Nejtěžším zločinem je promrhaní svého života a trestem za to je smutek a prázdnota v srdci.

Děsivé hlubiny internetu - Jména

25. března 2017 v 12:49 |  Odborné práce

Děsivé hlubiny internetu - Jména


Jména, jména a jména… Jména a příběh, jakou to má souvislost?

Jak označujeme postavy?

Když člověk píše epické dílo, většinou musí do něj umístit nějaké postavy, pokud se tedy zrovna nejedná o dílo silně avantgardního rázu, které si nedovedu představit. Postavy jsou většinou lidé, někdy jiné rasy pokud se jedná o fantasy, nebo sci-fi, mohou to však být i zvířata, nebo neživé předměty, například židle. Pokud se nějaké postava vyskytne v díle, většinou ji autor musí nějak označit, pojmenovat a to může udělat několika způsoby: nepřímo, přezdívkou, jménem.


1. Nepřímo

Pojmenování nepřímo se většinou používá na začátku, když se teprve s postavou čtenář seznamuje, někdy na začátku nové kapitoly, když chce autor navodit atmosféru, nebo nechce přímo říct, o koho se jedná, chce, aby čtenář hádal. Také toho je možná využít pro to, aby se v textu pořád neopakovalo jméno, nebo přezdívka. Jedná se o označení na základě charakteristického rysu postavy, nebo rysu odlišnému vůči postavám jiným. Často se jedná o popis: "muž s modrýma očima", "člověk" (pokud v povídce ostatní postavy jsou jiné rasy, zvířata, nebo věci), "služebná"…

Nepřímo postavy označuje nejčastěji vypravěč, ale může se stát, že tak učiní i ostatní postavy, takové označení bych zařadila někam na pomezí nepřímého pojmenování a přezdívky. Z tohoto označení nemusí být okamžitě jasné, o koho se jedná, v díle může být i jiné postavy, které toto charakterizuje, není to ustálené, ale je to označení, vyjadřující nejen charakteristiku označované postavy, ale i vztahy mezi postavami, někdy může i vypovídat o emocích, jenž zrovna postava pociťuje v danou chvíli, kdy takto druhou postavu označí. Může to být oslovení vyjadřující jistou náklonost: "Že jo, zlatíčko?!", "Drž hubu, ty okřídlený parchante!", můžeme však do toho zařadit i nepřímé oslovení například: "Hej, ty tam v tom bílém plášti!"

2. Přezdívka

Přezdívka je též na základě charakteristického rysu postavy, či události s ním spjaté, čili stále tuto postavu významně popisuje. Už však na rozdíl od nepřímého pojmenování je plně funkční, postavu takto nemusí označovat jen vypravěč, ale i ostatní postavy, a tak přezdívka nevypovídá jen o označované postavě, ale i o ostatních postavách a jaký mají vztah s označovanou postavou. Přezdívka funguje jako jméno. Čtenáři je jasné, o kom se mluví, to však ne nutně musí platit u všech postav. V díle většinou nebývá vícero postav stejné přezdívky, zato však jedna postava může mít přezdívek víc. A co je snad nejdůležitější, přezdívky na rozdíl od nepřímého pojmenování jsou ustálené a za přezdívku, aby bylo jasné, o koho se jedná, nemusí se nic dodávat. Přezdívkou může být třeba: "Otcovrah", "Král severu", "Ty výš, kdo", "Nemožná dívka"…

Přezdívkou může být i nějaký titul, který je jedinečný, třeba například ten "Král severu".

3. Jméno

Jména, jsou jména. Jedná se o přímé označení dané postavy. U nich už je naprosto jasné, o koho se jedná nejen čtenářům, ale i ostatním všem postavám, pokud danou označovanou postavu znají. Samozřejmě i zde platí výjimky, třeba když v díle se vyskytují dvě postavy stejných jmen, třeba Jana Nováková a Jana Prášilová, pak je lepší je nějak odlišit, třeba dodávat vždy celé jméno, nebo pokud mají stejná jak křestní jména tak přímení, jak tomu někdy bývá například u otce a syna, tak dodávat "mladší" a "starší". Někdy se také může stát, že ostatní postavy, nebo i čtenáři nejdříve znají přezdívku, a až poté se dozvídají skutečné jméno postavy. Ač se to může zdát zvláštní, jméno a jeho použití také definuje vztahy mezi postavami. Jde o to, kdy a jak jméno použijí. Jestli použijí křestní, přímení, anebo ho nepoužijí a použijí přezdívku, či nepřímé označení, i když jméno znají. Jména však na rozdíl od nepřímého označení nebo přezdívek můžou, ale také nemusí nic moc napovídat o jeho nositeli.

Je několik důvodů, proč by jméno mohlo odpovídat roli postavy v příběhu a stejně tak proč by mohlo být naprosto zcela nezávislé. První okolnosti je jeho provázanost s fikčním světem. Pokud se příběh odehrává v našem světě v Japonsku, pak je jen přirozené, aby postava nesla japonské jméno, a pokud by tak nebylo, vyvolává to otázky, které je dobré v povídce odůvodnit. Je to snad přistěhovalec, nebo potomek přistěhovalců, výměnný student, nebo snad její rodiče jsou blázniví do exotických jmen? Pokud příběh řadíme do žánrů sci-fi, nebo fantasy. Tak záměrná volba jména hrdiny může hrát ještě vyšší roli. Koneckonců, tyto povídky se odehrávají ve fikčním světě, který často bývá velmi odlišný tomu našemu a je jen na autorovi, jak a v čem se jeho svět bude a nebude podobat tomu našemu. Jména tak můžou být naprosto zvláštní, nezvyklá, nepřirozená a stejně tak i zvyklosti, jak se živé inteligentní bytosti, pojmenovávají. V tomto případě se tedy hlavní hrdina může nazývat třeba CC a jeho jméno mu může být dáno za úplňku čtvrtého měsíce letního období ve věštbě tří nejvyšších sudiček, prozrazující jeho celičký osud… a nebude na tom vůbec nic zvláštního.

