Nejtěžším zločinem je promrhaní svého života a trestem za to je smutek a prázdnota v srdci.

Deanova lekce 101 andělských otázek

14. prosince 2014 v 12:28 | Nekouyoku |  Překlady/Translations

Autor: Nekouyoku
Fandom: Supernatural (Lovci duchů)
Na pár: Castiel/Dean Winchester
Mohlo by vadit: Slash, Polibek

*****************************************************************************



Deanova lekce 101 andělských otázek



Upozornění autora: Kéž bych vlastnil Supernatural.


"A to je to, čemu říkáte Orel, a támhle je Drak," řekl Castiel a ukázal na shluk hvězd na nebi. Dean se podíval v tomto obecném směru, ale upřímně netušil, o čem to sakra Cas mluví. Seděli na Impale hodiny. Dopřávali si přestávku a pár piv podle tradice, ale anděl začal celou tu hvězdnou věc a Sam pak usnul, nechávaje tak Deana s Castielem s jejich fascinací oblohou.
"Vždy můžeš najít hvězdu Sirius v souhvězdí Velkého psa. Je to totiž ta nejjasnějších hvězd na obloze."
Bylo hezké vidět anděla nevypadat jak ryba na suchu, i když ten jeho výraz ryby byl většinou roztomilý.
"Víš, spoustu o noční obloze a hvězdách?" pravil Dean dívaje se z jeho místa na čelním skle auta vedle sedícího anděla.
"No... ano," odpověděl Castiel trochu pomalu a nejistě, ale malý úsměv si našel cestu na jeho tváři. "Já může být poměrně nováčkem vůči lidskosti, Deane, ale nejsem nic nového na Zemi. A noční obloha se mění pomalu."
Lovec zabručel v odpovědi a obrátil se zpátky k nebi. Snažil se nemyslet na to, jak starý anděl musí být. Bylo to docela znepokojující; zejména s ohledem na to, že vůči věku Castiela se Dean zdál jako nemluvně. Možná to bylo to, co Castielovi tolik vadilo…
Castiel pokračoval v jeho malé přednášce, mluvil o souhvězdích a arabských nebo čínských jménech hvězd. Ve skutečnosti se mu to podařilo velmi dobře popsat. Dean si byl jistý, že viděl, o čem anděl mluvil. Jo, bylo oko, a ocas, a... počkat, to mu připomnělo-
"Hej," promluvil, přičemž strategickou využil ticha, zatímco Castiel se vybíral další cíl ke konverzaci. "Mám jednu otázku."
"Pokusím se co nejlépe odpovědět."
Dean se posadil, a otočila se k němu.
"Co se děje s andělskými křídly?"
Castiel zamrkal a naklonil hlavu v jeho nechápavém gestu.
"Nejsem si jistý, jestli chápu."
"No," začal Dean, odložil láhev dolů na kapotu, "v podstatě každý příběh o andělech se zmiňuje, že mají velké majestátní křídla. Nemusím být profesor, ale vím hodně o těchto mytologických kecech, a že se zdá až příliš konzistentní, aby to byla náhoda. Vím, že vy jste dostali ty strašidelné temné věci, ale... já nevím. Něco není v pořádku."
Anděl se na chvíli zamračil.
"Ano ... máte pravdu. Andělé v minulosti lidem na Zemi odhalili svá fyzická křídla. Ale to není něco, co by teď nikdo z nás udělal."
"Jo, proč ne?"
"To... těžko se to vysvětluje."
"Jsem si jistý, že to pochopím, pokud se o to alespoň pokusíš."
Castiel si povzdechl a podíval se na chvíli pryč, než se zase obrátil zpátky k Deanovi s jakousi rozhodností.
"Naše křídla jsou ... něco jako projev naší milosti na Zemi. Nejsou to křídla, jako mají ptáci, ale z nějakého důvodu lidská psychika preferuje je takto vidět. Pochybuji, že to bylo tak jasné, když přišel první andělé, ale legendy tento obraz, představu posílily… v každém případě, ukázat svá křídla pro anděla je… je to gesto, které..."
Odmlčel se a zamračil a znovu se obrátil ke hvězdám, jako by hledal slova.
"Co je to... agresivní, nebo tak něco?" zeptal se Dean a zjistil, že si užívá 101 andělských otázek. Bylo to určitě lepší než další informace o hvězdách.
"Ne," odpověděl Castiel, který vypadal, že je návrhem téměř šokován. "Přesně naopak."
Lovec zvedl obočí v otázce…
"Je to velmi intimní gesto, vyhrazeno pouze pro maximální důvěru. Pokud anděl odhalí svá křídla, pak jeho milost je velmi zranitelná. Každý anděl, který má sílu, nebo je dostatečně blízko, by je mohl snadno roztrhat. Je to projev... vypovídá o tobě. Nic, co by andělé nemohl zjistit, kdyby se dívali hodně hluboko, ale... je to jako kdyby si předal v dlaních svoji duši."
Dean jen zíral.
Castiel zíral.
"Já... mám tušení, že to nechápeš."
"No, ne, já to chápou. Já jen... nechápu."
Anděl se zamračil, když došli vzájemné nedorozumění.
"Možná je tu ještě jeden způsob, jak to vysvětlit..."
Dean si lehl zpátky na čelní sklo. Vycítil, že to může trvat delší dobu.
"Tak do toho."
"No... vztahuje se to k vaší původní otázce. Lidé jsou si vědomi našich křídel, jen proto, že když poslové našeho Otce přišli na Zemi, jen aby s vámi mluvili, ukázali je. Chtěli, aby věřící věděli, že Bůh mluví skrze ně a má nekonečnou lásku ke všem jeho stvořením. To znamená vyvolat slabost, když lidé vidí slabost, tak je to uklidní. To je důvod, proč jsem nemohl vám ukázat své skutečné křídla při našem prvním setkání. Vyděl jsem tě jako dalšího vojáka, to by bylo... nevhodné."
"Takže jsi mi dal alespoň skutečný náhled na důkaz, že jsou skutečné, správně."
"Ano. Přesně tak. Což samo o sobě je něco jako přestupek... ale já jsem držel tvou duši v mých rukou téměř ani ne o den dříve, zachránil vás z pekla. Zdálo se, že je to spravedlivé."
"... Oh. Jo."
Dean někdy zapomínal, že Castiel byl ten, který ho vytáhl z pekla. Tehdy to byl prostě nějaký anděl, ale... ale když o tom přemýšlel teď ... Castiel viděl, co je zač. To, co dělal aby...
Přemýšlet nad tím mu nedělalo dobře.
"Je tu ještě jeden způsob jak to vysvětlit," anděl promluvil znovu, poskytuje tak vítané rozptýlení, "Což, myslím, že bude nejjednodušší pro tebe."
"Jo? Proč jsi to neřekl, první?"
"Souvisí to s velmi neobvyklým jevem. Nenapadlo mě to."
"Uh-huh," broukl Dean jako odpověď, protože věděl, že Castiel nikdy nebude pokračovat dál, když to neudělá.
"Nikdy jsem neslyšel, že by se to stalo někomu, koho znám, ale slyšel jsem příběhy o andělech, kteří našli, to čemu vy říkáte "spřízněná duše", v Nebi nebo na Zemi. Někoho, pro koho by dal anděl svůj život a to bez otázek... a důkazem toho je to, aby předložili své křídla svému partnerovi. Také... no, k člověku, já bych si představoval, že je to jako se pyšnit. Nechat jiného, aby hladil tvoje peří, je to jako... jako na chvíli sdílení duši. Můžete... víš je to ... hluboké. "
"Víš, v uh ... v biblickém smyslu?" lovec si nemohl pomoci a zavtipkoval.
"Ano, myslím, že bych to k tomu mohl přirovnat."
Oh.
"... Oh."
Dean se zahleděl na Castiel, který zíral. Bylo zřejmé, že přednáška skončila.
"Takže... ukázání křídel je jako pyšnit tím a návrh, jako ..."
Zvedl obočí v náznaku dokončení myšlenky.
"Ano, i když v mnohem více... v duchovním smyslu."
Dean na svého anděla jen zíral.
Pak se podíval na oblohu, a obrátil se na Sama spícího vedle něj, jen s vědomím, že se tohle všechno bude muset svému mladšího bratra vysvětlit, protože by to bylo zatraceně kurva fascinující konceptem. "Ahoj, Same, věděli jste, že andělé mají takový zvláštní duchovní peří fetiš?"
Jo, to bude zajímavé, konver... za...
Zamrkal.
Bohužel, toto nepomohlo od věcí, které mu vstoupily jeho zorném pole, pryč. "Věcí" píši neurčitě proto, ne, že byla příliš velká tma, ale proto, že vypadaly strašně moc jako peří. Opravdu velké peří. A pokud ano, ve skutečnosti, opravdu velké peří, a pak...
Dean se posadil se a pomalu se otočil.
A tam byl Castiel, seděl s rukama v klíně a zostra se na něj díval.
A, ach ano, tam byl pár masivních černých křídel trčící z jeho sakra zad, trochu třesoucí se jako by nevěděla, co dělat sami se sebou.
Dean zíral.
Castiel, pro jednou nezíral.
Lovec ústa se několikrát otevřela a zavřela, než se mu něco konečně povedlo dostat ven "… v pořádku."
Dobře.
Vzhledem ke vše, co mu Cas řekl, tak to bylo... to bylo něco, uh... to je...
"Cas, co to je."
Křídla sebou škubla a Castiel se na něj podívala na zlomek sekundy, na chvíli se jejich pohledy setkaly, než anděl znovu upřel svůj pohled dolů.
"Já ... myslel jsem, že jsem to vysvětlil dostatečně..."
Ach, Bože.
"Tak, to je, je... jsi... ehm..."
Anděl se znovu podíval se na něj a Dean mohl přísahat, že Castielovy oči zářily.
"Vyznání lásky."
"Aha. Dobře."
Castiel se trochu zamračil, výraz který Deanovi vyhovoval trochu víc.
"Dobře?"
"Jen... dej mi chvilku."
Odvrátil se a přejel si rukou přes obličej.
Cas byl do něho zamilovaný.
... To... ve skutečnosti vysvětlovalo hodně. Dean přemýšlel, jak to, že si toho předtím nevšiml. Zírání, osobní prostor, co... asi všechno připisoval na konto "andělské" problémy. Pro jednou mu nedovolil svému egu všechny jeho vztah analyzovat, a podívejte, kam to došlo. No, dostal svou lekci.
Tak jako tak, zpět k tématu.
Vstal a šel posadit se s Casem na střechu, opatrně aby neublížil svému miláčkovi (myslí se Impala). Anděl na něj jen zíral a čekal na odpověď.
Dean mu položil ruku na rameno, což bylo sice trochu divné, když se si přitom musel dát pozor na mohutná křídla.
"Já, ehm, nejsem si tak opravdu jistý, co chceš, abych řekl."
"Neočekávám, že opětuješ mé city. Jen..."
Castiel se ohlédl přes rameno a roztáhl svá křídla, předtím tím se znovu dívá na Deana.
"Mysli na ně, jako důkaz mé věrnosti."
A Dean by se mu pravděpodobně díval do očí, ale to by si však mohl pomoci od té oné ohromující hmotnosti peří za ním, která ho nutila zírat na ně. Jedno křídlo, pokud on se mýlil, se mírně kolem něj stočilo.
"Jo. Dobře. To můžu udělat."
Otočil se zpátky ke svému andělu, stiskla rameno a mírně se usmíval. Castiel se jeho způsobem usmál zpět, ústa ukázala jen náznak, ale oči říkaly všechno.
"Ve skutečnosti jsem tak trochu polichocena. Anděl, který spadl do lásky, a to kvůli mně."
"... Nemyslíš, že je to trochu necitlivá formulace."
"Co... ach," Dean si nemohl pomoct a zasmál se, pohnul přitom rukou směrem od andělova ramena, "do prdele. Promiň, Cas."
"Ne, to je... v pořádku."
Ano, samozřejmě to bylo, protože Castiel mohl skrývat své pocity stejně jako dítě a Dean si byl docela jistý, že on mohl dělat všechny necitlivé vtipy, které chtěl, a stále by to andělovi nezkazilo náladu. Ten chlap prakticky zářil.
... Vlastně, pokud by Dean trochu přimhouřil správně oči...
"I když raději bych kritizovat sám sebe."
"... Co?"
"Ty nejsi nijak starý, Deane."
"Aha. No, jo, ale já jsem pořád jen, víš, člověk."
Zmatek se opět vrátil do andělovy tváře, i když obvykle zamračení chybělo.
"Deane, já jsem byl ten, který vás vytáhl z hlubin pekla. Viděl jsem tvou duši, bez zábran fyzického bednění."
"No, to jsem asi nebyl moc hezký," Dean se nemohl zastavit se od Castielova přerušení. Nemohl pochopit, jak by si někdo byl schopný ho pamatovat, co tam provedl, a mluvit s ním… s takovým uctivým výrazem ve tváři.
Castiel se vrátil k předchozímu gestu a položil ruku na Deanovo rameno, tedy spíše paži. Přímo nad jizvou vlevo, místem kam položil ruku tenkrát před celou tu dobu.
"Deane... jsi krásný."
Dean si nechtěl přiznat, že to jeho anděl myslel smrtelně vážně, ale pohled do Castielových očí… nahý… byla to čistě průzračná, nahá upřímnost v hlubokém oceánu modré. Dean v té záři na chvíli ztratil všechen dech.
Avšak Dean byl Dean, nemohl to vydržet a přerušil rychle oční kontakt, okamžitě začal hledat rozptýlení od rozhovoru. Našel ho v křídle, které ho pomalu ale jistě začalo objímat.
"Takže, pro-proč jsou křídla černá?" zakoktal se Dean bojující s nutkáním, aby se nerozběhl pryč od těch věcí, křídel, které ho obejmula, protože to by znamenalo, utéct od anděla, který se evidentně do něj zamiloval, což bylo ještě tak trochu divné. Dejte mu ještě patnáct minut na to, aby to všechno zpracoval.
Castiel se znovu podíval na svá křídla, skoro jako by si ani nevšiml, jakou barvu měla, a chtěl to zkontrolovat.
"... Myslím, že jsou šedé."
Dean na něj zíral. Pak se podíval zpátky na křídla. Usoudil, že má Cas pravdu, ony byly převážně šedé, s výjimkou spodní části. Ta byla určitě černá. Ale-
"Dobře, černá, šedá to je jedno. Neměli by být bílé?"
Cas se opět usmál.
"Ach, chápu. Ano, poslové našeho Otce mají bílá křídla, ale vojáci, jako jsem já... no, já jsem neviděl nikoho jiného, ale občas to někdo zmíní při rozhovoru. Anna, mi jednou řekla, že na Zemi měla křída rudá."
"Hm. To je... vlastně pěkné a cool."
Dean natáhl ruku a přejel prsty po jednom z křídel, protože to bylo tak blízko, a byl tím ohromen, fascinován. Už tak trochu čekal, že se ucítí... no, on se opravdu očekávat, že nic neucítí, protože to byl jen trik a jeho oči si hrály s jeho myslí, ale nestalo se tak, a on pod svými prsty skutečně cítil ono peří.
"Domníval jsem se, že nemají skutečnou podobu," řekl a třel palcem podél okraje. Tohle bylo zatraceně jako halucinace.
"... Cas?"
Otočil se zpátky ke svému andělovi, pro jeho komentář, ale Castielův výraz ho zarazil.
Ten chlápek vypadal jako vyděšený jelen.
Samozřejmě, že instinkty Deana okamžitě zakřičely na poplach a on ihned se kolem porozhlédl, ale neviděl žádnou hrozbu, což ho po čertech zmátlo, avšak-
Najednou si byl až moc dobře vědom svých prstů pohřbených v peří anděla.
A předchozí konverzace na téma křídel andělů mu opět vytanula na mysl.
Dean trhl rukou zpět, jakmile si vzpomněl, a snažil se přijít na to, co by měl říct. Kdyby se Cas urazil, nebo ho překvapil, nebo-?
"Nechtěl jsem, uh... já..."
Přistihl se, že si utřel ruko o nohavici kalhot, i když k tomu v podstatě neměl žádný důvod, opravdu, ale nemohl se zbavit myšlenky: "Opravdu jsem trápil anděla?"
Castiel se pomalu vrátil k životu, zamrkal, poté polkl a otočil se, otevřel ústa na okamžik nebo dva, než něco řekl.
"Ne, to je... to ne..."
Zhluboka se nadechl a otočil se zpátky k Deanovi.
"Ty jsi ... nejsi anděl, takže to není tak... je to jen fyzický dotyk. To je v pohodě."
Dean se zamračil a pomalu, stále to snažil pochopit, anděl se předtím zdál hodně nervózní.
"To je... v pořádku?"
"Ano... to není tak osobní, tak jako by tomu bylo, kdybys byl jedním z nás."
"Ehm ... okay."
Castiel stáhl mírně svá křídla zpět, a Dean si pomyslel, že se anděl chystá křídla zase ukrýt tam, kde byla předtím… odmlčel se.
"I když..."
Pera se znovu ovinula klem Deana, blíž než předtím, ach Ježíš, nemohl se zastavit, aby se od nich držel trochu dál.
"Byl to hrubé od tebe."
"Jo, promiň, mám tendenci se... to, že... někdy..."
Dean měl problémy udržet pozornost vzhledem ke křídlům, které stále odhodlaně napadala jeho osobní prostor, a jeho mozek měl stále problém udělat rovnítko mezi slovy "křídlo" s "část Castiela", a tak znovu dál posunul od nich konče dotýkaje se Castielova ramene.
"... Ehm. Cas. Víš..."
Podíval se na anděla, který byl... který se culil se na něj. Zatraceně, Dean mohl přísahat, že se culí, i když jeho tvář vypadala skoro stejně prázdná jako vždy. Ať se propadne, jestli se mýlil. Deana to zaskočilo, taková legrační maličkost hřející u srdce.
Jako by již tak dost nevyšiloval, najednou ty křídla byla kolem nich a rozdmýchala trochu vzduch, obklopujíc oblohu. Dean zase nic neviděl, ale byl si jistý, že cítí ruce na tváři a, a-
A Castiel ho políbil. Jen na chvilku, než se zase odtáhl: "Teď jsme si kvit," pravil Castiel, před tím než pustil Deana z obětí jeho křídel, nebo co to bylo, takže jen pak tam Cas seděl s rukama bezpečně v klíně a hleděl na oblohu.
"Hmm... to je Velký vůz."
Ukázal na jinou skupinu hvězd na nebi, a podíval se koutkem oka na Deana, který se stále vzpamatovával z toho, co se právě stalo.
A ten malý andělský bastard vypadal tak hrozně rád.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Máte rádi tento blog?

Ano
Ne

Komentáře

1 Vicky Vicky | Web | 14. prosince 2014 v 12:33 | Reagovat

super.) pekný blog :)

2 Tayusha - はたけ多代 Tayusha - はたけ多代 | Web | 17. prosince 2014 v 19:32 | Reagovat

To bylo naprosto úžasné, tak strašně načechrané! :33 Miluju tu, bylo to skvělé.

3 jajafilm jajafilm | Web | 20. prosince 2014 v 11:39 | Reagovat

[2]:,[1]: Děkuji za přečtení a komentáře. ;-)

[2]: Jej, právě také mě tato povídka zaujala, a tak i když byla dlouhá, zasněžila jsem se a pokusila se ji přeložit. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama