Nejtěžším zločinem je promrhaní svého života a trestem za to je smutek a prázdnota v srdci.

Děsivé hlubiny internetu - Slash povídky

16. ledna 2018 v 12:56 |  Odborné práce

Děsivé hlubiny internetu - Slash povídky




Slash povídky též takzvané yaoi, shounen-ai, či yuri, zkrátka povídky s homosexuální tématikou, nebo ještě obecněji LGBT povídky s tematickou sexuálních menšin. Poslední dobou se s touto kategorií roztrhl doslova pytel a lze na ně narazit při hledání nějakých literárních děl téměř všude po internetu.

Někteří těmito povídkami pohrdají, jiní je milují a nedají na ně dopustit. Odpůrci této literatury, pokud pomineme ty, kteří nejsou prostě tolerantní k této menšině a domnívají se, že romantický vztah dvou lidí stejného pohlaví je špatný, argumentují nízkou kvalitou těchto příběhů, neoriginalitou a tím, že velmi často tyto povídky píší mladé slečny, které s ničím takovým zkušenost nemají, a tak píší hlouposti.

Jak jistě ovšem víte, tak má maličkost k odpůrcům tohoto druhu děl nepatří. Naopak sem tam si celkem ráda něco takového přečtu i dokonce napíši. Proč? Co vede lidi, kteří ani nejsou z LGTB komunity k tomu, že takovéto příběhy mají rádi?


Komentář


Mě osobně kategorie LGBT přitahuje ne tak ta romance jako taková, ale spíš ty sociální a psychologická témata, která se s tím mohou snadno vázat (téma identity, sexuality, náboženství, vnímání lásky, diskriminace, homofobie a mnoho dalších... s tím vším se dá slušně "vyhrát" a rozebrat to)... A stejně tak mě baví třeba u FF ten komický nebo tragicky-komický prvek, který může z jistého shippování vyplynout.

Jinak také láska má mnoho podob a žánr romancí je oblíben asi obecně. Je jistým způsobem často fuk jestli to je G/G, B/B, nebo G/B, pakliže je zajímavý děj, postavy jsou pěkně vykresleny, jedná se o příběh bez "chib" a je dostatečně napínavý. Většina oněch odpůrců těchto povídek, pakliže se nejedná přímo o lidi, kteří nemají rádi LGBT komunitu, argumentují, že právě povídky o homosexuálech, jsou často nekvalitní... a že "samozřejmě pro ti těm kvalitním nic nemají". Avšak asi na to neexistuje (nebo alespoň o ní nevím) nějaká studie, statistika, která by porovnávala mezi sebou žánry, kategorie a témata, co se týká procentuální kvality tvorby autorů na internetu. Takže je to více méně nějaký pocit, který může být stejně tak pravdiví, jako klamný. To samé můžeme prohlásit o jakékoliv jiné kategorii a bylo by to asi tak zhruba stejně prokazatelné. (Například já nemám v oblibě upíří a vlkodlačí povídky z naprosto stejného důvodu. Mám pocit, že většina z nich jsou nekvalitní a že je jich hromada... ale pocit je jen pocit. Nic prokazatelného, nic směrodatného.)

Ano, argument "nemůžeš psát nic, co jsi nezářila/nezažil" je hloupost. Zkušenost autora se světem je důležitá. Autor do díla dává své myšlenky, díky jeho zážitkům, může dílko i smyšlené působit realističtěji… a tak dále a tak dále. Nicméně myslet si, že dobrý autor je jen ten, který píše podle svých osobních zkušeností, že autorka nemůže napsat dobrý román v mužské ich-formě, je podle mého názoru blbina. Za prvé bychom tady na internetu četli pomalu jen samé školní romance a jiná témata z běžného života, které by nám po čase začala lézt na nervy. Nicméně půjdu ještě dál. Je to pohled na literaturu: "to co je reálné je dobré, to co není, je nízké a zbytečné", což v extrémní formě může znamenat, že správně jsou jen historické publikace, životopisy a podobně, a fantasy a sci-fi je nesmysl, v méně extrémním případě se setkáme s kritikou za naše schválné přehánění u charakterů postav, nebo situací, kritika, jenž tak ignoruje to, co nám dala avantgarda a celé 20. a 21. století. Chci říct, že dílo se nemusí řídit úplně realitou, ani běžným uvažováním o světě, aby bylo kvalitní. Samozřejmě že i sci-fi, fantasy i absurdní dramata jistým způsobem popisuje náš svět, protože prostě vždycky nějak těžíme z toho, co je v nás a z okolí, ale je na nás, jestli nakreslíme tím pádem abstrakci, nebo přímo reálně, co vidíme.

