Děsivé hlubiny internetu - Recenze a kritika
4. března 2017 v 12:42 | Odborné práceAnketa
Jakou rubriku na tomto blogu máte nejraději?
| Moje povídky |
| Tvorba filmu |
| Moje mangy |
| Odborné práce |
| Mé recenze |
| Obrázky |
| Ankety |
| Moje videa |
| Překlady/Translations |
| Koš |
Komentáře
Já nemám ráda komentáře zkopírované, s kterými bloger obíhá všechny nové články na blog.cz jen za účelem vyšší návštěvnosti.
No a nemám ráda moc dlouhé články, k tomu se musím přiznat. Ale na druhou stranu nikoho neodsuzuju. ![]()
Bože, to písmo mi vypálilo sítnici i mozek! xD
Není snadné sehnat někoho, kdo by konstruktivně zkritizoval autorova díla.Já jsem narazila na pochlebovače, kteří doufají, že jim příznivou kritiku vrátíte v naturáliích a přikyvovače, kteří chtějí mít recenzi z krku, takže vám schválí i kopii telefonního seznamu. Kvalitní beta čtenář je vzácnost.
Já jsem nedávno narazila hned v úvodu takového literárního dílka na kouzelnou frázi "když se ti to nelíbí, tak to nečti", přeloženo "chci jenom pozitivní komentáře a tleskánky a jakýkoliv jiný si strčte za klobouk". Kam se pak autorka chce posouvat, když dostane jenom "hezký, krásný, pokračuj"?
Tenhle článek nezvládnu dočíst.
Malý tip od studentky grafiky - bílé strojové písmo na černém pozadí není vůbec dobrý nápad. Text se špatně čte, "bliká" před očima a bolí z toho oči.
Já mám asi hrozně unavené oči z brýlí, ale nedá se to přečíst, hrozně mě z toho pálí:/ Tak snad si to přečtu zítra na mobilu pod menším jasem, vypadá to zajímavě.
Taky se přiznám, že jsem článek nedočetla a to mi obvykle dlouhé články nevadí, naopak. Ale asi se dneska raději vrátím k rozečtené knížce. Asi je to tou kurzívou a tenkým bílým písmem na černém pozadí, ta tomu moc nepřidává, ale zcela upřímně je článek dost rozvleklý a nudný. Zkus trošku zestručnit projev, ať si udržíš čtenáře, protože tvoje témata na články jsou většinou zajímavá;)
Pokud se má kritika dělat pořádně, je to zatraceně složitá disciplína, a podle mne stejně jako jsou začátečníky zmínění spisovatelé, jsou často v oblasti kritiky podobnými začátečníky i ti, co recenzi píšou, a podle toho to pak i vypadá. No a mám-li být aspoň lehce konstruktivně kritický, řekl bych, že jakkoli záslužný obsah tohoto článku je poněkud odsunutý do pozadí jeho formou, která mi připomíná slavné lapidární hodnocení Mozartovy hudby císařem Josefem II. ve Formanově filmu Amadeus: Příliš mnoho not
.
Bohužel se přikláním k "nedočteným"... Zčásti proto, že mi to tu taky bliká a řeže mne to do očí, zčásti proto, že fonty jakou Courier New a jemu podobné moje grafické cítění neobyčejně špatně nese, z velké části také proto, že, jak už říkala Lúmenn, je článek na to, jaký má rozsah, zkrátka trochu nuda a pořád se točí na jedné věci (nehledě na to, že téma kritiky, ač bývá celkem zajímavé, nám bylo o hlavu všemi dostupnými prostředky již omláceno o hlavu tolikrát, že ji máme už na kaši a kaši další plesknutí nebolí... :\ Takže osobně již nepokládám za zajímavé ani téma, s ničím převratným se tu nepřišlo.). Skoro nejhorší mi na tom všem ale přišly ty pravopisné chyby - je paradoxem, když v článku hovoříš o tom, že internet umožňuje publikovat celou řadu pravopisně špatných (v gramatice rodilý Čech udělá chyb jen velmi málo, lidé gramatiku a pravopis často pletou nebo dokonce zaměňují, používají tato označení jako synonyma, přestože gramatických chyb se dopouštějí téměř výhradně cizinci - např. moje táta (nechápou, že ne všechna substantiva končící na -a jsou ženského rodu, a tak je prostě "zpravidelňují".)) nezkontrolovaných textů, a přitom je to přesně ten nástroj, který ti umožnil na internet vecpat další, neméně "lingvisticky" otřesný článek
Bohužel, ještě když o těch chybách v textu hovoříš, sama si nabíháš, neboť čtenář by očekával, že si tedy alespoň ty (jakožto uvědomělý autor) tyto chyby ohlídáš a nevypustíš na internet další jazykový balast. Bohužel, nestalo se, a ještě společně s tou rozvleklou formou, která by se jistě dala zestručnit třeba na polovinu nebo i na třetinu, aby měla trochu spád a čtenář nad tím netrousil celé minuty svého času, to tvoří důvod, proč to prostě asi nedočtu, nezlob se ![]()
Hlavním problémem kritiky všeobecně je, že kritik by měl mít ještě větší rozhled než samotný pisatel. A druhým problémem je, že chtě nechtě musí mít kritik DOBRÝ VKUS. Což zní sice úsměvně, ale je to tak. Když má estetik špatný vkus, pořád bude pracovat se zajetými poučkami a "návody", shodnou se s kolegy na estetickém významu díla díky konvencím, nicméně pokud má kritik špatný vkus, je z něj i špatný kritik.
Co je ovšem nejdůležitější si uvědomit je, že autoři se mnohdy považují za nedotknutelné (přístup "No a co, že tam mám chyby, píšu od srdíčka" nebo "Že se ti to nelíbí znamená pouze to, žes to nepochopil") a v takovém případě mi přijde zcela na místě trocha nemilosrdnosti, aby jim došlo, že mít svůj honikruh nestačí.
Apropos zmíněné slušnost a respekt vedou jen k tomu, že např. scénáristiku ročně dodělá několik lidí, kteří si myslí, jak píšou geniální věci, ale přes všechnu slušnost a toleranci jim nedošlo, že jsou maximálně průměrní a že jejich práce byly celou dobu posuzovány jen v kontextu jejich možností, nikoliv v kontextu scénáristické konkurence (ať už jde o náměty nebo o jazyk). Takže se pak nesmíme divit, že se nám tu objevují díla jako "Jak se Husákovi zdálo, že je Věra Čáslavská", kompletní repertoár divadla Aqualung apod. (Moje profesionální deformace mě zase přeprala.)
[3]:, [4]:, [5]:, [6]:, [7]:, [8]:, [9]:, [10]:, [11]:, [12]:, [13]: a [14]: všem vám děkuji za vaše komentáře.
[3]:, [5]:, [8]:, [9]:, [10]: a [12]: bílé písmo na černém pozadí je grafika, která se mi líbila, když jsem tento blog zakládala. Mně osobně nijak nevadí a nepálí mě z ní oči. Líbí se mi, jak hezky v ní vyniknou fotky či kresby. Sama čtu několik blogů, které mají podobnou grafiku, a tak mi na tom nepřijde nic zvláštního. Nicméně nejste první, kteří mi toto napsali. Takže možná budu o změně této grafiky uvažovat. U mě je to však běh na delší trať. Je to paradoxní, ale úprava grafiky webů a tyto věci mi většinou zaberou více času, nežli napsat článek a publikovat ho, navíc toho teď mám hodně a škola je pro mě přednější... takže to asi nějakou dobu potrvá, pokud se ji skutečně rozhodnu změnit.
[4]: Ano, spamy, kopírování komentářů a celkově komentáře, které existují jen pro to, aby daný komentující na sebe a svoji tvorbu upozornil, mohou občas lézt na nervy. Záměrně jsem to vynechala, protože tohoto tématu se dotýkám i okrajově v jiných článcích. Tento text jsem se snažila spíše tedy zaměřit na věci a fakta, která jsou sice na první pohled jasná, ale bohužel často právě na internetu narážím na to, že na to lidi zapomínají.
[6]: "Kvalitní beta čtenář je vzácnost." - Svatá pravda. Já sice spíše narazila na přesný opak, co jsou pochlebovači, a proto mám asi názor takový, jaký mám, ale oba extrémní póly jsou stejně špatné. Téměř vždy může být daná tvorba lepší, ale i horší. Aby se autor poučil a mohl postoupit zase o něco výše ve své tvorbě je třeba, jak již jsem napsala, být konkrétní, jak u pochvaly, tak u věcí negativních.
[7]: Pochopitelně autor by se větami tohoto typu: "když se ti to nelíbí, tak to nečti", neměl ohánět, a když to dělá, je to opět špatně. Žijeme bohudík ve svobodném státě a stejně jako onen pseudo-pisálek, který si může napsat, co chce, tak i čtenář si může přečíst, co chce. Nehledě na to, že dopředu čtenář stejně nemůže vědět, jestli s článkem bude souhlasit a bude se mu zamlouvat, nebo ne. Navíc je občas zajímavé si přečíst argumenty i druhé strany, pokud se třeba jedná o nějakou úvahu, nebo něco podobného. Někdy ovšem přemýšlím nad tím, jak tyto absurdní a arogantní obhajoby autorů vlastně vznikají. Nemůže to být také částečně vina tvrdé a neúměrné kritiky? Jak jsem napsala, autor do svého článku vkládá svůj čas svoji energii a jak já si často dělám srandu, to co vznikne, tak k tomu má "mateřské city" (alespoň to tak mám já a ostatní autoři, které znám osobně). Autor tedy z této podstaty věci má přirozenou touhu své dílo bránit. Jenže pak přijde tvrdá kritika, která do něho začne šít a celou práci mu hodí na hlavu.... A někteří prostě možná ujedou nervi a řeknou takový to nesmysl. (Jistě, některé práce si skutečně zaslouží, aby letěli do koše, protože je to skutečně bahno, ale i tak se to musí udělat citlivě. Chceme, aby autor byl lepší, ne aby toho nechal.) Další verzí, proč někteří autoři napíší tuto větu, je v případech, kdy se dotýkají nějakého kontroverznějšího tématu a chtějí spíše názory na dílo samotné, než hádky a názory toho tématu. Například, když napíší slash povídku a teď nechtějí, aby jim článek komentovali homofóbní lidé.
Jak již jsem napsala v článku, a tak i Melkoře, tak poučit se lze jak z pochvaly, tak i z chyb. Vždy je ovšem zapotřebí konkretizovat. Komentáře "hezký, krásný, pokračuj" autora podpoří v další tvorbě a ví, že ho někdo čte (tedy pokud to není případ komentáře pro komentář, o kterém se zmiňovala Pihovatá vopice) a že se mu to asi líbí, ale to je celé. Nic dalšího mu to nepřinese.
[11]: Dobře řečeno. Děkuji.
[12]: Ano, přiznávám se. Pravopis a gramatika jsou mojí velikou slabinou… a moc dobře to vím. Když mi toto vytkneš, nemám čím se bránit a ohánět. Jsem dyslektická osoba a skutečně si své články čtu několikrát dokolečka a dokola, a stejně tam mám chyby. Jak však napsala Melkora, kvalitní beta čtenář se shání těžko.
Nicméně když si já přečtu tvůj komentář, nejsem si jistá, jestli si četla dostatečně pozorně. Já sice v článku píši, o chybách, špatné gramatice a pravopisu, ale na místo toho, abych autory kárala, tak tvrdím, že i ten sebevětší gramatický nacista sem tam nějakou tu hrubku udělá a přehlédne… a když je na to sám, tak to holt nikdo neopraví. (A sama ze sebe, si ještě k tomu dělám legraci, že všichni trpí autorskou slepotou, někdo míň někdo víc… a já evidentně víc. Takže to není, že bych ze sebe dělala paní dokonalou, kterou rozhodně nejsem.)
Rozdílu mezi gramatikou a pravopisem jsem si vědoma, proto většinou píši: gramatika a pravopis.
Kritika, komentáře a recenze jak jsem v článku napsala, tak jsou neustále dokolečka 10x omílaným tématem a chápu, že při takové frekvenci se tedy může můj článek zdát dlouhý a nudný. Sama jsem překvapená, že zrovna tento můj článek se dostal na titulku blog.cz, když zrovna celá tato série článků „Děsivé hlubiny internetu“ jsou postavené na tom, abych se jednou provždy vyrovnala s několika tématy, které se neustále opakují, a mohla jsem je já sama jednou provždy hodit za hlavu.
[13]: Také se domnívám, že naše filmová a divadelní scéna je na tom v posledních letech poměrně bídně. Nemyslím si však, že by to bylo dodržování nějakého respektu, nebo že by scénáristé a ostatní umělci byli posuzováni jen v kontextu jejich možností. To skutečně ne. Proč tomu tak je, by bylo asi na delší debatu a přitom bychom se asi stejně nedopachtily pravdě.
Jinak ovšem máš pravdu. Ohánět se větami: “a co, že tam mám chyby, píšu od srdíčka", nebo "to že se ti to nelíbí znamená pouze to, že jsi to nepochopil“, je asi stejně úsměvné jako věta: „když se ti to nelíbí, tak to nečti“.
„Kritik by měl mít ještě větší rozhled než samotný pisatel.“ – přesně tak.
[14]: Děkuji. ![]()
Ono to "bídně" je zapříčiněno poptávkou a snižujícími se nároky diváka. Kdo má vyšší nároky, hledá alternativní scény, na které ovšem chodí okolo 20-30 lidí. A z nich tak 5-10 pravidelně.
Samozřejmě toto posuzování neplatí ve všech případech, ale ve většině případů je dílo posuzováno podle autora. A, žel bohu, podle toho, jak jsme schopni se s dílem/autorem ztotožnit. Čehož jsem svědkem již třetím rokem jakožto "textař a scénárista ve výcviku" (to ber s nadhledem
). Největším kamenem úrazu při snaze o zpětnou vazbu se zatím ukázalo to, že lidé neumí na čtené nahlížet s nadhledem, stejně tak to neumí u jimi napsaných děl. Tedy si velmi často kritiku díla vezmou jako osobní útok, ať už je podnětná nebo ne. V případě posuzování cizího díla se zase omezují na jednoslovné a neutrální kritiky, protože se nechtějí nikoho dotknout.
A z toho vyplývá to, že se s nimi zachází hodně opatrně. Tady bych tedy ráda opravila svůj předešlý výrok. Nejde o slušnost a respekt, ale o zacházení v rukavičkách (ve špatném slova smyslu).
Apropos u mých kolegů nekvalitní počiny souvisí jen s tím, že nečtou, pouze píšou. U mnoha současných režisérů a scénáristů jejich přešlapy zase pramení z neochoty potlačit své ego
Ale tenhle problém má plno umělců, nejen mnou zmiňovaní.
Je to zajímavé