám opět začít psát něco delšího. Zatím mám dva návrhy, možná bys mohla pomoci.
1) "Kontakt s ďáblem" - což by bylo dost podobné v tématice, jako jsou Lháři. Téma zrada a důvěra. Žánr více méně detektivka. Bylo by to o policistce, která řeší případy s chyceným sériovým vrahem.
2) "Prokletý" - Fantasy. Povídková série založená na charakteru hlavního bezejmenného hrdiny, který jezdí po Evropě, pomáhá lidem, řeší nadpřirozeno a hledá své "dědictví".
Ne... Ne... Ne... Ne! Jak. To. Sakra. Přežil?! Ne, že bych si stěžovala nebo tak něco, ale jak to sakra mohl přežít
Já tomu nerozumím!
A děkuju...
Ale jinak... Tomu říkáš dobrý konec? Měli skončit spolu! Ne jen blbnout přes telefon! To si to aspoň nemohli říct do očí? Hm...?
Ale jo, je to skvělý díl, i když mě mrzí, že poslední. Celkově to byla úžasná kapitolovka a nemůžu se dočkat dalšího díla od tebe!