Nejtěžším zločinem je promrhaní svého života a trestem za to je smutek a prázdnota v srdci.

Listopad 2017

Děsivé hlubiny internetu – Covery

25. listopadu 2017 v 19:48 Odborné práce

Děsivé hlubiny internetu - Covery


Covery jsou ve své podstatě obaly knih, a teď si možná někteří z vás říkají, proč takové to téma jsem se rozhodla vložit do mé článkové série "Děsivé hlubiny internetu", protože jak již sám název napovídá, tato série se točí kolem amatérských pisálků na internetu, jejich dotazů, chyb, neznalostí, ale povídky na internetu přeci nepotřebují žádné obálky, nemají přeci desky, které je třeba ozdobit… No, ve své podstatě máte pravdu. Většina webů pro pisálky, nic takového nemá, problém je to slovíčko většina. Některé ojedinělé weby například Wattpad umožňují k povídce vložit takové malé obrázkové ikonky, podobně jako tomu třeba je na Youtube s vkládáním miniatur k videím.

Malé ikonky, doprovodné obrázky a takové grafické vodítko se zdá jako fajn nápad a oživení uživatelského prostředí webu pro pisálky, knížky mají také své obálky, tak kde je onen problém? Problém může vznikat, když se většina čtenářů i autorů neřídí úslovím: "Nesuď knihu podle přebalu." Takový pěkný cover dokáže přitáhnout oko čtenáře v moři dalších děl a pomůže v propagaci, o tom žádná. Nicméně ve facebookových skupinách se již občas objevuje to, že se autoři předhánějí v tom, kdo bude mít hezčí obálku. Mudruje se jaký cover je dobrý, který moc neupoutá pozornost a příspěvky s dotazy: "líbí se vám cover?", se množí a množí. Jako by šlo více o grafiku těchto ikonek, než o to samo literární dílo jako takové. Někteří autoři méně třeba graficky schopní si dokonce najímají jiné, aby jim pomohli s tvorbou těchto malých obrázků, jenž přilákají čtenářovo oko.

Je to ovšem správně? Jsou covery skutečně tak důležité? Je lepší si ho udělat sám/sama, nebo si ho objednat u někoho zkušeného? A co vidím jako základní a důležité body, které by měl dodržet každá dobře udělaná taková to obálka k literárnímu dílu?

Komentář 1.:

A už zase se tu řeší covery, asi tak po milionté... Téma, které snad nikdy neomrzí a ke kterému jsem se již několikrát vyjádřila. Napsala jsem, že cover k povídce je rozhodně dobrá věc pro propagaci dílka, ale neměli bychom soudit knihu podle jejího obalu. Jsou tu i jiné věci, po kterých se čtenář může podívat a říct si předem jestli daný příběh zkusí, jako je například: anotace, název povídky, autor (pakliže od něho čtenář třeba již četl něco jiného), žánr (člověk, který si chce přečíst sci-fi, sci-fi asi nebude hledat pod kategorií romance), nebo pokud je to FF, tak hraje roli z jakého je povídka fandomu. Na Wattpadu je několik autorů, které mají úspěch a přitom jejich covery nejsou nijak převratně graficky řešené a nádherné. Nuže však dobrá, někdo je perfekcionista a chce mít dobré vše, jak příběh, tak cover... nebo ho prostě baví i hrát si s grafickou stránkou věci, proč ne.

Dovolím si ovšem drobnou kritiku tady lidí, kteří hodnotí estetickou stránku přebalů k příběhům. Jistým způsobem chápu ty lidi, kteří jsou nejistí a když vytvoří nějaký cover ke své povídce, ptají se tady ve skupině: "Zaujalo by vás to?" Jaké ovšem odpovědi se jim dostane? Někdy je to fajn a rady jsou skutečně přínosné. Někdy se ovšem se komentující lidé zde dostávají do sporu. Jeden cover je pochválen zatím, co v sobě má podle mého základní chyby (má špatnou velikost, jak píšeš, obrázek je z google a na Wattpedu do coverů byl použit nejméně 100x, název povídky není čitelný a podobně...), druhý cover je naopak brutálně strhán, ač alespoň tyto základní parametry splňuje, a měl by tedy čistě teoreticky být na tom lépe. Jediné, co mi z tohoto vyplývá je to, že co člověk, to názor a jiné priority na to, co je na tvorbě coveru důležité.

Dost často se také stává, že ti, kteří komentují a strhají něčí cover, nabídnou možnost, že by daný autor si mohl od někoho cover k povídce nechat udělat. Ponechme variantu, že jsou to lidi arogantní a chtějí mít jen "zakázku", řekněme, že všichni jsme tu kamarádi a s ostatními to myslíme dobře (alespoň já ano)... Pak se taková varianta jeví jako hezké řešení pro nějakého autora, který nikdy nepracoval s jakýmkoliv grafickým programem a chce přitom mít vše pěkné a hezké, dokonce i ten cover. Koneckonců kolik profesionálních autorů knížek tvoří jejich grafické řešení, kolik z nich vytváří jejich přebaly? Na druhou stranu, možná by také bylo fajn ocenit, když autor vytvoří povídku i cover... obojí. Na všem pracoval a nenechal část na nikom jiném, je to celé jeho. Má to přeci svoji hodnotu a kouzlo, je v tom jistá komplexnost. Autor je většinou ten, který zná nejlépe své dílko, a tak by mohl také vědět, co je k jeho tvorbě nejvýstižnější. (Nedej bože, když autor coveru si dané dílko ani nepřečte...) Myslím si, že na tohle se docela dost zapomíná.

Proto, to vidím tak, že není hanba někoho pověřit pro to, aby vám vytvořil cover, ale také není špatné, když to člověk zkusí sám.

Komentář 2.:

Osobně se domnívám, že covery jsou dosti přeceňované. Ale když už tak dle mého názoru k základům dobře udělané obálky patří: a) správná velikost, b) čitelnost textu (názvu díla), c) text by měl být ve fontu, který podporuje českou diakritiku (pokud se jedná o český název) a za d) pokud použije autor nějaký obrázek či fotku, měla by mít nějaké slušné rozlišení (žádný rozpixelovaný blivajz). Cover se může skládat z povedené koláže složené z několika fotek či obrázků v nějakém grafické slušném programu jako je Photoshop či Gimp, ale není to nezbytností. Klidně to může být hezká fotka či obrázek a k tomu text, když se dodrží ony 4 body... i to třeba může být jen text na jednolitém barevném pozadí.









Poezie Pauly Nancy Millstone - Dítě v srdci

17. listopadu 2017 v 20:13 Moje povídky

Dítě v srdci



Ach ano, bylo mi vytčeno,
že mé umění je pouhou hrou.
Kde je ovšem napsáno,
že tohle je cestou nesprávnou?


Óóó, kdo jsou ti dospělí?
Vždyť i ti se rádi pobaví!
Proč jste to dostatečně neocenili?
Vzpomeňte na své dětství!


Každý z nás je velkým dítětem,
které je vystaveno starostem,
a tak čas od času laboruje s útěkem.









Kotletky na smetaně

10. listopadu 2017 v 10:59 Recepty

Kotletky na smetaně



Steak with blue cheese by jajafilm


Seznam ingrediencí:

  1. vepřová kotleta
  2. smetana ke šlehání
  3. sůl
  4. pepř
  5. brambory, nebo krokety
  6. + přísady dle libosti (buďto za A) jen s nastrouhanou nivou, nebo za B) místo nivy: rajče, cibule, paprika, šunka, jiný sír a jiné koření)

Postup přípravy receptu:


Varianta A)
Kotletu naklepeme, osolíme a opepříme. Nastrouháme nivu. Vložíme kotletu do pekaře, posypeme onou nivou. Zalijeme smetanou. Dáme do trouby zapéct 200 °C na 20 minut.
Jako přílohu můžeme uvařit brambory, nebo krokety.

Varianta B)
Kotletu naklepeme, osolíme, opepříme, a když tak i okořeníme třeba sladkou papriku a kari. Omyjeme a nakrájíme cibuli a rajče. Vložíme kotletu do pekaře, posypeme cibulí a přidáme plátky rajčete (můžeme k tomu dát i sír, nebo šunku). Zalijeme smetanou. Dáme do trouby zapéct 200 °C na 20 minut.
Jako přílohu můžeme uvařit brambory, nebo krokety.

Chycen do pavoučí sítě (FF Spider-Man animovaný seriál 1994)

1. listopadu 2017 v 20:15 Moje povídky


Chycen do pavoučí sítě

(FF Spider-Man animovaný seriál 1994)



J. Jonah Jameson lítal ve své kanceláři ode dveří ke svému pracovnímu stolu, od stolu krátký úsek na židli, od židle na lustr a pak zase zpátky. Ničemu nerozuměl a byl vyděšený k smrti. Netušil, jak se mu to mohlo stát, jaký šílenec ho proměnil v mouchu a proč, jen si zoufale přál, ať tento Kafkovský žert skončí. Chtěl být zpátky člověkem, zaníceným šéfredaktorem těch nejpopulárnějších novin ve státě.

Zavrzání dveří, někdo vešel do jeho kanclu. Byl to vytáhlý hnědovlasý muž, jemuž mohlo být něco málo přes dvacet. Na sobě měl džíny, černé tričko, košili a v ruce držel jakési fotografie. Peter Parker nerozvážný a možná trochu nezodpovědný, přesto ovšem jinak celkem fajn klučina, o kterého se Jameson otcovsky staral od chvíle, kdy tento hoch poprvé překročil práh této pracovny.

Jameson se k Peterovi nadšeně rozletěl jako ke své záchraně, ke svému slunku naděje. Mladík ho ovšem nepoznal. Jednou rukou se pokusil mouchu odehnat, a tak se mu povedlo nebohého šéfa nabrat a odmrštit ho až do protějšího rohu místnosti, kde ho zastavilo až cosi pružného a lepkavého.

Hoch se rozhlédl po místnosti, přešel ke stolu a položil na něj ony fotografie. Poté zamířil zpět ke dveřím. Jameson se za ním chtěl vydat a zkusil se k němu opět rozlítnout, ale ta divná lepkavá věc ho držela. Co to jen bylo zač? Redaktor Daily Bugle se konečně pořádně rozhlédl.

Ocitl se uprostřed pavučiny. Byl lapen! Prudce se mu rozbušilo srdce. Zoufale se pokusil vyškubnout, ale čím více sebou vrtěl, tím byla větší šance, že na sebe upozorní majitele sítě. A taky že ano! Na pravém konci toho lepivého slizu se již objevil pavouk. Ne, stál tam Spider-Man, ve svém červenomodrém trikotu a s rukama v bok. Bůh, tak tohle byl Jamesonův konec! Zatraceně, kde jste kdo, pomozte té ubohé mouše!