Nejtěžším zločinem je promrhaní svého života a trestem za to je smutek a prázdnota v srdci.

Květen 2017

Rodinná záležitost 03

24. května 2017 v 14:06 Překlady/Translations
Autor: faithfulviewer (malfoytheunanxious)
Povídku v originále můžete nalézt zde: http://archiveofourown.org/works/9472580
Fandom: Sherlock (TV)
Na pár: Sherlock Holmes / John Watson
Mohlo by vadit: Slash
Anotace: Malá holčička jim oběma říká "tati", což způsobí, že Sherlock s Johnem se zamyslí nad jejich vztahem a usoudí, že skutečně jsou rodina.

*****************************************************************************

John a Sherlock seděli v kuchyni naproti sobě a sluneční paprsky přicházející z vedlejší místnosti osvětlovaly jejich tváře.

Slavný detektiv zoufale na svém mobilu projížděl jejich webové stránky (Johnův blog) a hledal nový případ jako narkoman, který potřebuje svoji dávku. Téměř nemohl fyzicky snést několik dní nečinnosti.

John právě krmil Rosie, která mu jako vždy seděla na klíně a dávala jídlo kamkoliv jinam, kromě svých úst. Přesto však její otec neměl sílu jí za to vynadat.

Byla neděle brzy ráno a oni si mohli dovolit líný den, jejich však dočasný klid přerušil náhle snad ten nejvíce nevhodný zvuk. SMS od Irene Adler.

John při tom erotickém sténání sebou škubl. "K jaké příležitosti? Je dnes zvláštní den?" zeptal se téměř uraženě.

Sherlock ignoroval zprávu a okamžitě odložil telefon se spíše lhostejným pohledem. "Pravděpodobně Čínský Nový rok, nebo tak něco. Pošle zprávu vždy, když je nějaký, jakýkoliv svátek," pokrčil rameny.

"Stále ji odpovídáš?" zajímal se John.

"Ani náhodou," olízl si jeho spolubydlící rty.

"Proč?"

"Myslím, že se začínáš opakovat," postěžoval si Sherlock a zvedl zrak od mobilu, přitom však si dal pozor, aby se vyhnul Johnovým očím. "Jak jsem vám již několikrát vysvětlil, nevidím smysl v nějakém romantickém vztahu. Sentiment je vada, která se dostane do čistého logického úsudku. Emoce mě děsí."

"Ne, to není pravda. Nevěřím ti," odsekl detektivův nejlepší přítel a úsměvem. "Ne, všechny emoce."

"Opravdu je tento rozhovor za potřebí?" povzdechl si Sherlock.

"Ano," odpověděl mu John smrtelně vážně. Přestal krmit svoji dceru a odložil lžíci, kterou dosud držel v ruce. "Protože sice mluvíš, ale ve své podstatě nic neřekneš."

"Snažíš se mě přinutit té ženě odpovědět?" opět si hluboce Sherlock povzdechl.

"Ne, pochopil jsem, nepotřebuješ romantický vztah," zavrtěl John hlavou. "Ale vydedukoval jsem si ještě jednu věc."

"Ano, jakou?"

"Nechceš být sám," prohlásil John sebejistě. "Je to zřejmé, je tu nespočet důkazů."

Sherlock se mu zadíval do zpříma očí. Byl odhalen. Nikdy se necítil zranitelnější, ale nebyl to nepříjemný pocit, byla to téměř úleva.

"A já půjdu ještě dál a řeknu," pokračoval John sebejistě, "že vím, co potřebuješ. Nepotřebuješ romantický vztah, ale rodinu."

Slavný detektiv byl najednou bezmocný, všechny jeho dosavadní stěny kolem něj se zhroutily a on bezmocně otevřel ústa, aby udělal nějakou chytrou poznámku, ale nic z nich nakonec nevyšlo. Jen němě zíral na Johna, celý vyděšený k smrti. Nebylo nic, co by na to mohl říct, John naprosto správně odhalil jeho srdce.

Rosinin otec položil malou holčičku na podlahu a vstal. Přistoupil k Sherlockovi a potlačil úsměv. Věděl, že tuto bitvu vyhrál, avšak nepociťoval z toho radost, jen prostě chtěl být u druhé osoby, kterou miloval a záleželo mu na ní.

