Nejtěžším zločinem je promrhaní svého života a trestem za to je smutek a prázdnota v srdci.

Prosinec 2014

Tradice větviček 01

28. prosince 2014 v 13:55 Překlady/Translations
Autor: Kuria Dalmatia
Povídku v originále můžete nalézt zde:
Kapitola: 1.
Fandom: Criminal Minds
Na pár: Hotch/Reid a (trochu Hotch/Haley)
Mohlo by vadit: Slash, rouhání, násilí související s případy, diskuse o užívání drog a odstoupení od smlouvy

*****************************************************************************

Tradice větviček


~~~~22:26, Reagan National Airport, DC. 24.prosince 2004 ~~~~

Hotch mohou jen nevěřícně zírat na svého podřízeného, než se konečně probral ze šoku. V jeho ruce se objevila větvička jmelí a on nadzdvihl jedno obočí v otázce. Čtyři měsíce Spencer Reid byl v jeho týmu, ale i tak Bůh ví, co to má znamenat.
Přesto všechno mladší člověk jen pokrčil rameny a řekl: "Neměl jsi čas se zastavit v obchodě se suvenýry, než zavřel. To je Východní jmelí, jeden z typů jmelí nalezených na Floridě. Veselé Vánoce."
Poté nováček zabořil ruce do kapes a namířil si to směr východ z letiště Metrorail, jako by si neuvědomil, že právě porušil jedno z největších nepsaných pravidel o sdílení pokojů: předstírat, že neslyšíte soukromý rozhovor, a to zejména mezi šéfem a jeho manželkou. Reid nevěděl, že jeho slova k ní: "slibuji ti";znamenají vždy pravý opak. Poslední věc, kterou by snad Haley chtěla, je připomínka všech míst na kterých kvůli BAU byl, zvláště když byl nucen cestovat v průběhu hlavní dovolené.
Hotch byl v pokušení jmelí vyhodit, neexistoval žádný způsob, jakby jí to sakra mohl dát a to i když mu připadalo, že je to velmi romantické gesto a sezónně vhodné. Přesto však nakonec jmelí zabalil do kapesníku a zastrčí jej opatrně do přední kapsy aktovky.
Zahodil by Reidovu ohleduplnost… kdy naposled dostal čerstvou větvičku, zatímco pracovali na případu v Lakeland? To by bylo nezdvořilé.
Aaron Hotchner, přes všechny jeho nedostatky, se vždy snažil, nebýt hrubý k těm, na kterých mu náleželo.





Poezie Pauly Nancy Millstone - Smutné Vánoce

24. prosince 2014 v 12:00 Moje povídky

Smutné Vánoce

A jsou tu už zase opět Vánoce,
v lidech vaří se šťastné emoce.
Zdobíme rádi vánoční stromeček
a děti doufají, že přídě Ježíšek.

Mezitím přicházím pouze já,
a ukazuji vám všem díla svá.
Nutím vám svoji hloupou báseň,
nikdo z vás nebude od toho spasen.

Báseň, co zkazí vánoční atmosféru,
což je přesně podle mého záměru.
Doufám totiž, že vás aspoň rozhodím,
na důležitou věc vás upozorním.

Ne každý tyto svátky má rád,
tak přestaňte je všude cpát,
ne každý se může tou dobou smát.




Recenze na operu Salome

24. prosince 2014 v 12:00 Mé recenze

Recenze na operu Salome


Obecně o divadelním představení:

Opera Salome, na které jsem byla 7. prosince 2014 ve Státní opeře, vychází ze hry Oscara Wildea a libreta Richarda Strausse a je převyprávěním biblického příběhu o Salome a Janu Křtiteli ze Starého zákona.
Píše se rok 4 n. l. a Herodes Antipas (Jacek Laszczkowski), tetrarcha galilejský, v touze po moci odstraní svého bratra a ožení se s jeho manželkou Herodiadou (Veroinika Hajnová), čímž vyvolá pobouření mezi Židy. Oba žijí ve svazku, který byl založen na krvi a podle zákona je považován za krvesmilstvo. Dcera Herodiady, nevlastní dcera Heroda, je Salome (Gun-Brit Barkmin).
Příběh začíná jednoho dne u večeře, kdy opět Herodes vulgárními a erotickými narážkami na Salome. Najednou se z hůry ozve tajemný Hlas předpovídající příchod Mesiáše. Nikdo mu nerozumí, ale každý na něj reaguje. Zazní domněnky, že je to hlas mystika, nebo proroka žijícího na poušti. Je vysloveno i jeho jméno Jochanaan (Tomasz Konieczny). Salome poslouchá jako v hypnóze. Hlas v ní vyvolá nějakou intimní výzvu, začíná snít o setkání s neznámým Jiným. Salome ve své ložnici sní a vzpomíná na minulost, která byla její noční můrou. Idealizuje si Hlas a touží po jeho těle, je však odmítnuta.
Herodes je opilý a šílený, posedlý terorizuje Herodiadu a bezostyšně svádí Salome. Má vidiny, ve své kuchyni vidí Židy hovořící o Mesiáši, žene ho pocit viny kvůli bratrovi. Hlas Jochanaana ohlašuje smrt hříšné ženy. Zoufalý Herodes, vidí konec a prosí Salome, aby mu zatančila. Ta se chopí šance a za tanec, aby se Herodesovi za všechnu jeho tyranii pomstila, žádá Jochanaanovu hlavu.

Pro a proti, proč se přijít na toto představení podívat…

Opera Salome, ač má biblický název, v podání režiséra Mariusze Trwlińskiho a scénografa Borise Kudlička nabývá moderních kulis z 20. století a tomu odpovídají i kostýmy (Marek Adamski), celkový výraz i použitá technika. Opera Salome nabývá expresivní, surrealistické a psychedelické podoby, kdy je rozostřena hranice mezi snem, extází, vidinami, minulostí a realitou, které v záhadném mixu se točí kolem hlavních postav a silně ovlivňují jejich činy. To vytváří skutečně jedinečnou podívanou, ale může se leckdy stát, že divák danou scénu s takovouto nadsazenou abstrakcí nepochopí.
Příkladem takovéto scény je například, kdy má Salome zatančit, na místo tance však je ukázán sled obrazů z minulosti, věcí co Salome vytěsnila z paměti. Salome jako malá holčička prochází sledem perverzních zkušeností s dospělým mužem, který vystupuje střídavě jako opatrovník a mučitel. V dívce se rodí touha po pomstě. Muž přichází o hlavu. Tato scéna je ohromující a po všech stránkách propracovaná, ale těžko uchopitelná, stejně jako hned na začátku, když Salome sní o Hlase Jochanaana, zapomíná na minulost a blouzní. Na scéně se objevuje velký pavouk a také tam stojí zrcadlo, na které je promítán rozostřeně Salomin portrét, nebo záhadná postava, která má být ztělesněním Hlasem Jochanaana.
Vůbec toto ztvárnění Salome tentokrát hodně vsadilo na vizuální stránku s řadou videoprojekcí (Bartek Macias), ale nemohu říci, že by zvuková stránka oproti tomu nějak zaostávala. Hudba Richarda Strausse je do značné míry nemelodická, temná, ostrá a výrazná, dokreslující tak celou ponurou atmosféru.
Opera Salome je tedy rozhodně zajímavým představením, které stojí za to vidět, pokud máte rádi netradiční zpracování klasických děl a snesete několik vulgárních a erotických narážek.

Hodnocení: 7/10


A je to tady… Vánoce :-)

24. prosince 2014 v 0:01 Koš

A je to tady…

… Vánoce.

Ahoj, tak už jsou tu zase svátky...
Všem přeji šťastné a veselé, ať pod stromeček dostanete, to co jste si přáli a ještě pár blbostí navíc, hodně štěstí, zdraví a lásky.

Merry Christmas... by jajafilm

A tak je to tady zas a zase,
svátky o narození našeho mesiáše,
svátky jenž pozbyly významu,
sloužící dnes světu komerčnímu.

I když po minulém hrozném roce,
což nechci rozebírat v této sloce,
prostě teď Vánoce zrovna nemusím,
přesto ráda je i tak s vámi oslavím.

Užijte si recenze, obrázky, básně a povídky,
kašlete na to, mějte rádi tyto svátky!

Já jsem zabijačka

20. prosince 2014 v 12:10 Moje povídky

Já jsem zabijačka


No a co, tak s nikým neměla sex, s nikým nechodila, nikoho nepolíbila, nezajímala se o šaty, šminky a kdo ví o co všechno jiného, o co se běžně zajímají dívky v jejím věku. Zato se uměla skvěle prát, uměla střílet z pistole, dokázala rozpoznat zlo na sto honů, věděla co je to bolest a jak krutý svět může být. Být dospělý neznamená s někým šukat, pít alkohol a nemuset poslouchat rodiče, znamená to mít starosti a zodpovědnost, nejen nad sebou, ale častokrát i nad ostatními, znamená to přijmout věci, které zrovna třikrát nechcete a dělat těžká rozhodnutí s veškerou váhou, co k tomu náleží. Být dospělý znamená každou chvíli se rvát o lepší život a být tak silný, jak jen dokážete, protože to není nic pro slabé. Ona již věděla, jak špatný je svět, ale svět ještě nevěděl, že ona už dospěla.
Marcus z ní chtěl mít jeho poslušnou malou holčičku.
Tvůj táta byl pro mě jako bratr, skvělej polda a hrdina, ale Taťulda, to nebyl tvůj táta, to byl někdo, kdo tě okradl o dětství… a tahle zabijačka, to nejsi ty. Ty jsi Mindy McCreadyová, zrovna jsi přišla na střední. Chápu, že tu slečnu ještě neznáš, ale poznáš ji. Jen se musíš snažit.
Brook svého domácího mazlíčka.
Mindy chci ti dát šanci, pro kterou by jiný holky vraždily. Nechceš každé ráno vycházet z domu v upnutém oblečení a vědět, že tě všichni uctívají? V noci se vyplížit ven, zapařit a ukázat světu čeho je silná nezávislá žena schopná? Nechceš patřit k nám…?
Jediný Dave věděl, kým byla a chtěl z ní mít svoji parťačku bojující s ním proti zlu.
Jsi chytrá, krásná a zábavná. Jsi ten nejsilnější člověk, kterého znám… a k tomu seš zabijačka… a je jedno jestli máš masku nebo make-up. To je tvoje pravé já.

Deanova lekce 101 andělských otázek

14. prosince 2014 v 12:28 | Nekouyoku |  Překlady/Translations

Autor: Nekouyoku
Fandom: Supernatural (Lovci duchů)
Na pár: Castiel/Dean Winchester
Mohlo by vadit: Slash, Polibek

*****************************************************************************



Deanova lekce 101 andělských otázek



Upozornění autora: Kéž bych vlastnil Supernatural.


"A to je to, čemu říkáte Orel, a támhle je Drak," řekl Castiel a ukázal na shluk hvězd na nebi. Dean se podíval v tomto obecném směru, ale upřímně netušil, o čem to sakra Cas mluví. Seděli na Impale hodiny. Dopřávali si přestávku a pár piv podle tradice, ale anděl začal celou tu hvězdnou věc a Sam pak usnul, nechávaje tak Deana s Castielem s jejich fascinací oblohou.
"Vždy můžeš najít hvězdu Sirius v souhvězdí Velkého psa. Je to totiž ta nejjasnějších hvězd na obloze."
Bylo hezké vidět anděla nevypadat jak ryba na suchu, i když ten jeho výraz ryby byl většinou roztomilý.
"Víš, spoustu o noční obloze a hvězdách?" pravil Dean dívaje se z jeho místa na čelním skle auta vedle sedícího anděla.
"No... ano," odpověděl Castiel trochu pomalu a nejistě, ale malý úsměv si našel cestu na jeho tváři. "Já může být poměrně nováčkem vůči lidskosti, Deane, ale nejsem nic nového na Zemi. A noční obloha se mění pomalu."
Lovec zabručel v odpovědi a obrátil se zpátky k nebi. Snažil se nemyslet na to, jak starý anděl musí být. Bylo to docela znepokojující; zejména s ohledem na to, že vůči věku Castiela se Dean zdál jako nemluvně. Možná to bylo to, co Castielovi tolik vadilo…
Castiel pokračoval v jeho malé přednášce, mluvil o souhvězdích a arabských nebo čínských jménech hvězd. Ve skutečnosti se mu to podařilo velmi dobře popsat. Dean si byl jistý, že viděl, o čem anděl mluvil. Jo, bylo oko, a ocas, a... počkat, to mu připomnělo-
"Hej," promluvil, přičemž strategickou využil ticha, zatímco Castiel se vybíral další cíl ke konverzaci. "Mám jednu otázku."
"Pokusím se co nejlépe odpovědět."
Dean se posadil, a otočila se k němu.
"Co se děje s andělskými křídly?"
Castiel zamrkal a naklonil hlavu v jeho nechápavém gestu.
"Nejsem si jistý, jestli chápu."
"No," začal Dean, odložil láhev dolů na kapotu, "v podstatě každý příběh o andělech se zmiňuje, že mají velké majestátní křídla. Nemusím být profesor, ale vím hodně o těchto mytologických kecech, a že se zdá až příliš konzistentní, aby to byla náhoda. Vím, že vy jste dostali ty strašidelné temné věci, ale... já nevím. Něco není v pořádku."
Anděl se na chvíli zamračil.
"Ano ... máte pravdu. Andělé v minulosti lidem na Zemi odhalili svá fyzická křídla. Ale to není něco, co by teď nikdo z nás udělal."
"Jo, proč ne?"
"To... těžko se to vysvětluje."
"Jsem si jistý, že to pochopím, pokud se o to alespoň pokusíš."
Castiel si povzdechl a podíval se na chvíli pryč, než se zase obrátil zpátky k Deanovi s jakousi rozhodností.
"Naše křídla jsou ... něco jako projev naší milosti na Zemi. Nejsou to křídla, jako mají ptáci, ale z nějakého důvodu lidská psychika preferuje je takto vidět. Pochybuji, že to bylo tak jasné, když přišel první andělé, ale legendy tento obraz, představu posílily… v každém případě, ukázat svá křídla pro anděla je… je to gesto, které..."
Odmlčel se a zamračil a znovu se obrátil ke hvězdám, jako by hledal slova.
"Co je to... agresivní, nebo tak něco?" zeptal se Dean a zjistil, že si užívá 101 andělských otázek. Bylo to určitě lepší než další informace o hvězdách.
"Ne," odpověděl Castiel, který vypadal, že je návrhem téměř šokován. "Přesně naopak."
Lovec zvedl obočí v otázce…
"Je to velmi intimní gesto, vyhrazeno pouze pro maximální důvěru. Pokud anděl odhalí svá křídla, pak jeho milost je velmi zranitelná. Každý anděl, který má sílu, nebo je dostatečně blízko, by je mohl snadno roztrhat. Je to projev... vypovídá o tobě. Nic, co by andělé nemohl zjistit, kdyby se dívali hodně hluboko, ale... je to jako kdyby si předal v dlaních svoji duši."
Dean jen zíral.
Castiel zíral.
"Já... mám tušení, že to nechápeš."
"No, ne, já to chápou. Já jen... nechápu."
Anděl se zamračil, když došli vzájemné nedorozumění.
"Možná je tu ještě jeden způsob, jak to vysvětlit..."
Dean si lehl zpátky na čelní sklo. Vycítil, že to může trvat delší dobu.
"Tak do toho."
"No... vztahuje se to k vaší původní otázce. Lidé jsou si vědomi našich křídel, jen proto, že když poslové našeho Otce přišli na Zemi, jen aby s vámi mluvili, ukázali je. Chtěli, aby věřící věděli, že Bůh mluví skrze ně a má nekonečnou lásku ke všem jeho stvořením. To znamená vyvolat slabost, když lidé vidí slabost, tak je to uklidní. To je důvod, proč jsem nemohl vám ukázat své skutečné křídla při našem prvním setkání. Vyděl jsem tě jako dalšího vojáka, to by bylo... nevhodné."
"Takže jsi mi dal alespoň skutečný náhled na důkaz, že jsou skutečné, správně."
"Ano. Přesně tak. Což samo o sobě je něco jako přestupek... ale já jsem držel tvou duši v mých rukou téměř ani ne o den dříve, zachránil vás z pekla. Zdálo se, že je to spravedlivé."
"... Oh. Jo."
Dean někdy zapomínal, že Castiel byl ten, který ho vytáhl z pekla. Tehdy to byl prostě nějaký anděl, ale... ale když o tom přemýšlel teď ... Castiel viděl, co je zač. To, co dělal aby...
Přemýšlet nad tím mu nedělalo dobře.
"Je tu ještě jeden způsob jak to vysvětlit," anděl promluvil znovu, poskytuje tak vítané rozptýlení, "Což, myslím, že bude nejjednodušší pro tebe."
"Jo? Proč jsi to neřekl, první?"
"Souvisí to s velmi neobvyklým jevem. Nenapadlo mě to."
"Uh-huh," broukl Dean jako odpověď, protože věděl, že Castiel nikdy nebude pokračovat dál, když to neudělá.
"Nikdy jsem neslyšel, že by se to stalo někomu, koho znám, ale slyšel jsem příběhy o andělech, kteří našli, to čemu vy říkáte "spřízněná duše", v Nebi nebo na Zemi. Někoho, pro koho by dal anděl svůj život a to bez otázek... a důkazem toho je to, aby předložili své křídla svému partnerovi. Také... no, k člověku, já bych si představoval, že je to jako se pyšnit. Nechat jiného, aby hladil tvoje peří, je to jako... jako na chvíli sdílení duši. Můžete... víš je to ... hluboké. "
"Víš, v uh ... v biblickém smyslu?" lovec si nemohl pomoci a zavtipkoval.
"Ano, myslím, že bych to k tomu mohl přirovnat."
Oh.
"... Oh."
Dean se zahleděl na Castiel, který zíral. Bylo zřejmé, že přednáška skončila.
"Takže... ukázání křídel je jako pyšnit tím a návrh, jako ..."
Zvedl obočí v náznaku dokončení myšlenky.
"Ano, i když v mnohem více... v duchovním smyslu."
Dean na svého anděla jen zíral.
Pak se podíval na oblohu, a obrátil se na Sama spícího vedle něj, jen s vědomím, že se tohle všechno bude muset svému mladšího bratra vysvětlit, protože by to bylo zatraceně kurva fascinující konceptem. "Ahoj, Same, věděli jste, že andělé mají takový zvláštní duchovní peří fetiš?"
Jo, to bude zajímavé, konver... za...
Zamrkal.
Bohužel, toto nepomohlo od věcí, které mu vstoupily jeho zorném pole, pryč. "Věcí" píši neurčitě proto, ne, že byla příliš velká tma, ale proto, že vypadaly strašně moc jako peří. Opravdu velké peří. A pokud ano, ve skutečnosti, opravdu velké peří, a pak...
Dean se posadil se a pomalu se otočil.
A tam byl Castiel, seděl s rukama v klíně a zostra se na něj díval.
A, ach ano, tam byl pár masivních černých křídel trčící z jeho sakra zad, trochu třesoucí se jako by nevěděla, co dělat sami se sebou.
Dean zíral.
Castiel, pro jednou nezíral.
Lovec ústa se několikrát otevřela a zavřela, než se mu něco konečně povedlo dostat ven "… v pořádku."
Dobře.
Vzhledem ke vše, co mu Cas řekl, tak to bylo... to bylo něco, uh... to je...
"Cas, co to je."
Křídla sebou škubla a Castiel se na něj podívala na zlomek sekundy, na chvíli se jejich pohledy setkaly, než anděl znovu upřel svůj pohled dolů.
"Já ... myslel jsem, že jsem to vysvětlil dostatečně..."
Ach, Bože.
"Tak, to je, je... jsi... ehm..."
Anděl se znovu podíval se na něj a Dean mohl přísahat, že Castielovy oči zářily.
"Vyznání lásky."
"Aha. Dobře."
Castiel se trochu zamračil, výraz který Deanovi vyhovoval trochu víc.
"Dobře?"
"Jen... dej mi chvilku."
Odvrátil se a přejel si rukou přes obličej.
Cas byl do něho zamilovaný.
... To... ve skutečnosti vysvětlovalo hodně. Dean přemýšlel, jak to, že si toho předtím nevšiml. Zírání, osobní prostor, co... asi všechno připisoval na konto "andělské" problémy. Pro jednou mu nedovolil svému egu všechny jeho vztah analyzovat, a podívejte, kam to došlo. No, dostal svou lekci.
Tak jako tak, zpět k tématu.
Vstal a šel posadit se s Casem na střechu, opatrně aby neublížil svému miláčkovi (myslí se Impala). Anděl na něj jen zíral a čekal na odpověď.
Dean mu položil ruku na rameno, což bylo sice trochu divné, když se si přitom musel dát pozor na mohutná křídla.
"Já, ehm, nejsem si tak opravdu jistý, co chceš, abych řekl."
"Neočekávám, že opětuješ mé city. Jen..."
Castiel se ohlédl přes rameno a roztáhl svá křídla, předtím tím se znovu dívá na Deana.
"Mysli na ně, jako důkaz mé věrnosti."
A Dean by se mu pravděpodobně díval do očí, ale to by si však mohl pomoci od té oné ohromující hmotnosti peří za ním, která ho nutila zírat na ně. Jedno křídlo, pokud on se mýlil, se mírně kolem něj stočilo.
"Jo. Dobře. To můžu udělat."
Otočil se zpátky ke svému andělu, stiskla rameno a mírně se usmíval. Castiel se jeho způsobem usmál zpět, ústa ukázala jen náznak, ale oči říkaly všechno.
"Ve skutečnosti jsem tak trochu polichocena. Anděl, který spadl do lásky, a to kvůli mně."
"... Nemyslíš, že je to trochu necitlivá formulace."
"Co... ach," Dean si nemohl pomoct a zasmál se, pohnul přitom rukou směrem od andělova ramena, "do prdele. Promiň, Cas."
"Ne, to je... v pořádku."
Ano, samozřejmě to bylo, protože Castiel mohl skrývat své pocity stejně jako dítě a Dean si byl docela jistý, že on mohl dělat všechny necitlivé vtipy, které chtěl, a stále by to andělovi nezkazilo náladu. Ten chlap prakticky zářil.
... Vlastně, pokud by Dean trochu přimhouřil správně oči...
"I když raději bych kritizovat sám sebe."
"... Co?"
"Ty nejsi nijak starý, Deane."
"Aha. No, jo, ale já jsem pořád jen, víš, člověk."
Zmatek se opět vrátil do andělovy tváře, i když obvykle zamračení chybělo.
"Deane, já jsem byl ten, který vás vytáhl z hlubin pekla. Viděl jsem tvou duši, bez zábran fyzického bednění."
"No, to jsem asi nebyl moc hezký," Dean se nemohl zastavit se od Castielova přerušení. Nemohl pochopit, jak by si někdo byl schopný ho pamatovat, co tam provedl, a mluvit s ním… s takovým uctivým výrazem ve tváři.
Castiel se vrátil k předchozímu gestu a položil ruku na Deanovo rameno, tedy spíše paži. Přímo nad jizvou vlevo, místem kam položil ruku tenkrát před celou tu dobu.
"Deane... jsi krásný."
Dean si nechtěl přiznat, že to jeho anděl myslel smrtelně vážně, ale pohled do Castielových očí… nahý… byla to čistě průzračná, nahá upřímnost v hlubokém oceánu modré. Dean v té záři na chvíli ztratil všechen dech.
Avšak Dean byl Dean, nemohl to vydržet a přerušil rychle oční kontakt, okamžitě začal hledat rozptýlení od rozhovoru. Našel ho v křídle, které ho pomalu ale jistě začalo objímat.
"Takže, pro-proč jsou křídla černá?" zakoktal se Dean bojující s nutkáním, aby se nerozběhl pryč od těch věcí, křídel, které ho obejmula, protože to by znamenalo, utéct od anděla, který se evidentně do něj zamiloval, což bylo ještě tak trochu divné. Dejte mu ještě patnáct minut na to, aby to všechno zpracoval.
Castiel se znovu podíval na svá křídla, skoro jako by si ani nevšiml, jakou barvu měla, a chtěl to zkontrolovat.
"... Myslím, že jsou šedé."
Dean na něj zíral. Pak se podíval zpátky na křídla. Usoudil, že má Cas pravdu, ony byly převážně šedé, s výjimkou spodní části. Ta byla určitě černá. Ale-
"Dobře, černá, šedá to je jedno. Neměli by být bílé?"
Cas se opět usmál.
"Ach, chápu. Ano, poslové našeho Otce mají bílá křídla, ale vojáci, jako jsem já... no, já jsem neviděl nikoho jiného, ale občas to někdo zmíní při rozhovoru. Anna, mi jednou řekla, že na Zemi měla křída rudá."
"Hm. To je... vlastně pěkné a cool."
Dean natáhl ruku a přejel prsty po jednom z křídel, protože to bylo tak blízko, a byl tím ohromen, fascinován. Už tak trochu čekal, že se ucítí... no, on se opravdu očekávat, že nic neucítí, protože to byl jen trik a jeho oči si hrály s jeho myslí, ale nestalo se tak, a on pod svými prsty skutečně cítil ono peří.
"Domníval jsem se, že nemají skutečnou podobu," řekl a třel palcem podél okraje. Tohle bylo zatraceně jako halucinace.
"... Cas?"
Otočil se zpátky ke svému andělovi, pro jeho komentář, ale Castielův výraz ho zarazil.
Ten chlápek vypadal jako vyděšený jelen.
Samozřejmě, že instinkty Deana okamžitě zakřičely na poplach a on ihned se kolem porozhlédl, ale neviděl žádnou hrozbu, což ho po čertech zmátlo, avšak-
Najednou si byl až moc dobře vědom svých prstů pohřbených v peří anděla.
A předchozí konverzace na téma křídel andělů mu opět vytanula na mysl.
Dean trhl rukou zpět, jakmile si vzpomněl, a snažil se přijít na to, co by měl říct. Kdyby se Cas urazil, nebo ho překvapil, nebo-?
"Nechtěl jsem, uh... já..."
Přistihl se, že si utřel ruko o nohavici kalhot, i když k tomu v podstatě neměl žádný důvod, opravdu, ale nemohl se zbavit myšlenky: "Opravdu jsem trápil anděla?"
Castiel se pomalu vrátil k životu, zamrkal, poté polkl a otočil se, otevřel ústa na okamžik nebo dva, než něco řekl.
"Ne, to je... to ne..."
Zhluboka se nadechl a otočil se zpátky k Deanovi.
"Ty jsi ... nejsi anděl, takže to není tak... je to jen fyzický dotyk. To je v pohodě."
Dean se zamračil a pomalu, stále to snažil pochopit, anděl se předtím zdál hodně nervózní.
"To je... v pořádku?"
"Ano... to není tak osobní, tak jako by tomu bylo, kdybys byl jedním z nás."
"Ehm ... okay."
Castiel stáhl mírně svá křídla zpět, a Dean si pomyslel, že se anděl chystá křídla zase ukrýt tam, kde byla předtím… odmlčel se.
"I když..."
Pera se znovu ovinula klem Deana, blíž než předtím, ach Ježíš, nemohl se zastavit, aby se od nich držel trochu dál.
"Byl to hrubé od tebe."
"Jo, promiň, mám tendenci se... to, že... někdy..."
Dean měl problémy udržet pozornost vzhledem ke křídlům, které stále odhodlaně napadala jeho osobní prostor, a jeho mozek měl stále problém udělat rovnítko mezi slovy "křídlo" s "část Castiela", a tak znovu dál posunul od nich konče dotýkaje se Castielova ramene.
"... Ehm. Cas. Víš..."
Podíval se na anděla, který byl... který se culil se na něj. Zatraceně, Dean mohl přísahat, že se culí, i když jeho tvář vypadala skoro stejně prázdná jako vždy. Ať se propadne, jestli se mýlil. Deana to zaskočilo, taková legrační maličkost hřející u srdce.
Jako by již tak dost nevyšiloval, najednou ty křídla byla kolem nich a rozdmýchala trochu vzduch, obklopujíc oblohu. Dean zase nic neviděl, ale byl si jistý, že cítí ruce na tváři a, a-
A Castiel ho políbil. Jen na chvilku, než se zase odtáhl: "Teď jsme si kvit," pravil Castiel, před tím než pustil Deana z obětí jeho křídel, nebo co to bylo, takže jen pak tam Cas seděl s rukama bezpečně v klíně a hleděl na oblohu.
"Hmm... to je Velký vůz."
Ukázal na jinou skupinu hvězd na nebi, a podíval se koutkem oka na Deana, který se stále vzpamatovával z toho, co se právě stalo.
A ten malý andělský bastard vypadal tak hrozně rád.

Kontakt s ďáblem (koncept)

12. prosince 2014 v 16:53 Koš

Filmová povídka

  • Název: Kontakt s ďáblem
  • Žánr: Krimi, psychologický thriller
  • Ich-forma (Dana Svobodová)
  • Téma: Důvěra a vina

Postavy

  • Dana Svobodová

  • Detektiv
  • "Drsná policistka"
  • Silná, sebevědomá žena
  • Sarkastická s neúctou k autoritám
  • Pro vulgarizmus nejde daleko
  • "Účel světí prostředky"
  • Nechává si radit s případy od odsouzeného sériového vraha Michala Nováka
  • Jméno Dana znamená soudkyně
  • Hrála by jí Angie Harmon

  • Novákovi

  • Dva bratři, dvojčata
  • Vychováni nábožensky fanatickým otcem
  • Michal Novák
  • Radí Daně s případy, neví se z jakého motivu
  • S Danou úzký a specifický vztah
  • Proutník, rád s Danou přes telefon flirtuje, i když ví, že se to mine účinkem
  • Sedí ve vězení za vraždy svého bratra, patrně z pocitu viny za jeho a svoje skutky
  • Zabil svého otce
  • Jméno odvozeno od Archanděla
  • Bratr Michala Nováka (Gabriel)
  • Sériový vrah
  • Silně ovlivněn učením a tyranií jeho otce
  • Chce potrestat Michala za jeho vraždu´
  • Hrál by je Jensen Ackles

  • Karel Lysý

  • Bývalý parťák a nadřízený Dany
  • S Danou má více méně přátelský vztah, který se však občas tluče s tím pracovním
  • Opatrný, důsledný tip, který nepůjde oslavovat, dokud není vše vyřešeno, a nenechá nic náhodě
  • Policista, který dostal Michala za mříže
  • "Jednou bídák vždycky bídák"
  • Vyzývá několikrát Danu a výslovně ji zakazuje spolupracovat s Michalem, vyslovuje nedůvěru a obavy z Michala
  • Hrál by ho Philip Glenister

Prostředí

  • Policejní stanice
  • Hlava sériového vraha Malíře
  • Byt Dany Svobodové
  • Kumbál

Obsah

  • Máte víru v druhé, věříte ostatním?
  • Vidíte v lidech spíše to dobré, nebo to špatné?
  • Kdybyste byli policistou, kam až byste byli schopni zajít, abyste chytili sériového vraha?
  • Byli byste schopni bojovat ohněm proti ohni, aniž byste se sami spálili?
  • Posloucháte autority?
  • Posloucháte varování ostatních?

Hudba


Poezie Pauly Nancy Millstone - Bohyně a démonka

9. prosince 2014 v 11:02 Moje povídky

Bohyně a démonka

V mém, tvém i jeho nitru,
v každé kosti, každém svalu,
v srci, krvi každého milimetru,
sídlí démonka tvého velkého zmaru.

Copak cítíš tak moc zoufalství?
Zavři oči, zatni pěsti a zuby!
Nepodlehni jejímu šibalství.
Přeci nebude zdrojem tvé záhuby.

V mém, tvém i jeho nitru,
v každé kosti, každém svalu,
v srci, krvi každého milimetru,
sídlí bohyně o velkém potenciálu.

Zavři oči, nech ji proudit!
Cítíš v žilách tvých tu sílu?
Nech ji tě celého prostoupit
a s tím pak přejdi k dílu.

Bohuně tvůrčí lidské síly,
démonka slabosti a lenosti
ruku v ruce spolu v nás žily,
ruku v ruce ve společné svornosti.




Skutečná FBI - 06

5. prosince 2014 v 18:08 Moje povídky

Tajemství

(Věnováno všem čtenářům, přeji pěkného Mikuláše!)

Když Morgan přijel zpátky na ustředí FBI, kde měl opět sraz se zbytkem týmu, který také skončil s velmi zapeklitým případem, byl velmi unavený a neměl nejmenší chuť se se svými přáteli a kolegy nikterak vybavovat. Vlastně neměl chuť se vybavovat s nikým. V hlavě měl zmatek démoni, podivné rituály na jejich vyvolávání, správci strašidelných domů a ostatní lidé z pouti, kteří díky nim získali mládí, zdraví a nadlidskou moc, sebevražda a opětovné vzkříšení mezi živé, rohy jednorožců a lovci to všechno bylo neuvěřitelné, ale skutečné a pro jednoho člověka toho bylo až, až. Hlavně Derek Morgan věděl, že jediný člověk, s kterým o tom všem bude moc kdy mluvit, je a bude pouze Garth, ještě že si vzal od něho číslo, když se loučili. Bude muset žít s pocitem, že tam venku ve tmě je něco ještě horšího a temnějšího, než co kdy viděl v práci, a nebude moci o tom říct svým kolegům a přátelům ani slovo.
"Takže, nic zvláštního se nestalo?" pravil Hotch po přečtení Morganové zprávy, když si našeho snědého agenta nechal zavolat k sobě do kanceláře.
"Ano, neznámého volajícího jsem nenašel. Asi o svých záměrech lhal, a pokud jde o ty pohřešované, tak místní policie zatkla tři zaměstnance poutě, kteří se následně pak ve vazbě přiznali," pokrčil Morgan nevině rameny.
Hotch nadzvedl jedno obočí v gestu krajního podezření. "To je pravda, až na to, že ti podezřelí byli nalezeni v onom strašidelném domě společně s další obětí, všichni v bezvědomí," řekl Hotch.
"Myslíš si, že neznámý je stále na svobodě?" dál Morgan předstíral nechápajícího a nevinného, i když lhát jeho šéfovi a příteli mu drásalo srdce.
"Ne, protože vím, že kdyby to tak bylo. Nenechal bys to jen tak, neodjel bys, kdyby těm lidem kolem stále hrozilo nějaké nebezpečí. Ne, myslím si, že je něco, co jsi mi neřekl," vyčetl Morganovi naplno Hotch.
"Co… Ne!" popřel to okamžitě Morgan, příliš rychle, než aby mluvil pravdu. Hotch si sklesle povzdechl.
"Morgane, jsem tvůj šéf a ty můj podřízený, ale doufal jsem, že jsme i dobří přátelé. Co se tam stalo, že jsi to nenapsal do hlášení? Co se stalo, co mi nechceš říct? Jsme tým Morgane a já potřebuji vědět, že mi nelžeš a můžu ti důvěřovat," obořil se na něj Hotch, ale ne důrazně, nechtěl, aby to bylo jako s Elle.
Náš agent FBI se hluboce nadechl. "Hotchi, dobře víš, že se na mě můžeš spolehnout. Viníci jsou chycení, nikdo další nezemřel. Vše je v pořádku, netřeba něčeho bližšího. Nenuť mě ti říct podrobnosti."
"Ale proč? Jestliže ti mám důvěřovat?!" nechápal Hotch.
"Protože některé věci nelze vysvětlit, dokavaď je člověk sám neuvidí a neprožije," pravil nakonec Morgan a s tím vypochodoval z Hotchové kanceláře čekaje, že druhý den si bude balit své kufry, což by bylo jistým způsobem prokletí i vysvobozením. Nic takového se však nestalo. Hotch se to z nějakého důvodu rozhodl přejít, jako by se nikdy nic nestalo…
… Jenže ono se stalo, a tak FBI měla najednou mezi svými řadami agenta, jenž si byl plně vědom, jak různé podoby může zlo mít.