Nejtěžším zločinem je promrhaní svého života a trestem za to je smutek a prázdnota v srdci.

Říjen 2015

OUAT // Cell Block Tango

27. října 2015 v 12:52 Moje videa

OUAT // Cell Block Tango




Tak a je tu další video, tentokrát na seriál Once Upon a Time s písní Cell Block Tango z muzikálu Chicago. Jako hříšnice se nám tu představí několik pohádkových postav... doufám, že se vám to bude líbit.





Překlad písně


Poezie Pauly Nancy Millstone - Erotický sen

23. října 2015 v 14:56 Moje povídky

Erotický sen


V bílém třpytivém sněhu,
čekaje moji tvrdou něhu,
v tichosti zabalena nevinnost,
skrývající jen a pouze násilnost.

Uneseš mě od všeho pryč,
jen aby to nebyl ten blbý kýč.
Lehneme si na studenou zem,
zahaleni jen svým studem.

Ruka tvá spočine v mé,
v hříchu a počestnosti zlé,
rozpustíme se hned blahem,
ale nakonec to je pouhým snem.






A.G.R.A.

23. října 2015 v 14:44 Překlady/Translations

A.G.R.A.

Sherlock's father left and I started pretending, that I was deeply engrossed in book of Sherlock's mother, just to avoid him, postponing the interview, which had would soon to come.
Of course the bursting bubbles of lies, in which I was wrapped, we were already behind. It wasn't pleasant. At that time, when I stood in the hallway and the figure on the other side of the hallway, of which I had thought, that was just a stupid dummy, got up and I realized that it was John, I thought my heart stopped. My blood froze in my veins, and I helplessly gasping for air. And when we came to Baker Street and John relaxed after that and was able to speak, he began to fret that everybody in his life are psychopaths, that I should be the normal one, but I'm not, and I felt such shame. I was very ashamed, more than I ever thought I could. I thought that I will not already ever feel more shame and guilt, which I had led before I met him, but it was a mistake. Injuring him in such a way… lying to his face, shoot his closest friend... Him, the bravest and kindest and wisest human being, I remembered Sherlock's truthful and apposite words, which he said at our wedding... "You. What have I ever done? Hmm? My whole life, to deserve you?" He asked me. It was true. How could I! John was the best man, he didn't do anything. We will never let you down, and we have a lifetime ahead to prove that, this promise I and Sherlock gave to John, but I had already broken it before, and now John knows... He probably knows everything, he looked at the flash disk and finally understood with whom he is married. He know who I am and I've lost him, he doesn't love me, he thought that I am abominable. I don't blame him!
He wants to talk.After a month of silence, he pulled it and I don't know if I'm ready for this, if I'm ready to lose him completely.
"So, have you read it?" slipped out of my mouth.
"W-would you come here a moment?" he asked me, but that wasn't a question.
"No. Tell me. Have you?" I urged full of fear.
But he didn't answer. "Just... come here," he said, and so I got up. "I've thought long and hard about what I want to say to you. These are prepared words, Mary. I've chosen these words with care," he said slowly, with pauses, as if my heart was pounding already so madly.
"Okay," I nodded to a sign that I understand and I deep breath, to prepare myself for what is to come.
"The problems of your past are your business. The problems of your future... are my privilege. It's all I have to say. It's all I need to know," he said. I couldn't believe what he says. He wants to give me a chance, he... he... "No, I didn't read it," he finished and threw flash disk with my initials into the fire.
"You don't even know my name," I said, shaking my head. In down my throat I felt bitterness, on the lower lid of my eyes by themselves they started to form tears. I wept with relief and happiness.
"Is 'Mary Watson' good enough for you?" he confirmed his decision.
"Yes! Oh my God, yes," I cried and threw my arms around his neck. Around the neck of the man who stood from me, my husband, what was not really able to forget, but to forgive, to give me a chance, which was much more than I could have hoped for.

Mrtvá snoubenka

19. října 2015 v 12:54 Moje povídky

Mrtvá snoubenka


"Hej Ravi, ty seš Livin kámoš, že?" zahučel zničehonic Major, když se společně jednoho nudného večera nechali ozařovat televizí.
"Jo, myslím, že jsme dobří přátelé," kývl Ravi.
"Tak dobří, že ti řekla důvod, proč mě opustila?" vyhrkl náhle Major. Ravi mu však nechtěl odpovědět a zarytě mlčel. "Ale no tak, vím, že jste o mně spolu mluvili."
"Jo, řekla," nakonec připustil patolog.
"Co, proč? Co jsem udělal špatně?! " naléhal bývalý snoubenec.
"Nic, nemůžeš za to… Stejně jako ona. Prostě se to stalo. Nemůžu ti přesně říct co, ale věř mi, když ti povím, že tě stále má moc ráda."

Tradice větviček 09

16. října 2015 v 16:57 Překlady/Translations
Autor: Kuria Dalmatia
Povídku v originále můžete nalézt zde:
Kapitola: 9.
Fandom: Criminal Minds
Na pár: Hotch/Reid a (trochu Hotch/Haley)
Mohlo by vadit: Slash, rouhání, násilí související s případy, diskuse o užívání drog

*****************************************************************************

~~~~ 14:23 Washington, DC. 24. prosince 2029 ~~~~

"Co je to s tvými tatínky a jmelím?"
Jack Hotchner zamrkal překvapením nad otázkou. Jeho přítelkyně se na něj dívala s očekáváním, když ukázala na věšáky kabátů ve tvaru větviček jmelí, na něco čeho si nikdy předtím nevšiml. "V-vž-vždy tam byly," koktal Jack.
Elena nadzvedla obočí. "Ty sis toho nikdy nevšiml."
"Není to jako tady žil už," bránil se.
Ona si však jen povzdechla. "A já hádám, že sis nevšiml těch háčků na pláště ve tvaru jmelí, nebo věnce ze jmelí nad krbem, ani oněch ozdob na stromeček ve tvaru jmelí. A tvůj táta má na sobě kravatu se vzory jmelí, stejného vzoru jako má na svetru, jeho spony na kravatu, hodinek a takto bych mohla pokračovat ještě hodně dlouho."
Jack se štípl do nosu. Ježíš! Byl v rozpacích, protože, no, nikdy tomu nevěnoval pozornost, jak jeho rodiče zdobí dům na Vánoce. Nebylo to jako by najednou změnili celý dizajn. Na všechno si tak nějak pamatoval. A pokud šlo o to, co jeho rodiče nosí na vánoce… no, vždy nosili nějaký divný svetr na Vánoce a tak.
"Ty sis vážně nikdy nevšiml?" ptala se nevěřícně. "Přísahám Bohu, obývací pokoj vypadá, že jste vykradli celý obchod se jmelí-suvenýry a ještě něco navíc."
On se zamračil. Byla to choulostivá otázka s ním, protože evidentně profilovací geny ho asi úplně přeskočily. Byl vychován dvěma nesmírně nadanými agenty, jejichž úkolem je všímat si věcí a on si tohohle nevšiml a Elena hned?! Kolikrát své tatínky slyšel říkat: musíte být pozorný!
Elena se na něj zadívala, než ucouvla krok zpět.
Elena se na něj podívá, než začnete krok zpět. "Jdu pro své mistry v zahradnictví, Jackie."
"A?"
Ona nadzdvihla obočí: "Rostliny jsou má parketa, ne?"
"Dobře," souhlasí s tím s povzdechem. "Nemůžeme to prostě nechat být?"
"Takže ty se jich na to nehodláš zeptat?"
"Ne," pravil váhavě, protože vždy bylo něco víc, co se dělo kolem jeho tatínků, než on mohl pochopit. Ze všech těch věcí, na které mohl poukázat - Co to ksakru je s tou oslavou Columbus Day, proč tak vždy šílí? Jo, to nikdy nepochopí a jeho přítelkyně ho bude s tím pošťuchovat… jo to tak. A tak ji prostě vyzval: "Pokud to tak moc chceš vědět, proč se jich nezeptáš sama?"
Za šest měsíců, když měl s Elenou Marscapinez opět rande, pořád nebyl schopný na její otázku týkající se jeho tatínků odpovědět, a tak vpochodovala sama do obývacího pokoje a zeptala se: "Pane Hotchner? Co je to s vámi, otčímem a Arceuthobium?"
Jeho otec se zadíval na Elenu, jako by neměl vůbec ponětí, o čem to mluví, a pak se rozhlédl po místnosti jako by dekoraci viděl poprvé.
Jak se dalo očekávat, Spencer přišel a zachránil ho. "Myslíš Phoradendron Leucarpum."
Přimhouřila oči. "Dobře, Phoradendron, ale je tady pět druhů z čeledi Arceuthobium v krabičce na rodinné upomínkové předměty na chodbě."
Stále ho pozorovala podezíravě s přimhouřenýma očima.
"Správně," Spencer přikývl, tak jako to dělává vždy, když někdo odpoví správně na jeho vědecký dotaz.
"Vše, co potřebujete, je pokladna a můžete si otevřít obchod s dárkovým zbožím s motivy jmelí."
Na to jeho rodiče nereagovali, ani nenadzdvihli byť jen jedno obočí.
Jack chtěl říct, ať Elena netlačí na pilu. Vždy si bodala ukazováčkem do stehna, když se rozhodovala o věcech. Jeck však jen pohlédl na svého otce, který hleděl na Elenu, s tím svým obvyklým neproniknutelným pohledem, který nebyl moc přátelský a vždy děsil jeho přátele. Výraz Spencera byl podobný s výjimkou toho, že svou hlavu nakláněl trochu do strany. A Jack věděl, že budou mít veškerou kontrolu nad celým rozhovorem s Elenou a čekají, jen než začne.
Ticho bylo nepříjemné. Jack nesnášel, když tohle jeho rodiče dělali, protože vždy přísahali, že se nesnaží být zastrašující. Takže nakonec vykročil v před, protože věděl, jak jeho tatínkové budou reagovat, a řekl: "Elena dělá práci u svých mistrů na fyziologii herbicidu."
"Virginia Tech má patologii rostlin, fyziologii a Weed Science oddělení, je to tak?" zeptal se Spencer.
"Jo," odpověděla Elena opatrně.
"Vybrala sis konkrétní oblast zaměření?" zeptal se jeho otec přátelsky a příjemně, jako kdyby předtím se nemračil jako kakabus.
Podívala se zpátky přes rameno a jediné, co mohl Jack udělat, bylo však pouze pokrčit rameny. Přemítal, jestli bude na něho později naštvaná, protože jí nehal konfrontovat s jeho tatínky a ani jí nevaroval, jaké to může být, když s nimi o něčem člověk diskutuje. Elena jen obrátila oči v sloup, když se otočila spět k jeho rodičům a odpověděla na otázku.
Zbytek dne probíhal hladce (díky Bohu). Elena byla nadšená, že jí někdo něco o tématu její práce ví a hodně času strávila diskuzí o její práci se Spencrem. Jack skončil pomáhat otci v kuchyni s večeří. Moc nemluvili, ale to nikdy a Jackovi se ulevilo, že jeho otec nebyl otráven z toho výslechu o jmelí.
Nejlepší bylo, že jeho tatínci je nijak neomezovali a Elena mohla v klidu spát v jeho pokoji. V jednu hodinu v noci si Jack uvědomil proč: jak moc na hovno je spát v oddělených postelích s jinou osobou, když ji tak moc milujete. A tak šel dolů do kuchyně, aby načapal své rodiče se snídaní u baru v kuchyni. Byl zvyklý na sušenky, mrkev a jablko pro Santu, i když na něho přestal věřit v deseti.
Elena byla první člověk, který si z něho dělal srandu ohledně této tradice. Měli byste tady mít dokonce trochu biskupského chlebíčku a čokolády, aby Santa věděl, že je v latinskoamerickém domě. Pošťuchovala ho a on ji za to miloval ještě o něco víc.
Jeho rodiče jedli v tichu, střídali ponoření biskupského chlebíčku do čokolády. Jack pohlédl na svého otce, jenž měl na sobě pyžamo, které měl na sobě vždy na Vánoce za posledních deset let. "Vážně?" Vyhrknul Jack "Pyžamo se vzory jmelí?!"
Jeho otec svedl překvapeně jedno obočí, stejně jako dnes odpoledne a podíval se na své pyžamo, jako by ho viděl poprvé. "Hmmmf," zabručel a ukousl do sušenky. Nabídl také Jackovi. "Chtěl bys taky?"
Jack si dramaticky povzdechl a pak se posadil na prázdnou židli vedle svého otce a vzal si cookies. "Tak jak dlouho máte tenhle kult jmelí?"
"Kult?" zopakoval Spencer. "Kult znamená, že…"
"Vím, co to slovo znamená a ty víš, co jsem měl na mysli," přerušil Spencra Jack. Cvrnkl do džbánu, do kterého Elena udělala horkou čokoládu, zklamán tím, že vše je pryč. Oba jeho rodiče jsou kakaoví ďáblové.
Jeho tatínkové si vyměnili pohledy - nevyřčená konverzace -, která byla více méně pro nezávislého účastníka nepříjemná.
"Spencera jsem poprvé políbil pod jmelím," řekl nakonec jeho táta
"A o dva roky později mě tvůj otec požádal o ruku," přidal se Spencer.
"Já vím," pravil Jack, ale zavrtěl hlavou s uvědoměním, že jeho rodiče to dál nevysvětlí. Nevěděl, co ten pohled měl znamenat, ale pokud se někdy chtěl dopracovat ke konečné pravdě, bude je muset vyslechnout a výslech v jednu hodinu ráno bylo asi to poslední, co chtěl. "Je rozdíl, vyvěsit ho tady na počest toho každý rok a to, co máte vy dva. Elena mi ukázala všechny ty věci. Máte i vidličky v podobě jmelí, vážně!?"
Jeho otec se zašklebil. "Mám jí rád."
"Velmi bystrá," Spencer přikývl.
"Dobře řečeno."
"Vystihující."
"Divím se, že nás nevyslýchala o tom již dříve."
Jack obrátil oči v sloup. "Vzhledem k tomu, že jste se oba tvářili tak, jak se tváříte, když nechcete děsit mé přátele."
Opět si jeho rodiče vyměnili pohledy, ale byl to Spencer, který promluvil, "Jecku, nechtěli jsme jí děsit."
"Nemyslím, že jsme jí vystrašili," podotkl jeho otec, protože to udělal víc jak jednou s Jacovou přítelkyní, ale Elena byla první, která držela s jeho rodiči krok. První, která jim ten pohled oplatila se vztyčenou hlavou. První, která měla velké znalosti jako Spencer a nenechala se zastrašit ani impozantní kariérou u FBI jeho otce.
"Udělala biskupský chlebíček," pravil Spencer a vzal si další sušenku z talíře.
"A je to výborné zejména s tím kakaem."
"Jo to je to co tě zaujalo," škádlil Spencer jeho otce s širokým provokativním úsměvem, když povytáhl obočí.
Flirtování před ním bylo trochu víc frustrující než obvykle, takže se Jack opřel v křesle, složil si ruce na hruď a požádal: "Řeknete mi o tom jmelí?"
"Už jsme to vysvětlili," řekli jeho rodiče najednou.
Jack se plácl do čela. "Nesnáším, když oba mluvíte najednou to samé."
Chvíli bylo ticho, než jeho otec si povzdechl a zamumlal: "Promiň, Jacku. Je to jen… těžko se to vysvětluje."
"Proč to prostě nezkusíš?" opáčil zpět, protože to bylo to, co jeho táta vždy říkal, když se mu nechtělo nic vysvětlovat. Jack přitom komentáři pozorně si oba prohlédl, pohodil rukama a frustrovaně sklouzl ze stoličky, zamířil ke dveřím.
"Jacku..." než Jack stačil odejít, jeho otec ho zastavil rukou položenou na rameno. Jack pohlédl zpět na něho a jeho táta mu pohled oplatil. "Je to složité. Je to…"
"Co jsi dal Eleně na Vánoce?" přerušil je Spencer.
Tentokrát se Jack na otce nezamračil, protože vždy to tak je, Spencer vždy přijde a jeho tátu zachrání… Jack se otočil a tátova ruka klesla mu z ramene. Zkřížil ruce na prsou a povytáhl obočí. "Obal na tablet z kůže s monogramem. Člověče, ten její, co měla do teď, se skoro rozpadal."
Spencer se usmál a nadšeně přikývl. "Řekněme, že je to první dar, co jste jí dal."
"Snažíš se změnit téma, taťko."
"Nechci měnit téma. Řeč je o darech," řekl mu Spencer. "No, to je tvůj první dárek, co jsi jí dal. Řekněme, že se to stane symbolem vaší první dovolené. Příště jí dáš kožené pouzdro na mobil s monogramem."
"Zase sis dal moc kahluy do kakaa, taťko? Protože to co říkáš, nedává moc smysl."
Jeho táta se zasmál. "Ne, jenom to zatím nechápeš, kámo."
"Jo, vždy mi ujde pointa, tati," vyštěknou zpátky Jack kysele.
"Ne jenom sis to zatím nevyslechnul celé," povzdechl si Spencer s malým zavrtěním hlavou. "Jak jsem řekl. Druhý tvůj dar bude kryt na mobil s monogramem, na oplátku ona ti dá tužku s tvými iniciály. Od té chvíle si začnete vyměňovat dárky s monogramy. To se stane vaší tradicí."
"Nepřemýšlíte o tom," usměje se jeho otec a vzal Spencra za ruku. "Je to prostě něco co děláte. Hledáte to v on-line katalogách…"
"… Pátráte po řemeslnících, protože chcete něco jedinečného…"
"Některé dary jsou hloupé. Některé vážné."
"Někdy se objeví rok, kdy si nepřejete, abyste si vyměnili dárky."
"Může být rokem, kdy jste přesvědčeni, že už to nebude znovu. Ale stejně to uděláte, každý rok k lepšímu nebo k horšímu."
"Vzhledem k tomu, že dar věcí s monogramem se stane něčím mezi vámi a Elenou. Něco na co slova nestačí." Spencer se usmál na jeho otce. "To se stane něčím magickým."
"A pak se vás někdo zeptá, co je to s vámi a těmi monogramy, protože nemáte jedinou věc bez monogramu, protože jste skončili s monogramem i víka na WC a to nakonec…" Oba jeho otcové se zasmáli. "Jediná odpověď, kterou můžete dát je, že první vánoční dárek, který jste dal Eleně, byl s monogramem."
"Důvod, proč jste si vybrali tento konkrétní dar, je také důležitý. Dárek se stává symbolickým základem vztahu."
"Dává to smysl?" Zeptal se jeho otec.
Trvalo minutu, než Jack vše zpracoval vše, co mu řekli, analyzoval a hledal za tím vším skrytý význam, který byl vždy, když jeho rodiče takhle začali mluvit. Pochopil a jeho hněv a frustrace, které v sobě držel, se náhle rozplynuli.
Jeho rodiče evidentně byli naprosto praštění, pokud šlo o vyjádření svých citů. Na veřejnosti mají problémy téměř říct, že jsou manželé a někdy sakra i v soukromí… a tahle jmelí věc, bez ohledu jak moc je divná, vysílá takovou velkou zprávu o jejich lásce, jasnější než jakýkoliv billboard.
"Wow," Jack vydechnul v úžasu.
"Jo," souhlasil s ním otec, pak zvedl Spencerovi ruku a políbil ji. Spencer se usmál. "Wow"

Konec







Proč bych mohla být lovec a proč zase ne...

10. října 2015 v 16:59 Koš

Proč bych mohla být lovec a proč zase ne...



5 důvodů proč mohu být lovcem

1. Nemám velikou rodinu, takže máme k sobě docela blízko… a ano, mám práchu, kterej je úplně skvělej, (ale to mu neříkejte).
2. Jsem skautka, takže takový základní výcvik v šifrách, přežití v divočině a bloudění potmě bez baterky jsem dostala.
3. Už alespoň jednou jsem držela skutečnou zbraň a také z ní střílela. Bylo to na střelnici v rámci školy, moc mi to nešlo, ale někde se začít musí, že…
4. Tohle zrovna není něco, čím by disponovali naši kluci, ale myslím, že umět různé sporty, jako je plavání, kanoistika, cyklistika, snowboardování a podobně, se hodí.
5. Spoustu malých drobností, jako je to, že miluji košile, mám slabost pro muže v oblecích, zvláště když mají havraní vlasy a modré oči (no co, uznejte, že je to pěkná kombinace), jsem věčně sarkastická, u nás doma se pije pivo, poslouchá rok s metalem a taťka má partu kámošů, kteří jsou tak trochu ujetí do military. (A pak se mi nemá líbit SPN… ne, to prostě nejde.)

5 důvodů proč bych lovec být nemohla

1. Neumím krást.
2. Neumím ani lhát.
3. Ač jinak sporty mám ráda, běhání mezi nimi není, ani nemůžu říci, že by mi nějak šlo. No jo, rozpohybovat ty špeky není jen tak. Mě by každé nadpřirozené stvoření doběhlo a zakouslo…
4. Jsem obyčejná holka, která se nebojí v noci jít sama domů, nebo nějaké té bojovky, ale vědomě lovit monstra, to tedy nevím, nevím… to by si každý dvakrát rozmyslel.
5. Zaplať pánbůh, nemám žádné takové trauma, které by mě hodilo na takovou životní dráhu a jsem za to šťastná.


Vaše nápady, návrhy a podobně

8. října 2015 v 17:02 Koš

Vaše nápady, návrhy a podobně


Tak a rozhodla jsem se, že tu pro vás udělám ještě více místa. Já sice na objednávku zatím netvořím (nekreslím, nepíši, nefotím atd.) a jsem trochu nespolehlivá, co se dotazů "co bude, nebude" týká, ač se snažím odpovídat nejlépe podle svého vědomí a svědomí. Nicméně to neznamená, že vás ignoruji, či tak něco. Ne, vaše komentáře, jak jsem již řekla, mě těší a inspirují... A také znám, mít myšlenku, nápad, chuť si něco přečíst na určité téma a nemoci to najít. U mě taková situace vyústí v tvorbu, ne však všichni mají tvořivého ducha, nebo čas. Není také stejný zážitek být spisovatelem jako čtenářem, tvůrcem jako divákem...
Takže pokud máte nějaký nápad přání, co byste chtěli vidět, přečíst atd., můžete to sem napsat do komentářů, třeba se mi to bude líbit a chytnu se toho.


Alex Rider | Does this darkness have a name?

1. října 2015 v 13:13 Moje videa

Alex Rider | Does this darkness have a name?


No, tak mám tu pro vás ještě jedno video.
Před časem mě někdo v komentářích požádal, abych udělala video na mého oblíbeného hrdinu z dětských let Alexe Ridera. Nejdříve jsem to odmítla, protože k dispozici bych měla jen jeden ne moc dobrý film... ale tak víte, že se mi zas tak po této stránce nedá věřit. Moje tvorba pochází z toho neuvěřitelného zmatku, co mám v hlavě. Snažím se odpovídat co možná nejupřímněji, ale ani já sama nevím, co bude, nebo nebude. Jedno je ovšem jisté, vaše komentáře mě vždy potěší a jak vidíte, někdy i inspirují... :-)