Čímž se dostáváme k druhému bodu a to pojmenování v závislosti na ději povídky. Asi spoustě lidí se hned vybaví ty fantasy, kdy hlavní hrdina nese nějaké významné jméno a je mu prorokováno, že člověk s takovým jménem učiní veliké věci. Takové použití občas ve špatném podání může vyznít dost amatérsky, až směšně, ale myslím, že to má základ v mýtu. Jméno je něco, co jistým způsobem slouží k identifikaci. Dříve si lidé mysleli, že znát něčí jméno, dává člověku nad druhým určitou moc. Proto v tolika mýtech, legendách a pověstech je to, že hlavní hrdina pokud zná jméno nestvůry, nebo boha/poloboha, může tuto bytost jakoby magicky spoutat. Navíc některé bytostem pro lidi bylo krajně tím pádem neuctivé, pojmenovávat je pravým jménem, a tak se využívaly zástupná. (Údajně slovo Bůh, nebo medvěd jsou původem zástupná jména, co je na tom pravdy, kdo ví…) Kdo ovšem by si myslel, že tohoto se dá využít pouze jen v legendách a mýtech a pro moderní literaturu to nemá význam nanejvýš tak v žánru fantasy, pakl bych mu doporučila se podívat například na seriál Doctor who (Pán času). V tomto seriálu sice nevíme, proč hlavní hrdina vlastně tají své jméno. Jestli jeho jméno je nějak důležité, nebo je více důležité jeho zástupné jméno "Doktor", ale vidíme na tom krásně, jak se i s tímto dá také pracovat. Pojmenování v závislosti na ději se může ale vázat i na onoho školáka v Japonsku, který má jméno jiné než japonské. Pokud by se tedy jednalo o výměnného studenta, to že je v Japonsku, jak a proč je tomu tak, by asi bylo do povídky nějak zakomponované a souviselo by tedy přímo či nepřímo s dějem i jeho charakterem jako postavy. (Není to Japonec, tak má odlišné jméno a také asi tím pádem bude mluvit trošku jinak, bude se chovat trošku jinak, nebude třeba umět jíst hůlkami a podobně.) Jméno může částečně ovlivňovat charakter postavy, pokud postava má legrační jméno a příběh se odehrává ve školním prostředí, je pravděpodobné, že se jí spolužáci za to budou smát, což ji asi ovlivní. (Bude školní otloukánek a zakřiknutá, nebo bude ještě k tomu flegmatik, a tak si z toho nebude dělat hlavu… ale možná je pravděpodobné, že si v dospělosti nechá změnit své jméno, na něco normálnějšího…)

Dalším přístupem jsou takové trochu easter eggy. Autor může záměrně postavu pojmenovat nějak, aby to korespondovalo s její rolí v příběhu, nebo to naopak šlo proti její roli, ale zároveň, aby si to čtenář hned neuvědomil, aby čtenáři došlo až s pointou, proč se ta, či ona postava jmenuje zrovna takto. Toto je ovšem hodně složité a začínajícím autorům bych tohle rozhodně nedoporučovala.

Pokud bychom se ovšem jako autoři inspirovali hodně světem, který nás obklopuje, tak můžeme říci, že častokrát jméno nevypovídá o člověku téměř nic. Pokud si jméno nezměníme a k tomu lidé mají, když už pádný důvod, tak si většina z nás své jméno nevybírá. Vybírají ho nám naši rodiče, kteří netuší, jaká bude naše životní pouť, co nás čeká a co v našem životě uděláme. Očekávají, že budeme dobří, že budeme hodní a výjimeční, nejen pro ně. Pojmenují nás podle jmen na "rodinném stromě", dle data narození a jmen v kalendáři, nebo podle své vlastní životní cesty. Hrdina či vrah, mohou mít naprosto obyčejné jméno a někdy pro příběh to může být právě zajímavé, protože proč to všechno dopředu hned SPOILERVOVAT. Nemůže být napětí, právě v tom, že občas nevíme, jaká postava bude charakterem?

K argumentu, proč méně řešit jména postav a dávat jim náhodná a ničím nezajímavá, také přezpívá to, že je k zastavení, pokud dlouho autor přemýšlí nad jménem. Říká se, že je to první známka toho, že vytváří Mary Sue. Ty mají většinou nějaká exotická, záhadná jména, nad kterým se ostatní postavy v příběhu pozastaví, a většinou to je i jméno, které by chtěl/chtěla sám/sama autor/autorka.



Pochopitelně by se nad tímto tématem dalo přemýšlet a rozvádět to celé ještě více, ale snad pro základní obraz to stačí.








 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Siginitou Siginitou | Web | 25. března 2017 v 20:10 | Reagovat

Opět moc krásně napsaný :)

2 jajafilm jajafilm | Web | 26. března 2017 v 11:55 | Reagovat

[1]: Děkuji! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama