Nejtěžším zločinem je promrhaní svého života a trestem za to je smutek a prázdnota v srdci.

Květen 2018

Jidášův učeň

31. května 2018 v 10:39 Moje povídky

Jidášův učeň


Vést třídu zaměřenou na obranu proti černé magii nebyla žádná legrace, pokud člověk chtěl být praktickým učitelem a ne jak Dolores Umbridgeová. Znamenalo to naložit si na svá bedra velkou váhu odpovědnosti. Při trénincích a soubojích se holt prostě stávají nehody a kantor má na starosti, aby své studenty co nejlépe ochránil. Harry se domníval, že mu zatím poměrně jde zorganizovat to tak, aby nikomu nehrozilo veliké nebezpečí a zároveň, aby své spolužáky skutečně naučil něco praktického. To však platilo jen do chvíle, kdy se Neville přeřekl a místo obyčejného Rictusempra na Deana hodil cosi jako Yictustempra[1]. Těžko říct, co by se s druhým Nebelvírem stalo, ale přesvědčit se o účincích něčeho takového, Chlapec, který přežil, rozhodně nepotřeboval. Musel jednat rychle a musel svého spolužáka ukrýt za štítem, který odolá i kletbám černé magie - co kdyby Yictustempra bylo něco mocného a děsivého.

Využil toho, že poranění na ruce od té růžové ropuchy mu stále krvácelo a se slovy: Tutela ab sanguine[2], vykouzlil před Deanem obrovský rudý štít, který pohltil Nevillovo nepovedené kouzlo, a pak se v třpytivém prachu rozpadl. "Jste v pořádku?" zeptal se hned poté ustaraně Harry. Avšak ani jeden z jeho kamarádů na jeho otázku neodpověděl, překvapeně na něj jen němě hleděli, jako by mu snad narostla ještě jedna hlava. Černovlasý chlapec s jizvou na čele se zamračil a rozhlédl se i po ostatních. S hrůzou zjistil, že i zbytek členů jejich tajného kroužku stojí s ústy dokořán v naprostém ohromení.

"Páni, to bylo hustý," zhodnotil to jako první Ron.

"Já… já se omluvám… je - je mi to líto," pípl zkroušeně Longbottom. Jeho omluva však téměř zanikla v dalších výkřicích: "To bylo něco!", "Jak si to udělal, Harry?", či "Naučíš nás to, viď?!" Jejich slavný spolužák viditelně zbledl. Až teď si uvědomil, co vlastně provedl.

"Ne, nenaučím," odpověděl na poslední jejich otázku. Najednou si připadal hrozně unavený. "Myslím," prohlásil a opřel se o nejbližší stěnu, "že pro dnešek toho bylo až, až."

Hermiona se zamračila. Colin smutně vydechl. Ginny chápavě přikývla, s tím, že rozumí - Harry musí být po takovém kouzlu vyčerpaný.

"Jak jako, že nenaučíš?" nedal si pokoj Lee.

"Jo, neříkal jsi, že úkolem BA je nás naučit se bránit, tohle je přesně jedno z kouzel, které potřebujeme," přidali se k Leemu i George s Fredem.

"Ne, nepotřebujete!" zavrčel vzdorovitě jejich takzvaný učitel kroužku obranu proti černé magii.

"Další hodina za týden, teď vypadněte!"

"Ale… ale proč?" odvážil se ještě diskutovat Dean, kterého obzvlášť zajímalo kouzlo, jejž ho uchránilo před Nevillovou zkomoleninou, ale to už bylo na Harryho až přespříliš.

"Protože nejsem, kurva, Snape!" zařval tmavovlasý chlapec na celou Komnatu nejvyšší potřeby, až všichni couvli o dva - tři kroky dozadu. Harry James Potter rozhodně nebyl umaštěný profesor lektvarů, Nevillovi však tu samou chvíli proběhlo hlavou, že ti dva si vlastně občas nejsou zas tak nepodobní.

Po takovém výbuchu všem bylo naprosto jasné, že je jejich spolužák prostě toto štítové kouzlo učit nebude, nebo alespoň ne dnes, a tak se začali všichni sbírat a odcházet do svých kolejí. Za chvíli byla komnata až na zlaté nebelvírské trio prázdná. Nastalo dlouhé ticho. I když měli spoustu otázek, oba Harryho kamarádi se báli položit alespoň jednu z nich. Nechtěli ho znovu rozhněvat, nakonec však začal sám.

"Snape si může zastávat názor, že je třeba co nejlépe znát svého nepřítele, aby se proti němu mohl bránit, ale já vás prostě nehodlám učit černou magii," zašeptal téměř neslyšně.

"Co tím chceš říct?" nechápal Ron a Hermiona nadzvedla jedno obočí, což naznačovalo, že jí to již celé touto větou došlo.

"Není to jasné? Nevzpomínáš si, co Harry řekl na začátku v první hodině Brumbálovy armády? Černá magie není černá proto, že kouzlo, které sešleš někomu, či něčemu ublíží. To může způsobit i řada kouzel z čisté, světlé magie. Černá magie je černá protože si žádá především nějakou oběť od kouzelníka, který ji sesílá. Černá magie disponuje kouzly štítovými, či kouzly, které uzdravují. Taková kouzla bychom mohli na první pohled vnímat jako užitečná a mírumilovná, ale ve skutečnosti také zraňují a poškozují," zopakovala téměř slovo od slova a Harry musel žasnout, jak dobře si to dokázala zapamatovat.

"Ano, přesně tak," přikývl. "Mám vás naučit chránit samy sebe, učit vás magii, která sice může pomoci vám chránit někoho jiného, ale zároveň vás sama o sobě poškodí… To by bylo kontraproduktivní. To nehodlám."

Ronovi zrudly uši rozčílením. "Chceš říct," začal a musel se zhluboka nadechnout, "říkáš, že… že to zaklínadlo… to kouzlo, kterým jsi dnes ochránil Deana… to bylo…"

"Ano, černá magie," přikývl hoch s jizvou na čele, až ho to jeho samotného překvapilo, jak klidně něco takového dokáže přiznat.

Zrzka popadl běs. "Jak můžeš! Takovou… odpornou… ty, ty… ty jeden Jidáši! Já ti věřil!" prskal a chtěl se na svého kamaráda vrhnout, ale Hermiona ho zadržela. "Pust mě, pust mě zatraceně! Ten idiot se učí černou magii… po tom všem… možná je ještě větší zrůda než Ty-víš-kdo!"

"Tak já jsem podle tebe zrůda!" zasyčel na oplátku Harry, který byl na slovo "ZRŮDA" díky svým příbuzným naprosto alergický. "To jsem podle tebe jako měl Deana nechat… to jsem ho měl nechat, ať ta zkomolenina ho zasáhne a kdoví, co by se nestalo… měl jsem dopustit, aby se s ním stalo… nevím co, i když znám štít, který by ho mohl ochránit?!" syčel dál tmavovlasý chlapec, až polovina jeho slov vyšla hadí řečí.

"Kluci, no tak, kluci, přestaňte se hádat," snažila se jim domluvit brunetka. "Je jasné, že Harry musí o černé magii vědět víc, pokud musí porazit Voldemorta. Je moudré, že nás ji nechce učit a stejně tak chápu, že pokud zná zaklínadlo, které nás ochrání před našimi nepovedenými pokusy při cvičení, raději ho použije, než aby někdo z nás skončil na ošetřovně. Jistě, černá magie je nebezpečná a může člověka stáhnout na špatnou stranu, ale Harry se určitě nestane černokněžníkem. Viď, že ne."

"Ne, to teda ne!" razantně přitakal Chlapec, který přežil a byl rád za Hermioninu podporu. Na to se i Ron uklidnil.

"Jen mi pověz, od kdy ti už zase dává soukromé hodiny? A co všechno tě učí?" zeptala se Harryho, který v duchu nesnášel, jak jeho nejlepší kamarádka může být až nepřirozeně bystrá.

"Co, kdo dává soukromé hodiny?" byl zase Weasley trošku mimo.

Černovlasý hoch si povzdechl. "Nikdy s nimi nepřestal. Sám jsem se tomu divil. Po tom, co mě naučil Patrona. Domníval jsem se, že bude rád, že jsem to kouzlo již zvládl, on splnil úkol, který mu Brumbál vnutil, a tím to hasne. Přeci jen jsem myslel, že mě bytostně nesnáší, ale asi to tak není úplně pravda. Sám se nabídl, že mě bude učit dál. Slíbil, že mě připraví na to, stát proti Pánovi zla. Nicméně stále je to Snape, takže na mě křičí, uráží mě a někdy mám pocit, že záměrně vybírá ty nejdrastičtější metody, jak co mi vštípit do kebule. S ním to není nic takového jako tady na AB. Usmyslel si, že mě naučí vše, co zná, vše co umí od patrona, obrany proti černé magii, doučování z lektvarů, které nejsou v osnovách, až k černé magii, nitrobraně, manipulaci s lidmi a strategii. Po jeho hodinách si připadám vždy mnohem více zmijozelsky než sem kdy byl," dokončil svůj monolog pochmurně. Byla to taková úleva konečně se s tím někomu svěřit, a když viděl na tvářích svých kamarádů se rýsovat soucit smíchaný s něčím, co by se dalo interpretovat jako úleva, že Harry má ve svém životě přeci něco jako otcovskou postavu a ani si to neuvědomuje, bylo mu o to lépe.


Práce do školy 03

24. května 2018 v 21:28 Obrázky

Práce do školy 03


Opět několik fotek. Tentokrát vytvořeny na zadaná témata: architektura (celek, polocelek, detail), portrét (emotivní, realistický, autorský), krajina (emotivní, realistická, autorská) a zátiší (konstruované, nalezené).



BILLA by jajafilm


Atmosphere of Christmas by jajafilm


Candle by jajafilm


Spaceship by jajafilm


Sunset by jajafilm


K Barrandovu by jajafilm


K Barrandovu 2 by jajafilm


Bird and tomato by jajafilm



Thieves, thieves ... or not? by jajafilm


Photographic abstraction by jajafilm


Please sit down by jajafilm



Determined by jajafilm



Trabant by jajafilm



Dried rose by jajafilm



The crime scene by jajafilm



Barrandov, poetics of panel houses by jajafilm



K Barrandovu 3 by jajafilm



River and willow by jajafilm




K Barrandovu, bridge by jajafilm


Sadness by jajafilm


K Barrandovu 4 by jajafilm


Christmas decoration by jajafilm





Děsivé hlubiny internetu – Několik kratších témat III.

18. května 2018 v 0:31 Odborné práce

Děsivé hlubiny internetu - Několik kratších témat III. (Proč vraždit postavy a depresivní příběhy)



Tento článek je již třetí díl Děsivých hlubin internetu zaměřených na kratší témata. Dnes jsem vybrala pouze dvě zajímavé látky z oblasti tvůrčího psaní, a pro tentokrát je více uvedu pomocí přímé otázky členů FB skupiny určené pro amatérské pisálky Wattpad stories CZ/SK.



Proč vraždit postavy




V poslední době se často seriály, filmy i knihy točí kolem násilí a je pomalu až zarážející, kolik i amatérských pisálků se na FB a celkově na internetu vyjadřují o "vražděních svých postav v jejich dílech." Bez ohledu však na nějakou šílenou mravnostní policii a to, jaký vliv má násilí znázorněné/popsané v knihách, seriálech, filmech na čtenáře/diváka, pojďme se zamyslet nad otázkou, kterou nám specifikovala jedna členka, zmíněné FB skupiny.



Dotaz:

V poslednej dobe sa tu ľudia podivne vyjadrujú o tom, ako každú postavu v príbehu mučia, zabíjajú, atď.
Mňa by zaujímalo, koľko z tých ľudí, čo také veci píšu, sa zamyslelo nad smrťou ich postavy. A to myslím ako vážne zamyslelo. Má smrť vašej postavy nejaký zmysel? NEJAKÝ NAOZAJ DOBRÝ ZMYSEL?


Komentář:


Já osobně jsem spíše ke svým postavám taková necitlivá bohyně, která si udržuje od nich odstup (což ještě neznamená, že nedokážu procítit nějakou dojemnou scénu), nedělá mi žádný problém postavu "zabít", nebo ji jakkoliv trápit. Vše ve veliké míře podmiňuji premise, pointě celého díla... avšak když se ovšem podívám do své knihovny na těch 129 děl, "nemrzačím a nevražím" postavy mnoho.

Je spoustu důvodů k úmrtí nějaké postavy v příběhu. Například důvody tematické (obecně téma smrti, téma ztráty bližního a psychologické vypořádání s tím... ), žánrové (detektivky, horory...), pro zvýšení napětí (rozdělení úmrtí postav na červená trička, bílá trička a hlavní postavy), důvody dějové (Proč Rowlingová zabila Siriuse? Protože by chtěl pak Harrymu v 7. díle pomoci a ona pravděpodobně chtěla, aby celé viteály zvládla plus mínus nová krev sama. Byla by to dle mého názoru nuda, kdyby za naší trojku ten těžký úkol zvládl někdo ze starší generace kouzelníků. Neměli bychom tam tak veliký posun postav, vývoj a zároveň to souvisí i s tím zvýšením napětím - toto je pouze jen moje teorie, do hlavy J.K. Rowlingové pochopitelně nevidím. Jen to bylo to první, co mě na toto téma napadlo.), či dodání do příběhu jisté "opravdovosti" (tematický důvod, či důvod "opravdovosti" může mít paradoxně i vykreslení "zbytečné smrti" jako takové).

Samozřejmě, že občas je vidět... hlavně u těch začínajících autorů, že dávají do svých povídek hodně násilí jen tak, bezdůvodně, či že k tomu mají pouze jen povrchní důvod: "že když to tam bude, jejich povídka bude oblíbenější"... No jo no, snad se z toho vypíší.

Ano, násilí a sex... věci, které utočí na ty nejprimitivnější lidské pudy bohužel většinou dost dobře fungují. Neveselým důkazem toho je ono veškeré populární nekvalitní bahno na Wattpadu. Čím někdy si příběh více zaslouží nálepku "pro dospělé" a šokuje, tím někdy více na sebe poutá pozornost. Samozřejmě nechci říct, že kdykoliv autor do svého příběhu něco takového vloží, je to špatně. Ne, někdy k tomu je důvod, někdy se to tam hodí a někdy zase ne... a vědět kdy jo a kdy ne, to je to umění a řemeslo.

Nevím sice jakou FF AU píšeš, ale "vraždění" původních hlavních postav z canonu není ničím neobvyklým. Na Ao3 tam na to mají i kolonku: "Major Character Death", která je předvolená v tegách (či jak se tomu říká). Jistě, nějaké fanoušky to může odradit: "Když tam není má oblíbená postava, tak mě to nezajímá." Nicméně takový postoj mají i třeba u jiných věcí... Autor se nikdy de facto nezavděčí všem, proto je výhodnější vymezovat svoji cílovou skupinu. Když odstraníš nějakou postavu, může to dát zase jiné zajímavé podněty a spojení... otevřít nová témata v příběhu a tak.



Depresivní příběhy




Mohlo by se zdát, že se nejedná ani moc o nějaké téma vhodné k probrání. Máme přeci svobodu slova. Autoři mohou psát cokoliv a o čemkoliv, pakliže to není nezákonné a "závadné" (jako je třeba propagace dětské pornografie… fuj!). Proč se zlobit nad tvůrci, jejichž hlavní hnací motor je deprese a duševní nevyrovnanost, což je vede k motivům jako je smrt, utrpení a podobné věci? Když si to tak vezmeme kolem a kolem, většina slavných autorů to v životě neměla jednoduché. Umělci jsou citlivé duše, které cítí, co se ve společnosti děje, předjímají a občas je "krutost světa" sežere.

Na první pohled se přirozeně může zdát, že pakliže autor píše samá těžká témata, nikdy si nezkusil žádnou komedii, satiru, něco o veselejšího, není dostatečně flexibilním. Čtenář může nabýt dojem jednotvárnosti. Nicméně tvůrce je tvůrce, je to jeho volba. Sice často nabádám mladé začínající pisálky, aby si vyzkoušeli všechno, aby zjistili, co jim skutečně sedí a zamysleli se nad tím, o co mají zájem. Nicméně pakliže se autor do něčeho vyloženě nutí a psaní se díky tomu pro něho stává více povinností nežli činností, která ho naplňuje, je to špatně. Z takové tvorby nevznikají většinou dobrá díla.



Dotaz:

Len taká otázka https://static.xx.fbcdn.net/images/emoji.php/v9/f51/1/16/1f603.png:D prečo sú skoro všetky príbehy v poslednej dobe také.. negatívne depresívne? Myslím že keby že sme v 3. Svetovej tak nie sú také https://static.xx.fbcdn.net/images/emoji.php/v9/f51/1/16/1f603.png:D ako viem že je ťažké vymyslieť nejaký námet ale aj tak.. niekto bol šťastný, potom sa niečo stalo, teraz je smutný, zrazu niekto príde a buď budú smutný spolu alebo budú o pár dní šťastný, lebo sa zmenia... xD tým nechcem nikoho "hejtovať". Tu mi vzniká nová otázka, nepoznáte niekto nejaký zaujímavý, kvalitne napísaný príbeh, dajme tomu aj v angličtine, ktorý fakt stojí za to prečítať? https://static.xx.fbcdn.net/images/emoji.php/v9/f51/1/16/1f603.png:D žáner, to je jedno



Komentář:


Ufff, chtěla bych napsat nějaký předlouhý "chytrý" komentář, jak mám ve zvyku. Avšak místo toho se mi okamžitě z tohoto příspěvku vybavil takový bordel v hlavě, který dostatečně dobře neumím uspořádat do nějakého rozumného celku. Takže ti asi tentokrát bude muset stačit ten na sebe nenavazující blázinec různých faktů a volných asociací.

A) Každý spisovatel/pisálek může psát více méně to, co je mu blízké, tématem... žánrem... a není žádným tajemstvím, že i u některých profesionálních spisovatelů jsou hnacím motorem jejich špatné zážitky, deprese a píší, protože se z toho potřebují vypsat.

B) Dle Aristotela přichází katarze (očištění, zušlechtění duše, které by mělo dílo přinést svému publiku) přes strach a soucit.

C) Komedie a tragédie se od sebe liší především koncem... každé dílko má zápletku. Zápletka je problém, který se řeší po dobu celého díla... a problémy jsou vždy ve své podstatě depresivní, ne? Já to mám spojené s komplikacemi, prací, špatnými situacemi, s únavou a tím bolestným pocitem v žaludku, když mě něco trápí.

D) Zápletkou však může být i to, že někdo neumí upéct koláč a má to za úkol, nebo že si někdo chce namazat máslo na chleba, ale máslo je ztuhlé a nejde ukrojit. Nemusí to být jen vraždy, únosy, zachraňování světa od apokalypsy, zlomená srdíčka a podobně.

E) Kdybychom žili v Indii tak například tam tuším, že v jejich tradičním umění neznají tragédii jako takovou. Divadelní hra vždy musí skončit kladnou rasou (divák nesmí odcházet z představení se zápornou emocí). Také se neměla zobrazovat smrt přímo na jevišti... (To si protiřečí trochu s bodem A, že? No jo, v dějinách byly různé mantinely, co psát a nepsat. Jiný kraj jiný mrav.)

F) Jestli máš ráda komedie... humorné povídky/fejetony/romány a tak... nedomnívám se, že by tu bylo nějak málo takových pisálků, jen dle mého názoru to bylo teď několikrát za sebou dotazů po něčem smutném, protože holt po tom je asi z nějakého důvodu větší poptávka. Proč? Nevím, je asi taková nějaká nálada. Je to podobná otázka jako: proč více lidí v této skupině čte fantasy nežli detektivky?



Upřesnění dotazu:

V každom príbehu musí byť samozrejmosťou zápletka a veci okolo toho, tento typ problémov som nemala na mysli.. ide mi o tie klišé smutné (často nekvalitne napísané) príbehy kde každý pije a reže sa lebo.. boh zna čo sa mu stalo a neviem čo ešte.



Odpověď:


Pokud jsi myslela takový "tragicky sladký" styl, "ubrečené klišé"... tak to je spíše otázkou zkušenosti autora a mnohdy i věku. Nechci být nijak předpojatá, i mezi hodně mladými pisálky se najdou velmi talentovaní, ale pravdou je, že takový styl jistým způsobem trošku patří k věku, kdy člověk dospívá. (Obávám se, že holt tak mozek mladých slečen prostě funguje.).... Ale jak jsem napsala, je důležité si uvědomit bod A s tím, že velmi záleží na tom KDO a JAK.










Písek 2018

11. května 2018 v 19:39 Obrázky

Písek 2018


Tak jsem si zase našla chvilku na menší procházku s fotoaparátem, tentokrát po městě Písek...



Spring Otava by jajafilm


Bridge by jajafilm



Piseck's confort by jajafilm



Spring Otava in Pisek by jajafilm


Bridge 02 by jajafilm


Boat and canister by jajafilm


Lantern by jajafilm

Sluha dvou pánů a jedné ženy - Lily Evansová

8. května 2018 v 11:24 Moje povídky

Sluha dvou pánů a jedné ženy




Lily Evansová


Ve sklepeních v soukromých komnatách ředitele Zmijozelské koleje stál na stolku u okna květináč s rostlinou lilium candidum. Nejednalo se ovšem o květinu pěstovanou do nějakého lektvaru. I když lilie bělostná pomáhá při hnisajících zarostlých nehtech, po operacích na rychlejší hojení a při svalových bolestech, tato byla pěstována pro radost a lásku. Nikdy se nemusela bát, že by byla přelitá, nebo umírala z nedostatku vláhy. Majitel se o ni dobře staral. Jednalo se o slib a pokání pro ženu, která byla již několik let mrtvá, ale srdce a oddanost nebohého mistra lektvarů, patřily i tak stále jen a jen jí.










Sluha dvou pánů a jedné ženy - Tom Rojvol Raddle

3. května 2018 v 20:45 Moje povídky


Sluha dvou pánů a jedné ženy



Tom Rojvol Raddle


Voldemort se zahleděl do tmavých očí svého věrného stoupence. Severus Snape byl dobrým Smrtijedem, velmi užitečným a o to víc bylo nešťastné, že si ho ještě chvíli nemůže ponechat ve svých službách. Jenže bezová hůlka patří kouzelníkovi, který zabil jejího posledního majitele. Jaká škoda!

"Můj Pane… dovolte mi najít toho kluka…" zaškemral již po několikáté černovlasý muž a Pán zla pojal podezření, že se nejedná tolik o snahu dobře sloužit, ale spíš o pokus se mu vytratit z dohledu. Konec konců Severus nebyl hloupý, ba naopak. Mistr lektvarů měl mnohé kvality, kterých si vážil. Byl lstivý, ambiciózní, inteligentní s nečekaně velikou magickou silou. Jednalo se o perfektního lháře a díky své chladné povaze byl mnohem lepší v nitrobraně, než Voldemort sám. To se po špiona perfektně hodilo, ale zároveň to bylo velmi znervózňující.

"Zabij," rozkázal svému hadovi s lítostí nad ztracenou příležitostí toho všeho, co by pro něho Smrtijed mohl ještě učinit. Když se ovšem díval, jak Nagini na druhého muže zaútočil, uvědomil si, že jednou by to muselo přijít. Problémem bylo, že Severus byl až příliš talentovaný a časem by jeho moc stále narůstala a narůstala, až by se ho ten ctižádostivý muž pokusil odstranit a zaujmout jeho místo.