Nejtěžším zločinem je promrhaní svého života a trestem za to je smutek a prázdnota v srdci.

Duben 2016

Miniatury pro youtube

29. dubna 2016 v 20:10 Obrázky
Ahoj,
tak jsem úspěšně zjistila, že na youtube se dá vytvořit vlastní miniatura a člověk tam tedy nemusí mít zrovna frame, který je ošklivý. Tak jsem to zkusila, udělala jsem nějaké miniatury a uvidíme, jestli mi to pomůže v propagaci mých videí...








































Nedrážděte čarodějku

24. dubna 2016 v 10:20 Moje videa

Nedrážděte čarodějku


Další z mých videí ze školy UJAK. Tentokrát se jedná o trikovou etudu dělanou na greenscreenu.



Poezie Pauly Nancy Millstone - Volná jako pták

19. dubna 2016 v 9:41

Volná jako pták



Letmý, ale zářivý úsměv
a k tomu jedna pralinka,
rozehřeje ve vás láska
a sluníčko najednou zazáří.

Náhle i já věčný pesimista
mám optimismu habaděj
a říkám si, tak neváhej
a předej tu radost dál.

Život není až tak dlouhý,
abychom ho promrhali,
nad problémy jen plakali
a neužili si takové okamžiky.

Proto vám musím říct,
že bych vás teď nejraději objala
a na čelo vás políbila,
protože jste všichni má zlatíčka.






Honeymoon 01

14. dubna 2016 v 11:01 Překlady/Translations

Honeymoon




It started quite innocently simple question: "Do you go with me? You, me, canoeing, mountain, beautiful scenery and delicious food with a drink. Such a perfect masculine journey," Dean offered his best friend Castiel.

"Are you asking me if I would go with you on your honeymoon?" Cas was trying to get this clear and in doing so, when he asked, unconsciously tilted his head to one side as was his custom.

"No, of course not. There is no honeymoon, the wedding was canceled," Dean shook his head and Cas wanted to retort: "I wish it to be true!" But he knew, that if he said it, he would only hurt his friend. Cancel the wedding before it even started, it was definitely a better option than the one for which Lisa decided. "This is just a holiday... it will definitely great," Dean gazed by his puppy green eyes on Castiel. "It mustn't bother you, that we will have one queen bed, but it is perhaps not such a big problem." No, it wouldn't be a problem. Sharing a bed with Dean is a little something different than with anyone else, but it wasn't as if he was sleepwalking, snoring, or had an urgent need to hug any living creature that is with him in bed. "And if you be angry to me , or you will not want to go on a trip with me, I'll find a nice lady, who would lie around with you in the back yard in front of the cottage," Dean was persuading him continue to with reference to Castiel's bachelor life. Unlike Dean, Castiel was rather silent, calm and introvert type, who isn't looking for many relationships in his life. However he wasn't strictly a loner, at least according to what Dean knew about him.

"Okay, Dean," Castiel nodded.

"Okay what... Should I find you a nice lady?" Dean teased his best friend.

"No Dean, okey, I'll go with you," Castiel stated his answer to debunk and Dean stretched his mouth into a wide smile. Dean looked at level of the river which was reflecting last rays of the setting sun. They were sitting at the end of the waterfront legs over the edge of the water. Dean maybe finally isn't the the least happy bastard who ever lived.








Feeling // riddle

11. dubna 2016 v 7:57 Moje videa

Feeling // riddle


Toto je krátké video, které jsem dělala do školy (UJAK). Nese název Pocit a jedná se tak trochu o hádanku.
Uhádnete o jaký pocit se jedná, než se v mém filmečku objeví závěrečné titulky?



Andělská hrozba

6. dubna 2016 v 13:06 Překlady/Translations
Autor: CastielAnAngelOfTheLordMC
Povídku v originále můžete nalézt zde: http://archiveofourown.org/works/4932526
Fandom: Supernatural (Lovci duchů)
Na pár: Castiel/Dean Winchester
Mohlo by vadit: Slash, nahota, násilí

