Nejtěžším zločinem je promrhaní svého života a trestem za to je smutek a prázdnota v srdci.

Říjen 2016

Poezie Pauly Nancy Millstone - Bezvýznamná

28. října 2016 v 12:15 Moje povídky

Bezvýznamná



Copak chodím ve tmě,
Copak chodím ve stínu?
Nikdo mě nezná,
nikdo mě nevidí.

Tak zoufale bych si přála,
tak zoufale bych chtěla vědět,
proč jsem tak malá,
proč jsem tak neviditelná.

V každém hloupém okamžiku,
v každičkém hloupém čase,
jsem asi jen pouhým odleskem,
jsem asi jen pouhým člověkem.

Za spousty z přezdívek,
za spousty jmen,
schovává se má maličkost,
schovává se jen prázdnota.

Chtěla bych být víc než to,
Chtěla bych víc chválu.
Odprosit se od pochyb,
odprosit se od sebe nenávisti…


Lásku pořádně zachytit.











Lidé jsou psi, nebo vlci

21. října 2016 v 12:57 Moje povídky

Lidé jsou psi, nebo vlci


Myslel jsem, že když si vezmu nějakou ženu kvůli politice, bude to tlusté prase, tak jako byla moje macecha, ale ono ejhle NE. Lady Sansa Stark byla štíhlá, krásná a rozkošná zrzka, přesně to, co se vám jako první vybaví, když se řekne "dáma". Když jsem ji poprvé uviděl, nemohl jsem se dočkat, až ji budu moct ojet.
Bylo to jako dostat novou hračku, dárek k narozeninám, u kterého nedočkavě rozvážete mašli, a rázem pro vás veškerý svět přestane existovat. Miloval jsem její jemnou bělostnou kůži, na které se tolik vyjímali modřiny. Miloval jsem její přidušené sténání, nebo lapání po dechu, když jsem ji šukal, nebo způsoboval jí bolest. Lidé jsou zvířata, jako psi. Ukažte jim jasnou nadvládu, ukažte jim, kdo je pánem a oni vás budou slepě následovat. To jsem si myslel, ale asi jsem se splet.
Protože i tak mi zdrhla a následně přitáhla zpět, ovšem tentokrát i se svým bratrem a tou směsnou armádou. Připadalo mi to celé absurdní. Nechápal jsem toho bastarda Sněha, proč, jestliže je tak dobrý bojovník, to rovnou nezabalí, proti mé převaze neměli šanci. To však nevadilo, byla to zábava a ona byla okouzlující. Hrála si na ledovou královnu, to se mi líbilo ještě víc. Vůbec mi nedošlo, že to žádná přetvářka není. Už to nebyla ta žena, kterou jsem si vzal… nebo taková byla vždy, jen čekala na svou příležitost.
Prohrál jsem. Nemohl jsem tomu uvěřit, ještě stále tomu nemohu uvěřit.
Prohrál jsem a bastard Sníh ze mě málem vytřískal duši. Přesto to byla sranda, ne?!
Svázali mě na židli a zavřeli do žaláře vedle mých chlupatých mazlíčků, tak aby mě později mohla navštívit má drahá choť.
"Nemůžeš mě zabít, jsem tvojí součástí," pokusil jsem se ještě posledního stébla naděje. Změnil jsem ji, trýznil jsem ji, jen pouhá vzpomínka na mě bude pro ní do smrti noční můrou… nezapomene, o to jsem se snad postaral!
"Tvá slova zmizí," konečně promluvila. Byl v tom stejný chlad, jako předtím na poli, když mi řekla: "Zítra zemřeš, lorde Boltone. Vyspi se." Tentokrát mi to ovšem nepřišlo tak sexy, jako předtím. "Tvůj rod zmizí," pokračovala dál do ticha. "Tvé jméno zmizí. Všechny vzpomínky na tebe zmizí," dořekla. Byl to slib, byl to rozsudek.
Uslyšel jsem za sebou zavrčení mých psů. Takže takhle to nakonec neplánovala. Chce proti mně použít mé miláčky. Ale no tak! "Mí psi mi nikdy neublíží," zachraptěl jsem skepticky.
"Nedals jim nažrat již sedm dní. Sám jsi to říkal," připomněla mi.
"Jsou to věrná zvířata."
"Byla. Teď mají hlad," pravila Sansa tiše. Mé vnitřnosti se poprvé naplnily čirým děsem.
Možná, že lidé jsou přeci jen jako psi, ale i věrný pes může sežrat svého pána, když dostane velký hlad. Nebo jsou někteří lidé spíš jako osamělí vlci, které si možná na čas můžete zotročit, ale oni nikdy nepřestanou číhat na svou příležitost.

Dean and Nick

16. října 2016 v 11:59 Překlady/Translations

Dean and Nick


"Five dead and two seriously injured," said the policeman Nick Burkhardt as he walked into the interview room and threw on desk file with the case. He sat on a chair against the accused and he began read the file. He pulled out of the folder photos of crime scene and laid them on the desk.

The other man in the room obediently, but without much interest, looked at it. What the offender committed on the innocents, it was horrible and shocking, but on accused's face, however, did not move a single muscle, he was without a single regret, or amazement. He already had seen this photos and he even seen worse.

Nick cleared his throat and then he still looked squarely at the man ahead of him. "You have an impressive folder, Dean Winchester, and these murders will belong to it beautifully."

Dean Winchester blithely shrugged his shoulders, as if it was about stolen lollipop and not about ripped the human bodies. "It is possible. In my life I've made a lot of mistakes. Even when I thinking only of the good, not always everything worked out as it should. A lot of people blame me for a lot of things and some not so far from the truth, but blood of this dead people..." Dean shook his head. Why am I actually open up to this police idiot, who doesn't know anything, what I am talking about? That I am so fucked up from what happened to my brother, Cas, Bobby and Kevin. Flashed through his head. "I came to help," he finally closed it simply.

"So help me," Nick said.

Dean laughed, what he had expected, that this Portland police officer will tell him? "How? You have no idea what's going on here."

This time it was Nick, who rolled his eyes and shrugged shoulders. "Well, I think I have a pretty good idea, I just wanted it to be a little more specific," he said frankly.

Really! These interviews are always the same?! Uncomprehending policemen who thinks he knows everything, everything is clear and the culprit is sitting across from them. Dean become exhausted of these talks and he previously deemed it for such fun. But this time it was he who had miscalculated. "Well, you will not believe this, but here it goes about demon," he said truth with a necessary dose of sarcasm and he grinned, with the aim not to be considered as lunatic but bastard, who was only joking about it.

The policeman laughed. "Oh, how can I kill demon, because I expect that if we arrested him, we will not able to keep him in prison?" he asked, quite calmly.

Smile, genuine smile flashed on Dean's face. Maybe this cop wasn't so bad, at least he had a sense of humor. "Well, hardly. Routine is the exorcism and send those bastards back in to hell, salt and holy water hurts them, but none of this doesn't kill them. So if you want to kill demons, you must either shoot them by gun, which was created Samuel Colt, or stab them by ancient demon-killing knife of the Kurds," Dean answered truthfully.

"I don't have this gun, nor such a knife, but do you think, that it would be enough, if I pierced demon by sacred awl of the inquisition?" Nick asked with interest and Dean guffawed. He began to laugh hysterically that he almost couldn't breathe. Ok, this guy didn't only have a sense of humor, but he was completely impossible. How anyone can joke with such a straight face? Sure Cas could, but he didn't realize, that he said something funny, what had a double context. But this... And suddenly Dean realized it. This guy, the cop in front of him isn't laughing, he meant it.

"You, you're the hunter?!" Dean blurted.

"Yes, Grimm. Well, monster hunter, it is also the possibility to say so," Nick nodded.

Ve stínu tvé slávy

9. října 2016 v 12:46 Moje povídky

Ve stínu tvé slávy



Loki se napil teplé medoviny, když zpovzdálí sledoval Sif a svého staršího bratra. Ve velkém sále zrovna byla bujará oslava končící zimy a nadcházející Thórové korunovace.
"Jsi smutný mladý princi?" zeptala se Lokiho žena v tmavě modrých šatech, která se tajně přikradla za ním do stínu jednoho ze sloupů.
"Ne, proč bych měl být? Kdo jsi?" zeptal se bůh lsti.
"Mé jméno je Angrboda. A měl bys být, protože Thór dostane vše to, co chceš, a jen pro to, že nikdo nevěří, že by mohl být dobrý král někdo takový, jako jsi ty," odpověděla mu záhadná žena.
"Donesl jsem Asgardskému lidu Gungnir, loď Skídbladni a Sifiny vlasy a to jsem byl ještě chlapec. Možná nejsem tak silný a odvážný jako můj starší bratr, ale zato mám rozvahu a trpělivost. Thór je prvorozený a trůn si rozhodně zaslouží, bude dobrým králem, avšak lid ví, že i já bych byl, kdyby se mu něco stalo," urazil se Loki. Nezdálo se však, že by jí nějak moc přesvědčil.
"Byl bys?" ušklíbla se na něj sarkasticky, čímž zasela v mladém princi první jiskřičku pochybností a pak zmizela jak pára nad hrncem.
Toho večera se Loki poprvé opil do úplné němoty.

Poezie Pauly Nancy Millstone - V baru 66

5. října 2016 v 21:31 Moje povídky

V baru 66



Sladký medový čajíček,
dám si ho pěkný doušek,
a pak půjdu zase na hodinu
o malířích, jak kreslí krajinu.


Dnes je škola až do večera,
to je pěkná otrava.
Teď si však krátím dlouhou chvíli
a předstírám vzornou píli.


Ale jinak vůbec netuším,
proč tuto báseň vlastně tvořím,
možná tím někoho aspoň potěším.