Nejtěžším zločinem je promrhaní svého života a trestem za to je smutek a prázdnota v srdci.

Leden 2020

Poezie Pauly Nancy Millstone - Umělecká deprese

22. ledna 2020 v 13:31 Moje povídky

Umělecká deprese



Konstruktivní kritika mi nevadí,
když někdo mé dílko s dobrou vůlí spraví,
avšak když se toho na autora nasype moc,
tak se bohužel a často ptá proč.


Proč já idiot se vlastně snažím,
tady na blogu ostatní straším,
když vím, že mi čeština nikdy nešla
a nejraději bych všechno smazala.


Když ovšem takto podlehnu depresi
a má chuť se zahrabat kamsi
daleko od těch čmáranic,
ale pak bych ve skutečnosti nevydala nic…










Pár fotek ze Silvestra

14. ledna 2020 v 23:52 Obrázky

Pár fotek ze Silvestra


New Year

Christmas tree

Christmas tree 02


Jen stěží mrtev 05

7. ledna 2020 v 17:28 Překlady/Translations

Autor: Howland, (HeadlessMollyMalone)

Povídku v originále můžete nalézt zde: https://archiveofourown.org/works/2255766

Fandom: Harry Potter a Smrtonosná past (Die Hard)

Věci, které by mohly vadit: vulgarismy, AU

Postavy: Severus Snape|Hans Gruber, John McClane, Lucy McClaneová, Matt Farrell (zmíněn)

Souhrn: Evan Princ se po válce snaží zapadnout v mudlovském světě a být zapomenut. John McClane chce jen jedno - Vánoce bez zatraceného teroristického útoku. Přesto se potkají v jednom vlaku do Londýna.

Poznámka překladatelky: Povídka je původně jednodílná, ale já ji rozdělila na více částí, jednak pro to, aby se mi to lépe překládalo a jednak pro vás čtenáře, abyste se lépe orientovali a neupadla vám očka.


*****************************************************************************


"Ne, drž hubu. Nežeru ti nic z toho, cos řek," zavrtěl hlavou John. "Lidé dělají neuvěřitelně děsivé věci pro větší dobro každý den, ale jak tvá zatracená chamtivost udělá ze světa lepší místo?!"

"Můžu vám říct, McClane, že jsem jen hrál svou roli, nic víc. V mém životě vždy záviselo hodně na tom, abych převzal falešnou identitu, a ujišťuji vás, že jsem se v tom stal velmi dobrým."

"Takže kdo jsi teď? Jen nějaký starý lítostivý muž, žijící na vypůjčený čas?"

"A nejsme snad všichni?" odpověděl suše Princ.

John se zamračil. Hansův tón nesl pachuť temného humoru. Detektiv neměl pocit, že se to k němu hodí, vlastně nic z toho, co terorista řekl, se k němu nehodilo. Grubera poznal jako muže nafoukaného, hladového, chamtivého po moci a zisku.

To nebyl muž, který teď seděl před ním.

"Kde máš důkaz?" štěkl po něm. "Máš odznak? Nějaký druh identifikace?"

Kouzelník zavrtěl hlavou a pohodlně se opřel do své židle. "Žádný, který bys poznal."

John zatnul zuby a odolal touze položit si hlavu do dlaní. "Co mi neříkáš?" zamumlal. Princ ovšem neodpověděl, v to ale ani detektiv nedoufal.

Nastalo ticho a mezi dvěma muži vznikla jakási soutěž o pronikavější pohled. Nakonec je však vyrušily šálky s horkým nápojem, které někdo položil na stůl před nimi.

"Káva?" Otázka, pro kterou neexistovala odpověď, přesto byl John nucen přerušit svoji interakci s Princem a otočit se ke své dceři. Nechal si štiplavou poznámku pro sebe a místo toho se jen usmál.

"Dík, Lucy," zamumlal.

"Takže -" začala a vklouzla na poslední židli u stolu, otočila se k oknu, tak aby viděla na oba muže. "Takže, vyřešili jste již staré spory?"

John otevřel ústa, aby jí odpověděl, ale Hans ho předběhl. "Ano, slečno McClaneová, děkuji za optání."

"Ne -" začal protestovat její otec, ale Lucy ho okamžitě zarazila jedním stisknutím ruky.

"To jsem ráda, že se to vše vyjasnilo. Pojďme se napít, jako civilizovaní lidé. Čaj? Kávu?" nabídla.

"Ale Lucy -" ještě se pokusil detektiv, než mu došlo, že to bude muset nechat plavat. Bylo však skutečně tak moc špatné si přát jediné klidné Vánoce se svým dítětem?

Stočil pohled zpátky na Grubera, nebo Prince, či jak si teď říkal. Přejel ho pohledem, hledaje jakýkoliv náznak, že to, co mu muž tvrdil, je pravda. Přesto bylo jisté, že něco skrývá.

John již pracoval s FBI i CIA. Zatraceně, i lidi z jeho vlastního oddělení mají případy označené velkým křiklavým razítkem "Přísně tajné" a umí velmi dobře strkat nos tam, kam nepatří.

Bylo to podezřelé s velkým "P". Měl by se zajímat?

Další pohled na Lucy ho ovšem přesvědčil. Je v Londýně, je mu téměř šedesát a chce se jen uvolnit.

Znovu se otočil k Princi a zhluboka vydechl nosem. "Tak jo."

"Tati -" varovala ho jeho dcera, John ji však rukou zarazil.

Zadíval se na Hanse, který právě usrkl ze svého hrníčku čaj. "Nevím, co mi neříkáš, ale nelíbí se mi to. Nicméně nemám zde nikoho, kdo by mi kryl záda, a ty vypadáš jako jen pouhý stín toho muže, kterým si kdysi byl." Rty kouzelníka se pokroutili do úšklebku. "Pro dnešek to necháme, ale přísahám ti, Hansi, že pokud jednou jedinkrát znovu provedeš něco podobného, najdu si tě a osobně ti přijdu nakopat prdel."

Lucy chtěla už zase svého otce napomenout, ale než to stačila, Evan důrazně přikývl a natáhl k druhému muži ruku na souhlas.

"Dobře, to je fér."

John nejdříve pohlédl na nataženou ruku, jako by váhal, pak ji ovšem pevně stiskl.


-


Princ se napil toho něčeho, co sotva se dalo považovat za čaj. Cítil se sklíčeně a zahořkle v té šťastné a rušné kavárně o Vánocích. Povzdechl si. Celý jeho život byl napjatý, ponurý a byl odsouzen být mezi šťastnými lidmi, kteří měli věci o tolik jednoduší. Dokonce i McClane, zbitý a zřízený, vypadal šťastněji. Měl potom všem aspoň svoji dceru, se kterou si mohl užít svátky. Lucy svému otci určitě odpustí několik uštěpačných poznámek a nepříjemné otázky. Přitom mohlo to být naopak. Mohl to být on, kdo by tu seděl se svojí zelenookou dcerou.

Evan se otřásl. Melancholické myšlenky a o Vánocích, zhnuseně si odfrkl a odložil čaj.

"Měl bych jít. Domnívám se, že nepotřebujete, abych déle kazil vaše svátky," postavil se a cítil se poněkud unaven.

"Jste si jistý? Sotva jste si přičichl ke svému čaji." Lucy natáhla ruku, jako by ho snad chtěla stáhnout zpět na místo. Muž ovšem rychle zasunul židli a účinně se tak postavil mimo její dosah.

"Ano, jsem si jist. Musím se o něco postarat ještě před večerem. Děkuji vám za čaj, slečno McClaneová," odpověděl Princ.

"Rádo se stalo. Veselé Vánoce!" Lucy šťouchla loktem do svého otce. Pravděpodobně očekávala, že si detektiv s Evanem ještě jednou potřesou rukou. Jenže John na Hanse jen pohlédl a nic víc. Jednou to zřejmě stačilo.

Oba muži na sebe jen kývli, pak se Princ otočil na patě a odešel.

Venku na něj dýchl chladný zimní větřík. Mohlo by být hůř. Mohlo to být o tolik horší, pomyslel si a přešel ulici. Vzal to po chodníku těsně vedle domů, když do něj narazili dva chlapci. Bylo jasné, že spolu závodili a oba měli černé nepoddajné vlasy. Jejich rodiče nebyli nikde poblíž. Princ se zamračil.

"Promiňte, pane," omluvil se ten menší. Evan si upravil své šaty a prošel kolem. Zpoza rohu vedlejší ulice vyšla trojice tvořená mužem, ženou a malou holčičkou. Muž měl černé, rozcuchané, nepoddajné vlasy, jako chlapci, kteří do Prince narazili. Bývalý učitel zauvažoval, jestli nemá tomu mladému páru říct, aby si srovnali své potomstvo.

"Ale Jamesi! Počkejte tam, chlapci!" okřikl je otec a Princovo srdce se zastavilo. Ten hlas poznal. Zoufale se rozhlédl po nějaké skrýši, cestě, kudy by se mohl dát na útěk.

Nikdy. Už nikdy nevytáhne paty z domu.


-


Když je Hans konečně opustil, John si byl jist, že se na něj Lucy vrhne a bude požadovat vysvětlení, co to, u všech čertů, mělo znamenat. Na to neměl dostatek energie. Unaveně se k ní otočil a čekal na tirádu, ale překvapila ho.

Usrkla trochu ze svého šálku a jen si povzdechla.

"Zapomněl sis tašku v tom vlaku. Jak ji dostaneme zpět?" zeptala se věcně a John měl sto chutí se rozesmát. To byla vskutku dobrá otázka.

"Nemám šajna," zabručel a hodil do sebe zbytek kávy, než vstal. Lucy ho následovala a popadla i Hansův téměř plný šálek, aby ho spolu s tím vlastním vyhodila.

John z kapsy vytáhl mobil a zadíval se na displej. Matt do toho nasadil nějaký druh aplikace, který mu prozradí správný kód čísel, aby mohl tomu technickému nerdovi zavolat, ale nedokázal si vzpomenout, jak se to používá.

"Ukaž, ty starče," řekla jeho dcera a vzala mu telefon z ruky.

John potlačil dětskou touhu se s ní přetahovat, ale místo toho si jen povzdechl a nechal ji mu pomoci. Tiše souhlasil s tím, že se vydají zpět na nádraží, doufaje tak, že tam bude někdo, kdo jim pomůže s nalezením zavazadla.

Když procházeli ulicí, Johnův šestý smysl něco zaznamenal, i přes všechen ten okolní ruch. Lucy konečně navázala spojení s Mattem a on se mezitím poohlédl po tom, co spustilo jeho radar.

Bylo to docela daleko od nich, ale i tak byl schopen rozeznat známou postavu v černém. Společnost jí tentokrát dělala mladá rodinka složená ze dvou chlapců, malé holčičky, ženy a muže s rozcuchanými havraními vlasy, který právě Hanse objal.

Detektiv překvapeně zamrkal a cítil, jak v něm zase roste zvědavost. V té chvíli se však Gruber otočil a jejich pohledy se opět setkaly.

John se zakřenil a vybuchl smíchy. Princ v objetí druhého muže se tvářil dost sklíčeně.

"Co?" nechápala Lucy, co ho tak pobavilo, a telefon přitom dala dál od úst.

"Nic, jsem prostě jen šťastný, že letos budou Vánoce bez teroristů."

Probodla ho pohledem, pak ovšem zavrtěla hlavou a vrátila se zpátky ke klábosení s Mattem. "To nic, můj taťka je jen prostě blázen," pravila hackerovi na druhém konci. John se usmál a jen s ní v duchu souhlasil.

KONEC