Jak napsal sám Aristoteles v své Poetice: "Epika i básnictví tragédie, rovněž i komedie a dithyrambická tvorba a většinou i hra na píšťalu a na kitharu, to vše je vcelku napodobování…" Podle Aristotela to však neznamená, že nejlepší umělec je ten, který perfektně umí napodobit realitu, ale podle něj básník stejně jako malíř může zobrazit danou věc realisticky, nebo idealizovat, popřípadě karikovat. "Umělci zobrazují činné lidi, a ti jsou nutně buď dobří, anebo špatní. Vždyť povaha je takřka vždy dána tím, tj. co do povahy se všichni od sebe liší špatností a cností. Proto je zobrazují buď lepší, než je známe, nebo horší, anebo právě takové." V Aristotelově pojetí tedy umělec vázán na skutečnost jen do určité míry, avšak s důrazem na logiku děje.

Jistě by také měla fungovat nějaká intuice a selský rozum, když autorka/autor napíše blbost… Například (ehmmmf… nic mě nenapadá), že "jeho penis byl jako maják v rozbouřeném oceánu", a nebude se jednat o nějakou absurdní komedii/parodii, tak se vám všichni vysměju a budu si klepat na čelo. Což ovšem není záležitostí jen gay povídek, ale i celkově erotiky jako takové a můžeme to vzít i plošně na všechny povídky (nebudeme u detektivky psát o jedu, který nevíme, jak funguje, a nedohledáme si to). A to je zase to… pokud nemáme s něčím zkušenost, ale chceme danou činnost/věc popsat realisticky, pak je tu ona druhá možnost, nastudovat. Pokud řekneme, že se všichni snažíme, nejsme líní, a co nevíme, dohledáme, pak největším problémem je tedy nezkušenost. Začínající autoři mnohdy neví, kde je hranice, co si mohou dovolit a co již ne, kde mohou vařit z vody a kde ne. (Já to možná také nevím, ale doufám, že alespoň snaha se cení…)

Takže zase zůstaneme na tom, že nekvalitní díla dělají nezkušení autoři... a nezkušení autoři potřebují praxi, aby se stali zkušenějšími a lepšími. Zajisté by mohli psát pro praxi do špalíčku, ale to by nedostali na svá díla žádnou reakci a posouvali by se tak v tvorbě velmi pomalu… A každý někde začíná.

Dále bych to mohla rozebírat, že některé povídky jsou hodně "jen o tom jednou", přímo bychom to mohli označit za porno… a porno je porno, a jako takové je někde hodně dole (pro některé dole až v pekle) v žebříku "literatury" (pokud se tomu vůbec dá říct literatura). Avšak zase po několika odstavcích bych narazila na ten samý fakt, že tohle není jen záležitost některých povídek s tématikou LGBT, ale obecně erotických a romantických povídek jako takových… A viz o jeden odstavec nahoru.

A co tedy mohu říci na závěr jako nějakou pěknou tečku? No, asi pouze již jen to, že od doby, kdy jsem tak nějak sem tam začala nějaký tyto povídky číst (navzdory tomu kolik těch povídek bylo špatných) i psát, tak jsem možná daleko tolerantnější. A o to v literatuře jde, aby čtenář prošel nějakou katarzí a stal se lepším člověkem… ne?









 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama