Nejtěžším zločinem je promrhaní svého života a trestem za to je smutek a prázdnota v srdci.

Březen 2018

Veselé historky z pekla - Shozený věšák

29. března 2018 v 18:30 Moje povídky

Shozený věšák



Ahoj, mé jméno je Dominika Nováková, jsem ve znamení ryby a je mi 25 let. Mám přítele Vladimíra a studuji v Praze konzervování a restaurování uměleckých děl, což je děsivý obor, který je rozdělen mezi několika institucemi. Mezi naší školou, voškou ve Světlé nad Sázavou, AVU, nebo i škola spolupracuje s některými restaurátory, takže studenti v rámci výuky můžou nabrat zkušenosti přímo od profesionálů z oboru. To zní jako fajn věc, škola snů, že?! Ne ovšem pro moji jedinou spolužačku a spřízněnou duši v tomhle bahně, Jaroslavou Kladkovou.

Ne všichni odborníci totiž asi zrovna chtějí studentům pomoct, protože přeci jen, co kdybychom je pak nahradili, a také ne všichni se umějí k ostatním lidem a ke studentům chovat vstřícně. Koneckonců, tento obor není o komunikaci s ostatními, ale spíše je člověk zavřený v nějaké laboratoři a slepuje kousky hlíny nebo skla k sobě. Jedna z osob, která nás měla na starosti, byla zrovna takový typ. Věčně náladový člověk s mírnou obsesí na modrou. Vážně, vše v její laboratoři bylo modré, až na jeden ohavný dřevěný věšák u schodů.

Tento věšák již neměl jednu nohu a pravidelně byl ověšen takovým množstvím kabátů, že se nahýbal už jenom při pouhém závanu větru. Byla jen otázka času, kdy kolem něho někdo projde a on spadne z těch schodů dolů. Problémem bylo to, že tím, komu se to stalo, byla Jaruš. Studentka, kterou naše odbornice na keramiku v modrém měla nejméně v oblibě a pravidelně si na ní vylévala svoji zlost.

Stalo se to jednoduše. Jednou ráno Jaruš přišla do laborky, pozdravila, otočila se, aby zavřela za sebou dveře, a závan větru udělal své. Věšák se zřítil po těch třech schodech dolů a upadla mu další noha. Přísahám, že jsem na vlastní oči viděla, že se Jaruš toho věšáku ani nedotkla. To však nehrálo nejmenší roli. Neštěstí již bylo na světě a majitelka věšáku byla bohyní odplaty.

"No, to snad ani není možný! Sotva, ty ničemo, přijdeš, tak je průšvih. Takové nemehlo jsem tu snad ani neměla! A to chceš být restaurátorka?! Pro to, abys něčím takovým byla, tak musíš být pečlivá, opatrná... a v tobě není ani špetka pečlivosti a opatrnost!" rozkřikla se na Jaruš, než se má spolužačka vůbec stihla nadechnout k omluvě.

V tu chvíli, když jsem pozorovala, jak se obličej mé jediné spřízněné duše v tomhle pekle mění z překvapení na úděs, pak na nenávist jak k sobě samé, tak k restaurátorce, a nakonec její výraz zůstává prázdný ve světle poražení, napadlo mě, že by mě má kolegyně mohla opustit. A také ano, několik měsíců po tomto incidentu se mi Jaruš doznala, že v tu chvíli měla chuť říct, že žádnou restaurátorkou být nechce, otočit se na patě, odejít a nikdy víc se ve škole neukázat.

Věšák se nakonec opravil a paní "modřenka" nakonec ani po Jaruš nechtěla opravu zaplatit, dokonce bych řekla, že měla trochu černé svědomí, protože pak se k nám chovala mileji. Naneštěstí pro ni Jaroslava Kladková evidentně není osobou, která by jen tak zapomněla.










The real FBI 06 - The secret

22. března 2018 v 18:08 Překlady/Translations

The secret



When Morgan arrived back at the FBI headquarters, where he again had a meeting with the rest of the team, who also ended up with a very tough case, Morgan was very tired and didn't have the slightest desire to talk his friends and colleagues. Actually, he didn't want to talk to anyone. He had a confusion in his mind: demons, strange rituals, owners of the haunted house, and other people in the amusement park, who looked younger than they were be and have superhuman power, suicide, and resurrection between the living, unicorn's horn and hunters, all of which was incredible, but real and for one person it was a little too much. Derek Morgan knew that the only person with whom he could talk about supernatural world, will be only Garth, that was the reason, why he had taken a number from him when they were saying goodbye. He will have to live with the feeling that there is something worse and darker out there in the shadow than he has ever seen at work, and he will not be able to tell about it to his colleagues and friends.

"So, nothing special happened?" Hotch said after he had read Morgan's report, when he had our agent called to his office.

"Yes, I didn't find an unknown caller. He probably lied about his intentions, and with regard to those missing people, the local police arrested three amusement park employees who later admitted the crime in custody," Morgan shrugged innocently.

Hotch raised one eyebrow in a gesture of extreme suspicion. "That's true except that the suspects were found in that haunted house along with another victim, all unconscious," Hotch said.

"Do you think the unsub is still at large?" Morgan pretended to be uncomprehending and innocent, even that he was lying to his boss and his friend and that was heartbreaking.

"No, because I know if it was like that, you wouldn't have left it that way, you wouldn't have left the amusement park, if the people around you were still in danger. No, I think there's something you didn't tell me," Hotch explained his suspicions.

"What... No!" Morgan immediately denied it, too fast to speak the truth. Hotch sighed.

"Morgan, I'm your boss and you my subordinate, but I was hoping we were good friends too. What happened, didn't you write in the report? What happened, what don't you want to tell me? We're the Morgan team and I need to know you don't lie to me and I can trust you," Hotch stammered, but not emphatically, he didn't want it to be like with Elle.

Our FBI agent took a deep breath. "Hotch, you know that you can rely on me. Sinners are caught, no one else died. Everything is fine, you don't need to hear more information. Don't make me to tell you the details."

"But why? If I should trust you?!" Hotch didn't understand.

"Because some things can't be explained, if one isn't able to see it," Morgan said, and with that he went out of the Hotch's office, and he expected that next day will be fired from work, which would be a certain way of curse but also deliverance. But nothing like that happened. Hotch it for some reason he decided to let it be as if nothing ever happened...

... But it happened, so the FBI suddenly had an agent who was fully aware of how various forms evil has.


The end










Utajený sňatek

15. března 2018 v 18:13 Moje povídky

Utajený sňatek




"Dnes ministr kouzel podepsal nový zákon o manželství. Nařízení nabyde platnost dne 6. září roku 2000, což znamená, že do té doby každý čaroděj a čarodějka, kteří jsou plodní a jejichž věk se pohybuje od plnoletosti ke stovce, musí být ženatý/vdaný. Speciální výjimky budou udíleny a schvalovány samotným ministerstvem a specificky posuzovány případ od případu. "Nikdo si ovšem nesmí myslet, že se tomuto zákonu vyhne a výjimka mu bude udělena jen díky jeho kladnému zapojení ve válce, či nějakému společenskému postavení," pravil nám sám ministr Kingsley Pastorek s naprostou vážností a je tedy zřejmé, že je toto ustanovení myšleno plošně a navzdory tomu, jak moc je tento zákon již před jeho platností nenáviděn, nebude jednoduché mu ujít," přečetla Ginny, již potřetí, část článku z Denního věštce a odložila noviny na stolek vedle sebe. "Svatbu jsme naplánovali na 31. srpna. Pro nás to není veliký problém, stejně jsme se s Harrym chtěli vzít, i když toužím po tom, aby to nebylo za takových okolností. Takto se do toho cítím tak nějak donucena okolnostmi," povzdychla si a zrzavé obočí svraštila nevědomky k sobě ve spravedlivém rozhořčení.

"Chápu, jak to myslíš. Je to odporný zákon. Prý aby se vyrovnal stav populace, protože ve válce bylo prolito až moc mladé kouzelnické krve. To nemohli vymyslet něco méně drastického a upřímně i účinnějšího, třeba finanční pobídky od státu při založení rodiny, nebo zákaz antikoncepčních lektvarů?!" souhlasila se slečnou Weasleyovou její o rok starší kamarádka a strčila si přitom jeden hnědý pramen svých vzpurných vlasů za ucho. "Tohle vžene spoustu lidí do nešťastného vztahu a vzejdou z toho jen problémy. Nechce se mi ani pomyslet, jak toho využijí bývalí Smrtijedi, pedofilové a jiné zlé a duševně choré existence," odplivla si Hermiona znechuceně.

"Ano, děsivé," přikývla Ginny. "Bohužel to jde asi mimo nás a nic s tím nenaděláme. Tedy doté doby, než povýšíš a staneš se ministryní ty," nakonec se zrzka škádlivě usmála. Bylo to žena poměrně veselá a dlouho se nevydržela nad něčím durdit.

Starší čarodějka si však stále zachovávala svoji rozmrzelost. "To bychom se ovšem načekaly. Já tedy doufám, že tahle hloupost bude zrušena daleko dříve a bez mé pomoci!"

"Koho si hodláš vzít? Rona? Vím, že jste se pohádali, ale když je tady ten zákon, snad byste to dokázali překonat," pokusila se jí Ginny předhodit svého bratra. Ron a Hermiona byli stejného věku, byli přátelé, znali se od dětství a jeden čas po válce spolu i chodili. Nejednalo se o špatnou volbu, lepší než si vzít někoho úplně cizího. Navíc slečna Weasleyová by byla z takové švagrové nadšená, nemohla si představit jinou ženu, kterou by ve své rodině uvítala raději.

Její nejlepší přítelkyně to ovšem odmítla: "Nemyslím si, že je to dobrý nápad. Jsou mezi námi věci… které… nedá se to tak lehko překonat. Odpustila jsem mu a stále ho mám ráda, ale jen jako svého kamaráda. Je mi líto jeho situace, ale jsem si jistá, že určitě brzy najde tu pravou. Je to poměrně zdatný kouzelník, bystrozor, takže má slušný plat, a není nijak zvlášť nepohledný."

"Aha," hlesla Ginny smutně, ale svého tématu se nevzdala. "Co budeš tedy dělat?"

"Nic," pokrčila rameny Hermiona a zahleděla se nezaujatě z okna svého poměrně prostorného domu. Nebe ten den bylo téměř bez mráčku a bohužel pro ni, stále také bez sovy, která by se ladně snášela dolů s poštou.

"Nic? Domníváš se, že ti ministerstvo přeci jen udělí výjimku?" nechápala opět zrzka.

Starší čarodějka se na svoji kamarádku otočila a nervózně si skousla dolní ret. Jednou na to muselo dojít, že? Nakonec by na to přišli tak či tak. Jen bude muset vzdorovat té nepříjemné lavině dotazů, překvapení… Chtěla se tomu vyhnout, doufala zoufale a naivně, že z toho nakonec vykličkuje, bez toho, aby to kdokoliv z jejích přátel věděl! No, žádné takové štěstí! "Nemusím si podávat žádost o výjimku ani si nikoho vzít. Ne, protože já už dávno vdaná jsem."

"Cože! S kým!" vypískla okamžitě Ginny a vytřeštila na brunetku oči. Její překvapení bylo až groteskní. "Proč si nás nepozvala na svatbu?! Jak to, že o tom nic nevím? Jak? Kdy?" začala ze sebe zrzka chrlit, než ji starší čarodějka zastavila gestem ruky.

"Stalo se to ještě za války, ale nepředstavuj si nic romantického. Nebyla v tom láska, touha a tenkrát ani respekt. Bylo to z podobné nutnosti, jako budou dohnáni mnozí jiní díky tomu zákonu. Šlo o strategický tah," přiznala pomalu brunetka a mladší žena na ni upřela zoufalý pohled. To přiznání se jí moc nelíbilo. Hermiona ovšem pokračovala dál. "Byla jsem čarodějka z mudlovské rodiny, která byla velmi blízko Harrymu, a to ze mě dělalo ohroženou ženu číslo jedna. Můj původ nebyl žádoucí a dostat zrovna mě, znamenalo ranit Chlapce, který přežil. Ochránit někoho jako já bylo daleko složitější než Lenku, či tebe, kvůli mé rodině. Já nežila s lidmi, kteří měli moc vzdorovat Smrtijedům nebo v domě zabezpečeném kouzly. Ráda bych řekla, že jsem se dokázala a dokáži ochránit sama. Nicméně pravdou je, že jen v Bradavicích jsem byla obklopena ostatními kouzelníky a mohla jsem kouzlit, ale co o prázdninách do doby, než jsem byla plnoletá?"

"Ale neplnoletí přeci můžou kouzlit v sebeobranně," namítla její kamarádka.

Na to si ovšem Hermiona jen sarkasticky odfrkla. "A dopadnout jako tvůj nastávající před pátým ročníkem? Vím, že není žádná primadona a že jeho život nebyla procházka růžovou zahradou, ale bez urážky, něco mi říká, že kdybych byla na jeho místě já, spravedlnosti bych se nedočkala."

"Dobře, nerada to přiznávám, ale to máš zřejmě pravdu," musela Ginny se starší čarodějkou neochotně souhlasit. "Nicméně i tak, to jsi nemohla třeba zůstat celé ty prázdniny u nás? Jsem si jistá, že mamča s taťkou by proti tomu nic neměli. Naopak byli by nadšený, už takhle tě považují za svoji. Tomu prostě nerozumím. Navíc jsem tak trochu dotčená, že jsi nám o tom nikdy neřekla." To byla lež. Slečna Weasleyová nebyla trošku dotčená, slečna Weasleyová byla hodně dotčená. Byla rozžhavená do běla, ale snažila se na sobě nedat nic znát.

"To by nepochybně byla méně drastická a příjemnější varianta, kterou bych uvítala všemi deseti. Avšak Brumbál si vzal do hlavy, že by to nemuselo být dost. Proč vás obtěžovat, když mi mohl zařídit takovou ochranu, která by mi zajistila to, že Voldemort si bude myslet, že jsem mu daleko víc užitečná živá, zdravá a po boku Harryho Pottera."

"U Merlina!" vyhrkla zděšeně Ginny a rukou si zakryla ústa, jako by se svého výkřiku sama lekla. "Donutil tě si vzít někoho, kdo sympatizoval s tím vrahem!?" došlo jí.

"Nebuď hloupá, samozřejmě, že mě neprovdal za někoho, kdo by nebyl na naší straně. Je však pravda, že ten hadí ksicht mému manželovi věřil a domníval se, že si mě vzal proto, aby se mnou manipuloval, a tak se dozvěděl plány Řádu i naší zlaté trojice. Za sňatek bez lásky a podřadné informace, které byly temné straně tak užitečné, asi jako je užitečná kouzelníkovi zlomená hůlka, jsem dostala relativní bezpečí a tu nejlepší možnou ochranu, kterou jsem mohla mít," uvedla to celé brunetka na pravou míru. Slečna Weasleyová se usmála, její kamarádka sice několikrát řekla, že její manželství není ideální, ale neznělo to tak špatně. Přinejhorším měla někoho, kdo byl dostatečně silný, a schopen čelit Tomu Raddleovi, kdo byl ochotný v nouzi podat dívce pomocnou ruku, bez ohledu na to, co ho to bude stát a kdo byl dostatečně inteligentní, aby mohl hrát takto vysokou hru. "A to je také důvod, proč jsem vám o tom nic neřekla. Nikdy bych vás nezradila, a ani on ne. Ovšem vzhledem k jeho pověsti, navzdory skutečné loajalitě, riskovala bych vaši důvěru."

"To není pravda, kdybys nám to všechno vysvětlila, pochopili bychom to," oponovala Hermioně zrzavá čarodějka.

Její kamarádka však opět jen pokrčila rameny. "Možná ano, možná ne. To se již nedozvíme. Nicméně, tak jako tak, mě to moc mrzí. Nevíš, jak to bylo pro mě těžké, to celou dobu tajit." Na to Ginny vyskočila z červeného křesla, ve kterém se dosud rozvalovala, a brunetku vřele objala.

"Já vím, já vím," špitla starší ženě do ucha, než ji pustila. "Pověz mi však, proč jste se po válce nerozvedli? A proč jsi tedy chodila s Ronem?"

"Nechtěla jsem tvého bratra nějak uvádět v omyl. Bylo v planu, že se rozvedeme, až nebezpečí pomine a udělali bychom tak… Ale já se domnívala, že je mrtvý," řekla Hermiona, zavřela oči, a pokývala hlavou, čímž se pokusila setřást z mysli nepříjemnou představu zakrváceného krku a hnědých až černých zoufalých očí, ze kterých pomalu vyhasínal život.

"Ale teď si myslíš, že mrtvý není," doplnila za ní její kamarádka.

"Nemyslím, já to vím. Včera večer se tady stavil," pravila brunetka a odpudivý obraz v její hlavě nahradila vzpomínka na předešlý večer.

Byla již tma a ona, utahaná, se právě vrátila z práce domů. Málem na něj v reflexu hodila "mdloby na tebe", jak se ho lekla. Seděl tam ve tmě právě na tom stejném křesle, na kterém se před chvílí rozvalovala i Ginny. Jeho pokožka byla stejně bledá jako vždy, ale havraní vlasy měl tentokrát svázané do culíku. Jako vždy byl oblečen do černých hadrů, ale svůj obvyklý hábit tentokrát vyměnil za džíny, lakýrky, sametovou košili a sako - mudlovské oblečení, které z něho téměř dělalo jinou osobu. Na chvíli zauvažovala, jestli nepověsil svoji kouzelnickou kariéru na hřebík, ale to se jí z nějakého důvodu zdálo nepravděpodobné i nepatřičné. Jejich rozhovor byl krátký a věcný. Nic jiného se čekat ani nedalo.

"Přišel jsi kvůli tomu šílenému zákonu?" zeptala se ho, když se probrala z prvního šoku.

"Ano," potvrdil to. "Jak to chceš řešit, už jsi dostala nějaký návrh?"

"Ještě před pár minutami jsem to považovala za problém," odsekla mu. Jako kdyby na tom snad teď, když byl na živu, nějak záleželo.

"Jsem oficiálně mrtvý a ty tím pádem šťastná vdova. Je to pro tebe příležitost vzít si někoho lepšího. Třeba pana Weasleyho, Pottera, nebo pana Kruma… či do koho jsi to byla zakoukaná," pravil svým melodickým hlasem a neubránil se při tom sardonickému úšklebku při zmínce o jejich nejlepších přátelích, jen aby zakryl fakt, že se jednalo o celkem milý návrh.

Hermiona byla nějak skeptická. Jestli jde o tohle, proč za ní přišel? Proč nezůstal v nějaké té své díře schovaný a ona v domnění, že je mrtvý, by si vzala, koho chtěla. Vyšlo by to na stejno. "To je od tebe hezké, ale proč jsi tady?"

"Protože i pro jistého bystrozora Spencera Smitha platí nové manželské nařízení. Tento muž má zvláštní privilegium. Je možné, že se oženil už v květnu roku 1996, anebo si teprve vezme jednu ze svých kolegyň. V takovém případě ovšem bude ochuzen o svoji představu klidného, vyrovnaného, neobtěžujícího a hlavně neviditelného manželství, které jsme spolu sdíleli," přiznal.

"Potřebuješ nevěstu a považuješ za slušnost se mě zeptat jako první" škádlivě se začala culit.

"Potřebuji nevěstu jen pokud mě odmítneš. Ministerstvo ví, že jsme manželé a kdo jsem," zavrčel. Tyto dvě informace však Hermioně stačily, aby to celé pochopila. Pracuje teď jako bystrozor v utajení. Jeho údajná smrt a to, že se celou dobu nevědělo, na čí straně vlastně je, se teď hodí při chytaní posledních přeživších stoupenců Pána zla… a možná nejen to. Ministerstvo ví, že jsou manželé a že on není mrtvý, samo to zinscenovalo. Nicméně, ona oficiálně před zraky veřejnosti nemůže zůstat svobodná. Už předtím málokdo věděl o jejich vztahu, a i kdyby to bylo veřejně známo, i vdovy se musely dle zákona znovu provdat. Nabízel jí pokračovat v tom, co měli a nechá to zapsat do své nové identity. Pokud bude souhlasit, stane se oficiálně ženou bystrozora Spencera Smitha, jeho nového já. Pokud ho odmítne, oba si budou muset hledat někoho jiného.

"Dobře," přikývla.

"Cože?" zeptal se a na jeho, jinak většinou tak nečitelné tváři bez emocí, se mihlo cosi jako překvapení.

"Ráda si vezmu pana Spencera Smitha. Zní jako dobrý člověk," řekla mu své ano, již podruhé. Tentokrát to bylo dobrovolné a upřímné. Nebyla to žádná ošklivka. Její pleť byla čistá, postavu měla akorát, žádná vychrtlina ani "Rubensova kráska". Zuby se jí již také spravily a jediné, co by se někomu nemuselo zrovna zamlouvat, mohly být její vlnité vlasy, které byly spíše jako hříva statečné lvice. Říkalo se o ní, že je nejchytřejší čarodějkou svého věku a měla zajištěnou jistou společenskou úroveň díky svému kladnému zapojení ve válce. Určitě bylo mnoho mužů, kteří na ni pohlédli a mysleli na ni v romantickém duchu. Mohla si vybírat, ale nechtěla. Pravdou bylo, že byla takhle spokojená.

"Dobrá tedy," řekl a lehce si odkašlal. Skrývaná nervozita, dojetí, úleva, něco se v něm pralo. "Zítra ti pošlu sovu s papíry," informoval ji a už, už se měl k odchodu, když ho chytla za předloktí, aby ho zastavila.

"Já…" nevěděla, co říct. "Dávej na sebe pozor. Být bystrozorem je nebezpečná práce."

"Neboj se, ty otravná ženská, mě se jen tak nezbavíš," ubezpečil ji.

"To doufám, nesouhlasím s tím, jen abych si za půl roku hledala někoho dalšího," zasmála se, on na to však nereagoval.

"Nashledanou," rozloučil se a pak zmizel stejně rychle, jako se objevil.

Hermiona se duchem vrátila zpět do přítomnosti ke své nejlepší kamarádce. "Vzhledem k okolnostem mi nabídl pokračovat v našem neviditelném partnerství a já to přijala. Zrovna teď čekám jeho sovu s oddacím listem s jeho novou identitou," pravila, a jako na zavolanou se k oknu snesl výr viržinský s poměrně objemnou obálkou.

Starší žena přešla k oknu a otevřela ho. Poté si od ptáka převzala poštu. Skutečně se jednalo o onen doklad a jen krátký vzkaz s malým látkovým pytlíčkem na drobné šperky.



Má drahá ženo,

zde ti posílám potřebné materiály tak, jak jsem slíbil, a dovolil jsem si k tomu přikoupit i drobnou věc (obsah toho pytlíčku), kterou jsem měl pořídit již tenkrát.

S pozdravem

S. S.



Ginny zvědavě nakoukla své přítelkyni přes rameno, písmo Hermioniného domnělého manžela ovšem rozeznat nedokázala. Paní Smithovou to ovšem nepřekvapilo. Schopnost lhát, balamutit lidi a trocha té paranoie patřily k jeho přirozenosti. Schválně to napsal jiným stylem, než mu bylo obvyklé. Buďto jen tak pro jistotu, nebo tento jeho nový rukopis byl teď součást jeho krytí. Jediné, co bylo bezpečně známé, byla ta dvě protáhlá "S", která se táhla po papíře jako dva hadi, chystající se každého čtenáře uštknout.

Brunetka zvědavě vzala do svých jemných rukou onen pytlíček, rozvázala ho a dvěma prsty v něm zašátrala. Po chvilce z něj vytáhla prstýnek. Jednalo se o jednoduchý černý kroužek, pravděpodobně vyrobený ze skla nebo keramiky. Měl několik dekorativních hran, které se na slunečním světle leskly.

"To se moc nepředal," utrousila zrzka znechuceně a nakrčila svůj drobný nosík, jako by snad přičichla k bombě hnojůvce.

"Ne, ale to nevadí. I tak je perfektní." Možná měla být na něho naštvaná, že na ní šetří, a nekoupil něco, co by se skutečně dalo aspoň vzdáleně považovat za snubák, ale nedokázala to. Jednalo se spíše o symbolické gesto, než co jiného. Bylo to výstižné pro něho, pro jejich očekávání i celý jejich vztah.

"Když to říkáš," rozhodla se slečna Weasleyová do toho dál nevrtat, její nesouhlas na ní ovšem byl patrný. Nelíbilo se jí, že s její nejlepší kamarádkou takto zachází. Možná ten muž byl ochotný Hermionu chránit, ale byl pravděpodobně nebezpečný, nevyzpytatelný a slušné chování a dobré mravy mu evidentně nic neříkaly. Jen hulvát a blb může své ženě po sově poslat oddací list a dát jí takovýto snubní prsten, ještě k tomu se zpožděním.

"Neboj se. Dost pochybuji, že se tu ještě kdy objeví. Patrně o něm uslyším, až se ten blázen někde nechá zabít," pokusila se ji kamarádka uklidnit. Její slova byla drsná, ale tón jemný, prozrazující tak, že navzdory tomu, že paní Smithová svoje manželství bere jako obchod, i tak se jistým způsobem o svého muže stará a z jeho smrti by byla nešťastná.

Ginny si toho ovšem nevšimla. "No, jen aby ses nedivila," ucedila, sama netušíc, jak moc byla její slova prorocká.

Za tři týdny Hermionu Smithovou totiž skutečně znovu navštívil. Celý zakrvácený propadl krbem a ona tak byla po dlouhé době ráda, že se ty základy lékouzelnictví přeci jen naučila. Neřekl, kdo mu to provedl a proč se potřeboval na pár dní skrýt zrovna u ní, ale to ani neočekávala. Pravděpodobně to mělo co dělat s jeho prací, a tedy to bylo přísně tajné. Jen zauvažovala, že pokud se něco později bude opakovat, možná by mu měla do pokoje pro hosty pořídit pár riflí, košil a spodní prádlo. Což se i nakonec stalo poté, co si k ní po půl roce nastěhoval svoji laboratoř.




Tak co, uhodnuli jste a v jakém odstavci?


Veselé historky z pekla - Prázdné lahve ve skříni

9. března 2018 v 11:05 Moje povídky

Prázdné lahve ve skříni



Ahoj, mé jméno je Dominika Nováková, jsem ve znamení ryby a je mi 25 let. Mám přítele Vladimíra a se svojí jedinou spolužačkou Jaroslavou Kladkovou, které je 21 let, studuji konzervování a restaurování uměleckých děl v Praze, ale na řemesla dojíždíme do Světlé nad Sázavou. Tam jsme dva dny, a tak tam i přespáváme, pro studenty sklářské střední a vošky je tam totiž kolej. Právě ohledně ubytování mám přímo hromady historek.

Již když jsme byly u zápisu, tak se Jaruš Kopanové, hrozně protivné báby ze studijního, ptala, jak to tam chodí. Dostalo se jí velmi příjemné odpovědi, že jak ona to má vědět, a že ubytování ve Světlé si to může zařídit, jak chce, třeba tam může přespat na lavičce v parku jako bezdomovec. To musela být pro ustrašenou Jaruš pecka. V parku na lavičce jsme nakonec nespaly, ale za pajsku na noc jsme dostaly pokoj v oddělení pro nezletilé. Že se divíte, proč nejstarší studentky spaly v budově s třemi nejmladšími? Důvod byl údajně ten, že jinde nebylo místo. Jak prosté, milý Watsone. Jen kdyby z toho nevyplývalo spoustu nepříjemných skutečností, jako je například večerka, ale o tom zase někdy jindy.

Pokoj měl napůl rozpadlý socialistický nábytek skládající se ze stolu a jedné skříně, plus tři postele. Úklid měli na starosti studenti, což bych nijak škole nevyčítala, v praxi to ovšem znamenalo, že my jsme trpěly na špínu, prach a mrtvé mouchy válející se na zemi a na nepoužívané posteli, protože s ohledem na to, jak dlouho jsme tam byly a kolik volna jsme měly, jsme vskutku neměly čas si vyluxovat. Co by ale asi tak člověk chtěl za padesátikorunu za noc, že jo... Důležité bylo, že jsme měly kam složit večer hlavy a pro onu socialistickou špinavou skříň jsme si vymyslely nový účel. Stala se naším místem, kam jsme dávaly koš a hromadily vypité flašky od piva. To je dost dekadentní, co?

Nicméně pak přišel den D, konec semestru a naše vystěhování. Bylo za potřebí ten bordel uklidit, vynést odpad a lahve vrátit. Chopila jsem se igelitky s odpadem a Jaruš naskládala do jiné prázdné flašky. Zamkly jsme pokoj a pak jsme se vydaly dolů po schodech z nevyššího patra budovy. Prázdné lahve v tašce do sebe narážely s hlasitým cinkáním, které přilákalo ostatní nezletilé studenty. Bylo naprosto zřejmé, co v těch taškách asi tak taháme dolů. Jestliže na rozdíl od mé kolegyně jsem předtím neměla černé svědomí, protože co je komu do toho, jestli pijeme, když jsme dospělé, tak v okamžiku toho cinkání, jsem ten špatný pocit dostala.

Jedena z těch studentek se naklonila k Jaruš a se spikleneckým mrknutím ji požádala: "Hele nevzaly byste i naše lahve?"

No, tak to vidíte, nezletilci, nevinnost sama! Přeji dobrou noc, sladké sny a nezapomeňte před spaním zkontrolovat své děti, jestli někde neschovávají prázdné lahve od alkoholu a krabičku cigaret!