*****************************************************************************

Andělská hrozba

"Co to děláš!" zařval John dívaje se na Deana Winchester a jeho anděla, kteří leží nazí na posteli v jednom z pokojů v motelu. Dean vykulil své zelené oči na jeho otce, který jak vidno vstal z mrtvých, což bylo přirozené jen v jeho rodině. "T-tati?!" vykoktal ze sebe a usilovně se snažil na sebe rychle navléct kalhoty.
Johnovi oči se zaleskly a pak tvrdě s Deanem praštil o nejbližší stěnu. Bylo fuk, jak to, že byl najednou na živu, měl teď daleko vážnější věci na přemýšlení.
"Celé tvoje dětství," zhluboka se nadechl, aby se trochu uklidnil a mohl dál mluvit "učil jsem tě zabíjet monstra, která se skrývají ve tmě. A teď máš sex s jedním z nich!" John držel svého syna pod krkem, až ho začal dusit.
"Cas není monstr-" Dean se snažil svého otce přivést k rozumu, ale jediné, co tím získal, byl úder do tváře. Hned poté ucítil hořkou kovovou pachuť krve. Čelist při nárazu cvakla, kousl se do vnitřku úst.
Dean nebojoval, tohle se stalo jen jednou. Bylo mu 17 let a byli s tátou na lovu upírů. Dost snadné. Jeden z upírů zůstal a Dean ho odmítl zabít, protože prosil o milost. Ten upír předtím nikoho nezabil, nikdy se nekrmit lidskou a nestal se monstrem.
Dean neměl žádný důvod ho zabít.
Ale John mu stejně usekl hlavu a Deana pak brutálně zbil.
Tentokrát Johnův vztek byl ještě větší než posledně, Dean to z něho přímo cítil. Johnova ruka však byla zastavena v půlce cesty.
Castiel Johna prostě vzal a strhl ho na zem. Ani jeden se neodvážil pohnout. Castiel se rozhodl si Johna za to, co chtěl udělat jeho svěřenci, pěkně podat.
"Cas," Deanův hlas se mírně chvěl, váhal. "Cas, pust ho."
"Castiel se ani nepohnul, jeho oči byly temné a stín spadající přes obličej byl velmi zneklidňující a… smrtící.
"Považuj to za první a poslední varování, které dostanete. Ublížíte Deanovi znovu a já vás rozmáčknu, jako jsem to udělal stokrát předtím," zasyčel skrz zuby Castiel. To nebyl normální Cas, to byl bojovník, Seraph. Ten, který poslouchal příkazy nebe a pohrdal lidmi a jejich slabostmi. Bylo to jako by nikdy neopustil nebe.
Všichni zůstali tam, kde byli ještě několik sekund, dokud Cas pomalu Johna nepustil, čas se opět nerozběhl a všichni nezašli volně dýchat. Srdce Deana zběsile bušilo o závod. Johnovi oči se třpytily nenávistí a jeho ruka spočinula na zbrani, připraven ji okamžitě použít.
"Dean je pod mojí ochranou," pravil nakonec Cas. Jeho hlas zněl dutě. "Jestli mu ublížíš, zabiji tě."

Belfegor 03

1. dubna 2016 v 21:21 Koš

00000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000
Pokračování povídky, co spadla pod stůl, a kterou možná uvidíte v konečné fázi v naprosto jiné podobě.
00000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000


Virgen je pidiměstečko na jihozápadě Rakouska. Většina příjmů místních obyvatel jde z turistického ruchu. Ten je nejvyšší v zimě, kdy sem lidi jezdí kvůli snowboardování a lyžování, a pak v létě, kdy sem lidi jezdí za čerstvým vzduchem hor, rekreací a na túry po kopcích. Teď však byla půlka října, na kopcích ještě nebyl sníh, ale rána byla chladná. Nahoře vál studený vítr, jehož ruce štípaly do tváří a do ostatních odkrytých částí těla, a dole v údolí se držela hustá mléčná mlha. Já jsem sem však nepřijel jako turista, za jedinou z těch věcí, i když lyžování přímo zbožňuji. Mojím pravým cílem byl hotel Lemon.
Luxusní hotel na konci městečka s bodyguardy, komorníky, all inclusive slibující jezte a pijtem co hrdlo ráčí, bazén, posilovnu a pro každého všechno, co by si přál. Přesto jak skvěle to zní, podle všeho se již několik lidí z toho hotelu pohřešuje. Že by se jim tam líbilo na tolik, že by nechtěli odjet? To mě napadlo již, když jsem o tom četl v novinách. Leckomu by se ta myšlenka mohla zdát absurdní a směšná, ale nesmál jsem se tomu. Nepřišlo mi to vtipné. Splněná přání a lidské touhy mohou být až po čertech nebezpečné.
Martinu jsem vyhodil na parkovišti u Pennymarketu. Nebylo tam moc lidí. Město mělo podzimní spánek.
"Je tu šílená zima," zaskuhrala, když mi podávala zpátky bundu a neochotně mi chtěla vrátit i deku. Rukou jsem ji zastavil. Jasně byla to slušnost, není to žádná zlodějka, ale zmrzla by dřív, než by stačila říci "grüß gott" a ještě by přitáhla pozornost těch pár lidiček, co tam postávali.
"To je dobré. Nech si ji, stejně je to ošuntělej starej krám s dírami, škrábe jako bestie a její vzorek je roztomilá kočička. Měl bych si pořídit nějakou novou, kostkovanou a příjemnou, která by byla alespoň k něčemu."
Martina kývla a zachumlala se ještě více do deky, než byla. Z kapsy od bundy jsem vytáhl svou černou pomalu se rozpadající šrajtofli a do již už zase zkřehlých, hubeňoučkých rukou jsem jí vtiskl padesátieourovku. Překvapeně otevřela svá drobná ústa do písmene O a vyvalila na mě komicky oči. "Najez se, napij se a kup si něco na sebe. Nebo jsem učinil zbytečnou věc, když jsem tě vytáhl z té studně. Až se dáš do kupy, tak tři bloky odsud je policie a nemocnice."
Z jejího obličeje zmizelo překvapení a nahradil to sarkastický provokativní úšklebek. "Páni, jste jasnovidec, vždycky víte, kde co je," neodpustila si štiplavou poznámku. No, zasloužil jsem si to, za ty mé stupidní kecy. Jak se do lesa volá, tak se i ozývá.
"Ne, ale mám mobil s napojením na internet," zazubil jsem se.
"Aha, sbohem," kývla a měla se už k odchodu. Rychle jsem ji chytl za ruku a surově ji ještě přitáhl zpátky. Z růžových drobných rtů ji vyšlo překvapené vypísknutí, ale jinak se nebránila. Dva lidi se na nás překvapeně otočili. Dobře tohle bylo tak na hranici toho, co jsem si mohl dovolit. Musel jsem ji však varovat. Zpříma jsem se jí zahleděl do jejich bolestí zalitých vystrašených očí.
"Martino, já vím, že to není jednoduché, ale musíš mi věřit. Věříš mi?" vyhrkl jsem. Pomalu a nejistě kývla. Nevypadalo to moc přesvědčeně, ale to jsem v tu chvíli neřešil. "Jakmile to bude možné, vypadni odsud. Není tu bezpečno. Nikdy jsem tě sem neměl brát, kdyby byla jiná možnost, věř mi, že bych to neudělal. Je ti to jasné! Ať se bude dít cokoli, kdokoli ti cokoli nabídne, či na tebe bude naléhat, ignoruj to a vypadni odsud, ano! Tak ano!" naléhal jsem na ni a ještě pevněji sevřel její zápěstí ruky. Muselo to bolet, ale to bylo teď vedlejší.
"Ano," hlesla potichu.
"Slibuješ," naléhal jsem dál a mírně s ní zalomcoval.
"Slibuju, slibuju," zmateně a vystrašeně kývala hlavou a už zase měla na krajíčku.
"Dobře oddechl jsem si a pustil ji. "Sbohem, pěkný start do nového života," popřál jsem jí. Myslel jsem to vážně, bohužel v té situaci to vyznělo jako jedna z mých ironických poznámek. Nechal jsem to být, nastoupil zpátky do auta, rozjel se směr hotel Lemon a ve zpětném zrcátku mě doprovázel pár smutných, vystrašených a ukřivděných modrých očí.
Nechal jsem to plavat a ještě než jsem se zjevil před hotelem, auto jsem zaparkoval blok od něho, abych se mohl vhodně převléci, v čem bych se mohl objevit v luxusním hotelu. Černý oblek a to i se sakem jsem měl už od školy a teď jsem mohl děkovat svému přílišnému sentimentu, že jsem ho nevyhodil. Oblékl jsem si ho na sebe. Za všechny ty dlouhé roky, co jsem ho měl naposledy, se má postava moc nezměnila. Možná jen bílá košile přes svaly byla těsnější, ale nebylo to tak zlé, jak jsem očekával. Odněkud jsem také vyhrabal svoji tmavomodrou kravatu a nacvičeným pohybem jsem si ji uvázal kolem krku. V odrazu ve skle zadního okénka u auta jsem si své dílo zkontroloval. Nervózně jsem se ošil. Viselo to na mně jak chcíplé zvíře. Ty šaty ke mně už nepatřily a těsnou košilí to nebylo. Už jsem nebyl ten úspěšný student, vysokoškolák, člověk s titulem. Navlékl jsem si něco, co se třpytilo loňskou slávou. Vypadal jsem jak šašek, ale to bylo fuk. Nemělo cenu to řešit, kdo jiný než já si toho mohl všimnout? ONA by mi řekla, že vypadám úchvatně. Zbožňovala obleky.
Z kufru jsem vytahal ještě několik nezbytných věcí a vše naházel do jedné, nejméně ošuntělé tašky a pak jsem se konečně mohl jít podívat na onen hotel.