Nejtěžším zločinem je promrhaní svého života a trestem za to je smutek a prázdnota v srdci.

Jen stěží mrtev 01

10. října 2019 v 16:30 |  Překlady/Translations
Autor: Howland, (HeadlessMollyMalone)

Povídku v originále můžete nalézt zde: https://archiveofourown.org/works/2255766

Fandom: Harry Potter a Smrtonosná past (Die Hard)

Věci, které by mohly vadit: vulgarismy, AU

Postavy: Severus Snape|Hans Gruber, John McClane, Lucy McClaneová, Matt Farrell (zmíněn)

Anotace: Evan Princ se po válce snaží zapadnout v mudlovském světě a být zapomenut. John McClane chce jen jedno - Vánoce bez zatraceného teroristického útoku. Přesto se potkají v jednom vlaku do Londýna.

Poznámka překladatelky: Povídka je původně jednodílná, ale já ji rozdělila na více částí, jednak pro to, aby se mi to lépe překládalo a jednak pro vás čtenáře, abyste se lépe orientovali a neupadla vám očka.


*****************************************************************************


Jen stěží mrtev



Toho člověka znám, pomyslel si McClane. Ne, to nemůže být ON.

Automaticky sáhl k paži, jen aby si vzpomněl, že své pouzdro, zbraň i veškeré další vybavení nechal v New Yorku.

Zatraceně.

Přinutil se o pravidelné oddechování, pomalu vyndal ruku z bundy a položil ji na koleno, ignoruje tak ostatní lidi, především ženu stojící nedaleko od něj, která mu věnovala podezíravý pohled. Zamračil se a zavřel oči. Již si připadal starý. V letadle se mu nepodařilo usnout a ani teď ve vlaku, zoufale toužil po klidu, odpočinku, ale to mu evidentně Bůh, vesmír, či osud nechtěli dopřát. Vědomí, že s ním ve vlaku jede mezinárodní terorista a on je jediný, kdo to ví, na dobré náladě člověku prostě nepřidá.

To nemůže být on. Snažil se znovu a znovu sám sebe přesvědčit, ale jeho oči neustále zůstávaly přilepené na člověku, kterého naposledy viděl, jak padá z třicátého patra budovy a je pohřben pod hromadou suti. Správně! připomněl si McClane, nikdo nemůže přežít něco takového, takže není možné, aby teď Hans Gruber byl necelých pět metrů od něj.

Jenže jeho šestý smysl stále bil na poplach.

Ve své kapse jasně cítil tíhu mobilního telefonu a poprvé v životě si přál, aby mu to s novými technologiemi šlo lépe. Kdyby mohl, vyfotil by toho muže a poslal by daný obrázek Mattovi nebo Lucy. Bylo by přinejmenším hezké, kdyby mu jeden z nich řekl, že nezažívá zpožděný nástup posttraumatické stresové poruchy.

Hans vypadal podobně, se zamračením si četl noviny a zrovna obrátil na další stránku.

Stevardka v uniformě prošla uličkou. Čas jako by se na chvilku zastavil, když se Johna zeptala, co by si přál, ten na ni ovšem jen výmluvně pohlédl a ona ho zanechala opět jeho myšlenkám. McClane dál zíral na toho muže. Téměř přes hodinu jen seděl a hlavou se mu honilo jen: ano, ne, ne, progres v identifikaci. Sakra, nepotřeboval další takové Vánoce.

Několikrát se rozhlédl i kolem, pátraje tak po Hansových kumpánech, naštěstí se ovšem zdálo, že všichni ostatní ve vlaku jsou úplně normální. Jen dva tucty cestujících, kteří neměli ani páru o teroristovi jedoucím s nimi.

Pokud udělá něco podezřelého, jako například popadne zbraň, zamračí se na hezkou starou dámu s vozíkem, dá té dámě něco přes cestu…

Ne, neexistuje způsob, jak to může být on. Prostě ani náhodou!

-------

Evan Princ, jak si v dnešních dnech říkal, se zamračil do mudlovských novin, které si koupil těsně před tím, než nastoupil do vlaku. O svět mudlovské politiky se příliš nezajímal, zvláště když nebyl ani nějak obratně napsán. Přesto každý den kontroloval zprávy - jen pro případ, kdyby ho jeho minulost dohnala. Byl odhodlaný se nikdy nevrátit. Nyní byl spokojený, žijící bez kouzel, sov, volný bez pána. Byl mimo "radar", jak by řekli mudlové, a nehodlal své štěstí riskovat a upozornit na sebe magickou komunitu jen kvůli zvědavosti a pohodlí.

Nechtěl být znovu vtažen do kouzelnické společnosti. Což znamenalo, že i když si již nikdy nekoupí Denní věštec, nebyla tu žádná omluva pro to, aby polevil ve své ostražitosti. Poslušně tedy otočil stránku na další část.

Nakonec ho vyrušila stevardka, ta nepříjemně veselá žena s vozem plným nabízených teplých nápojů a jídla. Zdálo se, že ji něco rozhodilo. Princ odvrátil zrak od svých novin a pokradmu se rozhlédl, jen lehce zvědav, co stevardku tak popudilo. Většina cestujících byli turisté, nikdo moc podezřelý. Zrovna ovšem, když se chtěl vrátit k dennímu tisku, zachytil muže v rohu, který se nepřirozeně vrtěl.

Jednalo se zjevně o Američana: džíny v jejich stylu, veliká kožená bunda, americké boty. Měl málo vlasů, což ho dělalo starším, křečovité držení těla a mračil se. Tohle vše křičelo jen jediné: "tvrdý policajt". Až přízračně se podobal Alastrovi Moodymu, příliš paranoidní pro své vlastní dobro.

V tu chvíli se najednou jejich pohledy setkaly… Princ věděl a John McClan též.

Jeho minulost ho dohnala.








 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama