Nejtěžším zločinem je promrhaní svého života a trestem za to je smutek a prázdnota v srdci.

Červenec 2015

FF Jednorázovky - Povídky (2015 - ?)

28. července 2015 v 18:53 Moje povídky

Maslowova pyramida

Dokončeno
Podle předlohy:
Supernatural (Lovci duců)
Žánr: poetické, love

Popis:

(aneb modlitba za spásu duše...)

Báseň psaná ve volném verši na téma jak Castiel zachránil Deana z pekla
Anděl dává jemu svěřené duši vše, co je zapotřebí...

****************************************************************************

Každého jde zabít

Dokončeno
Podle předlohy:
Game of Thrones (Hra o trůny)
Žánr: Dobrodružné, drama, záhadné

Popis:


Omluvám se, viděla jsem zatím pouze seriál, knihy jsem zatím nečetla.
Jediným bohem je Smrt, Lord Tywin by se měl začít bát…

****************************************************************************

Spasitel

Dokončeno
Podle předlohy:
Supernatural (Lovci duců)
Žánr: poetické, náboženské, k zamyšlení, záhadné

Popis:



Tato povídka se vztahuje na poslední díl desáté řady seriálu Supernatural (Lovci duchů).

Nepřišlo mi, že by byl Smrt ze svého konce nějak překvapen, a jde vůbec Smrt překvapit? Je možné přelstít samu Smrt? Lidstvo o něčem takovém sní již mnoho, mnoho let, ale Smrt tu byla ještě déle. Křesťané věří, že něco takového se povedlo alespoň Synu božímu… ale co se týče Deana… Je to zvláštní.

Smrt mu sama dala svoji kosu, dobrovolně a on ji dobrovolně přijal. Ti dva mezi sebou měli vždy zvláštní a speciální vztah. Někdo dokonce tvrdí, že Smrt se k Deanovi choval téměř otcovským způsobem, pokud jde o mě, tak já nevím, jak bych to definovala. Je však zajímavé, že z našich kluků to byl Dean s kým Smrt často mluvil a vysvětloval mu, jak věci vidí on, půjčil mu prsten a dokonce ho nechal na jeden den dělat za něj jeho práci.

Tak mě napadlo, s tím kdo Smrt je a jak dlouho tvrdil, že je na světě, co když to tak chtěl. Co když si přál svůj konec. Miliardy let služby, to musí přeci unavit i zatraceně mocnou bytost jako je on, ne?


****************************************************************************

Skryté číslo

Dokončeno
Podle předlohy:
Supernatural (Lovci duců) a NCIS
Žánr: Záhadné, relaxační

Popis:


Crossover na seriály Supernatural (Lovci duchů) a NCIS (Námořní vyšetřovací služba).

Gibbs má nečekaný hovor? Kdo mu zavolá a co chce vědět? Že by náš děsivý šéf měl nějaké tajemství…

****************************************************************************

Mrtvá snoubenka

Dokončeno
Podle předlohy:
iZombie
Žánr: Love, relaxační, smutné

Popis:


FF tentokrát na seriál iZombie. K Majorovi se nastěhuje Ravi. Bývalý snoubenec a nejlepší přítel, dva muži, kteří jsou k naší nemrtvé dívce snad nejblíž, a tak by bylo skutečně divné, kdyby ona nebyla jedním z probíraných témat.

****************************************************************************

Andělské roucho

Dokončeno
Podle předlohy:
Supernatural (Lovci duchů)
Žánr: Love, smutné

Popis:


Cas je mrtvý, to však ještě neznamená, že nemůže nad Deanem bdít, když spí.

****************************************************************************

Strážci Alchymie

Dokončeno
Podle předlohy:
Supernatural (Lovci duchů) a anime Fullmetal Alchemist
Žánr: Drama, crossover, moralita, záhadné

Popis:


Fullmetal Alchemist je taková má srdcovka mezi kreslenou tvorbou a již několikrát jsem se zamýšlela nad tím, jak si vlastně fma a spn jsou tak navzájem podobné seriály, až je to děsivé. Vážně mohla bych vypsat ohromný seznam, ale kdo by ho četl, že jo… Nicméně tohle je přesně taková ta fanfiction, kdy hledám něco na internetu, a protože s tím, co najdu, nejsem spokojená, napíši si něco sama.
Knihovna strážců slov je obrovská, kdo ví, jaké tajemství v sobě skrývá? Sam se nudí, a když se nudí, tak si většinou čte, co se může při takové příležitosti dozvědět? Povídka o jednom všedním, ale ne nudném rozhovoru v bunkru…

****************************************************************************

Mé cokoliv

Dokončeno
Podle předlohy:
Supernatural (Lovci duchů)
Žánr: Love, slash, záhadné

Popis:


Fanfiction na seriál Supernatural (Lovci duchů). Tato má povídka se váže na díl 11x04, kdy v jedné scéně, Dean se Samem hovoří o jejich představě možnosti a nemožnosti vážného vztah. Mladší Winchester si uchovává naději, že stále by něco takového bylo možné, třeba s nějakou lovkyní, kdežto Dean se již vzdal. Nebo že by v tom bylo něco jiného? Má představa, jak by se tento rozhovor mohl odvíjet, kdyby Destiel byl skutečně canon (nop, on to canon je, ale pššš… :D )

****************************************************************************

Superstargate

Dokončeno
Podle předlohy:
Supernatural (Lovci duců) a Stargate SG-1 (Hvězdná brána)
Žánr: Darama, záhadné, smutné

Popis:

Fanfiction crossover na Stargate SG-1 (Hvězdná brána) a Supernatural (Lovci duchů). Jedná se o krátké dílko založené na podobnosti těchto dvou seriálů a to nejen v charakterech postav, ale i tématice. Jsou to takové drobné útržky z mé "choré mysli" než celistvá povídka, ale i tak doufám, že se to příznivcům těchto dvou seriálů bude alespoň trochu líbit.

****************************************************************************

Sifiny zlaté vlasy

Dokončeno
Podle předlohy:
filmy Thor
Žánr: love, pověst, relaxační, pohádka

Popis:


Loki chce pomoci své kamarádce v její snaze stát se prvotřídní válečnicí.
Bohyni Sif však tím bohužel jen rozčílí.

****************************************************************************

Ve stínu tvé slávy

Dokončeno
Podle předlohy:
Thor
Žánr: Drama, smutné, politické

Popis:


"Vzpomínám si na stín. Na život ve stínu tvé slávy."
Asgard má dva prince, oba dva talentované a "způsobilé" vládnout, ale na trůn může usednout jen jeden z nich.

****************************************************************************

Lidé jsou psi, nebo vlci

Dokončeno
Podle předlohy:
Game of Thrones (Hra o trůny)
Žánr: Dobrodružné, drama, horové

Popis:


Tato povídka je zaměřená na díl 6x09. Sansu Stark jsem nikdy moc neměla ráda. Vždy mi přišla hrozně ukňouraná, ale její příběh je velmi dojemný. Ramsaymu Boltonovi jsem ovšem nikdy nefandila. V seriálu na mě tato postava působila jako naprostý sadista a psychopat, a tak jsem byla ráda, že konečně dostal za vyučenou a Sansa dosáhla alespoň nějaké pomsty.


****************************************************************************

Poslední přání

Dokončeno
Podle předlohy:
Supernatural (Lovci duců)
Žánr: Love, smutné, relaxační

Popis:


Už je to dlouho, co jsem něco napsala, zhruba půl roku, což je u mě hotová tragédie. Jakmile člověk nemá tréning, tak když se do toho opět pustí, tak první díla stojí za starou bačkoru. Ale snad to nebude až takový děs… Toto je moje takové alternativní finále jedenácté série. Říkala jsem si: co by se stalo, kdyby Dean bombu použil, kdyby Bůh, Amara i Dean umřeli, ale nebyl by to konec světa, jen by věci šly podle plánu B a Sam s Casem, by zůstali sami…

****************************************************************************

"Kamarád" Jack

Dokončeno
Podle předlohy:
Zkrocená hora
Žánr: Love, tragické, smutné, (kontroverzní téma)

Popis:


FF na film Zkrocená hora.

Nemohla jsem uvěřit svým očím. Ennis, můj Ennis se vášnivě líbal s tím svým "kamarádem z ryb".

****************************************************************************

Mrtvý anděl

Dokončeno
Podle předlohy:
Supernatural (Lovci duců)
Žánr: Slash, love story, smutné, tragické

Popis:


FF na seriál Supernatural (Lovci duchů) opírají se konkrétně o díl 12x23. Tak trochu pokračování povídky "Mé cokoliv". Rowena je mrtvá, Crowley je mrtvý, Mary je v jiné dimenzi a kluci přišli i o svého anděla… Svět, pro který tolik obětovali, se najednou zdá prázdný, pozbývající význam a smysl.

****************************************************************************

Utajený sňatek

Dokončeno
Podle předlohy:
Harry Potter
Žánr: Love story, smutné, záhadné

Popis:


Ministerstvo kouzel schválilo nový zákon, dle kterého se musí vdát/oženit každá čarodějka a čaroděj, kteří jsou plodní a jejichž věk se pohybuje od plnoletosti ke stovce. Hermiona si ovšem nemusí dělat starosti, manžela totiž již má.

****************************************************************************

Jidášův učeň

Dokončeno
Podle předlohy:
Harry Potter
Žánr: Záhadné, akční, fantasy, AU

Popis:


Jistým způsobem se jedná o povídku typu Severitus.
Na jedné hodině Brumbálovy armády Harry předvede mocné kouzlo, které ani Hermioně nic neříká. Od koho se "Chlapec, který přežil" něco takového naučil a proč odmítá svým spolužákům tuto dovednost předat?

PS (spoiler): jedná se o AU ve světě, kde Harryho Patronovo zaklínadlo neučil Lupin.

****************************************************************************

Druhá šance

Dokončeno
Podle předlohy:
Harry Potter
Žánr: Záhadné, fantasy, AU

Popis:


FF z fandomu Harryho Pottera, ve které ovšem nevystupuje žádná z postav z původní předlohy ani není zmíněna. Tato povídka se snaží odpovědět na otázku: Kde studují kouzelníci u nás v České republice?



****************************************************************************

Maslowova pyramida

28. července 2015 v 18:23 Moje povídky

Maslowova pyramida

(aneb modlitba za spásu duše...)

V zoufalství a bídě,
v srdci žal a bolest,
po všem dobrém hladovějící
odsouzen na věčné utrpení,
navždy olizován ohněm,
trpící bez naděje na lepší zítřky
pro svou lásku ke svému bratrovi,
ocitl se spravedlivý muž v pekle.

Přes nekonečnou temnotu,
pronikala záře té jediné duše,
která se ocitla na místě,
kam vůbec nepatřila.
Peklem neslo se její sténání,
jako smutná svatá píseň,
ubližovala všem démonům
a vedla božské bytosti přímo k ní.

První z nich byl ten,
který byl pověřen Bohem,
v srdci držící čest a lásku,
oddán svatému právu.
Castiel bylo jméno toho,
který přistoupil k oné duši,
anděla, který s něhou ji objal,
a nezištně s radostí spasil.

Přistoupil k duši jemu svěřené,
a dal jí tělo páně.
Přistoupil k duši jemu svěřené,
a dal jí krev páně.
Přistoupil k duši jemu svěřené,
a daroval mu svůj šat.
Přistoupil k duši jemu svěřené,
a dal mu teplo a světlo své milosti.

Roztrhané tělo znovu opravil,
složil kousek po kousku,
na rty políbil, vdechl život,
jemu ohřál a zaslíbil.
Poté jemu svěřené duši pravil:
"Zde je tvé tělo, domov, i tvá jistota.
Bezmezná je víra Pána v tebe
a bezmezná je jeho dobrota.

Budeš znovu poslán na Zem,
s velmi důležitým úkolem,
strach však prosím neměj,
ode mě vždy oporu čekej.
Vždyť bratr, já i Otec
jsme tady pro tebe,
láskou naší budeš zahrnut,
bez žádných sebemenších pochyb."

Duše ovšem místo radosti,
byla naplněna starostí,
místo toho, aby se začala radovat,
začala hořce a hlasitě plakat.
Nevěřila, že potom všem, co udělala,
něco takového by si zasloužila.
Často ráda odpouštěla jiným,
ale u sebe sama to nedokázala.

A tak anděl, všemocná bytost nebes,
poklekl před svým lidským svěřencem
a pověděl mu starodávnou pravdu
ze samotných počátků stvoření.
Řekl, že přes záři veškerých hvězd,
přes krásu nebeských pastvin,
není nic krásnějšího než laskavá lidská duše,
a neustálá snaha člověka, být lepším.

A tak duše byla vrácené zpět
mezi nebem a peklem na zem,
aby pomohla světu zachovat rovnováhu,
a nestát se jen pouhým hrdinou,
ale také aby překonala sama sebe,
přešla svůj vlastní temný stín,
protože to je skutečně to nejtěžší,
a byla pak tedy něčím skutku drahocenným.

Chibi Cas

25. července 2015 v 13:51 Obrázky

Chibi Cas


Tak tu mám tentokrát na mě něco dost sladkého... ale zatím to vypadá, že se to lidem kupodivu líbí.








Destiel by jajafilm



What's wrong with my vessel? by jajafilm


Kidnapping of an angel by jajafilm

Podezřelý

20. července 2015 v 9:30 Moje povídky

Podezřelý

Tato povídka vznikla v rámci školy (předmětu Úvod do audiovizuální tvorby)

Anthony Hill si přečetl ještě jednou tu zprávu o podezřelém balíčku. Před několika týdny na jednu celnici přišel jistý balíček z České republiky, obsahující nějaké ty evropské sušenky a plastový sáček s bílým práškem neznámého původu. Celý balíček nebyl zabaven ani bílý prášek prošetřen, ale byl poslán dál v naději, že když bude sledován, konečně se FBI dopátrá oněch organizovaných pašeráků a dealerů s drogami, kteří jim už tak dlouho unikali. Příjemce balíčku byl jistý Jiří Křivý, muž se jménem, které pro Anthonyho Hilla bylo jen stěží vyslovitelné, ale kterému kdyby rozuměl, musel by se smát. Jednalo se o výměnného studenta z České republiky studujícího vysokou školu v El Pasu. Nevinný student, nebo velmi chytrý drogový dealer?
Agent Hill měl tu čest a byl pověřen tohoto studenta sledovat, a tak poctivě narafičil do jeho pokoje štěnice a kamery, odposlech a lokátor do jeho mobilu, a zapsal se jako student na několik stejných hodin. Nezbývalo než čekat, obrnit se trpělivostí, protože té v tomto případu potřeboval evidentně mraky.
Uběhl celý zatracený týden a subjekt se nevyznačoval žádným podezřelým chováním. Přesnější by bylo asi tvrdit, že to vypadalo, že subjekt nejedná nijak protiprávně, protože podezřele, nebo spíše přinejmenším zvláštně občas jednal. Například byl viděn, jak fotografuje místní hydrant, nebo jednou téměř celý den sledoval, jak jezdí popelářské vozy, stopoval jejich časy a též si je fotografoval. Proč si Jiří Křivý fotografoval hydrant, se agent Hill nedozvěděl, ale záhada s popelářskými vozy se rychle vyřešila za pár dnů, kdy se dozvěděl, že Jiří píše diplomovou práci na logistiku odvozu odpadu.
Dny ubíhaly a Anthony Hill byl čím dál tím více přesvědčen, že se jedná o obyčejného studenta, nebo o toho nejvíce mazaného zločince, co svět spatřil. Poté si ovšem Jiří Křivý a jeho spolubydlící zakoupili několik letenek. Nejdříve cesta vedla na jih do Mexika a pak na sever zpátky do států až do New Yorku a dále pak oklikou zpět do El Pasa. Kluci se evidentně rozhodli udělat si drobný vánoční výlet po Státech. Dva studenti a kamarádi mají v plánu trochu poznat zemi, kde studují, nebo chtějí, aby to tak vypadalo. Ti dva se za celou dobu od sebe téměř nehnuli, agent Hill by se ani nedivil, kdyby v tom celém byli namočeni spolu. Takový výlet by byl přímo ideální zástěrkou pro rozvoz zboží.
Anthony Hill odložil zprávu o podezřelém balíčku, zapnul mikrofon a kamery a otevřel notes se svými zápisky, do kterého si poznamenal:

20. prosince 2014 18:45:
Sledovaný subjekt X právě skončil s dvouhodinovým sledováním filmu a jde vzbudit svého možného spolupachatele…

"Hej, kámo, vstávat!" slyšel sledovanou osobu agent Hill přes skrytou štěnici. "Hey, buddy, wake up!" naběhl mu automatický překlad na další obrazovce.
"Co, cože?" zabručel Jirkův kamarád ještě rozespale. "What… what?" četl agent Hill.
"Na programu je ona slibovaná mňamka, přece bys to nechtěl zmeškat, když už to překonalo celý oceán," zasmál se podezřelý. "On the program is promised mňamka, yet you would not want to miss it when it already exceeded the entire ocean," překládal automat. Agent Hill se málem utopil ve své kávě. Že by konečně to bylo tady!? Nemohl tomu uvěřit. Než však stihl mít z toho celého radost, ucítil v kapse džínů vibrovat mobil.
Se zaklením vytáhl telefon a mrkl na volajícího. Suzan. To nevěstilo nic dobrého. Jeho manželka neměla ve zvyku volat jen proto, aby se zeptala, jak se daří. Vlastně kdyby Anthony měl být upřímný, jeho manželka nevolala nikdy kvůli nějakým příjemným věcem, jen vždy kvůli problémům a to v čase, kdy se to nejméně hodilo. I když na druhou stranu, kdy člověk vůbec chce slyšet špatné zprávy? Anthony zkontroloval nahrávání obrazu i zvuku, vystoupil ze sledovacího vozu FBI, vydávajícího se za poštovní dodávku, a přijal hovor. Opřel se o auto, ramenem si přidržel telefon u ucha a zapálil si.
"Hmmf, Suzan…" zahučel do telefonu, ani se nesnažil znít nadšeně.
"Ahoj, zlatíčko," oslovila ho manželka, ale ani od ní to nebylo nijak přívětivé. Použití měkkého oslovení působilo spíše sarkasticky než co jiného. "Vím, že máš nějakou tu hrozně důležitou práci…" pokračovala Suzan ve stejném duchu dál. Anthony se zhluboka nadechl. "Ale kdy bys to tak viděl, že se vrátíš domů… a neříkej, že nevíš?!" žádala ho jeho žena. Sakra to má lhát, nebo co? Jasně, že nevěděl, nikdy nevěděl. Záleželo na tom, jestli se podezřelý prozradí, jestli na něco natrefí a podobně. To bylo riziko povolání a ona dobře věděla, do čeho jde, když si ho brala. Věděla, že nebude sedět doma na zadku. Anthony neodpověděl. "Budeš alespoň doma na Štědrý den?"
"Suz, já… já opravdu nevím," vyslovil nad sebou Anthony ortel. Co následovalo pak, by nikdo z vás nechtěl zažít a nechtěl to zažít ani náš agent FBI. Zahodil všechny rady manželské poradny a zatloukl zřejmě poslední hřebík do rakve jejich vztahu. To mu však bylo již naprosto jedno.
Dokouřil cigaretu, hodil ji na zem a gumovou podrážkou ji zašlápl. Ještě se na malý okamžik zadíval na oblohu posetou hvězdami a pak opět vlezl do auta s nadějí, že alespoň tam na něj čeká medaile vítězství. Usadil se v sedadle a konečně si mohl pustit to, co ho tak zajímalo a o co přišel.
Na obrazovce číslo jedna sledovaný subjekt poté, co vzbudil svého kamaráda, šel ke svému baťohu a vyndal onen podezřelý objekt. Agent Hill se napřímil a pozorně sledoval obrazovku. Jiří vzal balíček a přešel do kuchyně, kde byla kamera číslo 2. Vyndal z jedné police hrnec, natočil do něho vodu, přidal mléko a sůl. Hrnec postavil na plotnu. Ve vařící vodě nechal rozpustit lžíci másla a hrnec odstavil. Poté se chopil jednoho ze sady nožů, která byla umístěná na kuchyňské lince, a roztrhl sáček. Obsah sáčku pomalu, za stálého míchání, vsypal do hrnce, pak ještě jednou důkladně promíchal a přiklopil poklicí. Mezitím ohřál v mikrovlnce koupenou sekanou a mohlo se podávat na stůl.
Agenta FBI málem trefil šlak. To všechno, to všechno… Jeho poslední smrtelná kapka do rozvodu se Suzan… několikatýdenní sledování a tolik probdělých nocí, spousta popsaných papírů a hlášení a to všechno kvůli… kvůli bramborové kaši z pytlíku!

Žižkovská věž

16. července 2015 v 13:13 Obrázky

K oslavě babiččiných narozenin se naše rodina rozhodla, že se trochu rozšoupne a oslaví to v luxusní restauraci. Pro tento účel byla vybrána ta v Žižkovské věži, protože za prvé ten úžasný výhled a za druhé uvnitř nikdo z nás ještě nebyl.

Což o to, zážitek to byl a výhled na Prahu nezklamal. Je překvapivé, jak je vlastně Praha nádherné město, posazené v zeleni. Když to porovnám s výhledem na Paříž z Aifelovky, tak Aifelovka je samozřejmě úžasná, ale Paříž se svou krásou naší Praze podle mě nevyrovná. Nicméně s restaurací už je to jiná věc. Tak jak to v luxusních stravovacích zařízeních bývá, pokud chcete navštívit tuto restauraci, počítejte s tím, že to bude drahé a že vám bude podán pokrm střední velikosti, ovšem na obrovském talíři. (To je to baví mýt?) Evidentně je potřeba si objednat více chodů. Jídlo jinak nebylo vyloženě špatné, ale my "vidláci" jsme se nemohli ubránit pocitu, že bychom se měli lépe s tradiční svíčkovou s přetékajícím talířem. (Chudák táta, který si jako předkrm objednal játra a bylo mu přineseno jedno malé jatérko…)

Nicméně oslava nakonec byla docela zdařilá, a vy se teď můžete mrknout zase na nějaké mé fotky, snad se budou líbit. :-)












Tradice větviček 08

11. července 2015 v 11:38 Překlady/Translations

Autor: Kuria Dalmatia
Povídku v originále můžete nalézt zde:
Kapitola: 8.
Fandom: Criminal Minds
Na pár: Hotch/Reid a (trochu Hotch/Haley)
Mohlo by vadit: Slash, rouhání, násilí související s případy, diskuse o užívání drog

*****************************************************************************


~~~~ 21:59 Washington, DC. 25. prosince 2011 ~~~~


Aaron si není jistý, proč to dělá. Vlastně věděl proč. Čekat na správný okamžik znamená někdy čekat strašně dlouhou dobu. A pokud se něco v tomto letošním roce naučil, čekání znamená také mnoho proměnných a Bůh ví, že si nemohl nechat ujít další příležitost.
Jen ho překvapilo, že konečně našel odvahu.
Celá "smrt Prentiss" hodně ublížila celému týmu. Jeden z rozhovorů, který byl skutečně hrozný, byl mezi Spencrem a JJ (ten mezi Spencrem a Prentiss byl lepší, ale ne o moc). Říkal opakovaně Spencrovi, že jestli má být opravdu naštvaný, tak by měl být na něho. Přesto Spencer vždy na to odpověděl: "Měl jsem na to přijít, když jsi odmítl Jackovi říct, že je Emily mrtvá. Nemohl jsi to ani potvrdit doma."
Což byla pravda, to poslední co Aaron by snad chtěl, bylo vysvětlovat, že někteří lidé se mohou vrátit z mrtvých a jiní ne.
Jediné vysvětlení, které kdy on na téma JJ dal Aaronovi, bylo: "Ona už není osobou, kolem které se cítím dobře, už ne." Přeloženo: Spencer JJ nevěřil. Aaron tomu rozuměl. JJ již nebyla tatáž osoba, kterou byla před její prací na ministerstvu zahraničí. Byla chladnější a trochu více agresivní, být plnohodnotný profiler znamenalo vzdát se měkčí soucitnější stránky, která jí dělala tak efektivní při jednání s rodinami a médii.
Štědrý den u Dava nesl v sobě trochu víc napjatý než obvykle, pravděpodobně proto, že to bylo tak zřejmé. Spencer odpustil všem kromě JJ. Přesto Spencer pořád choval náklonost k Henrymu, který byl trochu bezradný, že existují problémy mezi maminkou a Spencrem. Mohl svoji frustraci zaměřit na Willa, ale ne, tohle bylo, protože Willovi úplně odpustil a neudělal to samé pro JJ.
Druhý den ráno Jass přišla brzy na to, co měli první kolo dárků a vánoční snídani ve Spencrovém stylu, ale byla pryč už ve dvě hodiny. Vzhledem k tomu, že byla svobodná hlava rodiny a to, co zbylo z Brooks rodu, bylo její zodpovědností si někoho o prázdninách najít. Aaron, Spencer a Jack strávit zbytek odpoledne hraní nových her, které Jack dostal.
Teď byla chvilka pro stydlivost, ale v deset večer spojili své ruce. Spencer ví, že se něco děje, jen podle toho, jak vždy změnil téma konverzace. Hodiny odbíjely a Spencer se vřele na něj usmál. Jedním tak známým pohybem ruky vyčaroval bílou krabičku, kterou podal Aaronovi, který ji přijal. Nervózně ji otevřel.
Byly to manžetové knoflíčky ve stejném designu jako loňská kravata.
To byl důkaz, že Aaron našel to správné klenotnictví, malí obchůdek v Georgetownu, řekl majiteli, co chce a ten energicky přikývl a postavil šest větviček jmelí. To by Aarona stálo majlant, ale to se nakonec nestalo.
Ovšem klenotníka požádal o doporučení a podal Aaronovi svazek svých levně tištěných vizitek. Aaron vrátil karty zpět majiteli se svými nouzovými 100 dolary z peněženky a řekl mu, že by rád rozdal karty, až budou profesionálně hotové. O šest týdnů později dostal Aaron hotový výrobek, podal kartu Garcie a řekl: "26. prosince, propaguj tohoto člověka." Usmála se a řekla: "Vaše přání je mým rozkazem, můj pane."
Po té nádheře s manžetovými knoflíčky sebral odvahu a vyndal z kapsy u kalhot na míru vytvořený sametovou krabičku. Neklekl si na kolena, jako to romanticky udělal s Haley po jízdě městem v kočáru, ale vzal Spencra za ruku.
"Uděláš mi tu čest být mým manželem a Jackovým otcem?" zeptal se Aaron, když otevřel krabičku.
Spencer zíral.
Spencrovi pouze poklesla čelist.
Spencer zalomil rukama.
"Našel jsi Dramon. Garcia ti řekla...?"
Aaron zamrkal a polkl. Musel zabojovat se zklamáním, tohle zrovna není nakonec asi ten správný okamžik, jako to bylo s Haley… pak si však uvědomil, že nechce, aby to bylo tak, jako naposledy.
Tohle byl Spencer.
Nemusí to být perfektní
Tohle to co chce, koho chce.
"Našel jsem Dramon sám," pravil Aaron. "Je to jediné klenotnictví v Georgetownu, které se specializuje na ručně dělané šperky z platiny."
Spencer přejel palcem ty dva kroužky složené ze složitého spletence šesti druhů jmelí. "Moje matka má schizofrenii."
"Moje rodiče byli alkoholici."
"Schizofrenie je dědičná."
Ne tak docela dědičná. Záleží na tom, jaké geny jste zdědil. K alkoholismu člověk také může mít vlohy."
"Aaron..."
"Spencere..."
V té dlouhé chvíli, která nastala, se Aaron bál, že bude odmítnut. Pak se však Spencer ironicky usmál. "Náš vztah je symbolizován parazitickým organizmem."
"Náš vztah je to, co je symbolika… sakra ať se propadnu."
"Rozhodl ses mě zeptat na Vánoce, Aaron."
"Vzhledem k tomu, že je to den, kdy jsem si uvědomil, že tě potřebuji ve svém životě. Sakra, kdyby to bylo na Columbus Day, měli bychom asi tři lodě na krbové římse."
Spencer se začal smát. "Dobře vezmu tě za slovo a dohlédnu na to, aby to tak bylo."
"Neodpověděl jsi na mou otázku."
Spencer se začal kousat do rtu. "Měl bys pořídit ty tři lodě."
"Proč?"
"Vzhledem k tomu, že můj budoucí manžel slíbil, že tam budou."






Noční autobus

4. července 2015 v 12:55 Moje povídky

Noční autobus

(Tato povídka vznikla v rámci školy předmětu Scénická propedeutika II.)

Byla už hluboká noc, přesněji něco po půl třetí ráno, a já stepovala na zastávce doufajíc, že ten noční autobus snad už proboha pojede. Klepala jsem se zimou, a už jsem nebyla zdaleka tak opilá, jako když jsem odcházela ze Sasazu. Znovu jsem koukla na mobil, kolik je hodin. 2:34, autobus měl již dvě minuty zpoždění. Čekání se zdálo nekonečné, příště, až pojedu ze školního plesu, vezmu si taxi.
2:37 autobus se objevil v zatáčce několik metrů před zastávkou. Konečně! Jízda nočním linkou pro samotnou holku není nikdy nic moc příjemného, častokrát strávená ve společnosti prostitutky, bezdomovce, party ožralců a možná při troše štěstí dvou náhodných obyčejných spořádaných cestujících, nicméně já už se vážně moc těšila domů. J. K. vážně by sis měla někoho najít, je sice bezva být nezávislou statečnou holkou, ale někdy je to zase úplně na pytel.
Autobus zastavil, otevřely se dveře a já nastoupila. To jsem ovšem neměla dělat. Bylo na něm něco zvláštního. Něco bylo špatně… Něco bylo tak strašně moc špatně.
Nebyla tam žádná prostitutka, bezdomovec a opilá jsem byla asi jenom já. Nemohu říci ovšem, že by autobus byl prázdný, ba právě naopak. Stěží si bylo kam sednout. Byli tam muži, ženy i děti. Všichni seděli nebo stáli na svých místech, tiše a klidně, jako sochy. Ani jeden z nich se nepohnul, nezamrkal. Všichni v bílé košili, černém saku a kalhotách, jen kravaty měly různou barvu jako nějaká hloupá uniforma. Dobře, to bylo divné, hodně divné.
Couvla jsem zpátky ke dveřím, že raději pojedu dalším, ale už bylo moc pozdě. Dveře se zavřely a autobus se rozjel. Ok, tak to holt budu muset nějak přežít, jen… Proč se všichni sakra dívají na mě?
Opřela jsem se o jednu překližkovou příčku u dveří, hleděla skrz dveře ven a předstírala jsem, že jsem si nevšimla podivného chování a uniformního oblečení u ostatních cestujících. V duchu jsem počítala každou minutu tam strávenou. Aspoň že bus jel po své trase, tak jak měl podle jízdního řádu…. nebo že by ne? Právě jsme přejeli jednu ze zastávek. Sakra!
Naplnil mě čirý strach, děs. Na sucho jsem polkla. Co se to u všech rohatých děje?! To autobus unesl nějaký terorista? Ne to asi ne, to bych tady nebyla jediná normální osoba. To jsem nastoupila do nějakého špatného? Do toho pro němé byznysmeny pracujících v noci, kteří mají mezi sebou i děti a umí jen tak akorát divně čumět?! Ach Bože, jsem v totální kaši, unesl mě záhadný autobus, jedoucí kdoví ví kam?! Ne počkej, uklidni se. Panikařením nikdy nic nevyřešíš. Takže co dělat, co dělat, co bych měla dělat? Nic. Zaklepat na řidiče a naléhat na něj, aby zastavil? Pravděpodobně mě stejně neposlechne, protože je také jeden z nich. Proč na takové nouzové situace není nějaká hloupá příručka?! Ne, že kdyby byla, tak bys ji četla, že jo "paní já mám moc práce na čtení takových blbostí"…
Než jsem však stačila cokoliv vymyslet, co bych měla podniknout pro svoji záchranu, nebo jestli mám vůbec nějakou šanci, jeden z cestujících na druhé straně autobusu se zvedl a došel až ke mně. Byl to muž. Měl černé krátké vlasy a velmi bledou pleť. Nevypadal o moc starší než já, ale přesto z něj čišela přirozená autorita a vyzrálost. Před obličejem mi mávl průkazem a oznámil, že chce vidět můj lístek.
No tak bezvadný, a já myslela, že v takovou noční dobu revizoři spí a nekontrolují cestující. Ale tak, tramvajenku mám zaplacenou na celej rok a třeba mi aspoň řekne, co se u všech svatých děje. Vyhrabala jsem z černé kabelky svoji peněženku, z ní opencard a podala mu ji. Revizor si opencard vzal, ale neměl takovou tu čtečku karet, jen si ji důkladně prohlédl a poté si mě změřil od hlavy k patě.
"Vy jste ta nová," řekl. Nebyla to otázka, jen konstatování.
"Nová, jak nová?" nechápala jsem, revizor moji otázku však ignoroval.
"Ale měla jste nastoupit až příští týden. To je ale opět malér, už ani ta smrt není spolehlivá," začal se normálně revizor rozčilovat a mně se najednou tak nějak ulevilo. Pořád jsem ničemu kolem sebe nerozuměla a to mě děsilo, ale touhle stížností na svět, se stal onen muž tak nějak lidštější, a ne tou sochou hledící na vás bez výrazu, jako se mi zdáli ostatní cestující, nebo i on, když jsem do toho autobusu vešla. Stále však ve mně panovala přirozená nedůvěra a strach.
"Promiňte, já tomu nerozumím? Co se děje?"
"Ale nic, nějaký idiot to zmršil, vy jste umřela o týden dříve a já abych vás nechal zadarmo převést. Dokonce ani nejste správně oblečená. Ne tedy, že by ty šaty nebyly pěkné, ale…" revizor se na chvíli odmlčel. "Je to nepořádek."
"Já a mrtvá?! Ne, ne, ne já žiji… Já stála na zastávce a čekala na autobus, jak bych mohla…" začala jsem opět panikařit a zběsile v odmítavém gestu kroutit hlavou.
Revizor mi věnoval jen smutný pohled. "Je mi líto, ale viděla jste tenhle autobus a nastoupila jste do něj, což znamená…"
"Takže vy jste nějakej ten převozník na druhou stranu nebo jak se tomu říká?" zeptala jsem se. Ne, že by se mi to nějak líbilo, ale logiku to mělo. Holt i smrt se modernizuje, místo řeky silnice a místo loďky autobus. Muž se však rozesmál.
"Já a převozník?! Ne, Ježíš ne?! Já jsem obyčejnej revizor. To víš, i zubatý potřebuju nějakou městskou dopravu. Měl bych ti dát pokutu, ale vzhledem k tvé situaci mi to přijde krajně nemorální. Možná však, kdybychom tě někde vysadili a nechali tě dožít…" Stále onen nemrtvý revizor přemýšlel, co udělá s mojí maličkostí.
"Myslíte ten týden?" skepticky jsem zabručela. Týden, týden… tak málo!
"Ano, viděli bychom se za týden. Tedy pro mě týden, pro vás nevím, o kolik víc to je ve světě živých. Přepočítávání časů mi nikdy moc dobře nešlo," přiznal se mi.
"Aha, no, mně by taková varianta vůbec nevadila, kdybyste mě prostě vysadil a nechal mě dožít. A kdybyste mě vysadil přímo před domem, to bych se už vůbec nezlobila, za tohle drobné nedorozumění," řekla jsem a revizor se na mě váhavě pousmál, a poté přikývl na souhlas.