Když přecházel kolem stolu k detektivovi, na okamžik zaváhal, ale nakonec k němu přistoupil a postavil se vedle něho. Detektiv zůstal stále celý šokovaně zmrzlí bez jediného pohybu. John opatrně položil ruku na Sherlockovo rameno a začal si pomalu jemně hrát s fialovou košilí.

"Co ode mě chceš?" požádal ho John tiše. "Chceš, abych byl tvá rodina?"

"Tomu nerozumím," zamumlal Sherlock nejistě přes zuby.

"Nezapomněl jsi na chvíli, kdy tady na židli pro klienty seděl Mycroft a líčil to, co se stalo s vaší sestrou?" připomněl John svému příteli.

"Jak bych mohl zapomenout," pokýval hlavou Sherlock.

"Chtěl, abych odešel, protože se jedná o soukromou záležitost a já nejsem součást rodiny," pokračoval dál John poté, co se hluboce nadechl. "Ale ty jsi chtěl, abych zůstal zejména proto, že to byla rodinná záležitost."

"Ano," připustil Sherlock.

"Víš, že je obtížné tohle to vyjádřit," zamumlal John a odvrátil se od svého nejlepšího přítele.

"Ty a já," pravil Sherlock stále dost škrobeně.

John sklopil oči k podlaze a stiskl rameno svého spolubydlícího ještě pevněji. "Hele, jsi jediná rodina, která mi zůstala - ty a Rosie, takže je to v pořádku."

"Ano."

"Je to všechno v pořádku."

"Ano."

"Takže… ?"

"Ne poslouchej, já snad, ano," Sherlock se opět pokusil říct několik smysluplných vět, ale pořád se mu nedařilo se správně vyjádřit. Zvedl tedy raději ruku a umístil ji na Johnovo rameno. Byl to strnulý těžkopádný pohyb, jako by se proměnil na kámen. "To je to, co chci. Chci být se svoji rodinou, všichni spolu pohromadě."

"Jasně," vydechl John. "Dobře."

Chvíli spolu oba muži sdíleli letmé pohlazení, než zase odtáhli své ruce a kontakt mezi nimi se přerušil. John sundal ruku z Sherlockova ramene, mírně se na nohách zakýval a odkašlal si. Detektiv ztěžka polkl.

"Mimochodem, našel jsem vlastně zajímavý případ na internetu," oznámil nakonec slavný detektiv a ukázal svůj objev na mobilu svému příteli. "Chtěl bys…"

"Ach bože, ano," vychrl John.

"Dobře," zaradoval se Sherlock, celí již nadšený z další akce. "Budeme si muset zavolat taxi," oznámil a začal si sbírat své věci.

John celý ovlivněn Sherlockovím nadšením udělal totéž. Jejich pohledy se na chvíli střetly a to byla jako pochodeň v jejich hrudi. Intenzivní pohled se přetvořil do šibalského úsměvu.

"Přinesl bys mi bundu," objednal si John od Sherlocka. "Zavolám Molly a požádám ji, jestli by nepohlídala Rosie."








Rodinná záležitost 02

11. května 2017 v 11:15 Překlady/Translations
Autor: faithfulviewer (malfoytheunanxious)
Povídku v originále můžete nalézt zde: http://archiveofourown.org/works/9472580
Fandom: Sherlock (TV)
Na pár: Sherlock Holmes / John Watson
Mohlo by vadit: Slash
Anotace: Malá holčička jim oběma říká "tati", což způsobí, že Sherlock s Johnem se zamyslí nad jejich vztahem a usoudí, že skutečně jsou rodina.

*****************************************************************************

"T… ta…" zamumlala Rosie a zachichotala se.

Zrovna byla ve fázi, kdy děti začínají navyšovat svůj repertoár zvuků, a byla za posledních několik dní neuvěřitelně upovídaná. John čekal, že co nevidět pronese své první slovo a jako každý rodič byl nadšený i vyděšený z toho, co nakonec řekne.

"Ta… ťa… ta…"

Rosie se bezstarostně blábolající plazila na podlaze mezi křesly a nakonec skončila u nohou Sherlocka, kde si začala hrát s jeho tkaničkou. John očekával, že jeho přítel zareaguje na to svojí obvyklou podrážděností, ale nestalo se tak. Možná že si toho nevšiml, protože byl příliš zabrán do té chemické knihy, kterou zrovna studoval.

"Uh… t…"

Mimochodem Sherlocka a Rosie nebylo těžké přistihnout spolu. John se pokradmu na ně v pravidelných intervalech podíval z druhé strany místnosti schovávaje se za svým notebookem, když zrovna psal další článek na svůj blog. Byl neskonale rád, že jeho dcera s Sherlockrem tak dobře vychází, ale nežárlil na jejich vztah, jen ho to jistým způsobem stále překvapovalo.

"Ta… taťka…"

"Co to říkala?" John vyskočil z křesla a přitom si shodil svůj laptop.

Slavný detektiv už svoji knihu přestal číst a pravil: "Myslím, že se snaží říct…"

"T… ta.." bublala si Rosie a oba muži ji pozorně naslouchali. "Taťka," řekla nakonec jasně a hlasitě.

"Rosie," oslovil ji její otec a přistoupil k holčičce, aby ji zvedl, ale ta znovu promluvila, než se ji vůbec stačil dotknout.

Obrátila se přímo na Sherlocka, zvedla k němu buclatý prstík a znovu zřetelně opakovala: "Taťka."

John i Sherlock ztuhli samým překvapením.

Poté se však detektiv rozhodl zasáhnout a objasnit to nedorozumění. "Ne, Rosie, chápeš to špatně," opravil ji a ukázal směrem k Johnovi, přitom se však na něho neodvážil ani pohlédnout. "Tvůj táta je támhle."

Holčička obrátila svůj pohled k Johnovi, zvedla prstík na něj a pronesla: "Táta". Johnovi se ulevilo, jako kdyby najednou vyhrál přízeň své dcery. Teplo naplnilo jeho hruď a na rtech se mu objevil úsměv.

Rosina ruka se ovšem za chvíli přesunula zpět k Sherlockovi a řekla: "Taťka," ještě jednou. Teď už bylo nad slunce jasné, že neudělala chybu, byl v tom úmysl.

Sherlock musel potlačit nával emocí. Nemohl určit ten pocit, ale byl si jistý, že si tohle nemůže dovolit cítit. Začal panikařit a přerývaně dýchat.

"Nejspíš je jen zmatená," vykoktal ze sebe. "Četl jsem, že může trvat až několik měsíců, než děti začnou rozpoznávat tváře rodičů z dálky, takže je to normální, že…"

"Ale ona se nespletla," přerušil Sherlocka John jemně. Detektiv se zamračil, že by nepochopil něco, co bylo jasné i pro šestileté batole?! "Myslím, že má naprostou pravdu."

Oba muži se na sebe podívali. "Cože?" špitl detektiv.

"Ty ses vždy staral o Rosie už od doby, kdy se narodila, i když ne vždy obvyklým způsobem," začal s vysvětlením John a pečlivě přitom volil slova. "Pomáháš ji vychovávat už od doby, kdy Mary zemřela. Velmi ti na ní záleží. Si pro ní stejně otcem, jako jsem já. Myslím, že mohu říci, že jsme teď oba její otcové."

John si najednou vzpomněl na jednu jejich blonďatou klientku, která již něco podobného před časem zmínila, tenkrát tomu nevěnovali moc velikou pozornost, ale teď když sama jeho dcera vlastně navrhla tuto myšlenku, zdálo se mu to tak přirozené a správné.

To bylo možná snad poprvé v životě, kdy velký Sherlock Holmes oněměl, zmítán v pocitech pro jeho srdce a mysl tak příliš abstraktních.

John zvedl Rosie a pomalu ji položil na pohovku. "Asi bychom se měli o prvním Rosieniném slovu zmínit," pravil.

"Hmmf?"

"Myslím, na blogu. Lidi si to rádi přečtou."







Poezie Pauly Nancy Millstone - Strom nehynoucí lásky

4. května 2017 v 15:52 Moje povídky

Strom nehynoucí lásky


Za slunka dopoledního,
mám ve svém plánu,
koupit jásavé balónky
a dlouhé úzké provázky.

Poté je všechny nafouknu,
najdu si osamělý strom,
kterému nebudu moci odolat,
a tak ho budu uctívat.

Ozdobím jeho větve
ve větru vlajícími balónky
barvami mé nehynoucí lásky.